Neděle 18. března 1877

Mandolinista mi dnes ráno poslal jméno Larderelova protivníka: je to markýz Niccolini.
Na procházce pěšky s mámou jsem potkala Bikowského z Nice. Je to bratranec toho pařížského a jeho navštívenky nesou knížecí korunku a jméno Gryf-Jaxa-Bikowsky.
Ten muž vzbudil nemálo závisti mezi lazzaroni v lakýrkách, kteří se od rána honí za dobrodružstvím a vrhají se na cizinky.
Jdeme na Skating pěšky jako Angličanky, v doprovodu Bikowského.
Rozdávaly se tam dětem hračky; Bikowsky mi jich přinesl několik a já jsem Pascarolu ujišťovala, že si hraji s panenkami.
„Jakže, vy, tak vzdělaná, tak umělecky nadaná, tak duchaplná! Vy si ze mě tropíte posměch!“
Ale já ho o tom ujišťovala s naprostou prostotou. Ráda přivádím lidi z míry.
Běda! Byl to Borghese! Ten z Fonda a z pátku. Běda!
Pascarola vyprávěl nové podrobnosti o souboji a dodal:
„Larderel byl raněn, ale potrestán byl Niccolini, protože mu ta osoba zůstala na krku.“
Napsala jsem osm dopisů: Fosterovi, Mouzayové, Berthe, Reboux, Laferrière, Collignon, tetě a Lefèvrovi.
V dopise pro Collignon pozdravuji Daniloffovou; ubohou ženu to dojme, u nás ji nepřijímali. A pak dopis Lefèvrovi. Ten to nečekal. Nic to nestojí a získá to víc... přátelství než leckteré výdaje... ať se o mně mluví dobře, to nemůže uškodit.

Poznámky

Pozn. překl.: Lazzarone (it., mn. č. lazzaroni) — neapolský pouliční povaleč; „lazzaroni v lakýrkách“ jsou tedy elegantní neapolští záletníci s mravy pouličníků. ↩