❦
Čtvrtek 8. února 1877
Odjížděla jsem veseleji, než jsem mohla čekat.Jeudi 8 février 1877 Je suis partie plus gaiement que je ne pouvais m’attendre.
Generál a Meyssner přišli na nádraží s bonbony a květinami; Rangoni přišel s prázdnou, zato samá zdvořilost. Kněžna Souvoroffová, která jela do Monaka, prohlásila, že nás přišla vyprovodit, a usadila se v témž voze jako my a Pelikan.
Le général et Meyssner sont arrivés à la gare avec des bonbons et des fleurs; Rangoni est arrivé sans rien, si avec des amabilités. La princesse Souvoroff, qui allait à Monaco, dit qu’elle venait pour nous reconduire et se mit dans le même wagon que nous et Pelikan.
Až do Monte Carla jsme tedy byli všichni pohromadě, totiž máma, já, Dina, Pelikan, teta, Walitsky a kněžna Souvoroffová. Ta mi dokonce nabízela za muže druhého knížete Tchwertinského a nepřestávala vyzdvihovat všechny výhody takové partie. Kníže má brzy přijet.
Jusqu’à Monte-Carlo nous étions donc tous ensemble, c’est-à- dire maman, moi, Dina, Pelikan, ma tante, Walitsky et la princesse Souvoroff. Cette dernière est allée jusqu’à m’offrir en mariage le second prince Tchwertinsky, et elle ne cessait de faire ressortir tous les avantages d’un pareil parti. Le prince va arriver.
Usnula jsem ve Vintimille a probudila se až v Římě, [Zrušená slova], na duchu i na těle.
Je me suis endormie à Vintimille et je ne me suis réveillée qu’à Rome, [Mots cancellés], moralement et physiquement.
Chtě nechtě jsem musela zůstat až do večera, protože vlak do Neapole jede teprve v deset.
Malgré moi je dus rester jusqu’au soir, car le train pour Naples part à dix heures seulement.
Celý den v Římě! U Spillmana se dovídáme, že dnes večer je v Apollu velký maškarní ples1. Pošeptám Pelikanovi, že si máma musí tuto noc odpočinout, a zůstáváme.
Toute une journée à Rome ! Chez Spillman on apprend que ce soir il y a un grand Veglione à l’Apollo. Je souffle à Pelikan que maman doit se reposer cette nuit et nous restons.
Vezmu Dinu, zahalíme se do kapucí, celé v černém, a v landauru projíždíme karnevalovým Corsem. Sklízíme úspěch – svým smutkem; a protože se ani nehneme, strnulé a černé, volají na nás: Smrt!2
Je prends Dina, nous nous encapuchonons tout en noir et prenant un landau parcourons le Corso en carnaval. Nous avons un succès de tristesse et comme nous ne bougeons pas, raides et noires, on crie: Morte !
Hledala jsem známé tváře, když se mým užaslým zrakům naskytl Oscar. Zakřičela jsem na něj bůhví co; a o kus dál Plowden a Zucchini. Do hotelu se vracíme ve vycházkových šatech – převlékly jsme se pod ochranou zavřeného landauru a soumraku.
Je cherchais des figures de connaissances lorsqu’à mes regards surpris s’offrit Oscar. Je lui ai hurlé on ne sait quoi, et plus loin Plowden et Zucchini. Nous rentrons à l’hôtel en robe de ville ayant opéré le changement à la faveur du landau fermé et au crépuscule.
Sotva si Pelikan lehne, dostanu strašlivou bolest hlavy; uléhám tedy se studenými obklady a spím až do půl dvanácté.
Aussitôt Pelikan couché, je suis prise d’un terrible mal de tête, je me couche donc avec des compresses d’eau froide et m’endors jusqu’à onze heures et demie.
Dinina kapuce se ne a ne najít, prosím nebesa o trpělivost, je půlnoc a my bydlíme v hotelu Bristol, který je daleko. Když jsou všichni připraveni a dvě černá domina a jedno růžové stojí na schodech, Rosalie zjistí, že hlavní brána je zamčená a celý hotel spí!
Le capuchon de Dina se fait chercher, je prie le ciel de me donner de la patience, il est minuit, nous sommes à l’hôtel Bristol qui est plus loin. Quand tout le monde est prêt, et quand les deux dominos noirs et le domino rose sont sur l’escalier Rosalie s’aperçoit que la grande porte est fermée et que tout l’hôtel est couché !
Člověk by si rval vlasy. Naštěstí jakýsi pán, který se vrací domů, zazvoní, otevřou mu a my vyjdeme ven. A hned další trampota: žádný kočár! Rosalie hledá a najde; a než překročíme práh divadla, přihodí se ještě tři nehody: jednou zapomenuté vstupenky, podruhé strach, který mě žene úplně na opačnou stranu, než je vchod.
C’est à s’arracher les cheveux. Heureusement un monsieur qui rentre sonne, on lui ouvre, nous sortons. Alors autre chose, pas de voiture ! Rosalie cherche et trouve, jusqu’à ce que nous franchissons la porte du théâtre trois incidents se produisent; tantôt les billets oubliés, tantôt des peurs qui me font aller du côté tout autre que celui de l’entrée.
