Neděle 7. ledna 1877

❦

Neděle 7. ledna 1877

## Neděle 7. ledna 1877 Dnes mám vyprávět něco krásného.

C'est aujourd'hui que j'ai à raconter quelque chose de beau.

Ráno nic zvláštního — Barnola a Broussais — a pak se dozvím, že Gambetta je v Nice — a bez váhání mu posílám dopis tohoto znění:

Le matin rien de particulier, Barnola et Broussais et puis j'apprends que Gambetta est à Nice et sans hésiter je lui envoie une lettre ainsi conçue:

„Vážený pane,

"Monsieur

Jistě se nedivíte, že jste vzbudil u inteligentní osoby tu nejživější touhu poznat vás a hovořit s vámi — proto vás budu zítra celý den čekat u sebe; promenade des Anglais, 55 bis.

Vous ne vous étonnerez sans doute pas d'avoir inspiré à une personne intelligente le plus vif désir de vous connaître et de causer avec vous, aussi vous attendrai-je demain toute la journée chez moi; promenade des Anglais, 55 bis.

Přijměte, vážený pane, ujištění o mé hluboké úctě.

Recevez Monsieur l'assurance de ma profonde estime.

M. Bashkirtseff"

Úcta… to k ničemu nezavazuje — vážím si ho podle toho, co stojí, a to je vše.

*Estime...* ça n'engage à rien, je l'estime ce qu'il vaut et voilà tout.

[Podrobné líčení Pierretových pomluv o jejich finanční situaci, zjištěno přes Wolfa přes Anitchkoffa přes Walitského…]

[Detailed account of Pierret's slanders about their financial situation, discovered through Wolf via Anitchkoff via Walitsky...]

Tedy toto… Ta stará zpráva k mým trápením nic nepřidala — leda přesvědčení, že nikdo nevěří a nikdy neuvěří, že pohrdám těmi, kteří o mě žádali. Hrabě Bruschetti — boháč — a hrabě Antonelli, synovec kardinálův. Skutečně — pro toho, kdo mě nezná a slyší o vás mluvit od lidí jako pan Pierret, jsou tato odmítnutí nepochopitelná.

Donc voici... cette vieille nouvelle n'a rien ajouté à mes tourments: si ce n'est la conviction que personne ne croit et ne croira jamais que je fasse fi de ceux qui m'ont demandée. Le comte Bruschetti un richard, et le comte Antonelli, neveu du Cardinal. En effet pour qui ne me connaît pas, et qui entend parler de vous par des gens comme M. Pierret, ces refus sont incroyables.

[…podrobné sebeobhajování ohledně vztahu s Antonellim…]

[...detailed self-justification about Antonelli relationship...]

Nu hle — ta záležitost je skončena, vysvětlena, vyprávěna. A ať se mi o Antonellim víc nemluví. Dost.

Eh bien voilà qui est une affaire finie, expliquée, racontée. Et que je ne me parle plus d'Antonelli. Assez.

Ale přeje se mi vidět pana Pierreta a zeptat se ho na to, co uvidíte — budu-li ho moci spatřit.

Mais il me convient de voir M. Pierret et de lui demander ce que vous verrez si je réussis à le voir.

[Líčení návštěvy u Wolfa pro shromáždění zpravodajství o Pierretovi]

[Account of visiting Wolf to gather intelligence about Pierret]

Okamžitě jsem si dala napudrovat vlasy a oblékla se à la Kateřina II.

Aussitôt je me suis coiffée en poudre, et habillée à la Catherine II.

Shledavši se skvostnou, sešla jsem k večeři s Pelikanem — a k večeru přišla paní Zurmüllenová, okouzlující popelavá blondýna s obočím nabarveným načerno a pletí bílou jako mléko.

M'ayant trouvé superbe je descendis dîner avec Pelikan et vers le soir arriva Mme Zurmüllen une ravissante blonde cendrée aux sourcils teints en noir, et au teint blanc comme le lait.

[Večer v pudrovce a kostýmu Kateřiny II.]

[Evening with powdered hair and Catherine II costume]

A tu další dopis — psaný jako ten první, mým nejpevnějším a nejrozkvetlejším rukopisem.

Voici encore une lettre écrite comme la première de mon écriture la plus ferme et la plus déliée.

„Vážený pane,

"Monsieur

Důležitost toho, co vám mám říci, mě opravňuje — aniž bych měla čest vás znát — požádat vás, abyste zítra v pondělí přišel ke mně mezi dvěma a šestou hodinou, promenade des Anglais 55 bis.

L'importance de ce que j'ai à vous dire m'autorise sans avoir l'honneur de vous connaître à vous prier de passer demain lundi chez moi de deux à six heures, promenade des Anglais 55 bis.

Přijměte, vážený pane, mé uctivé pozdravy.

Recevez Monsieur mes salutations distinguées.

Marie Bashkirtseff

adresa: Place du Jardin Public, č. 1 pan Pierret." ## Pondělí 8. ledna 1877

adresse : Place du Jardin Public, n° 1 M. Pierret."

