Úterý, 19. září 1876 (7. září) — úvahy o zklamání a rodinných vztazích

Takže jsem byla oklamána!
Je to velmi urážlivé — přísahám vám — považovat kluka za muže; vynakládat konverzační, duchaplné, milostné úsilí... pro zelenáče, jako je můj bratr nebo Michel! Ach, Antonelli — nepláču kvůli tobě z lásky. Ty polibky — moje hanba — jsou druhá kapka inkoustu ve sklenici vody; vévodovi z Hamiltonu patřila první.
[Škrtnutá slova: Sama sebe udivuji — ] že mě nepříjemná vzpomínka trýzní tak dlouho... ostatně již čtyři měsíce... divím se, že se dvacetkrát denně přistihnu se svraštělým obočím a bradou v dlani, přemítajíc o té hanebné... cestě, kterou jsem podnikla do Říma se svou tetou.
[Napříč stránkou: Jsem neschopná.]
Jsem podrážděná z toho ustavičného poslouchání urážlivých narážek na mé blízké, aniž bych se mohla urazit, protože jsem je sama vyprovokovala — a otec má tu obratnost mluvit lítostivě a s dojemnou zdrženlivostí...
Byla bych mu zavřela ústa, proklela ho a vyhnala ze své přítomnosti — nebýt toho ubohého strachu ztratit svůj poslední ubohý prostředek... Je ke mně hodný. Jsem věru hodná, že to opakuji — jak by mohl být jinak k dívce [škrtnuté slovo: tak] duchaplné, vzdělané, příjemné, jemné a dobré (vše toto zde jsem, a on to sám říká) — která od něj nic nežádá, přišla mu na zdvořilostní návštěvu a všemi způsoby hladí jeho ješitnost?
Ráno jsem s ním šla na procházku pěšky, večer na koni.
Když jsem se vrátila do svého pokoje, měla jsem chuť lehnout si na zem a plakat — ovládla jsem se a přešlo to. Tak budu dělat vždy. Nesmíme lhostejným přiznávat moc působit nám bolest. Když trpím, jsem pokořena — odpuzuje mě pomyslet, že ten či onen mohl [škrtnuté slovo: mě urazit.]
Nu tedy — navzdory všemu je život stále tím nejlepším na světě.