Konečně vstupujeme, a tak chudě přestrojené, že nikdo nemůže nic tušit, zvlášť když neví, že jsme v Římě.
Enfin nous entrons et si mesquinement déguisées que personne ne peut soupçonner, surtout ne nous sachant pas à Rome.
Na schodech vidím plavovlasého muže nevšední krásy, přistoupím blíž… je to! Tak Ocitnuvši se v tísni, chopím se prvního, kdo se namane, tedy toho muže.
Sur l’escalier je vois un homme blond d’une grande beauté, je m’approche... c’est ! Alors Me trouvant en détresse je prends le premier venu, par conséquent cet homme.
„Bruschetti,“ řeknu a dotknu se jeho ramene.
- Bruschetti, dis-je en lui touchant l’épaule.
Najde nám lóži, a protože ho mé maškarní škádlení mate a vábí, navrhne procházku sálem. Přijímám. Je to spolehlivý kavalír. Je tak hodný a prostý, že neovládá řeč maškarního plesu. Přizná se mi, že přijel teprve dnes ráno.
Il nous trouve la loge et comme je l’intrigue il propose un tour dans la salle. J’accepte. C’est un cavalier solide. Il est si bon et si simple qu’il ne sait pas le langage du bal. li m’avoue n’être arrivé que ce matin.
Mimo jiné mu tedy oznámím smrt té Rusky, která chodila vždycky v bílém. Vykřikne, ale hned se vzpamatuje a řekne, že je mu to docela jedno.
Alors, entre autres, je lui annonce la mort de la Russe qui était toujours en blanc. Il pousse une exclamation mais se reprenant aussitôt me dit que c’est bien la même chose pour lui.
Opustila jsem ho s přesvědčením, že pořád miluje. Běda…
Je le quittai avec la conviction qu’il aime toujours. Hélas...
Merjeewsky sedí pod sloupem a čeká na „dámu ze Spa“. Dnes večer jsem mu napsala.
Merjeewsky assis sous une colonne attend “une dame de Spa”. Je lui ai écrit ce soir.
Po pár slovech mě pozná, přiznám se a udělám si z mladého muže ochránce – stavím ho tu jako hradbu, tu jako zástěrku.
Au bout de deux mots, il me reconnaît, je m’avoue et me fais du jeune homme un protecteur, le plaçant tantôt comme un rempart, tantôt comme une contenance.
Prolétnu jako vichřice kolem nich všech – Angelini, Belmonte, Muliterno, Braschi, Bruschi, Paparigopoulos, Guiccioli, Tiberini, Ingami, Boutenieff, Patechino, Fosti ten zpěvák3, Clemente Torlonia, Rossi, Gianotti – a každému hodím větu, slovo, které ho víc či méně zaujme. Věděla jsem, že Antonelli tam nebude, leda v masce, ale tolik jsem si přála ho vidět, že jsem v to doufala. Chtěla jsem o něm aspoň něco slyšet.
Je passe comme un ouragan devant Angelini, Belmonte, Muliterno, Braschi, Bruschi, Paparigopoulos, Guiccioli, Tiberini, Ingami, Boutenieff, Patechino, Fosti le chanteur, Clemente Torlonia, Rossi, Gianotti, leur jetant à chacun une phrase, un mot qui les intrigue plus ou moins. Je savais qu’Antonelli n’y serait pas, sinon masqué, mais je désirais tant le voir que je l’espérais. Je voulais du moins de ses nouvelles.
„Cože,“ řeknu a skloním se k sedícímu Ingamimu, „ty tady, když je tvůj drahý přítel v takové nemilosti!4“
Come, dis-je en me baissant vers Ingami assis, qui quando il tuo caro amico è in una bella disgrazia !
Nechtěl mě pustit, dokud ze mě nevymámil Antonelliho jméno.
Il ne voulut pas me lâcher avant d’avoir arraché le nom d’Antonelli.
Rossi nic neví; navykládala jsem mu jakousi báchorku, která k ničemu nebyla, a on mi neřekl nic, jen že jsem jedna z těch, co jsou zamilované do Pietra.
Rossi n’en sait rien, je lui ai forgé un conte qui n’a servi à rien, il ne m’a rien dit, sinon que j’étais une amoureuse de Pietro.
„Tebe miluji,“ řeknu mu italsky a odcházím, abych se zavěsila do Angeliniho, jemuž už skoro hodinu slibuji procházku sálem. Zblízka je náramně legrační, vypadá jako nafouklý rak, ale ošklivý není. Snažím se mu kázat morálku a vyprávím mu historky z Nice.
C’est toi que j’aime, lui dis-ie en italien en m’éloignant pour prendre Angelini à qui j’ai promis depuis tantôt une heure, une promenade dans la salle. Il est fort drôle de près, il ressemble à une écrevisse enflée mais il n’est pas laid. J’essaie de le moraliser et lui raconte des choses de Nice.
