❦
Úterý 17. října 1876 (5. října)
Je to skoro hanba přiznat, ale právě jsem strávila hodinu zkoumáním odstínů svého krku, který je při světle lampy oslnivě bílý.Mardi 17 octobre 1876 (5 octobre)
Otec vypadá rozladěně a můj podivuhodný instinkt tuší proč. Hádka s jeho milenkou.
Mon père semble contrarié et mon merveilleux instinct devine pourquoi. Une querelle avec sa maîtresse.
Hráli jsme kroket, Paul, já a Pacha, když Paul řekl, že se Hélène jela projet kočárem.
Nous jouions au croquet, Paul, moi et Pacha, quand Paul dit qu’Hélène était allée faire un tour en voiture.
„Co ji to napadlo, jezdit se takhle projíždět!“ zvolal Pacha mrzutě.
- Quelle idée d’aller se promener ainsi ! s’écria Pacha avec humeur.
Naklonila jsem se k Paulovi a potichu se ho zeptala, jestli je ta dáma u té Durocherové; přikývl.
Je me penchai vers Paul et lui demandai tout bas si la dame était chez la Durocher, il fit signe que oui.
„Víte, na co jsem se ptala, Pacho?“
- Savez-vous ce que j’ai demandé Pacha ?
„Nevím, ale tuším.“
- Non mais je devine.
„A já, uhodla jsem?“
- Et moi, j’ai deviné ?
„Myslím, že ano.“
- Je crois que oui.
„Ach!“
-Ah !
A později, když jsme pořád ještě hráli, jsem řekla:
Et plus tard comme nous jouions toujours je dis :
„Pacho, co byste udělal té osobě, která by mě urazila, krutě urazila?“
- Pacha, que feriez-vous à la personne qui m’aurait offensée, cruellement offensée ?
„Zabil bych ji,“ odpověděl prostě.
- Je la tuerais, répondit-il simplement.
„Máte na jazyku velice pěkná slova.“
- Vous avez sur la langue de fort belles paroles.
„Jedna dáma se mě už ptala na totéž a já jsem jí odpověděl, že jestli ji někdo urazil, pak si to zasloužila.“
- Une dame m’a déjà demandé la même chose et je lui ai répondu que si on l’avait offensée c’est qu’elle l’avait mérité.
„A mně?… vaší sestře…“
- Et à moi ?.. votre sœur...
„Vám… to už jsem řekl…“
- A vous... j’ai déjà dit...
„Ale vy se smějete, Pacho!“
- Mais vous riez, Pacha !
„A vy?“
- Et vous ?
„Přísahám vám, že se nesměji.“
- Je vous jure que je ne ris pas.
„Víte,“ pokračovala jsem po chvíli, „musím vám něco vyprávět… ale až později, chci vidět, jestli jste toho hoden.“
- Vous savez, repris-je au bout d’un instant, j’ai à vous raconter quelque chose... mais, plus tard, je veux voir si vous êtes digne.
Myslím, že je to na docela dobré cestě.
Je crois que c’est assez bien engagé.
Přišel za mnou jakýsi jednatel s papíry k té záležitosti mého srdce, a když odešel, strávil se večer rozpravami a mudrováním o Lásce a jejích učednících.
Il me vint un homme d’affaires avec des papiers pour l’affaire de mon cœur et, l’homme parti, la soirée se passa en dissertations et sophistications sur l’Amour et ses disciples.
Hélène není hloupá, a tak začala cynicky vykládat, že milovala tolik a tolik mužů; chtěla, abych se stržena jejím příkladem s něčím svěřila a řekla něco, co by vyděsilo otevřenou a poctivou povahu jejího syna.
Hélène n’est pas sotte, aussi commença-t-elle à dire cyniquement qu’elle a aimé tant et tant d’hommes, elle voulait qu’entraînée par l’exemple je fasse quelque confidence, dise quelque chose qui terrifie la nature ouverte et honnête de son fils.
„Ach, madam,“ řekla jsem, „vždyť vy tu děláte agenta provokatéra!“
- Oh ! Madame, dis-je, vous faites l’agent provocateur !
Smála jsem se, a tak se nikdo neurazil. Není na světě věci, kterou by nebylo možné říct… jistým způsobem.
Je riais ce qui fit qu’on ne s’offensa pas. Il n’y a pas de chose au monde qu’on ne puisse dire... d’une certaine façon.
