❦
Neděle 22. října 1876 (10. října)
Pošta přinesla spoustu dopisů, mezi jinými jeden od Fostera; nikoho nezanedbávám.Dimanche 22 octobre 1876 (10 octobre)
Nevím nic o tom, co se děje. Otec se každou chvíli radí se svou sestrou. Na nic se neptám, a na co bych se také mohla ptát? Paní Tutcheffová je zdvořilá a víc nic, což je moudré. Kdyby se se mnou sblížila, byla by v nemalých rozpacích, až by mě potkala v Nice. Takže mi její příjezd k ničemu nebude. Možná bych byla udělala lépe, kdybych byla řekla ano, když mi otec nabídl, že jí řekne, ať odjede. Ale ne, stala by se z ní nesmiřitelná nepřítelkyně. Ostatně se říká, že má své vlastní trápení, a plakala v koutě, zatímco jsme seděli pohromadě u stolu. Její kníže je v Poltavě, tak je to lepší.
Je ne sais rien de ce qui se passe. Mon père confère avec sa sœur à chaque instant. Je ne demande rien, et que puis-je demander ? Mme Tutcheff est polie et elle se borne à cela, ce qui est sage. Elle serait bien embarrassée en me rencontrant à Nice, si elle se faisait intime. Ce qui fait que sa venue ne me servira à rien. J’aurais peut-être mieux fait de dire: oui, quand mon père m’a offert de lui dire de s’en aller. Mais non, elle serait devenue une ennemie implacable. D’ailleurs, on dit qu’elle a des chagrins à elle et elle a pleuré dans un coin pendant que nous étions réunis autour de la table. Son prince est à Poltava, cela vaut mieux ainsi.
Otec mi dal připravit postel ve svém pokoji a znovu se mluvilo o mém postavení, které mi pokazila ta Tutcheffová, nebo Georges, nebo sám ďábel!
Mon père me fit préparer le lit dans sa chambre, de nouveau on parla de ma position gâtée par la Tutcheff ou Georges, ou le diable !
Neměla jsem sílu obhajovat svou věc jako minule; mlčky jsem si lehla, šťastná, že mě závěs skrývá před otcovýma očima. Protože jsem mlčela, zavolal mě a přišel si sednout na kraj mé postele. Ale nemohla jsem mluvit, dusila jsem se slzami, protože mi už několikrát odpověděl, že s tím nemůže nic dělat.
Je n’avais pas la force de plaider comme les fois précédentes, je me couchai silencieusement, heureuse du rideau qui me dérobait aux yeux de mon père. Comme je me taisais il m’appela et vint s’asseoir sur le bord de mon lit. Mais je ne pouvais parler, j’étouffais de larmes, car il m’avait plusieurs fois répondu qu’il n’y pouvait rien.
Prosila jsem jen Boha, aby mě uklidnil; cítila jsem, jak se mi stahují čelisti jako před předvčerejším záchvatem, a styděla jsem se prozradit, jak jsem nervově rozjitřená. Otec mě utěšoval, a já jsem si tím víc zoufala, hlavně proto, že je v povaze toho pána přivádět lidi k zuřivosti jen pro potěšení zahrnout je útěchami stejně dojemnými jako marnými. To jsem mu opakovala pomalým a tichým hlasem, abych nevypadala uplakaně. Nakonec jsem mu slíbila, že se zabiji, a když byla svíčka zhasnutá, chvíli jsem o tom přemýšlela, a to mě přimělo natáhnout ruku k zásuvce, kde leží nabitý revolver; jak jsem předvídala, hluk upoutal pozornost, mou ruku zadrželi a zbraň strčili pod matraci.
Je priais seulement Dieu de me calmer, je sentais les contractions des mâchoires qui ont précédé la crise d’avant-hier et j’avais honte de me révéler nerveuse. Mon père me consolait et je n’en désespérais que davantage et surtout parce qu’il est dans le caractère du monsieur d’exaspérer les gens pour le plaisir de leur prodiguer des consolations aussi touchantes que stériles. C’est ce que je lui répétais d’une voix lente et basse pour ne pas paraître larmoyante. Enfin je lui promis de me tuer et la bougie éteinte j’y songeai pendant quelques instants ce qui me fait allonger la main vers le tiroir où se trouve le revolver tout chargé; comme je l’avais prévu le bruit attira l’attention, ma main fut arrêtée et l’arme fourrée sous le matelas.
Nato jsem usnula a myslela na ten bouřlivý den, protože bouřlivý byl: otec a jeho sestry, a dokonce i pan Tutcheff, všichni se navzájem trochu pokousali.1
Sur ce je m’endormis, pensant à cette journée orageuse, car elle le fut, mon père et ses sœurs, et même M. Tutcheff, tous se sont légèrement entre-mordus. [sic]
V osm ráno vešla do pokoje paní Tutcheffová, která mě večer předtím políbila, aby se rozloučila, a políbila mě znovu. Jidášův polibek.
A huit heures du matin, Mme Tutcheff qui m’avait embrassée la veille, entra dans la chambre pour faire ses adieux et m’embrassa de nouveau. Baiser de Judas.
Je to den odjezdů: kněžna a Hélène odjíždějí do ciziny a já jedu do Tchernakowky, kam mě Etienne podivně volá. Jsem zdrcená. Probudila jsem se jen proto, abych prolévala nové slzy; nikdy jsem nebyla tak sklíčená, v budoucnu snad budu ještě víc, ale pro tuto chvíli je to k zoufání.
C’est un jour de départs, la princesse et Hélène vont à l’étranger, et je vais à Tchernakowka où Etienne m’appelle étrangement. Je suis brisée. Je ne me suis éveillée que pour verser de nouvelles larmes, jamais je n’ai été aussi abattue, je le serai peut-être encore davantage à l’avenir, mais pour le moment c’est désespérant.
Mimochodem. Zavádím, nebo se aspoň snažím zavést, do tohoto psaní jiný způsob. Budu usilovat o stručnost, a aby byla stručná už tato první věta, nepřidávejme k ní další vysvětlující slovo, ač bychom k tomu měli chuť.
A propos. J’introduis ou je tâche d’introduire une autre manière dans cet écrit. Je vais chercher la concision, et pour que cette première phrase soit concise n’ajoutons pas un autre mot explicatif comme nous en éprouvons l’envie.
Poznámky
Pozn. překl.: Za touto větou stojí v originále Mariino [sic]: tous se sont légèrement entre-mordus. [sic] ↩