„Beru zemi, po níž jsi šlapal, nesu ji k srdci a pak k hlavě…5“ řeknu mu, když k němu přistoupím. Arabská věta, která se k němu hodí, protože pořád cestuje po všelijakých výstředních zemích.
Prendo la terra che tu hai calpodato, la porto al more e poi alla testa per rescar mi la manimante. - lui dis-je en m’approchant de lui. Phrase arabe qui lui convient puisqu’il voyage toujours dans divers pays extravagants.
„To je pravda,“ řekne, „jsem sám, vždycky sám.6“ A už se to rozjelo.
C’est vrai, dit-il, son solo, sempre solo. - Et vous voilà partis.
Jak je užitečné vidět muže trochu zblízka. Odbudete to stiskem ruky nebo paže, a i tak se vás dotknou jen přes rukavici, přes domino – ale o těch pánech se toho člověk dozví!
Que c’est utile de voir un peu les hommes de près. On en est quitte pour un serrement de main ou de bras et encore est-ce un gant, un domino qu’on vous touche, mais on apprend tant sur le compte de ces messieurs.
Znamenitě jsem dráždila zvědavost barona de San Giuseppe, jinými slovy Saint-Joseph. Šel za mnou, prosil mě, a já utekla jako šíp až do třetího pořadí lóží; tam si vyměním domino s mámou a sestupuji dolů v růžovém kartounu. Angelini mě pokládá za gardedámu černých domin a jde se dvořit mámě a mluvit s ní o našem předchozím rozhovoru, protože ji má za mne.
J’ai admirablement bien intrigué le baron de San Giuseppe, autrement dit Saint-Joseph. Il m’a suivie, il m’a suppliée, je me suis sauvée comme une flèche jusqu’au troisième rang des loges et là changeant de domino avec maman je redescends en calicot rose; Angelini me prend pour la surveillante des dominos noirs et va faire la cour à maman et lui parler de notre conversation antérieure, la prenant pour moi.
Srdcem i myslí jsem hledala Antonelliho – a hledala jsem Pizzardiho. Teď nebo nikdy se mohu přesvědčit, zda je opravdu nejkrásnějším mužem Říma. Zavolám Ingamiho a pošlu ho hledat Pizzardiho uprostřed nejpestřejšího a nejskvělejšího davu, za zvuků šedesátičlenného orchestru, ve svitu tisíců svíček.
Je cherchais Antonelli de cœur et d’esprit je cherchais Pizzardi. C’est le cas où jamais de m’assurer si c’est vraiment le plus bel homme de Rome. J’appelle Ingami et l’envoie chercher Pizzardi au milieu de la foule la plus bariolée et la plus brillante, aux sons d’un orchestre de soixante musiciens, à la lueur des milliers de bougies.
„Ale kde budeš?7“ ptá se mě dobrý Ingami, opravdu ustaraný, jak mi Pizzardiho přivede.
Ma dove sarai ? me demande le bon Ingami réellement inquiet de me donner Pizzardi.
„Tady…“ řeknu, postavím se doprostřed sálu a schovám se za Merjeewského.
Là... dis-je en me postant au milieu de la salle et en me retranchant derrière Merjeewsky.
„Cože,“ řekne mi, „vy to myslíte vážně!“
Comment, me dit-il, c’est sérieux !
„Ovšem.“
Sans doute.
„A vy to přiznáváte?“
Et vous le dites ?
„Přiznávám, a ještě víc. Říkám, že jsou teď v Nice dva lidé, kteří mi strašlivě zamotali hlavu.“
Je dis, et plus. Je dis qu’il y a en ce moment à Nice deux individus qui m’ont terriblement monté la tète.
„Ach! To už je příliš!“
Oh ! c’est trop fort !
„Před přítelem?“ řeknu klidně a prostě.
A un ami ? dis-je d’un air calme et simple.
„Opravdu, máte o mně buď příliš dobré, nebo příliš špatné mínění!“ zvolá.
En vérité, vous avez ou trop bonne ou trop mauvaise opinion de moi ! s’écrie-t-il.
„Tak mě nechte na pokoji a konejte svou povinnost.“
Laissez-moi donc tranquille et faites votre devoir.
Nikdo mě nepoznával, ach, nikdo, ale jsem ještě tak hloupá, že jakmile se na mě někdo jen trochu vážněji podívá, myslím si, že jsem prozrazena.
Personne ne me reconnaissait, oh ! personne, mais je suis si sotte encore que pour le peu qu’on me regarde sérieusement je me crois découverte.
„Tady ho máte8,“ řekne mi konečně Ingami a přivádí ke mně kohosi.
-Eccolo, me dit enfin Ingami en m’amenant quelqu’un.
Ach, Bože můj! řekla jsem si v duchu. Tohle že je Pizzardi! Ne, ani na okamžik jsem tomu nevěřila, Ingami si ze mě vystřelil.
Ah ! mon Dieu ! fis-je en moi-mème. C’est ça Pizzardi ! Non, je ne l’ai pas cru un instant, Ingami s’est moqué de moi.
Údajný Pizzardi se mě zeptal už nevím na co – kdo jsem, myslím.
