❦
Sobota, 2. září 1876 (21. srpna)
Samedi 2 septembre 1876 (21 août)
Zase jsem hrála. Toto soustavné otupování rozumu mě vůbec nepřekvapuje; hrálo se vysoko, přes dva tisíce franků mi prošlo... rukama, ale skončilo to maličkostí.
J’ai encore joué. Cet abrutissement systématique de l’intelligence ne m’étonne pas du tout; le jeu était gros, plus de deux mille francs, me passèrent... entre les mains mais ça finit par une bagatelle.
Div jsem neomdlela horkem, a když k večeři přijeli dva Krokodýlové1 z Poltavy, vystrojila jsem se do velké toalety, ale náladu jsem měla hodně skleslou. Odpálil se ohňostroj a my jsme se na něj dívali z balkonu, který byl stejně jako červený dům a celý dvůr ověšen benátskými lampiony.
Je me suis presque évanouie de chaleur et lorsque vers dîner arrivèrent deux Crocodiles de Poltava, je fis grande toilette mais mon humeur était bien basse. On tira un feu d’artifice que nous regardâmes du balcon tout garni de lanternes vénitiennes ainsi que la maison rouge et toute la cour.
Potom otec navrhl procházku, protože noc byla neobyčejně krásná. Převlékla jsem se a šli jsme do vesnice; posadili jsme se před krčmu, vzbudili jsme houslistu a jednoho blázna, aby tančil, ale houslista, který byl jen druhé housle, nechtěl za nic pochopit, že první chybějí, a tvrdohlavě hrál... svůj druhý hlas. Křičelo se, volalo se na sotoki, vesnického úředníka, ale naši sedláci se kvůli takové maličkosti nezvedli, a po půlhodině jsme se vydali k domu se zlotřilými úmysly: otec, já a Paul jsme totiž po šíleném žebříku vylezli až nahoru do zvonice a zvonili na požární zvon. Zvonila jsem ze všech sil. Nikdy předtím jsem nebyla zvonům tak blízko, a když se člověk pokusí mluvit, zatímco zvoní, pocítí v první chvíli jakousi hrůzu, neboť se zdá, že slova umírají na rtech jako ve zlém snu.
Ensuite mon père proposa une promenade, la nuit étant remarquablement belle. Je changeai de vêtement et nous allâmes dans le village, on s’assit devant le cabaret, on réveilla un violoniste et un fou pour danser, mais le violoniste n’étant que le second violon, ne voulut jamais comprendre que le premier étant absent et s’obstina à jouer... sa seconde partie. On cria, on appela le sotoki, magistrat de village, mais nos paysans ne se levèrent pas pour si peu et au bout d’une demie-heure on s’en alla vers la maison avec des intentions perfides, notamment, mon père, moi et Paul montâmes au haut du clocher par une échelle insensée, et on sonna de la cloche à incendie. Je sonnai de toutes mes forces. Je ne m’étais jamais trouvée si près des cloches et, si l’on essaye de parler pendant qu’elles sonnent, on éprouve une espèce de terreur dans le premier instant, car il semble que les paroles meurent sur les lèvres comme dans un cauchemar.
Zkrátka, nic z toho nebylo zvlášť zábavné a byla jsem velmi šťastná, když jsem se vrátila k sobě; přišel tam otec a měli jsme předlouhý rozhovor. Ale byla jsem rozrušená a místo abych mluvila, pořád jsem plakala. Mimo jiné mi mluvil o Miloradovitchovi: máma mi ho prý jistě doporučila jako výbornou partii, ale on sám neudělá ani krok, aby to zařídil, protože Miloradovitch není nic než zvíře lačné po penězích. Spěchala jsem... ho uklidnit. A pak... jsme mluvili o všem, otec se trochu pokusil vzpírat, já jsem neustoupila ani o píď a rozešli jsme se v nejlepší shodě. Ostatně byl jako vždycky v poslední době nesmírně jemný a pak mi svým suchým a drsným způsobem řekl tak něžné věci, že mě dojaly.
Enfin, tout cela n’était pas bien amusant et je fus bien heureuse de rentrer chez moi où mon père vint et nous eûmes un longuissime entretien. Mais j’étais énervée et au lieu de parler je pleurais tout le temps. Entre autres il me parla de Miloradovitch disant que sans doute maman me l’avait désigné comme un excellent parti, mais que lui ne ferait pas un pas pour arranger cela, attendu que Miloradovitch n’était qu’un animal à argent. Je me hâtais... de le rassurer. Et puis... on parla de tout, mon père essaya de faire un peu le rétif, je ne cédai pas d’une ligne, et nous nous quittâmes admirablement bien. D’ailleurs il a été comme toujours depuis quelque temps d’une délicatesse exquise et puis il m’a dit de sa manière sèche et rude des choses si tendres qu’elles m’ont touchée.
Když jsem zůstala sama, natáhla jsem se na pohovku a ležela tam, plakala a snila, úplně otupělá a zmalomyslnělá. A teď už je skoro den...
Seule, je m’étendis sur le canapé et j’y restai à pleurer et à rêver, très abrutie et découragée. Et, à présent, il fait presque jour...
Bože a Panno Maria, buďte ke mně dobří!
Dieu et la Vierge soyez bons pour moi !
O té Tutcheffové jsem mluvila bez obalu, a dokonce jsem otci řekla, že ho ovládá a že se na něj kvůli tomu nemohu spolehnout.
Je ne me gênai pas à l’endroit de la Tutcheff, et je dis même à mon père qu’elle le dominait et que je ne pouvais à cause de cela compter sur lui.
„Mě!“ zvolal. „Ach ne!“
— Moi ! s’écria-t-il, oh ! non.
„Vás lze snadno ovládnout.“
— On vous domine facilement.
„Ale ji, ach ne; ostatně ze všech svých sester ji mám rád nejméně. A přála jsem si odjet před jejím příjezdem. Je odporné žít tu s ní pod jednou střechou, aby mě jinde pak ani nepozdravila.“
— Mais elle, oh ! non, d’ailleurs de toutes mes sœurs c’est celle que j’aime le moins. Et je désirai m’en aller avant son arrivée. Il est détestable de faire la vie ici avec elle pour qu’elle ne me salue pas ailleurs.
„Ach, buď klidná, co se toho týče. Až tě uvidí tady, u mě, takhle, bude se ti lísat jako pes a bude ti ležet u nohou.“
— Oh ! sois tranquille, quant à cela. En te voyant, ici, chez moi, comme ça, elle te flattera comme un chien et sera à tes pieds.
Poznámka editorůs. 182 rukopisu
Poznámka editorů
[Stránky pravděpodobně vytrženy: s. 183–184 rukopisu]
[pages probablement arrachées : p. 183-184 du manuscrit]
Vložený list · mémento de Marie, fin du carnet
1/ schodiště jako místo, kde přijímat společnost, rozkošný nápad, člověk tam vypadá skvěle, a když se zařídí průhled...
1/ escaliers pour tenir son salon, charmante idée, on y paraît superbe et, en arrangeant une perspective...
Poznámky
Pozn. překl.: Mariina posměšná přezdívka pro venkovskou šlechtu a úředníky z Poltavy, kteří navštěvují jejího otce v Gavronzi. ↩