Sobota, 30. září 1876 (18. září) — po žertu a Cassagnacovo obdivování

Spala jsem u otce a až do poledne.
Pokoušela jsem se řídit vzpurného koně — ale s ruským postrojem nemám dost sil. Zapřáhli oba koně dohromady po anglicku — a šlo to samo. Budu je tedy moci řídit v cizině.
Při návratu jsem nalezla noviny — „Le Figaro", který otiskuje „Tajemství rytíře de Medrane" od Graniera de Cassagnac otce. Jakýsi poučný román, v němž pan de Cassagnac propůjčuje svým hrdinům božsky čestné a mravné myšlenky a zásady. V jednom deníku — deníku jednoho z hrdinů — jsem dokonale rozpoznala způsob i myšlenky Paula de Cassagnaca — a ač jsem k němu chovala velký obdiv a upřímnou úctu (pokud nelže), stala jsem se jaksi žárlivou na ženu, jež v něm vzbudila takové city, takovou úctu, takové zbožňování.
Rozohňuji se kvůli sprostému novináři… říkejte si, jak chcete, říkejte mu, jak chcete — co jsem řekla, to jsem řekla a věřím tomu — ledaže by byl pokrytec.

Poznámky

Pozn. překl.: Adolphe Granier de Cassagnac (1806–1880), francouzský novinář a bonapartistický polemik, otec Paula de Cassagnac.