Hélène svému synovi pořád vytýká, jak vypadá „zdrceně“, „vyplašeně“, „prapodivně“.
Hélène ne fait que faire des remarques à son fils sur son air “écrasé”, “affolé”, “extraordinaire”.
škrtnuto[Začerněný řádek]
[Une ligne noircie]
Z mé strany to byly samé komické hádky, bizarní nápady a nekonečné škádlení, které vyvolávaly posměšky a zábavné poznámky, prokládané výbuchy smíchu jako rakety, které praskají v oblacích.
De mon côté ce ne furent que querelles comiques, inventions bizarres, taquineries sans fin, qui provoquaient des quolibets, des remarques amusantes entrecalés d’éclats de rire comme de fusées éclatant dans les nuages.
[Říkali mi ďá]bel, démon, uragán, bouře… tím vším jsem od včerejška; trochu jsem se zklidnila, jen abych o lásce pronášela názory, jeden rozmanitější než druhý. Můj bratranec má myšlenky ideálně rozmáchlé a Dante by si od něho mohl vypůjčit svou božskou lásku k Beatrici.
[On m’appela le dia]ble, le démon, l’ouragan, la tempête... je suis tout cela depuis hier, je ne devins un peu tranquille que pour émettre des opinions, plus diverses les unes que les autres, sur l’amour. Mon cousin a des pensées idéalement vastes et Dante aurait pu lui emprunter son divin amour pour la Béatrice.
„Zamiluji se, to jistě,“ řekl, „ale neožením se.“
Je serai sans doute amoureux, dit-il, mais je ne me marierai pas
„Cože, zelený muži! Za taková slova se přece dává výprask!“
- Comment, homme vert ! Mais on rosse pour de pareilles paroles !
„Protože,“ pokračoval, „bych chtěl, aby má láska trvala navždy, přinejmenším v představách, a uchovala si svou božskou čistotu i prudkost… manželství lásku uhasí právě proto, že ji dává…“
- Parce que, continua-t-il, je voudrais que mon amour durât toujours tout au moins dans l’imagination, conservant sa pureté divine et sa violence... le mariage éteint l’amour justement parce qu’il le donne...
„Ó, ho ho!“ řekla jsem.
- Oh ! h oh ! fis-je.
„Výborně!“ řekla Hélène.
- Très bien ! dit Hélène.
„Hm!“ zabručela hrbatá.
- Hum ! fit la bossue.
Zatímco se divoký řečník červenal a zmaten vlastními slovy se div nepropadl do země.
Pendant que l’orateur farouche rougissait et s’anéantissait confus, de ses propres paroles.
A uprostřed toho všeho jsem se prohlížela v zrcadle a stříhala si vlasy nad čelem, které mi příliš narostly.
Et au milieu de tout cela je me regardais dans la glace et me coupais les cheveux sur le front qui sont devenus trop longs.
„Tu máte,“ řekla jsem zelenému muži a hodila mu malý chomáček nitek zrzavého zlata, „dávám vám je na památku.“
- Tenez, dis-je à l’homme vert en lui jetant une petite touffe de fils d’or roussi, je vous les donne pour souvenir.
Nejenže si je vzal, ale jeho hlas, tvář, pohled, všechno se na něm zachvělo, a když jsem mu je chtěla vzít zpátky, podíval se na mě tak zvláštně… jako dítě, které se zmocnilo hračky, jež mu připadá jako poklad, a vyzývá vás, zkuste mu ji vzít, a přitom se usmívá svému vítězství.
Non seulement il les prit, mais sa voix, sa figure, son regard, tout trembla et, comme je les lui voulus reprendre, il me regarda si drôlement... comme un enfant, s’étant emparé d’un joujou qui lui semble un trésor et vous défie de le lui reprendre tout en souriant de son triomphe.
Snadno pochopíte, že mě to zajímá, a protože k tomu přispíval i můj plán pomsty, dostala jsem docela chuť, aby mě ten mladý divoch doprovodil domů. Už jsem si našla záminku, když mě zelený muž předešel otázkou, jestli mám v pokoji světlo; to nikdy předtím neudělal.
