❦
Sobota 24. března 1877
Dlouho jsem ležela v posteli a snažila se spát, aby mě vzbudil dopis. Ale ne — nepřichází nic než bedna od Wortha1 a pak Nasimoff a nakonec vévoda de Melito. Přijaly jsme jen Nasimoffa, protože máma je nemocná.
Je suis restée longtemps au lit m’efforçant de dormir pour être réveillée par une lettre. Mais non, rien n’arrive si ce n’est une caisse de Worth et puis Nasimoff et enfin le duc de Melito. On n’a reçu que Nasimoff parce que maman est malade.
Jedu do města s Dinou. Mladý Pignatelli si mě začíná vážně všímat. Nejhorlivější je ale Melissano.
Je vais en ville avec Dina. Le jeune Pignatelli commence à me regarder sérieusement. Mais c’est Melissano qui est le plus fervent.
Nakonec upadám do jakési melancholie, z níž mě vytrhne Rosalie s tímto dopisem — jen aby mě uvrhla do jakéhosi hněvu.
Enfin je retombe dans une sorte de mélancolie de laquelle vient me tirer, pour me mettre dans une sorte de colère, Rosalie qui apporte cette lettre.
Připadá mi drzý a jsem z nevole celá rudá.
Elle me semble impertinente et j’en suis rouge de contrariété.
Nechat mě čekat až do středy — to je hanebné!
Me faire attendre à mercredi, c’est indigne !
Jsem celá rozrušená. Probírám v duchu všechno, co jsem udělala a řekla, a zdá se mi, že jsem toho nesnesitelného Violeta omrzela.
Je suis toute troublée. Je repasse dans l’esprit tout ce que j’ai fait et dit, il me semble que j’ai ennuyé ce détestable Violet.
Vypadá to, jako by mě někdo urazil, a čert ví proč.
J’ai l’air de recevoir un affront, le diable sait pourquoi.
Máma je tím lístkem zřejmě dotčená. U nás doma jsme nesnesitelní!
Maman semble vexée de cette feuille. On est détestable chez nous !
Nevydržím to; popadnu cár staré obálky a napíšu na něj:
Je n’y tiens pas et saisissant un lambeau de vieille enveloppe j’écris dessus :
Opsaný dopis · Billet de Marie à Larderel, 24 mars 1877— „Ach, ten ošklivý kousek papíru!- “Oh ! le vilain bout de papier !O trochu ošklivější než ten váš.“Un peu plus vilain que le vôtre.”
Pak ho vložím do ohromné obálky a osobně sejdu dolů do kanceláře, abych na ni nalepila dvě známky a vhodila ji do schránky.
Et le mettant dans une immense enveloppe, je descends en personne au bureau pour y coller deux timbres et le jeter dans la boîte.
Lze tomu uvěřit? Jsem vážně uražena a z toho dopisu mi na rtech odumírají všechny drobné něžnosti, které jsem mívala ve zvyku každý den říkat se smíchem.
Le croirait-on ? Je suis sérieusement offensée et cette lettre fait mourir sur mes lèvres toutes les petites tendresses que j’avais l’habitude de dire chaque jour en riant.
Poznámky
Pozn. překl.: Charles Frederick Worth (1825–1895) — slavný pařížský módní návrhář, první „haute couturier“; dodával šaty pro evropské aristokratky a dvorní dámy. ↩