Le soi-disant Pizzardi me demanda je ne sais plus quoi, qui je suis, je crois.
„Řekni mi napřed, kdo jsi ty9,“ odpověděla jsem mu.
Dimmi, prima chi sei tu lui répondis-je.
Come ! fit-il, tu dimmulo.
„Ach ne, kde by bylo to napětí, kdybych ti to řekla?11“
- A no, dove sorebbe l’interesse s’io ti diessi.
„Tak mi řekni něco jiného.12“
Ben, dimni qualche cosa d’altro.
„Já… nevím.13“
Io... non so.
„Cože!“
Hein !
Díval se na mě s výrazem: Ach, vy mě nudíte vy, nejsem tu od toho, abych poslouchal takové hlouposti – a nechá mě tam stát.
Il me regardait d’un air : Ah ! à vous m’ennuyez vous, je ne suis pas là pour entendre des bêtises pareilles, il me plante là.
Tohle finále ve mně vzbudí jakousi úctu k tomu ošklivci a chodím sem a tam po sále, ukazuji na toho muže a ptám se: kdo je to? Všichni mi odpovídají: Pizzardi.
Ce final me donne quelque respect pour le laid et vais ça et là par la salle et indiquant l’homme et demandant: qui ? Tous me répondent Pizzardi.
Zastavím se tedy u Bruschiho, Angeliniho a dalších, kterým to není proti mysli – pořád se za mnou táhnou – a říkám jim, že Pizzardi je nejošklivější, nejhloupější a nejhrubší z mužů. Vyvalí oči a odpovídají, že osobnost, které takto prokazuji čest, je nejkrásnější kavalír Říma.
Alors je m’arrête près de Bruschi et Angelini et d’autres qui n’en sont pas fâchés, ils sont toujours après moi et leur dis que Pizzardi est le plus laid, le plus bête, le plus grossier des hommes. Ils ouvrent de grands yeux et me répondent que le personnage que j’honore ainsi est le plus beau cavalier de Rome.
Co naplat, je třeba se podvolit pádným důvodům.
Que faire, il faut se rendre aux bonnes raisons.
Obměkčím se a začnu toho muže sledovat a kroužit kolem něj s Merjeewským zavěšeným do rámě, abych si to stvoření trochu chladnokrevně prohlédla. Začněme [Zrušená slova] tuto bolestnou prohlídku. Je vysoký. Dobře. Ale shrbený! Špičaté lakýrky, to ano, ale nohy, které spolu nežijí ve svornosti. Běda.
Je m’adoucis et commence à suivre l’homme et à tourner autour traînant Merjeewsky au bras, pour voir un peu de sang-froid cette créature. Commençons [Mots cancellés] ce douloureux examen. Il est grand. Bien. Mais voûté ! Des pieds pointus et vernis, oui, mais des jambes qui ne vivent pas en bonne intelligence. Hélas.
Tvář… Ach, ušetř mě, Pane! Černé vlasy, to ovšem, a na temeni posazený malý klobouček jako pro hlupáka. Opilé oči… černý knír a… Ó lala. Brada a dolní část tváří samá jizva, stopy… po nemocech, říznutí… samé… Ach, jak je to ošklivé!
La figure... Ah ! épargnez-moi, Seigneur ! Des cheveux noirs sans doute, au sommet desquels est posé un petit chapeau à l’imbécile. Des yeux ivres... une moustache noire et... Oh ! la la. Un menton et le bas des joues tout en cicatrices, des traces... de maladies, des coupures... des... Oh ! que c’est laid.
Zatímco jsem objevovala jednu po druhé všechny ty krásy, nepřestávala jsem tu kuriozitu obcházet.
Tout en découvrant une à une ces beautés je ne cessais de faire le tour de cette curiosité.
Cože, řekla jsem si, a u toho to zůstane? Ne.
Comment, me suis-je dit, je vais en rester là ? Non.
Byla jsem ještě v černém; převlékla jsem se do růžového a vrátila se do útoku, ale celá roztřesená. Někdy mě přepadají takové nevysvětlitelné hrůzy, jako loni před Doriou.
J’étais en noir encore, je me mis en rose et revint à la charge mais tremblante. Quelquefois j’ai de ces terreurs inexplicables, comme de Doria l’an passé.
„Francouzi,“ řeknu nesměle, „Francouzi.“
Français, dis-je timidemant, Français.
„Co je?“ řekl a otočil se.
Quoi, fit-il en se retournant.
„Můj milý Francouzi,“ pokračovala jsem svým přirozeným hlasem a tónem, jakým se lichotí bláznům, „nebuď tak divoký.“
Mon ami Français, repris-je de ma voix naturelle et du ton dont on flatte les fous, ne sois pas féroce.
„Jak to?“ zeptal se a trochu si přitom prohlédl můj růžový kartounový ohoz.
Comment ? demanda-t-il en faisant quelque attention à ma défroque de calicot rose.
„Ale ano, vypadáš tak hrozně, že se celá třesu, opravdu, naháníš mi strach.“
- Mais oui, tu as l’air si terrible que je suis toute tremblante, vrai, tu me fais peur.
