# Sobota 18. listopadu 1876

Sobota 18. listopadu 1876

Minulý čtvrtek jsme strávili ve Vídni do šesti hodin. Otec mě zavedl k Sacherovi, restauratérovi, a trochu mě provedl císařským městem — přičemž si přál být pokládán za mého muže, čehož jsem se bála s velkým odporem.
Kdo cestuje na takové noze jako my a kdo rozhazuje penězi, je ihned obsloužen všude — i ve vagóně. Otce těší ta horlivost a opakovaná „Excelence“ — mě by překvapil opak, a čím více pocty se mi dostává, tím přirozenější mi to připadá a tím spíš to pokládám za to, co mi náleží.
Nepřestávala jsem myslet na Antonelliho, téměř navzdory sobě, a to, že ho musím mít na mysli, ve mně vyvolává velmi podivný pocit. Nevím, čemu věřit. Láska, nenávist, hořkost, lhostejnost, hrůza? Co je jasné: opovrhuji jím — a to mi zanechává nekonečnou bolest. Fantazie mi pracovala tak dobře, že nazítří, v pátek, nevím na které stanici, mi připadalo... že ten člověk přiběhne bez dechu, padne přede mnou na kolena, uchopí mě za ruce dříve, než stihnu být pobouřena, a dívá se na mě tou tváří... tehdejší, a těma očima lstivýma, ale laskavýma, a milostně ustaranýma... Šílenství, šílenství, které by mělo být dávno vyčerpané.
Dnes, v sobotu, v pět ráno jsme vjeli do Paříže.
Z Vídně — stejně jako do Vídně — jsme měli salonní vůz s lůžky atd. Ale ať tak či onak... ten hluk, ty otřesy mě unavily. A především ten strašný kouř.
V Grand Hôtelu na nás čekala mámina depeše.
Vzali jsme si apartmá v prvním patře, vykoupala jsem se a čekala na mámu. Ale jsem tak zoufalá, že se mě už nic nedotkne.
Přišla s Dinou — Dina byla šťastná, klidná a dál konala své dílo sestry milosrdenství, strážného anděla.
Jistě tušíte, že jsem nikdy nebyla v tak trapné situaci: otec a máma. Nevěděla jsem, kam se podít.
napříč stránkou
A obecně vzato se nenechám zaskočit maličkostmi.
Muž prostopášný, suchý, bezcitný — naproti ženě nemocné, nešťastné, rozhořčené. Ona nemohla nevyčítat; on by v tom viděl pouze urážky. A já mezi nimi. Stalo se ledacos, ale nic příliš znepokojivého.
Vyšli jsme — máma, otec, já a Dina.
Společně jsme večeřeli a šli jsme se podívat na Krásnou Helenu s Judicovou. Uchýlila jsem se do nejtemnějšího koutu lóže, s očima tak těžkýma spánkem, že jsem sotva viděla.

Poznámky

Pozn. překl.: Hotel Sacher ve Vídni, slavný podnik Eduarda Sachera (otevřen 1876), proslulý Sachertorou. ↩
Pozn. překl.: Opereta Jacquese Offenbacha (1864); Anna Judicová (1849–1911) byla slavná francouzská operetní hvězda. ↩