❦
Pátek 20. října 1876 (8. října)
V osm hodin ráno, za šedivého počasí, s černou zemí lehce poprášenou sněhem jako tvář paní Boutowské, jsme už na honu.Vendredi 20 octobre 1876 (8 octobre)
Michel přivedl svou smečku chrtů a několik rossrin. Sotva jsme byli na polích, vsedla jsem na koně, aniž bych si sundala kožich, který jsem si řemenem přivázala kolem pasu. Dali mi na vodítku tři psy a za pás jsem si pro větší parádu zastrčila dlouhou dýku.
Michel a amené sa meute de lévriers et des rossrin. A peine aux champs, je me mis à cheval, sans me débarrasser de la pelisse que j’attachai avec ma courroie autour de ma taille. On me donna trois chiens en laisse et je me mis à la ceinture un long poignard pour plus de façon.
Mráz, sníh, koně a jemné hlavy chrtů mě naplňovaly radostí. Jásala jsem.
La gelée, la neige, les chevaux et les têtes fines des lévriers, me remplissaient de joie. Je triomphais.
Vlastně to byl průměrný hon: štvali jsme zajíce, ale protože psi byli špatně vycvičení, zvíře uteklo do lesa, odkud ho rosserin právě předtím vyhnali svým kvílivým štěkotem.
Au fait ce fut une chasse médiocre, nous avons couru le lièvre, mais les chiens étant mal dressés, l’animal se sauva dans la forêt d’où les rosserin venaient de le déloger par leurs aboiements hurleurs.
Pacha, na koni jako já, byl velmi roztomilý, což mu vůbec nesluší a mate mě… ale ne, takové změny nálady nejsou k zahození. Utrousila jsem pár slov…
Pacha, à cheval comme moi, était très aimable ce qui lui va très mal et me déconcerte... pourtant non, ces changements d’humeur ne sont pas à dédaigner, Je jetai quelques mots...
„Pacho, je tu jedna osoba, která mi hrozně překáží (buďte klidný, není to Sophie Pavlovna Tutcheffová), a tu osobu… bych chtěla nějakým zdvořilým způsobem… sprovodit ze světa.“
— Pacha, il y a une personne qui me gêne horriblement, (rassurez-vous ce n’est pas Sophie Pavlovna Tutcheff) et cette personne... je voudrais d’une manière polie... l’exterminer.
„Dobře.“
— Bien.
„Opravdu?“
— Vraiment ?
„Zkuste to.“
— Essayez.
„Na čestné slovo? A nikomu nic neřeknete?“
— Parole d’honneur ? et vous ne direz rien ?
„Na čestné slovo, nikomu nic.“
— Parole d’honneur, rien à personne.
„Věřila bych, kdybych věřila v cokoli kromě Boha.“
Je croirais, si je croyais en quoique ce soit excepté en Dieu.
Padlo ještě několik slov, a to takových, aby zaujala, vzbudila zvědavost a jakousi ješitnost, neboť jsem se skoro uchýlila k lichotkám. Jen proboha nic neuspěchejme!
Quelques mots encore furent dits, et de nature à intéresser, intriguer, inspirer une sorte de vanité, car j’ai presque usé de flatterie. Seulement, pour Dieu, ne précipitons rien !
Kvůli těm několika slovům teď mezi mnou a zeleným mužem existuje jakési pouto. Máme si co šeptat anglicky, když tu Hélène není.
A cause de ces quelques mots il existe à présent entre moi et l’homme vert une sorte de lien. Nous avons à nous parler bas en anglais quand Hélène n’est pas là.
To všechno je velmi vážné…
Tout cela est très sérieux...
Na všechno, co řeknu o té Tutcheffové, otec odpovídá, že je to možné a že ostatně její rozpačité chování… přede mnou dokazuje, že „liška má na čumáku slepičí peří“, to jest, že je vinna, ta potvora.
A tout ce que je dis de la Tutcheff, mon père répond que cela peut être et que, d’ailleurs, son attitude embarrassée... devant moi prouve “que le renard a du duvet de poule sur le nez” c’est-à-dire qu’elle est coupable la canaille.
Pacha chtěl dál hrát roztomilého, ale já jsem mu dala políbit obě ruce a přečíst báseň od Victora Huga, a když se Hélène smála, zvolala jsem, že jejího syna úplně zastraším, a sedla jsem si mu na kolena. Měla jsem to zadostiučinění, že jsem ho viděla znovu zachmuřeného a nepřítomného.
Pacha voulut continuer l’aimable, mais je lui donnai mes deux mains à baiser, une poésie de Victor Hugo à lire et, comme Hélène riait je m’écriai que j’allais tout à fait intimider son fils, et je m’assis sur ses genoux. J’eus la satisfaction de le voir redevenir sombre et absent.
Jednám s ním jako s bratrem. Moje škádlení mu prospěje, nebude takový divoch.
Je le traite en frère. Mes taquineries lui feront du bien, il sera moins sauvage.
Zabít Antonelliho? Raději bych mu zničila pověst; přemýšlela jsem o tom a pochopila jsem, že k takovému podniku je třeba mít buď třicet tisíc franků na útratu. Nebo rozsáhlé známosti, nebo možnost nešetřit se, stát se sama intrikánkou a všude se přičiňovat. Nemám nic z těch tří věcí. Zbývá mi jen smrt, leda by… ne, to ne, protože kdyby mě ještě miloval, stala bych se znovu jeho služkou, místo abych mu škodila.
Tuer Antonelli? Je voudrais plutôt le perdre de réputation, j’ai songé à cela et j’ai compris que pour une pareille entreprise il fallait avoir ou trente mille francs à dépenser. Ou des relations étendues, ou la possibilité de ne pas se ménager et de devenir soi-même une intrigante, de s’employer partout. Je n’ai aucune de ces trois choses. Il ne me reste que la mort à moins que... non, pas cela car, s’il m’aimait encore, je redeviendrais sa servante au lieu de lui nuire.
Uvidíme, uvidíme… později.
On verra, on verra... plus tard.