A jak jsem svou hrůzu vyslovovala, pomalu jsem se jí zbavovala.
Et à mesure que j’exprimais ma terreur je m’en défaisais peu à peu.
„Ne, vážně?“
- Non, sérieusement ?
„Docela vážně.“
- Très sérieurement.
„Myslíš? Ale no tak, vlídnější tvář, prosím tě, mrazíš mě.“
Tu crois ? Mais voyons une mine plus aimable je t’en pris, tu me glace.
„Zajímáš mě.“
- Tu m’intéresses.
„Jestli je to pravda, tak víc laskavosti.“
- Si c’est vrai, plus de bonté.
„Ale no tak! Ale no tak, člověk by řekl, že jsem tygr!“
- Ah ! mais. Ah ! mais on dirait que je suis un tigre !
„Lev a levhart zároveň.“
- Un lion et un léopard tout ensemble.
„Kdes vzala všechna ta zvířata?“
- D’où as-tu pris tous ces animaux-là ?
„Z výrazu tvé tváře.“
- De l’expression de ta figure.
„Ale jdi.“
- Allons donc.
„Podívej se na mě zpříma. Dobře, jenže se mi zdá, že jsem tě znala s většíma očima.“
- Regarde moi de face. Bien, seulement il me semble t’avoir connu avec des yeux plus grands.
„Zmenšuji je, jak se mi zlíbí.“
- Je les rapetisse à volonté.
„Abys méně viděl; podívej se ještě a usměj se.“
- Pour moins voir, regarde encore et souris.
„Dobře,“ řekl a usmál se – a jak se snažil vypadat dobrácky, vyšlo mu to tak hloupě, že jsem se dala do smíchu.
- Bien, dit-il en souriant d’un air si bête à force de vouloir être bon que je me mis à rire.
„Tak co,“ pokračoval, „už jsi klidná, jsem ještě divoký? Podívej, vypadám jako hlupák.“
- A présent, reprit-, es-tu rassurée, suis-je encore féroce, vois, j’ai l’air d’un imbécile.
„Ne, ne“ – a dál jsem si ho prohlížela. Suchá kůže, červené lícní kosti, červené oči, dlouhý špičatý nos.
- Non, non, je l’examinais toujours. Une peau sèche, des pommettes rouges, des yeux rouges, un long nez pointu.
„Ukaž mi ruce,“ řekla jsem sklíčeně.
- Montre-moi tes mains dis-je avec découragement.
„Ruce lovce,“ řekl a ukázal mi je.
- Des mains de chasseur, dit-il en me les montrant.
Krásné ruce s pěstěnými nehty.
De belles mains à ongles bien soignés.
„Ale kdepak, lovec italský.“
- Mon Dieu non, chasseur d’Italie.
„Tygrů, hyen, šakalů?“
- De tigres, de hyènes, de chacals ?
„Cha cha cha! Ne, lovec domácí zvěře.“
- Ah ! ha ! ha ! Non, chasseur de gibier domestique.
„Ale no tak, můj masožravče…“
- Allons, mon carnivore...
„Ty jsi Afričanka, to vidím.“
- Tu es africaine, je le vois.
„Možná.“
- Peut-être.
„Pojďme hned do Afriky!“
- Allons en Afrique à l’instant !
„Hned, ale jen na konec sálu, jsi až příliš hrozivý.“
- A l’instant, jusqu’au bout de la salle, tu es trop effrayant.
„Opravdu nevím, jak se mám chovat; zavěs se do mě, nejsem tak strašný.“
En vérité je ne sais comment être, prends mon bras je ne suis pas trop terrible.
Zavěsila jsem se do něj a Merjeewsky šel těsně za námi, připraven jako Mefistofeles zasáhnout do souboje Fausta s Valentinem14. Brzy jsem už nic neviděla – Pizzardi, ten slavný Pizzardi, začínal být velmi duchaplný. Žádný italský přízvuk.
Je pris son bras et Merjeewsky près de nous suivre prêt comme Méphistophélès à intervenir dans le combat de Faust avec Valentin. Bientôt je ne vis plus rien, Pizzardi, le fameux Pizzardi commençait à avoir beaucoup d’esprit. Pas d’accent italien.
„Neznám tě,“ řekl, „kdo tedy jsi?“
Je ne te connais pas, dit-il, qui donc es-tu?
„Žárlivá Španělka! Ach, žádné grimasy, říká se, že jsi domýšlivec víš, znám někoho, kdo se ti podobá.“
Une Espagnole jalouse ! Oh ! pas de grimace, on dit que tu es un fat tu sais je connais quelqu’un qui te ressemble.
„Tělesně?“
Physiquement ?
„Ale ano.“
Mais oui.
„To není divu, podobám se každému.“
- Ce n’est pas étonnant, je ressemble à tout le monde.
„Domýšlivče.“
Fat.
„Ale ne.“
Oh ! non.
„Ostatně mi to už řekli.“
- D’ailleurs on me l’a dit.
Shledal, že mám malou ruku.
Il m’a trouvé la main petite.
Nato jsem mu vyprávěla několik věcí, které vím od Antonelliho.
