❦
Pátek, 1. září 1876 (20. srpna)
Vendredi 1er septembre 1876 (20 août)
Když Alexandre a Kapitan odjeli, malovala jsem, hrála kroket a prohrála dvě stě rublů, což s tou předchozí stovkou dělá tři sta. Ale víte, že kvůli takové maličkosti si hlavu nelámu.
Alexandre et Kapitan partis, j’ai peint, j’ai joué au croquet et j’ai perdu deux cents roubles, ce qui avec les autres cent fait trois cents. Mais vous savez que je ne m’inquiète pas pour si peu.
A večer to bylo ještě něco jiného: hráli jsme bakarat. Všechno jsem vyhrála zpátky a navíc dvacet pět rublů od Michela, které jsem zase prohrála s otcem, a když ten ctihodný pán šel spát, pokračovali jsme až do jedenácti. Potom jsem se celou půlhodinu smála bez příčiny — ne, ne bez příčiny, protože Michel pronášel řeči k Pašovi, který seděl na pohovce nehybný a mlčenlivý jako socha. Prosila jsem ho, aby se zasmál, a on byl jen ještě vážnější, a Michel pořád pokračoval, oslovoval ho hned jako geniálního snílka, hned jako penězokazce nebo spiklence, a skončil domněnkou, že Paša sní o stěhování národů do Evropy, které by vylidnilo Indii a celou Asii.
Et le soir ce fut bien autre chose, nous jouâmes au baccara. Je regagnai tout, et en outre vingt-cinq roubles à Michel, que je reperdis à mon père et, ce vénérable monsieur s’étant couché, nous continuâmes jusqu’à onze heures. Après quoi j’ai ri sans cause pendant une demi-heure entière, sans cause non, car Michel faisait des discours à Pacha qui, immobile et silencieux comme une statue, se tenait assis sur le canapé. Je le suppliais de rire et il n’en devenait que plus sérieux, et Michel allait toujours s’adressant à lui tantôt comme à un rêveur de génie, tantôt comme à un faux-monnayeur ou bien un conspirateur et terminait par la supposition que Pacha rêvait à une migration en Europe qui dépeuplerait les Indes et toute l’Asie.
Byla jsem sotva hodinu u sebe a četla jsem, když jsem uslyšela pod oknem své jméno; otevřela jsem. Byli to Paul a Michel; vystrašili Židy i Čokoládu a teď mi ho přiváděli podivně zamotaného do livreje.
A peine chez moi depuis une heure et lisant, j’entendis mon nom sous la fenêtre; je l’ouvris. C’étaient Paul et Michel, qui ayant effrayé les Juifs et Chocolat, m’amenaient ce dernier étrangement entortillé dans sa livrée.
Samé posměšky a výbuchy smíchu, uprostřed noci a za docela pěkného měsíčního svitu. Nakonec jsem po nich házela hrušky a řekla Čokoládovi, ať ty pány popadne.
Ce ne furent que quolibets et éclats de rire, au milieu de la nuit et par un assez joli clair de lune. Enfin je leur jetai des poires, en disant à Chocolat d’empoigner ces messieurs.
„Nuže, Čokoládo, poslechněte!“
— Eh bien, Chocolat obéissez !
„Já nejsem úředník,“ odpověděl Čokoláda.
— Je ne suis pas le fonctionnaire répondit Chocolat.
Zůstali ještě a Michel přednášel jeden po druhém útržky tak nesmyslných tragédií, že to byla lahůdka.
Ils restèrent encore, et Michel débitait l’un après l’autre des lambeaux de tragédies si insensées que c’était un sucre.
Tloukli do činelů, ale otec spí jako svatý, a tak se spokojili s tím, že šli vystřelit ze dvou pušek pod okno Židů ubytovaných v jednom z malých pavilonů.
On battit des cymbales mais mon père dort comme un saint, on se contenta donc d’aller décharger deux fusils sous la fenêtre des Juifs logés dans un des petits pavillons.