❦

# Pátek 2. prosince 1876

Pátek 2. prosince 1876

## Vendredi 2 décembre 1876

Večer jsme přijely. Byla jsem spokojená, protože nám osud přidělil dva Antiboisany,¹ kteří nás na svém prvním výletu pokládali za Rusky a kladli nám ty nejnaivnější otázky. Pan a paní Anitchkoffovi s dětmi, má teta, Walitsky a Trifon nás čekali. Ti výborní Anitchkoffovi. Jsou k smrti nudní, ale zbožňuji je. Nikdy nebylo lidí čestnějších a přímějších, láskyplnějších a oddanějších.

Le soir nous arrivions. J'étais contente car le sort nous avait octroyé deux Antibois qui nous prirent pour des Russes à leur premier voyage et nous firent les questions les plus naïves. M. et Mme Anitchkoff et leurs enfants avec ma tante, Walitsky et Trifon nous attendaient. Ces excellents Anitchkoff. Ils sont tristes à périr mais je les adore. Jamais il n'y eut de gens plus honnêtes et plus droits, plus aimants et plus dévoués.

Při večeři se dostavil generál Bibi. Půvabný člověk, který se směje a ze všeho se těší jako dítě. Přináším mu cigarety — každá opatřena jeho jménem. Tato jemná pozornost ho okouzluje. Walitsky, moje teta a Barnola dostanou stejný dárek. Jsem opět ve svém modrém ráji. Ach! Jaká škoda... Je to u mě tak hezké a oči mi odpočívají na půvabných a bohatých předmětech... a musím odjet!

Pendant le dîner survint le général Bibi. Un charmant, qui rit et s'amuse de tout comme un enfant. Je lui apporte des cigarettes, chacune timbrée à son nom. Cette attention délicate le charme. Walitsky, ma tante et Barnola auront le même cadeau. Je suis de nouveau dans mon paradis bleu. Ah ! quel dommage... C'est si joli chez moi et mes yeux reposent sur des objets gracieux et riches... et je dois partir I!

Sestoupivši do zahrady jsem našla Pelikána s jeho doktorem Broussaisem, Ivanoffem — dědečkovým očním lékařem — generálem Wolfem, Bihovetzem a pak Anitchkoffovými. Musela jsem se ukázat a uspokojit své „maminky", které jsou nadšené, že mě vidí tlustší. Vidíte to štěstí. Ale opustila jsem je všechny, abych navštívila své ženy z rue de France. To bylo přijetí! Oznamovaly se mi sňatky, úmrtí, narození. Zeptala jsem se, jak jde obchod? Špatně, odpověděly.

En descendant au jardin je trouvai Pelikan avec son docteur Broussais, Ivanoff l'oculiste de grand-papa, le général Wolf et Bihovetz et puis les Anitckoff. Il fallut me montrer et contenter mes mères qui ne se sentent pas d'aise de me voir engraissée. Voyez-vous ce bonheur. Mais je les abandonnai tous pour voir mes femmes de la rue de France. Voilà un accueil ! On m'annonça les mariages, les morts, les naissances. Je demandai comment va le commerce ? Mal, répondit-on.

A pustila jsem se do toho. Když se doslechly, že jsem viděla Sněmovnu, ucouvly s velkou úctou — a pak se tísnily kolem mě. A já s pěstí v bok jsem jim pronesla projev protkáný kletbami a nicejskými výkřiky — ukazujíc jim republikány s rukama ve zlatě lidu: Jako mé ruce v této rýži! — a zabořila jsem tlapu do pytle rýže.
– Hej, u čerta — k čemu jsou bohatí? Aby pomáhali chudým! Já nerozumím obchodu, vy malířství. Ne každý může vládnout. Tesař Cera dělá svou práci, ale není schopen napsat zákon — stejně jako by Císař nedokázal vyrobit ani tu nejmenší šňupací tabatěrku. A obchod jde špatně a cizinci nepřijíždějí. Co do čerta — nikdo nechce riskovat hlavu a majetek! To je jen malá ukázka. Bezpochyby není žádná zásluha přesvědčovat ženy, které nic nevědí a na vše kašlou, vysvětlováním zapletených věcí pomocí prostých příkladů — ale má hloupá marnivost byla polichocena, když jsem je slyšela šeptat v nicejském nářečí: To je pravda — ale je to pravda! Kdyby to byl muž, udělali by z něj krále.