Sur ce je lui racontai plusieurs choses que je tiens d’Antonelli.
„Ty jsi snad členem Klubu!“
- Tu es donc membre du Cercle !
„Člověk má přátele.“
- On a des amis.
Protože se – i když neříkal zdvořile žádné opravdu lechtivé neslušnosti – tu a tam vracel k příčině lidské existence, byť docela zahaleně, vyčítala jsem mu, že je surovec. A tu mi vyložil celou teorii… víc vám neřeknu!
Comme, tout disant poliment en ne disant pas de saletés très polissonnes, il revenait de temps en temps à la cause de l’existence humaine bien que d’une manière toute voilée, je lui reprochais d’être une brute. Et alors il m’a développé toute une théorie ... je ne vous dis que ça !
„Bože můj,“ řekl nakonec, „to je cíl a podstata všeho a všichni jsou takoví, jenže někteří lidé mají odvahu to přiznat a jiní ne. Já to přiznávám!“
- Mon Dieu, dit-il enfin, c’est le but et le fond de tout et tout le monde est ainsi, seulement il y a des gens qui ont le courage d’avouer, d’autres qui ne l’ont pas. Moi, j’avoue !
„Ach, příteli, tomu se tedy říká upřímnost! Plácni si!“
- Ah ! mon ami, voilà en effet de la sincérité ! Tape-la !
A se smíchem jsme si potřásli rukou.
Et nous nous sommes serré la main en riant.
Nedělejte si o našem rozhovoru představu podle těchhle ubohých cárů.
Ne vous faites pas une idée de notre conversation par ces vilains lambeaux.
Několik z těch pánů pořád volalo na svého Giroflu a říkalo mu: „jak můžeš být pořád s jednou a toutéž, to je otrava, pojď na večeři.“
Plusieurs de ces messieurs ne faisaient qu’appeler leur Girofla lui disant : comment peut-tu rester toujours avec la même mais c’est embêtant, allons souper.
„Máš velmi výrazný ruský přízvuk,“ řekl mi.
Tu as un accent russe très prononcé, me dit-il.
„Člověk si vezme, jaký přízvuk chce.“
On prend l’accent que l’on veut.
„Jak to?“
Comment ça ?
„Hlupáku.“
Stupide.
Nato ho velmi vážně ujišťuji, že jsem do Říma přijela jen kvůli němu atd. atd.
Alors je l’assure très sérieusement n’être venue à Rome que pour lui, etc. etc.
Zvířeti to začínalo lichotit.
L’animal devenait flatté.
„Tady je krajan,“ řekl a přivedl mě k tajemníkovi našeho velvyslanectví.
Voilà un compatriote, fit-il en m’amenant devant le secrétaire de notre ambassade.
„Cože,“ zvolala jsem, „anglicky!“
Comment, m’écriai-je, en anglais !
„Ach, prosím tě, nehraj si na Afričanku.“
Oh ! je t’en prie ne fais pas l’Africaine.
„Tygře.“
Tigre.
„Ukaž tvář.“
Montre ta figure.
Držel mě za krajkový lem masky.
Il me tenait la barbe du masque.
„Ach, nebojím se tě, Pizzardi se umí chovat všude,“ řekla jsem mu.
- Oh ! je ne te crains pas, Pizzardi sait se conduire partout, lui dis-je.
„Máš pravdu…“ a stáhl ruku.
- Tu as raison... et il retira la main.
„Přiznej, že jsi Ruska.“
- Avoue que tu es Russe.
„Co je ti po tom! Výjimečné ženy nemají národnost – ženy duchaplné, hezké a elegantní.“
Qu’est-ce que ça te fait ! Les femmes supérieures n’ont pas de nationalité, les femmes d’esprit, jolies et élégantes.
„To je pravda.“
C’est vrai ça
„Muži také ne – třeba ty, ty nejsi zas tak moc Ital, ne, moc ne.“
Les hommes aussi, ainsi toi, par exemple, tu n’es pas trop italien, non pas trop.
„Hm… nejsem moc, ne.“
- Heum... je ne suis pas trop non.
Dám mu černou rukavici, tu z levé ruky (jako tehdy na Kapitolu15, jenže tamta byla bílá), a slíbím, že si o ni řeknu za rok, protože za rok… spousta věcí!
Je lui donne un gant noir, celui de la main gauche (comme au Campidoglio mais l’autre était blanc) en promettant de le réclamer dans un an, parce que dans un an... un tas de choses !
„Za rok,“ řekl, „proč? Opravdu, jsi velmi zvláštní.“
- Dans un an, dit-il, pourquoi ? En vérité tu es très extraordinaire.
„Sbohem!“
- Adieu !
Opustila jsem ho, abych nebyla opuštěna. Byly tři hodiny; vrátila jsem se do lóže, kde se máma rozplývala nad Bruschettiho krásou před několika pány, kteří se tam opírali o lóži a vtipkovali o gardedámě, zatímco já jsem se Bruschettimu smála.
