CZEN UK FR

# Čtvrtek 24. listopadu 1876

A tak dál do nekonečna — jenže protože téma pro mne nebylo příliš zábavné, dusila jsem se a něco mi stoupalo do hrdla a působilo mi strašnou bolest, zvláště proto, že jsem si nedovolila plakat. Požádala jsem, abych se mohla vrátit s Dinou, a nechala jsem mámu s jejím manželem v ruské restauraci. [Dvě přeškrtané řádky] Celou hodinu jsem seděla nehybně, se sevřenými rty a stísněnou hrudí, nevědouc ani co si myslím, ani co se děje kolem mne. Tehdy přišel otec a líbal mi vlasy, ruce, tvář — se svými pokryteckými a zbabělými nářky. – Až budeš skutečně potřebovat pomoc nebo ochranu, řekni mi slovo a podám ti ruku. Sebrala jsem poslední síly, sevřela hrdlo a řekla: – Ten den nastal. Kde je vaše ruka? – Teď ještě nepotřebuješ — pospíšil si odpovědět. – Ano, potřebuji. – Ne, ne. A mluvil o něčem jiném. – Myslíte, pane, že přijde den, kdy budu potřebovat peníze? Och, jak jste drzý! V ten den se stanu zpěvačkou nebo učitelkou klavíru, ale nebudu po vás nic žádat! Neurážel se — stačilo mu vidět mě tak nešťastnou, že jsem to nemohla vydržet. – Mstím se! — řekl mámě. Ó, ten zbabělec. [Napříč:] Přičítám-li jeho chování povaze pomsty, zušlechťuji ho, ospravedlňuji ho. Nemstil se. Ne. Byl podlý a zlý jako vždy. Měla jsem jen sílu svléknout si vše a lehnout si do postele. Nebylo ještě devět hodin. Druhý den jsem se probudila velmi brzy a znovu se mi vracely myšlenky na včerejšek. Vzpomínám, že jsem byla u obdivuhodného vyšívače a návrhára jménem Duchod. Šla jsem tam s paní de Mertensovou, která mi učinila podivný návrh. Nic menšího než žádost o ruku. Pan Janvier de La Motte, bývalý prefekt a bonapartistický poslanec, si přeje oženit svého syna — mladého muže sedmadvacetiletého, starostu svého departementu, generálního radu a poslance jako jeho otec. Pan Únor — ne, Leden¹ — chce věno a ducha, který by mu vytvořil politický salon. Zdálo se mi to bizarní, v mém případě, a odpověděla jsem, že nemám nejmenší chuť se vdávat; baronka trvala na půvabech obou pánů de La Motte. – V každém případě, řekla, ujišťuji vás, že byste je měla poznat. – Poznat? Proč ne. – Jsou to přátelé Cassagnacovi, zarputilí bonapartisté — a vy, která milujete „spiknutí", politiku... Stará bláznivá. Mé trápení a ponížení z včerejška bylo odměněno ráno. Máma mě probudila, dávajíc mi lístek od Mouzayové, v němž mě zve dnes k obědu, připojujíc k pozvání lísteček od Cassagnaca. Ta drahá a výborná žena! Pan otec, který chtěl odjet v noci, přece neodejel poté, co (včera ve čtvrtek) dostal pozvání — naopak oblékl redingot s knoflíkovou dírkou plnou řádů, jíž je dekorován, a vydal se s obdivuhodnou povolností do čtvrtého patra na rue Saint-Honoré 420. Vrátí se do Paříže a Cassagnac ho přivede s sebou. On, který nám dělá jen škodu, získá toto spojení díky mně! Nuže, co chcete?

Et ainsi de suite jusqu'à l'infini, seulement comme le sujet n'était pas bien drôle pour moi j'étouffais et il me montait quelque chose au gosier qui me faisait un mal affreux surtout parce que je ne me permettais pas de pleurer. Je demandai à rentrer avec Dina laissant maman et son mari au restauraut russe. [Deux lignes cancellées] Pendant une heure entière je suis restée immobile, les lèvres serrées et la poitrine oppressée ne sachant ni ce que je pensais ni ce qui se faisait autour de moi. Alors mon père vint me baiser les cheveux, les mains, la figure avec des plaintes hypocrites et lâches. — Le jour où tu auras vraiment besoin de secours ou de protection dis-moi un mot et je te tendrai la main. Je ramassais mes dernières forces et me raidissant le gosier je dis : — Ce jour est venu, où est votre main? — A présent tu n'as pas encore besoin se hâta-t-il de répondre. — Si, j'ai besoin. — Non, non. Et il parla d'autre chose. — Pensez-vous, Monsieur, que le jour vienne où j'aurai besoin d'argent ? Oh ! que vous êtes impertinent ! Ce jour-ià je me ferai chanteuse ou professeur de piano mais je ne vous demanderai rien ! Il ne s'offensa pas, il lui suffisait de me voir si malheureuse que je n'en pouvais plus. — Je me venge ! dit-il à maman. 0 le lâche . [En travers : En prêtant à sa conduite un caractère de vengeance, je l'ennoblis, je le justifie. Il ne se vengeait pas. Non. Il était vil et méchant comme toujours ] Je n'eus que la force de tout ôter et de me mettre au lit. Il n'était pas neuf heures. Le lendemain je m'éveillai de fort bonne heure et je me repris à penser à hier. Je me souviens que j'ai été chez une merveilleux brodeur et dessinateur nommé Duchod. J'y suis allée avec Mme de Mertens qui m'a fait une singulière proposition. Rien moins qu'une demande en mariage. M. Janvier de La Motte, ancien préfet et député bonapartiste désire marier son fils, jeune homme de vingt-sept ans, maire de son département, conseiller général et député comme son père. Ce monsieur Février, non, Janvier veut une dot et un esprit qui lui fasse un salon politique. Cela me parut baroque, appliqué à moi et je répondis que je n'avais nulle envie de me marier, la baronne insistait sur les charmes des deux messieurs de La Motte. — Dans tous les cas, dit-elle, je vous assure que vous devriez les connaître. — Les connaître ? je veux bien. — Ce sont des amis de Cassagnac, des bonapartistes enragés et vous qui aimez les "conspirations", la politique... Vieille folle. Mon chagrin et mon humiliation d'hier ont été récompensés ce matin. Maman me réveilla en me donnant un billet de Mouzay dans lequel elle invite à déjeuner aujourd'hui en joignant à son invitation un billet de Cassagnac. Cette chère et excellente femme ! Monsieur mon père qui voulait partir la nuit n'en fit rien après avoir reçu l'invitation (hier jeudi), au contraire il endossa une redingote avec boutonnière d'ordres dont il est décoré et se rendit avec une docilité admirable au quatrième étage de la rue Saint-Honoré, 420. Il reviendra à Paris et Cassagnac le mènera avec lui. Lui qui ne nous fait que du mal aura cette relation grâce à moi I! Enfin, que voulez-vous ?

Poznámky

Pozn. překl.: „Maloruský" — dobový výraz pro ukrajinský. Marie přirovnává otcovo vyhýbání se ke klasickému ukrajinskému lidovému dialogu. ↩

Pozn. překl.: Marie si hraje s jeho jménem: Janvier = Leden, Février = Únor. ↩