Et me voilà partie. Quand on apprit que j'avais vu la Chambre, on se recula avec un grand respect puis on s'empressa autour de moi. Et alors le poing sur la hanche je leur fis un discours entremêlé de jurons, d'exclamations niçoises, leur montrant les républicains avec leurs mains dans l'or du peuple : Comme mes mains dans ce riz ! et je plongeai ma patte dans un sac de riz. — Hé ! pardi, pourquoi sont faits les riches ? Pour aider les pauvres ! Moi, je n'entends rien au commerce, vous à la peinture. Tout le monde ne peut pas gouverner. Le menuisier Cera fait son affaire mais il n'est pas capable d'écrire une loi, de même que l'Empereur ne pourrait confectionner la moindre tabatière. Et le commerce va mal, et les étrangers ne viennent plus. Que diable, on ne veut pas risquer sa tête et sa fortune ! C'est un petit échantillon seulement. Certes il n'y a aucun mérite à convertir des femmes qui ne savent rien et se fichent de tout, en leur expliquant les choses embrouillées par des exemples tout simples, mais ma sotte vanité fut chatouillée quand je les entendis murmurer en niçois : C'est vrai, mais c'est que c'est vrai ! si c'était un homme on en ferait un roi.

Ale co mi lichotí mnohem více — je to, že jsem přiměla ty ženy k slzám vyprávěním o neštěstích císařovny Eugénie¹ a zvláště o jistém jejím výroku u umírajícího vojáka v nemocnici za epidemie. Měla jsem sama slzy v očích.

Mais ce qui me flatte bien plus c'est d'avoir fait venir les larmes aux yeux de ces femmes en leur racontant les malheurs de l'impératrice Eugénie et surtout certaine phrase d'elle auprès d'un soldat mourant à l'hôpital, pendant une épidémie. J'avais moi-même les larmes aux yeux.

Po tak dlouhé nepřítomnosti mě nebe Nice unáší a cítím, jak poskakuji, dýchajíc ten čistý vzduch a hledíc na to průzračné nebe. Moře sotva postříbřené skrytým sluncem bez mraků — jemná teplá šeď — zářivá zeleň... Jak je to krásné a jak by bylo dobré žít v tom ráji.

Après une si longue absence le ciel de Nice me transporte et je me sens bondir en respirant cet air pur, en regardant ce ciel transparent. La mer à peine argentée par un soleil caché sans nuages d'un gris doux et chaud, la verdure éclatante... Que c'est beau et qu'il ferait bon de vivre dans ce paradis.

Měla jsem bílé šaty s náprsním štítkem vyšitým sfingou ve starých barvách na zlatě. Podobné štítky na kapsách a podobná stuha uvázaná kolem pasu. Rembrandtský klobouk s dlouhým perem — ne jako anglické klobouky nebo ty, jež se vidí vždy — odporné karikatury. A tvář tak svěží a hezká jako — snad — ta moje. Alespoň mi budou závidět potají — všechny ty dámy s vulgárními a křiklavými toaletami a všechny ty dívky s křiklavými šaty, ošklivě prostými, přičemž příliš dámy. Fuj! Ty hrůzy. Jsem triviální.

J'avais une robe blanche avec une plaque sur la poitrine brodée d'un sphinx de couleurs anciennes sur or. Des plaques semblables aux poches et un galon pareil noué autour de la taille. Un chapeau Rembrandt à longue plume (pas comme les chapeaux anglais ni ceux qu'on voit toujours, affreuses caricatures). Et une figure aussi fraîche et aussi jolie que la mienne peut-être. Au moins on m'enviera en secret, toutes ces dames aux toilettes vulgaires et voyantes et toutes ces filles aux robes voyantes et laidement simples tout en étant trop dame. Fi ! les horreurs. Je suis triviale.

No, vskutku — rodina má své kouzlo. Hrálo se v karty, smálo se, pilo čaj. A cítila jsem se prodchnutá pohodou v lůně svých, obklopená svými milými psy.

Eh bien vraiment la famille a son charme. Un a joué aux cartes, on a ri, on a pris du thé. Et je me suis sentie pénétrée d'aise au sein des miens, entourée de mes chers chiens.