Je l’ai quitté pour ne pas être quittée. Il était trois heures., je revins dans la loge où maman s’extasiait de la beauté de Bruschetti en présence de plusieurs messieurs qui étaient là appuyés à la loge et plaisantaient sur la surveillante, moi tout en riant de Bruschetti.
Měl tu smůlu, že upadl v nemilost. Ti ubozí mladíci sháněli masky, s nimiž by šli pít šampaňské. Samozřejmě jsme utekly a já jsem znovu poslala Merjeewského na ples, v dominu, aby odpovídal, že to domino (já) byla kněžna Mechtcherská. To je od nás velmi ošklivé. V Římě neumějí maškarně škádlit, páni se nudí! To jsem dobře viděla, když jsem je zaujala já, která nic neumím; šla jsem spát ve čtyři a ještě jsem načmárala chvály a nářky na Pizzardiho.
Il a eu le malheur d’être pris en grippe. Ces malheureux jeunes gens cherchaient des masques pour aller boire du champagne. Bien entendu nous nous sommes sauvées et j’ai envoyé Merjeewsky de nouveau au bal, en domino, pour répondre que le domino en question (moi) était la princesse Mechtchersky. C’est très mal. On ne sait pas intriguer à Rome, les messieurs s’ennuient ! Je l’ai bien vu puisque je les ai intéressés, moi qui ne sais rien, je me suis couchée à quatre heures tout en barbouillant des louanges et des lamentations sur Pizzardi.
napříč stránkou
Táhnou sálem jako vyhladovělí psi.
en travers Ils s’en vont par la salle comme des chiens affamés.
Vzbudili mě v sedm. V devět dvacet opouštím Řím. Usnu a jsem v Neapoli. Nespala jsem však tak tvrdě, abych neslyšela jakéhosi mrzutého pána, který si stěžoval průvodčímu na Praterovu přítomnost. A galantní průvodčí dal za pravdu našemu psovi.
On m’a réveillée à sept heures. A neuf heures vingt minutes je quitte Rome. Je m’endors et je suis à Naples. Je n’ai cependant pas si bien dormi pour ne pas entendre un monsieur grincheux qui se plaignait au conducteur de la présence de Prater. Et le galant conducteur a donné raison à notre chien.
Ale… ne, vůbec jsem nespala, nevím, jak vysvětlit, co se se mnou dělo, jen vím, že jsem strašně trpěla, a to neznámou, nevysvětlitelnou bolestí.
Mais... non, je n’ai pas dormi du tout, je ne sais comment expliquer ce que j’avais, seulement j’ai horriblement souffert et d’un mal inconnu, inexplicable.
Antonelli mi stál před očima, jeho hlas mi zněl v uších, a v tu chvíli bych, zdá se mi, opustila celý svět, jen abych zůstala s ním a milovala ho celou duší, až k smrti…
Antonelli était devant mes yeux, sa voix remplissait mes oreilles, et en cet instant j’aurais, il me semble, abandonné le monde entier pour rester avec lui et pour l’aimer de toute mon âme, jusqu’à en mourir...
Zavírala jsem oči a představovala si smrt Pietra, svého muže, své němé zoufalství při pohledu na mrtvé tělo ležící v jeho posteli. Pálila jsem všechen jeho nábytek i šaty a popel uzavírala do stříbrné urny; dávala jsem spálit jeho tělo a jeho popel se ukládal do zlaté urny, zřizovala jsem si v domě kapli, kde jsem trávila dny i noci padlá na tvář před jeho portrétem a před jeho ostatky. Zbožňovala jsem ho, hynula jsem bolestí, aniž bych uronila slzu… Poslyšte… nevím, ale nacházela jsem v těch ponurých představách neznámé, opojné slasti.
Je fermais les yeux et je me représentais la mort de Pietro, mon mari, mon désespoir muet à la vue de ce cadavre couché dans son lit. Je brûlais tous ses meubles et ses habits et j’enfermais les cendres dans une urne en argent; je faisais brûler son corps dont la cendre était recueillie dans une urne d’or, je faisais une chapelle dans ma maison où je passais des journées et des nuits prosternées devant son portrait et devant ses restes. Je l’adorais, je m’anéantissais de douleur sans verser une larme... Ecoutez... je ne sais pas, mais je trouvais dans ces imaginations lugubres des voluptés inconnues, enivrantes.
Ale tu je Neapol – jste jako já? Když se blížím k velkému a krásnému městu, zmocní se mě bušení srdce a neklid, chtěla bych si to město vzít pro sebe.
Mais voici Naples, êtes-vous comme moi ? A l’approche d’une grande et belle ville je suis prise de palpitations, d’inquiétudes, je voudrais prendre la ville pour moi.
Do hotelu du Louvre nám to trvá přes hodinu. Úžasná tlačenice, a hlavně úžasný křik a zmatek.
Nous mettons plus d’une heure à arriver jusqu’à l’hôtel du Louvre. Un encombrement prodigieux, et surtout des cris et un désordre prodigieux.
Ženy tu mají výstřední hlavy. Vypadají jako ženy, které se ukazují v kočovných zvěřincích spolu s hady a tygry… Ach, Pizzardi a mořské panny neboli „úžasné živé ryby“16 atd. atd.
