Středa 22. listopadu 1876

Ach! Kdyby Pietro, ten zkažený, ten podlý, ten hanebný, mohl zemřít! Stal by se... mou nejlepší vzpomínkou a nevyčerpatelným zdrojem melancholie v mých volných chvílích — a dokonce i v jiných.
Berthe mě navštívila, ta drahá maličká. Caroline mě okouzluje — obléká mě tak, jak jsem ještě neviděla.
Přišla Mouzayová, představili pána jí i její dceři. Ale není ho třeba kvůli těmto dobrým duším.
Paul de Cassagnac zanechal dvě vizitky. Zčervenala jsem radostí, když jsem je našla na stole, a znovu jsem zčervenala — tentokrát lítostí. Proklatá Caroline, kvůli níž jsem ho zmeškala!
Šla jsem se poradit k Moreauové, která mi předpověděla tolik štěstí, že tomu nemohu věřit. Mluví-li pravdu... nechť se má na pozoru.
Pak... ano, část večera jsem strávila u Mertensových, kteří mě ráno něžně pozvali. Naštěstí tam byli i Mouzayová s dcerou.
Och! Ale večer jsem měla nezřízenou touhu vidět „Paula a Virginii"... ne: Paula de Cassagnac.
Jak ho znovu uvidět? Nemohu psát podruhé, vidět ho je pak nemožné — a přitom po tom umírám touhou!...
Ach! Řím! Kdy budu v Římě!!!
Čarodějnice mi řekla, že mě miluje více, než já jeho, a že já jsem ho milovala více, než on mě.
Pak jsem jí dala Pachovy vlasy (z Ruska jsem přivezla vlasy šesti nebo sedmi osob) — a pohlédnuvši na ně, vyložila karty a řekla mi:
– „Co se tohoto týká — udělá vše, co budete chtít... to je svaté."

Poznámky

Pozn. překl.: Pařížská věštkyně, k níž Marie chodila s vlasy přátel pro psychometrická čtení.