Na okamžik jsem pocítila jistou marnivost, když jsem mluvila o vážných věcech s těmi starci... ale koneckonců jsou to bezvýznamní starci — co mi na nich záleží? Tak se bojím zůstat v Nici, že z toho šílím. Zdá se mi, že tato zima bude opět ztracena a já nic neudělám! Zbavují mě prostředků k práci! To je vražda, to je hanebnost!!!!!! Bihovetz mi poslal velký koš květin a večer ho máma polila, aby je zachovala... No, tyto drobnosti mě přivádějí k nepříčetnosti. Tato maloměšťácká strojenost mě přivádí k zoufalství! Ach! Božské milosrdenství. Ach! Přísahám při nebeském Bohu, že si nedělám legraci!

Un instant j'ai éprouvé quelque vanité à parler de choses sérieuses avec les vieillards... mais après tout ce sont des vieillards obscurs, que me font-ils ? J'ai une telle peur de rester à Nice que j'en deviens folle. Il me semble que cet hiver sera de nouveau perdu et je ne ferai rien ! On m'ôte les moyens de travailler ! Au meurtre, à l'infamie II!!!!! Bihovetz m'a envoyé une grande corbeille de fleurs et le soir maman l'arrosa pour conserver les fleurs... Eh bien ces petits riens me mettent hors de moi. Cette affectation de bourgeoisie me désespère ! Ah ! Miséricorde divine. Ah ! par le Dieu du ciel je vous assure que je ne plaisante pas !

Vrátila jsem se z pavilónu v kouzelném měsíčním svitu osvětlujícím mé růže a magnólie... Ta ubohá zahrada, která mi nikdy nedala nic než smutné myšlenky a strašná zklamání. Vrátila jsem se nahoru se vlhkýma očima — smutná, velmi smutná.

Je suis rentrée du pavillon par un clair de lune enchanteur éclairant mes roses et mes magnolias... Ce pauvre jardin qui ne m'a jamais donné que des pensées tristes et des dépits atroces. Je suis remontée chez moi les yeux humides et triste bien triste.

Sobota 3. prosince 1876

## Samedi 3 décembre 1876

– Najdeme učitele, řekla mi, najdeme vše, co budete chtít, a budu vám sloužit jako model — jen zůstaňte. Od nás šla ke konzulovi. Chce opět přijímat jako před osmi lety. Mohla by snad... ale je to zbytečné — musím vážně studovat. Ó bído! Šla jsem s tetou zaplatit účty.

— Nous trouverons des professeurs, me dit-elle, nous trouverons tout ce que vous voulez et je vous servirai de modèle, seulement restez. De chez nous elle alla chez le Consul. Elle veut recevoir de nouveau comme il y a huit ans. Elle pourrait peut être.... mais c'est inutile je dois étudier sérieusement. 0 misère ! Je suis allée avec ma tante payer les notes.

Vzpomínka na Řím mě omamuje... ale nechci se tam vrátit jako minulou zimu... ne, ne... bylo by to strašné. Zkusme Paříž... Ó Říme! Proč tě nemohu znovu uvidět — nebo zde zemřít. Zadržuji dech a natahuju se, jako bych chtěla dosáhnout až do Říma. Paní Souvoroffová je šťastná! O nikom se nemluví tak špatně jako o ní — a přesto ji zdraví a vyhledávají víc než kohokoli jiného.
– Se svou osobou, výdaji a způsobem života byste měla mít Nici takhle v hrsti — a zatím... na vašem místě bych tu nezůstala čtyřiadvacet hodin! To jsou slova Mouzayové. Tolik povzdechů!

Le souvenir de Rome me fait pâmer... mais je ne veux pas y retourner comme l'hiver dernier... non, non... ce serait affreux. Essayons de Paris... 0 Rome ! Que ne puis-je la revoir ou bien mourir ici. Je retiens mon souffle et je m'étire comme si je voulais m'allonger jusqu'à Rome. Mme Souvoroff est heureuse, elle ! On en médit comme de personne et on la salue et on la recherche plus que personne. — Avec votre personne, vos dépenses et votre vie, vous devriez tenir Nice comme ça et au contraire... à votre place je n'y resterais pas vingt-quatre heures ! Voilà les paroles de Mouzay. Que de soupirs !

