Neděle 31. prosince 1876

Chci strávit Nový rok v Římě — neboť pověra praví, že jak ho člověk prožije, takový bude víceméně i zbytek roku.
Kvůli té pověře se bojím ponurého prvního ledna.
Byl to v úterý Antonelli?
Projížďka do vily Borghese atd. (v kočáře jako vždy) — celou dobu pod jakýmsi tísnivým dojmem.
Každý den chodím na společnou tabuli kvůli těmto Angličankám, které se stýkají s nejlepší společností černého Říma.
Dnes večer jsme byly v Opeře ve stejné lóži jako poprvé minulou zimu — tedy na straně klubové lóže — což ty pány obtěžovalo, protože museli neustále otáčet hlavu.
Ach! Kdybych se jen mohla vdát podle svých představ, tak jak já… Je tu Don Carlos, za nímž bych jela na kraj světa — tak jsem zamilována do jeho portrétu — a pak tolik dalších… A Pizzardi, který je Antonelliho podobou v hezčím vydání. To jest… Pizzardi je prvním lvem Říma od té doby, co zabil muže v souboji — říká se, že je nádherný. Antonelli touží se mu podobat a tvrdí, že se mu podobá. Ráda bych Pizzardiho viděla.
Rossi a Plowden nás neopustili ani na chvíli. Plowden mi při odchodu podal paži — jásá — prozatím tu není nikdo než on. Ale dlouho jásat nebude — doufejme.
Ubohý Pietro — „velmi smutný na venkově“. Ale docela blízko Říma!!
Myslím, že se začínám Oscaru Angelinimu líbit. Vždycky mě rozesmál. Zná Nice i šílenosti mého bratra Paula.
A pak?… V divadle. Milovala jsem ho zběsile…
Vždy je to poezie lítosti… svrchovaný půvab melancholie.
Dnes večer nemám dost trpělivosti vyhlížet si v zrcadle svou budoucnost.

Poznámky

Pozn. red.: Francouzsky „table d’hôte“ — společná jídelní tabule v hotelu; příležitost ke společenskému styku. ↩
Pozn. red.: „Černý Řím“ (francouzsky „Rome noire“) — papežsko-klerikální společnost, na rozdíl od „bílého Říma“ královské Itálie. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „barcaccia“ – přízemní klubová lóže v italských divadlech, vyhrazená členům klubu. ↩