Les femmes ont des têtes exorbitantes ici. On dirait des femmes que l’on montre dans des ménageries avec les serpents, les tigres.. Ah ! Pizzardi et les sirènes où “sorprendenti pesci viventi” etc. etc.
V Římě mám ráda jen to, co je staré. V Neapoli je hezké jen to, co je nové.
A Rome je n’aime que ce qui est vieux. A Naples il n’y a de joli que ce qui est neuf.
Je to výheň.
C’est une fournaise.
Naříkám, že nemohu zbožňovat Pizzardiho… ale poslyšte, Larderel je v hotelu. Zeptala jsem se Rosalie, jestli je ten pán se svou metresou.
Je me lamente de ne pouvoir adorer Pizzardi... mais écoutez, Larderel est dans l’hôtel. J’ai demandé à Rosalie si ce monsieur était avec sa coquine.
„Ne, slečno, není se svou metresou. Je úplně sám.“
- Non, Mademoiselle, il n’est pas avec sa coquine. Il est tout seul.
Sama Rosalie mě poučila o téhle rozkošné… řekněme slovní hříčce; zdá se že Larderel má svou, že Larderelův kočí je rozkošný.17
C’est Rosalie elle-même qui m’a instruite de ce charmant... mettons calembour; il paraît que Larderel a sa que le cocher de Larderel est charmant.
Jen naoko zbožňuji Larderela a Pizzardiho a vyčerpávám se ve výstřednostech, ale ve skutečnosti… ne, už ne, před třemi hodinami ano, teď je to pryč a už se to nevrátí.
Du bout des lèvres j’adore Larderel et Pizzardi, m’exténuant en extravagances, mais en réalité... non, plus maintenant, il y a trois heures de cela oui, à présent c’est passé pour ne plus revenir.
Tak, už jen chybělo, abych zapomněla, že jsme potkaly Altamuru a že u nás byl; ten dobrák málem zešílel… svíjel se, klaněl se, smál se, byl šťastný.
Bon, il ne manquait plus que d’oublier que nous avons rencontré Altamura et qu’il a été chez nous, ce brave garçon a failli devenir fou... il se tordait, il saluait, il riait, il était heureux.
Při večeři jsem třikrát vstala od stolu a jedním dechem jsem napsala, co si teď přečtete18:
Tout en dînant je me suis levée trois fois de table et d’un trait j’ai écrit ce que vous allez lire:
Krásný lovče lásky!
Bello cacciator d’amore !
Vím, že nejsi stálý však vzpomeň na srdce jehož jsi byl vždy milencem na plese v San Carlu skryta před všemi čekám celou sklizeň těch zelených plodů.
So che non sei costante Ma rammentati d’un core Dé chi sempre fosti amante A San caclval veglione Celandomi a tutti Aspetto tutto un farajolane Di codesti verdi io frutti.
Když jsi mi podal rámě ó nejsmutnější lotře mé srdce hořelo jako láva Vesuvu.
Quando tu mi desti O’ braccio O tristissimo tristaccio Il mio cuore bruciava Come di Vesuvio la lava.
Po tolika radostech pravím sbohem hrozí mi nuda lásko má po těch nudách a krutém sbohem doufám v nové radosti drahá lásko má.
Dopo tante gioje Dico addio Mi minaccian noje Amor mio Dopo queste noje E crudel addio Spero nuove gioje Caro amor mio.
A pak… uvidíte zítra.
Et puis... vous verrez demain.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Veglione“ — karnevalový maškarní ples pořádaný v divadle. Teatro Apollo bylo hlavní římskou operní scénou; zbořeno bylo v letech 1888–1889 při stavbě nábřeží Tiberu. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Morte !“ ↩
Pozn. překl.: Tak v tištěném vydání; patrně jde o Francesca Paola Tostiho (1846–1916), skladatele písní a zpěváka, tehdy v Římě módního. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Come“ a „qui quando il tuo caro amico è in una bella disgrazia !“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky (chybnou italštinou): „Prendo la terra che tu hai calpodato, la porto al more e poi alla testa per rescar mi la manimante.“ — konec je nejasný; Marie napodobuje arabský pozdrav, ruku na srdce a na čelo. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „son solo, sempre solo.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ma dove sarai ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Eccolo“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Dimmi, prima chi sei tu“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Come !“ a „tu dimmulo.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „A no, dove sorebbe l’interesse s’io ti diessi.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ben, dimni qualche cosa d’altro.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Io... non so.“ ↩
Pozn. red.: V Gounodově Faustovi vede Mefistofeles Faustův meč v souboji, v němž padne Valentin, Markétin bratr. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Campidoglio“ (Kapitol); název místa. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „sorprendenti pesci viventi“ — vyvolávání pouťového komedianta. ↩
Pozn. překl.: Patrně francouzská slovní hříčka: coquine (metresa) zní podobně jako cocher (kočí). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky (následující čtyři odstavce, s Mariinými chybami); verše jsou přeloženy volně a bez rýmu, protože Mariina italština je na několika místech nejasná. ↩