Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek, 25. srpna 1876 (13. srpna) — návrat hlasu a přehlídka toalet

Byla jsem rozehřátá sluncem a jízdou a zkusila jsem svůj hlas, který se pomalu vrací. Zazpívala jsem Lacrymosa z requiem, tak jako v Římě.
Otec nás čekal pod kolonádou.
— Nuže, oklamala jsem vás? Vypadám v amazoně špatně? Zeptejte se Pašy, jak jezdím. Sluší mi to?
— To je pravda, ano, hm... velmi dobře, opravdu.
A prohlížel si mě se zalíbením.
Vůbec nelituji, že jsem přivezla třicet šatů. Otce [škrtnutá slova: musí pohltit] ješitnost a já se mu musím ukázat ve všech svých přednostech.
Michel mi dnes ráno přivedl lékaře z Poltavy, o nějž jsem včera žádala, kvůli svému hrtanu — a ten pán byl v saloně ve chvíli, kdy jsem vstoupila se sukní přehozenou přes paži, v botách do kolen s ocelovými podpatky, na nichž byl zlatem vyrytý můj erb, a s týmž erbem nahoře na holeni, vyšitým hedvábím.
Podle svého zvyku jsem se postavila doprostřed pokoje a odtud se účastnila hovoru, odpovídajíc na všechny strany.
V tu chvíli dorazil Miloradovič s kufrem a sluhou. Když mě pozdravil, odpověděla jsem na obvyklé zdvořilosti a odešla se převléknout se slovy: „Hned jsem zpátky."
Vrátila jsem se oblečená v šatech z orientální gázy s dvoumetrovou vlečkou a hedvábným živůtkem otevřeným vepředu ve stylu Ludvíka XV. a... sepnutým velkou bílou mašlí. Sukně je pochopitelně zcela hladká a vlečka hranatě zakončená.
Gritz mi samozřejmě mluvil o toaletě, obdivoval tu mou [škrtnutá slova: a svým hovorem dokazoval], že se v tom vyzná. Zbožňuje staré oděvy, bronzy a porcelán a sbírá je. Říkají, že je hloupý — a přitom mluví o všem, o hudbě, uměních, vědách. Je pravda, že mluvím hlavně já a on jen říká: „Máte naprostou pravdu, přesně tak."
O svých studiích jsem mlčela, obávajíc se, abych ho nevyplašila — ale u stolu mě vyprovokovali, abych citovala latinský verš a rozhovořila se s doktorem o klasické literatuře a moderních napodobeninách. A Gritz to nesl velmi dobře.
A všichni zvolali, že jsem úžasná a že není ničeho na světě, o čem bych nemohla mluvit, žádného tématu hovoru, v němž bych se necítila jako doma.
Tatínek vynakládal hrdinské úsilí, aby v sobě zadržel paprsky své hrdosti, a Gritz na mě hleděl s otevřenými ústy. Potom kuře s lanýži vyvolalo [škrtnutá slova: kulinární řeč], v níž jsem prokázala gastronomické znalosti, jež Gritzovi — gurmánovi jako jeho otec — otevřely oči a ústa ještě víc.

Poznámky

Pozn. překl.: Latinsky: Lacrymosa — „Plačtivá" — část Requiem mše; pravděpodobně Mozartovo nebo Verdiho. ↩
Pozn. překl.: Styl Ludvíka XV. — módní styl 18. století s nízkým hranatým výstřihem a šněrováním vepředu. ↩