Čtvrtek, 24. srpna 1876 (12. srpna) — filozofický rozhovor a přechod řeky

Paša je můj skutečný bratranec, syn otcovy sestry. Ten člověk je pro mě hádanka. Dnes ráno jsme si povídali, přidržoval mi výšivkový rám a já jsem vyšívala. Mluvili jsme o otcích a já řekla, že synové vždy kritizují jednání svých otců, a jakmile jsou sami na jejich místě, dělají totéž — aby byli zase kritizováni svými vlastními dětmi.
— To je naprosto pravda, řekl ten mladík, ale moji synové mě kritizovat nebudou, protože se nikdy neožením.
A po chvíli jsem řekla:
— [škrtnutá slova: nebylo ještě] mladého muže, který by neřekl totéž.
— Ano, ale u mě je to jiné.
— A proč?
— Protože mi je dvaadvacet let a ještě jsem nikdy nebyl zamilovaný a žádná žena nepřitáhla můj pohled.
— To je naprosto přirozené, do toho věku se člověk zamilovaný být nemá.
— Jak to? A všichni ti hoši, kteří milují od čtrnácti let?
— To jsou zrůdnosti, ostatně všechny ty lásky nemají nic společného s Láskou...
— Možná, ale nejsem jako ostatní — jsem neobratný, jsem pyšný — to jest, mluvím o své sebeúctě — a pak...
— Ale to jsou přece vlastnosti, které mi vyjmenováváte.
— Dobré?
— Ale ovšem.
Pak mi, nevím už v jaké souvislosti, řekl, že by zešílel, kdyby mu zemřela matka.
— Ano... na rok, a pak...
— Ach ne, zešílel bych, to vím.
— Na rok, protože všechno se stírá, jak člověk vidí stále nové tváře.
— Takže popíráte věčné city a ctnost?
— Rozhodně.
— Je to podivné, Mousse, řekl mi [škrtnuté slovo], jak rychle se člověk spřátelí, když není upjatý.
Předevčírem večer jsem říkal Maria Konstantinovna, včera slečna Mousse a dnes...
— Prostě Mousse — a já vám to přikázala.
— Zdá se mi, jako bychom byli vždy spolu, tak nenucené a vlídné jsou vaše způsoby.
— Však ano?
Bavila jsem se rozhovory se sedláky, které jsme potkávali na cestě a v lese — a představte si, mluvím malorusky celkem slušně. Vorsklo, řeka protékající [škrtnutá slova: obcí mého] otce, je v létě tak mělká, že se přebrodí pěšky, ale na jaře bývá pravou řekou. Přepadl mě rozmar nechat koně šplouchat ve vodě — a vyhrnula jsem si amazonu docela nahoru a vjela do řeky. Příjemné zakusit a překrásné na pohled. Koni sahala voda ke kolenům.
— To je pravda, řekl bratranec, máte pozoruhodnou postavu, takovou jsem ještě nikdy neviděl.
A Paul s bratrskou naivitou zvolal, že jsem velmi plná tvarů... [škrtnuté slovo: ve srovnání s tím], že nenosím ani skládané spodničky, ani turnýru.

Poznámky

Pozn. překl.: „Malorusky" — dobový název pro ukrajinský jazyk, dnes považovaný za zastaralý.
Pozn. překl.: Turnýra (fr. tournure) byla vycpávané spodní prádlo vytvářející módní siluetu zezadu zvednutou, typickou pro 70. léta 19. století.