Neděle 4. prosince 1876

## Dimanche 4 décembre 1876

Ricardo obědval zde a dala jsem mu cigarety — každá opatřena jeho jménem. Ó, jaký život! To je smrt. Nic nedělat, nikoho nevidět! Skryta, zavřena, sama! Veškerou zábavou jsou proměny oblohy. Včera byla čistá a měsíc zářil jako bledé slunce — dnes večer je pokryta tlustými černými mraky, roztrhanými tak, aby bylo vidět světlé a zářivé části jako včera... Tato pozorování dělám, přecházejíc zahradou z pavilónu k sobě. V Paříži není tento vzduch, ta zeleň a vonící déšť této noci.

Ricardo a déjeuné ici et je lui ai donné les cigarettes, chacune timbrée à son nom. O quelle vie ! C'est la mort. Ne rien faire, ne voir personne ! Cachée, enfermée, seule ! Pour tout divertissement les changements du ciel. Hier il était pur et la lune brillait comme un pâle soleil, ce soir il est couvert de gros nuages noirs déchirés pour laisser entrevoir les parties claires et brillantes comme hier... Je fais ces observations en traversant le jardin pour venir du pavillon chez moi. A Paris on n'a pas cet air, cette verdure et la pluie parfumée de cette nuit

Pondělí 5. prosince 1876

## Lundi 5 décembre 1876

Naše rozhovory jsou odporné — nenávidím ho a nenávidím sebe, protože jsem ho takového udělala já. Pro zábavu jako vždy Anitchkoffovi nebo Generál. Walitsky a moje teta strávili večer tím, že mě přesvědčovali, že moje výpočty k ničemu neslouží, že Alexandre vše ukradne a že si můžeme leda lámat hlavu.

Nos conversations sont révoltantes, je le hais et je me hais car c'est moi qui l'ai *fait.* Comme divertissement toujours les Anitchkoff ou le Général. Walitsky et ma tante ont passé la soirée à me persuader que mes calculs ne servaient à rien, qu'Alexandre volerait tout et que nous n'avions qu'à nous casser la tête.

Napsala jsem třicet dopisů. Jeden jako odpověď otci — a ten je dost obratný. Tvářím se rozhořčeně nad nicejskými drby, neboť se říká, že mě přiměl platit, když jsem šla za ním. V mém věku, s mým vzděláním, tváří a charakterem jsem zavřena jako ve vězení. Hůř! Jsem vyvržena ze společnosti. Slečny Howardovy o mně mluví s velkým zájmem a s hlubokým soucitem!!! Zdá se mi, že umírám...

J'ai écrit trente lettres. Une en réponse à mon père et celle-ci est assez adroite. Je me montre indignée des cancans de Nice car on dit qu'il m'a fait payer quand je suis allée pour le voir. A mon âge, avec mon éducation, ma figure et mon caractère je suis enfermée comme dans une prison. Pire ! Je suis au ban de la société. Les demoiselles Howard parlent de moi avec un grand intérêt et beaucoup de compassion II!! Il me semble que je meurs...

S velkou námahou jsem dokončila Mládí krále Jindřicha od Ponsona du Terraila — všech osm svazků.¹ Ach! Kdybych to byla četla dřív! Jaká poučná kniha! Jak dobře bych se chovala, kdybych rozuměla tak četným aluzím Mnicha na Mládí krále Jindřicha. A jak jen mi o tom mluvil... A já nevěděla nic. Je to celý kurz jeho vzdělání — a dokonce i jeho francouzštinu se naučil z této knihy. Ó velký Ponson!

J'ai fini à grand peine la "Jeunesse du roi Henri" par Ponson du Terrail, tous les huit volumes. Ah ! si je l'avais lu avant ! Quel livre instructif ! Comme je me conduirais bien si je comprenais les allusions si fréquentes du Moine à la "Jeunesse du roi Henri". M'en a-t-il assez parlé... Et je ne savais rien. C'est le cours complet de son éducation et même son français a été appris dans ce livre. O Grand Ponson !

Úterý 6. prosince 1876

## Mardi 6 décembre 1876

Celý den jsem byla jako tehdy, když jsem šla k Wartelovi. Připravovala jsem se na dnešní večer — do Opery, na první představení „Ballo in Maschera".¹ Od svého návratu jsem nevyšla a nikdo mě neviděl. Jsou dny, kdy se vše daří. Vlasy se mi samy od sebe usadily a udělaly mi rozkošnou antickou hlavu jako na těch řeckých sochách — mnoho vlasů zadržených zlatou stuhou, šíje odkrytá, zahalená jen několika drobnými přirozenými lokýnkami. Náhrdelník z perel a šaty bez jediného švu — přesto přiléhavé a drapované jako sochy, což mi trochu vadilo kvůli mým dokonalým a tak pevným tvarům, že je žádné šaty nemohou skrýt. Rozumí se, že šaty nemají žádnou ozdobu — ani lem — jsou prostě roztřepené jako u žebráků.

J'ai été toute la journée comme le jour où je suis allée chez Wartel. Je me préparais à ce soir, à l'Opéra, à une première représentation du "Ballo in Maschera". Je ne suis point sortie depuis mon retour et personne ne m'a vue. Il y a des jours où tout réussit. Mes cheveux se posèrent comme d'eux-même et me firent une ravissante tête antique comme on en voit à ces statues grecques, beaucoup de cheveux, retenus par une bandelette d'or, la nuque découverte, seulement voilée par quelques petites boucles naturelles. Un collier de perles et une robe n'ayant aucune couture et pourtant collante et drapée comme les statues ce qui me gênait bien un peu à cause de mes formes parfaites et si fermes qu'aucune robe ne peut les dissimuler. Il va sans dire que la robe n'a aucune garniture, pas même d'ourlet, elle est simplement effilée comme chez les mendiants.

Moje teta, Dina a já — přímo naproti Emilovi s Belle-de-jourem¹ a dvěma dalšími šejdíři. Líbila jsem se dnes večer sama sobě — a myslím, že i sálu. Chtěla jsem se Emilovi jevit nádhernou. Hodně jsem se změnila za rok a půl. Povyrostla jsem, stala se ženštější. Sál byl plný — mezi přáteli kněžna Souvoroffová a paní de Wykersloovthová; jako návštěvníci Bibi, Galula a náš bankéř Gilly mě zdraví ze svých křesel dole pod naší lóží (přízemí). Pokud jde o lvy — na ty jsem se nedívala...

Ma tante, Dina et moi, juste en face d'Emile avec Belle-de-jour et deux autres faquins. Je me plaisais ce soir, il en fut de même de la salle je crois. Je voulais paraître superbe à Emile. Je suis bien changée depuis un an et demi. Je me suis élancée, je suis devenue plus femme. Salle comble, comme amis, la princesse Souvoroff et Mme de Wykersloovth; comme visiteurs Bibi, Galula et notre banquier Gilly me saluent de leurs fauteuils qui sont au dessous de notre loge (rez de chaussée). Quant aux lions je ne les regardai pas...

Všimněte si aktu „Ballo in Maschera", kde se guvernér a Amelia setkávají v lese. Přijde Renato, manžel — nepoznaje svou ženu — prosí guvernéra, aby uprchl, neboť bandité mohou každým okamžikem přijít.

Remarquez l'acte du "Ballo in Machera" où le gouverneur et Amelia se rencontrent dans la forêt. Survient Renato le mari et ne reconnaissant pas sa femme supplie le gouverneur de fuir car des bandits peuvent d'un instant à l'autre survenir.

Audiffret je přesto nejkrásnějším a nejelegantnějším pánem dobrého města Nice. Je tak krásný, že kdybych zde zůstala, byla bych schopna se jím opět zabývat. Prozatím mu nevěnuji pozornost — to moje teta ho sleduje a libuje si v poznámkách o blednutí nebo červenání... ta dobrá osoba je přesvědčena, že ten plamenný zámecký pán ke mně chová skrytou vášeň. Proč by ji tedy skrýval?

Audiffret est quand même le plus beau et le plus élégant seigneur de la bonne ville de Nice. Il est si beau que, si je restais ici, je serais capable de m'en occuper encore. Pour le moment je n'y fais pas attention, c'est ma tante qui l'observe et qui se plaît à remarquer des pâleurs ou des rougeurs... cette bonne personne est persuadée que le châtelain fougueux a pour moi une passion cachée. Pourquoi la cacherait-il donc ?