Vous comprenez aisément que cela m’intéresse et mon plan de vengeance aidant, j’eus un assez grand désir d’être reconduite chez moi par le jeune farouche. J’avais trouvé un prétexte déjà, quand l’homme vert me devança en me demandant si j’avais de la lumière dans ma chambre; ce qu’il n’a jamais fait.
„Myslím, že ano, děkuji.“
- Il y en a je crois, merci.
A aniž by poslouchal, vydal se hledat svíčku.
Et sans écouter il partit à la recherche d’une bougie .
Nahoře na schodech jsem na něj zavolala a požádala ho o otcovy hodinky: to byla ta záminka.
Arrivée en haut de l’escalier je l’appelai pour demander la montre de mon père : le prétexte.
„Nesl jsem vám svíčku,“ řekl.
Je vous apportais la bougie, dit-il.
„Děkuji, světla mám, ale doneste mi ty hodinky.“
- Merci, j’ai des lumières, mais apportez-moi la montre.
Poznámka editorů
[Dolní část stránky utržena]
[Bas de page déchiré]
Nevím, jestli jsem se mýlila, ale zdálo se mi, že má z té náhody docela radost a já ani nevím z čeho ještě; ukázala jsem mu však své nové šaty, zdálo se mi, že mu dělám radost, když návštěvu protahuji; jsem tak dobrá, a to docela proti své vůli.
Je ne sais si je me suis trompée, mais il m’a paru assez heureux du hasard et je ne sais encore quoi, mais je lui montrai mes nouvelles robes, il me semblait lui faire plaisir en prolongeant la visite, je suis si bonne et bien malgré moi.
K čertu! Nevím, jak se vyjádřit, bojím se, že budu vypadat směšně domýšlivá! Nuže, tím hůř pro mě.
Au diable ! Je ne sais comment m’exprimer, je crains de paraître ridiculement présomptueuse ! Enfin, Tant pis, pour moi.
Dala jsem svému takřka bratrovi číst Corinnu a podala jsem mu ruku; stiskl ji špatně, a tak jsem mu udělala přednášku o tom, jak se tiskne ruka, načež odešel.
Je donnai à mon presque-frère à lire Corinne et lui tendis la main, il la serra mal et je lui donnai une leçon sur la manière de serrer la main, après quoi il partit.
Corinna a lord Nevil šli pěšky přes Andělský most… „Právě když jsem přecházel tento most na zpáteční cestě z Kapitolu,“ řekl lord Nevil, „myslel jsem na vás poprvé dlouze.“ Opravdu nevím, co v té větě je… ale včera večer mě doslova přivedla do mdlob… ostatně pokaždé, když na ni po otevření té knihy znovu narazím.
Corinne et lord Nevil traversèrent à pied le pont Saint-Ange ... “C’est en passant sur ce pont, dit lord Nevil, qu’en retournant du Capitole, j’ai pour la première fois longtemps pensé à vous”. Je ne sais vraiment ce qu’il y a dans cette phrase... mais elle m’a fait littéralement pâmer hier soir... d’ailleurs chaque fois que je la retrouve en ouvrant ce livre.
Poznámka editorů
[Dolní část stránky utržena]
[Bas de page déchiré]
Neřekl mi snad někdo něco podobného? V těch několika prostých slovech je cosi kouzelného… možná je to jejich prostota? Anebo… ta asociace… Hrůza!
- Ne m’a t-on pas dit quelque chose de semblable à moi ? Il y a dans ces quelques mots tout simples quelque chose de magique... peut-être est-ce leur simplicité ? Ou bien... l’association... Horreur !
Víte, otec dal tomu z kuchtíků, který měl nejsvětlejší vlasy, natřít hlavu krémem na boty, a když z toho chudáka byl brunet, představili nám ho: jako Itala.
Vous savez, mon père a fait cirer la tête du marmiton le plus blond et, une fois le pauvre diable devenu brun on nous le présenta : en Italien.
Italy mám ráda jen proto, že žijí v Itálii; přesaďte je jinam, a chcípnou, nebo úplně změní povahu… Zalidněte Itálii jinými lidmi a ztratí polovinu svého kouzla, ale nakonec z nich znovu udělá jiné Italy.
Je n’aime les Italiens que parce qu’ils habitent l’Italie, transplantez-les, ils crèveront ou changeront tout à fait de nature... Peuplez l’Italie d’autres hommes et elle perdra la moitié de ses charmes.. mais finira par refaire d’autres Italiens.