[Pro toto datum není zachováno podrobné znění] ## Úterý 9. ledna 1877

[No detailed content preserved for this date]

Nevím, čím začít — jsem zlomená, zdrcená, hůř než mrtvá. Smrt by byla vysvobozením — nepřivítala bych ji s radostí, plakala bych sama nad sebou… ale bylo by to skončeno naráz, kdežto žijíc umírám každý den.

Je ne sais par quoi commencer, je suis brisée, anéantie, pis que morte. La mort serait une délivrance, je ne l'accueillerais pas avec bonheur, je me pleurerais... mais ce serait fini en une fois tandis qu'en vivant je meurs tous les jours.

Včera… podívejme, ano — včera jsem čekala na Gambettu a Pierreta — ani jeden nepřišel — ale místo nich polský hrabě. Byla jsem tak skleslá, že jsem mu namluvila hromadu nesmyslů, které ho okouzlily — načež jsem ho pozvala na večeři.

Hier... voyons, oui, hier j'ai attendu Gambetta et Pierret, ni l'un ni l'autre ne sont venus, mais au lieu d'eux le comte polonais. J'étais si abattue que je lui ai dit un tas de sottises qui l'ont enchanté, à la suite de quoi je l'ai invité à dîner.

[Filozofická rozmluva s polským hrabětem o úloze žen]

[Philosophical discussion with the Polish count about women's roles]

– A přes to vše, řekla jsem závěrem, žena bude vždy kočím a muž koňmi.

- Et malgré tout cela, dis-je pour finir, la femme sera toujours le cocher et l'homme les chevaux.

– A kočár! — ozval se ze všech stran.

- Et la voiture ! s'écria-t-on de toute part.

– To je život. Ostatně — není to to, co říkám? Muž je síla, žena je rozum.

- C'est la vie. Aussi, n'est-ce pas ce que je dis. L'homme c'est la force, la femme c'est l'intelligence.

Ubohý Merjeevský. Je to krátké a jasné. Zmeškal všechny vlaky a musí přenocovat v Nice…

Pauvre Merjeevsky. C'est court et clair. Il a manqué tous les trains et devra passer la nuit à Nice...

Šla jsem do svého pokoje, svlékla jsem vše — a po pláči, jako ta ubohá, jakou jsem, jsem usnula na zemi.

Je suis montée chez moi, j'ai tout ôté et après avoir pleuré comme une misérable que je suis, je me suis endormie par terre.

Dnes ráno mi dali lístek, který zde uvádím.

Ce matin on m'a donné le billet que voici.

Přirozeně čekám pana Pierreta ve tři hodiny — ne bez lehkého třesu. Nasadila jsem si novou pelerínu, abych ho zastrašila.

Naturellement, j'attends M. Pierret à trois heures non sans trembler quelque peu. J'avais mis ma nouvelle pelisse pour l'intimider.

Ve tři hodiny vstoupil pan Gustave Pierret do žlutého salónu, kde jsem se nacházela. Vysoký tmavovlasý muž — červená víčka, černý vous, upraveného vzhledu.

À trois heures M. Gustave Pierret entra dans le salon jaune où je me trouvais. Un grand brun, paupières rouges, barbe noire, tenue correcte.

[Podrobný doslovný dialog konfrontace s Pierretem ohledně jeho údajných pomluv, jeho popírání znalosti rodiny nebo jakýchkoliv výroků proti nim, a Mariina výslechu ohledně jeho domnělé korespondence s kardinálem Antonellim o její pověsti a neuskutečněných zásnubách]

[Detailed verbatim dialogue of the confrontation with Pierret about his alleged slanders, his denials of knowing the family or saying anything against them, and Marie's interrogation about his supposed correspondence with Cardinal Antonelli regarding her reputation and the failed engagement]

– Poprvé slyším vše, čím mi prokazujete čest mi říci.

- C'est pour la première fois que j'entends tout ce que vous me faites l'honneur de me dire.

– Ach! Tím lépe, vážený pane… Bylo mi odporné věřit v takovou hanebnost z rukou galantního muže. Někdy se také lidé zatvrdí vůči osobám, které neznají. To je špatné — ó, velmi špatné! Konečně, vážený pane, poněvadž to nejste vy, zbývá mi požádat vás o odpuštění za vyrušení… ale víte — mám ráda, když jsou věci vyjasněny — a myslela jsem, že je lepší za cenu toho, že budu označena za extravagantní, požádat vás, abyste sem přišel a mluvit s vámi otevřeně, než sbírat, co se říká po koutech…

- Ah ! tant mieux Monsieur... Il me répugnait de croire à une pareille vilenie de la part d'un galant homme. Quelquefois aussi on s'acharne après des personnes qu'on ne connaît pas. Que c'est mal, oh ! bien mal ! Enfin, Monsieur, puisque ce n'est pas vous, il me reste à vous demander pardon de vous avoir dérangé... mais voyez-vous j'aime tirer les choses au net et j'ai pensé qu'il valait mieux, au prix d'être taxée d'extravagance, vous prier de venir ici et de vous parler ouvertement, que d'aller ramasser ce qui se dit dans les coins

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam