# Pondělí 28. listopadu 1876

Pondělí 28. listopadu 1876

Nenávidím Paříž. Možná, že kdybych tu nějaký čas zůstala a nechodila po obchodech, tato nenávist by přešla.
V půl osmé jsem šla večeřet k Boydovým. Berthe mě pozvala včera. Boydovi jsou svého druhu rodina Benoîtonových. Ostatně jsem o nich už mluvila. Paní Boydová navštívila mámu. Berthe patří ke společnosti srdce.
Je to poprvé, co mě vidí dlouho zblízka — dostala jsem tedy na pas, paže i vlasy komplimenty, které si zaslouží. Co se Berthe týče — mluví jen o dceři kněžny Lízy Troubetskoyové, jejíž salón je v Paříži dobře znám. Dlouho jsem neviděla lidi veselé, přirozené a slušné.
Tento večer mi osvěžil ducha a vrátila jsem se do našeho „nádherného prvního patra“ v Grand Hôtelu klidnější a v lepší náladě.
Tam jsem našla Georgese, který mi přináší poslaneckou příručku Silhouettes à la plume.
Toto se v ní píše o Janvieru de La Motte synovi, hned po J. de La Motte otci, o němž se mluví s úctou a uznáním a jemuž se přiznávají všechny zásluhy o jeho departement:
Louis Janvier de La Motte dvacet osm let
Segré (Maine-et-Loire) — 7 313 hlasů. Člen generální rady, svobodný; k jeho jmenování se prý váže zdárný výsledek velmi bohatého sňatku. Intransigentní bonapartista, opírající se o demokracii — jedním slovem syn svého otce. Baculatá tvář seminaristy, na niž jako by někdo přilepil knírek a skřipec — pod paží má vždy ministerskou aktovku, která ho neopouští: je v učení.
A nyní přichází Adolphe Granier de Cassagnac otec a syn
„Pozor — jde o kolegu a vzdělance v plném smyslu slova. Granier de Cassagnac pochází z rodiny gaskoňských šlechticů. Jeho šlechtický titul byl dlouho zpochybňován, ale bez důvodu: jeho pergameny jsou v pořádku. Atd. Atd.“
Paul Granier de Cassagnac syn třicet dva let Condom (Gers) — 9 818 hlasů. Novinář, svobodný. Jediný majetek: jeho dobré toledské pero. D’Artagnan literatury. Vysoký, silný, nos vztyčený do větru, knírek zahnutý nahoru, vlasy velmi černé a velmi husté, tmavá pleť, živé oko — pravý Gaskon gestem, přízvukem i odvahou. Sloužil Císařství s oddaností vojáka a slouží mu ještě jako ztracená hlídka, neukázněný a paličatý.
Ve svých polemikách velmi tvrdý — příliš tvrdý pro muže s politickými ambicemi. Hodně se počítá s tím, že svou prudkostí a mládím vyvolá v nové Sněmovně skandál. Doufá se, že bude d’Artagnanem tribuny, jako byl d’Artagnanem tisku. Pan de Cassagnac by mohl dobře tyto předpovědi vyvrátit.
Nyní, když opustil novinářská dobrodružství a vstoupil na scénu vážné politiky, nepřekvapilo by nás, kdybychom ho viděli napodobovat tyto syny z dobrých rodin, kteří shromáždí přátele na poslední večeři, aby pohřbili svůj mládenecký život, a kteří se pak stávají vynikajícími manžely a... vzornými otci rodin.
Pan de Cassagnac je rytíř Čestné legie od roku 1869, bojoval u Sedanu a byl zajatcem v Německu. Měl mnoho soubojů, jichž lituje. Rád se omlouvá svým protivníkům — ale teprve po ranách kordem.
To mi připomíná, že mě máma odvedla k doktoru Fauvelovi, že uvedený doktor mi prozkoumal hrdlo svým novým laryngoskopem, že mě prohlásil za stiženou katarem, chronickou laryngitidou atd. (o čemž nepochybuji, vzhledem ke špatnému stavu mého hrdla). A že k vyléčení potřebuji šest týdnů intenzivní léčby. Což znamená, že strávíme zimu v Paříži. Bohužel!
Ten můj otec je ale půvabný.
Nejprve mě přiměl vydávat peníze, když jsem byla u něho — pak nezaplatil mou cestu — a protože se styděl, zavolal Alexandra, začal ho objímat a ujišťoval ho, že mi vrátí výdaje. Nemusel to říkat — nikdo ho o nic nežádal. Pak dovolil svému Kousmovi doprovázet ty nešťastné koně. Já jsem zaplatila cestu i Kousmovi. A nyní máma rozpečeťuje dopis toho člověka Bashkirtseffovi.
„Čekám na vaše rozkazy, pane — zastaven uprostřed cesty. Co se Čokolády týče — vrátil jsem ho, vždy podle vašich rozkazů, do Poltavy.“ A k tomu mě milý otec přinutil dát Kousmovi pět set rublů, které Kousma cestou projídá.
To je, věru, krásný dárek!
Co se Čokolády týče — ach! ty bídný lupiči — vymůžu si ho na tobě zpět přes policii.
Och! Ale jaký zbabělec!
Celá jeho štědrost spočívá v tom, že dá přinést láhev šampaňského:
„Vzdálil jste od své dcery všechny, aby se mohlo říct, že o ni nikdo nestál. Ukrýval jste ji, protože jste nechtěl, aby ji viděli takovou, jaká je — aniž byste sám dal ani halíř na její vzdělání,“ říkala máma. A on odpovídal drobnými plochými a odpornými žerty — aniž kdy cokoli popřel nebo se ospravedlnil.
Pane Ježíši, co je to za člověka, můj otec!

Poznámky

Pozn. překl.: „La Famille Benoiton“ (1865), satirická komedie Victoriena Sardoua o pařížské maloburžoazní rodině. ↩
Kněžna Líza Troubetskoyová — jedna z módních ruských hostitelek pařížské sezóny, proslulá svým literárním a politickým salonem. ↩
Pozn. překl.: Francouzský titul bez zavedeného českého názvu; doslova „Siluety perem“. Poslanecká příručka s portréty členů Sněmovny. ↩
Pozn. překl.: d’Artagnan — hrdina románů Alexandrea Dumase, symbol gaskoňské odvahy a šermířského umění. ↩
Pozn. překl.: Dr. Fauvel, přední pařížský laryngolog. Laryngoskop vynalezl roku 1854 Manuel García; v roce 1876 to byl ještě relativně nový diagnostický nástroj. ↩