Při odchodu, zatímco Generál hledal náš vůz, jsem několikrát obrátila záda Belle-de-jourovi, jenž si přál mě bezpochyby poctít pozdravem a snažil se mi pohlédnout do tváře. Když jsem mu definitivně ukázala zadek — jenž je ostatně právě tak krásný jako předek — a hleděla na zeď, pozdravil moji tetu a přišel ke mně promluvit. V tu chvíli přišel Bihovetz a já měla uspokojení náhle opustit inspektora psů a Galulu. Jak jsem měla odvahu ukázat se ve městě, kde jsme tak pošpiněny a kde se nám dostalo tolika příkoří. Rozhodně jen Emile mě dokáže inspirovat — když ho vidím, směji se, a když se mu směji, komponuji... zítra král. Při návratu jsem si zpívala refrény z loňského roku.
– Jak jsme tehdy byli veselí! — řekl Generál.
– Ach! Ano — odpověděla jsem. článek o kardinálovi Antonellim: viz str. 222–224

A la sortie et pendant que le Général cherchait notre voiture, j'ai plusieurs fois tourné le dos à Belle-de-jour, qui désirant sans doute m'honorer d'un salut tâchait de me voir en face. Comme je lui avais définitivement montré mon derrière, qui est tout aussi beau que mon devant d'ailleurs regardant le mur, il salua ma tante et vint me parler, en ce moment arriva Bihovetz et j'eus la satisfaction de quitter brusquement l'inspecteur des chiens et Galula. Comment ai-je eu le courage de me montrer dans une ville où nous sommes tellement ternis et, où l'on nous a fait tant d'affronts Décidément il n'y a qu'Emile pour m'inspirer, quand je le vois je ris et quand je ris de lui je compose... roi demain. En retournant je chantais des refrains de l'année dernière. — Comme on était gai alors ! fit le Général. — Ah ! oui - répondis-je. article sur le cardinal Antonelli : voir p, 222 à 224

Středa 7. prosince 1876

## Mercredi 7 décembre 1876

Oplatily jsme návštěvu paní Souvoroffové a byly jsme u paní de Ballorové a Wykersloovthové, které přišly k nám. Jeanne je nyní s tím svým strašným manželem a tchyní kněžnou de la Tremoille.¹ Poprvé jsem kmotrou. Bihovetz je kmotrem. Předmětem je dcera ruské ženy vdané za černocha. Holčička je černá; matka bude komornou u mámy. Musela jsem se políbit s Bihovetzem — je to zvyk. Mámu to mrzí a jen spouští povyk a rozhořčuje se — se smíchem. Ach! Kdyby věděla...

On a rendu la visite à Mme Souvoroff et on a été chez Mmes de Ballore et Wykersloovth qui sont venues chez nous. Jeanne est pour le moment avec son effrayant mari et sa belle-mère la princesse de la Tremoille. Pour la première fois je suis marraine. Bihovetz est le parrain. L'objet est la fille d'une femme russe mariée à un nègre. La petite fille est noire; la mère va être femme de chambre chez maman. J'ai dû m'embrasser avec Bihovetz, c'est l'usage. Maman en est contrariée et ne fait que s'écrier et s'indigner en riant. Ah ! si elle savait...

Poznámky

Pozn. překl.: Obyvatelé Antibes — přímořského města sousedícího s Nicí. ↩

Pozn. překl.: Císařovna Eugénie (1826–1920), manželka Napoleona III., po pádu Druhého císařství v roce 1870 žila v Anglii. ↩

Pozn. překl.: Pierre Alexis Ponson du Terrail (1829–1871), francouzský autor dobrodružných románů. „La Jeunesse du roi Henri" — osm svazků historické fikce ze dob francouzských náboženských válek. ↩

„Un ballo in maschera" — opera Giuseppe Verdiho (1859); děj se točí kolem maškarního plesu, politického spiknutí a milostného trojúhelníku. ↩

Pozn. překl.: „Belle-de-jour" — doslova „denní květ", svlačec, jenž kvete jen za dne a do večera zvadne; Marie tak posměšně přezdívá pomíjivému, marnivému muži. ↩

Trémoille (la Trémoille) — jeden z nejstarších francouzských šlechtických rodů s nepřetržitými dějinami od středověku. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam