❦
Sobota, 26. srpna 1876 (14. srpna)
Samedi, 26 août 1876 (14 août)
Ten venkov je k umoření.
C’est crevant la campagne.
Jaká hanba! Jaká hrůza! A já jsem ho po tom všem nedala vyhodit! Odpustila jsem mu, mluvila jsem s ním, políbila jsem ho! Já! Odpustila jsem tu urážku! Tu nejohavnější, nejšpinavější! Aspoň to nikdo neví… anebo to možná rozhlásil! Fuj! Špína! Ponížení! Hanba, hanba, hanba!
Quelle honte ! Quelle horreur ! Et je ne l’ai pas fait jeter à la porte après cela ! Je l’ai pardonné, je lui ai parlé, je l’ai embrassé ! Moi ! J’ai pardonné cette insulte ! La plus abominable, la plus sale ! Personne ne le sait au moins... il l’a peut-être raconté ! Fi ! Saleté ! Dégradation ! Honte, honte, honte !
S úžasnou rychlostí jsem načrtla dva portréty, otce a Paula. Trvalo to třicet pět minut.
Avec une rapidité étonnante j’ai esquissé deux portraits, mon père et Paul. Cela a duré trente-cinq minutes.
„Kolik žen na tomto světě / by nemohlo říci totéž.“
“Combien de femmes en ce monde Ne pourraient pas en dire autant.’’
Otec, který můj talent pokládal za planou chloubu, ho uznal a byl spokojen. A já jsem u vytržení, neboť malovat znamená kráčet k jednomu z mých cílů. Každá hodina strávená mimo to nebo mimo koketérii (neboť koketérie vede k lásce a láska snad ke sňatku) mi padá na hlavu jako závaží. Číst? Ne! Jednat! Ano.
Mon père, qui estimait mon talent comme une vaine vantardise, le reconut et fut content. Et moi, transportée, car peindre, c’est marcher vers un de mes buts Chaque heure passée en dehors de cela ou de la coquetterie (car la coquetterie mène à l’amour et l’amour à un mariage peut-être) me tombe comme un poids sur la tête. Lie ? Non ! Agir ! Oui.
Když pomyslím na ovace, jichž se Cassagnacovi dostalo 15. srpna! Četla jsem o tom tady v jednom ruském listu. Nanejvýš vyhraněná bonapartistická manifestace. Uprostřed všeobecného nadšení Cassagnaca málem udusili. Při té četbě mi přeběhl mráz po celém těle a tak mě to rozpálilo, že se ještě teď dusím.
Quand je pense à l’ovation faite à Cassagnac le 15 août ! Je l’ai lu dans un journal russe ici. Une démonstration bonapartiste des plus accentuées. On a manqué d’étouffer Cassagnac au milieu de l’enthousiasme général. Cette lecture m’a fait courir un frisson par tout le corps et m’a tellement monté la tête que j’en étouffe encore.
Vyptávali se mě na Cassagnaca, vyprávěla jsem, co o něm vím, a jak jsem o něm mluvila, rozohnila jsem se pro něj až k fanatickému nadšení. Jeho úžasný článek v Le Pays tomu nasadil korunu a… nu, už jsem v tom!
On m’a questionné sur Cassagnac, j’en ai raconté ce que je sais et en en parlant je suis arrivée à un enthousiasme de fanatique pour lui. Son article étonnant dans “Le Pays” a mis le comble et... bon, j’y suis !
Ještě jsem ležela, když ke mně vešel otec; po několika všedních větách, když Paul vyšel z pokoje, nastalo ticho, během něhož jsem cítila, že mi otec chce něco říct, a protože jsem chtěla mluvit o téže věci, schválně jsem mlčela — jednak abych nezačínala sama, jednak pro potěšení vidět váhání a rozpaky u někoho jiného než u sebe.
J’étais encore couchée quand mon père entra chez moi et après quelques phrases ordinaires, Paul étant sorti de la chambre, il se fit un silence pendant lequel je sentais que mon père avait quelque chose à dire et comme je voulais parler de la même chose je me suis tue exprès, tant pour ne pas commencer que pour avoir le plaisir de voir l’hésitation et l’embarras d’un autre que moi.
„Hm… tak tedy… co mi povíš?“ zeptal se konečně.
— Hum... alors... que me diras-tu, demanda-t-il enfin.
„Já, táto? Nic.“
— Moi, papa ? Rien.
„Hm… výborně… hm, tak jak jsi to říkala?“
— Hum... fort bien... hum alors, comment tu dis ?
„Co?“
— Quoi ?
„Hm… říkala jsi… hm… že mám jet s tebou do Říma, hm… tak jak to tedy?“
— Hum... tu as dit... hum., que je vienne avec toi à Rome, hum... alors comment ?
„Docela prostě.“
— Mais tout simplement.
„Ale…“
— Mais...
Váhal a přitom se nervózně přehraboval v mých kartáčích a hřebenech.
Il hésitait en tourmentant mes brosses et mes peignes.
„Ale když pojedu s tebou… hm… a máma… ta nepojede? a potom… víš, když nepojede… hm, jak to udělat?“
— Mais si je viens avec toi... hum... et maman... elle ne viendra pas ? et alors... vois-tu, si elle ne vient pas... hum comment faire ?
Aha! Otec jeden nemožný! Tak jsme u toho. To ty váháš… rozkošné! Cassagnac a Vatikán, to je všechno velmi pěkné.
Ah ! ha ! fichu père. Nous y sommes. C’est toi qui hésite... adorable ! Cassagnac et le Vatican c’est fort bien.
„Máma? Máma pojede.“
— Maman ? Maman viendra.
„Opravdu?“
— Ah ?
„Ostatně máma udělá všechno, co budu chtít. Ona už neexistuje, jsem jen já.“
— Maman d’ailleurs fera tout ce que je voudrai. Elle n’existe plus, il n’y a que moi.
Viditelně se mu ulevilo a vyptával se mě, jak máma tráví čas, jak cestuji, a vůbec na spoustu věcí.
Alors visiblement soulagé il me fit plusieurs questions sur la manière de passer son temps, de maman et sur ma manière de voyager et un tas de choses enfin.
Jak to, že mě máma varovala před tátovým zlomyslným vtipem a před jeho zvykem uvádět lidi do rozpaků a ponižovat je? Protože je to pravda. Ale proč já nejsem ani ponížená, ani v rozpacích, kdežto máma vždycky byla?
D’ou vient que maman me prévenait contre le méchant esprit de papa et son habitude confondre les gens et les humilier ? Cela vient de ce que c’est la vérité. Mais pourquoi ne suis-je ni humiliée ni confondue, tandis que maman l’a toujours été ?
Protože otec je duchaplnější než máma, ale není tak duchaplný jako já. Kromě toho si mě ohromně váží, protože ho v debatě vždycky porazím a můj hovor je plný zajímavostí pro muže, který v Rusku zrezivěl, ale má dost vědomostí na to, aby je dokázal ocenit u druhého.
Parce que mon père a plus d’esprit que maman et qu’il n’a pas autant d’esprit que moi. En outre il me respecte énormément car je le bats en discussion toujours et ma conversation est pleine d’intérêt pour un homme rouillé en Russie mais ayant assez de connaissances pour les apprécier chez un autre.
Připomněla jsem mu, že chci poznat lidi z Poltavy, a z jeho odpovědí jsem dobře viděla, že se stydí ukázat mi ty, mezi nimiž září. Teprve když jsem mu řekla, že je chci, i kdyby byli vycpaní blátem a přikrytí slamníky, prohlásil, že se stane podle mého přání, a dal se s kněžnou do sestavování seznamu dam, které je třeba navštívit.
Je lui rappelai mon désir de voir les gens de Poltava et je vis bien par ses réponses qu’il avait honte de me montrer ceux parmi lesquels il brille. Seulement lorsque je lui dis que je les voulais, fussent-ils rembourrés de boue et couverts de paillasses, il me dit qu’il serait fait selon mon désir et se mit avec la princesse à faire une liste des dames qu’il fallait aller voir.
„A paní Miloradovitchovou,“ zeptala jsem se, „znáte ji?“
— Et Mme Miloradovitch, demandai-je, la connaissez-vous ?
„Ano, ale nenavštěvuji ji, žije v ústraní s tou ženštinou Belli a s tím Yoninou.“
— Oui, mais je ne vais pas la voir, elle vit retirée avec cette drôlesse de Belli et ce Yonina.
„Ano, ale musím ji s vámi navštívit, znala mě jako malou, je to mámina přítelkyně, a protože jsem byla, když mě znala, velmi neotesaná a dost nevzhledná holčička, přeji si ten ošklivý dojem smazat.“
— Oui, mais il faut que j’aille chez elle avec vous, elle m’a connue petite, c’est une amie à maman et puisque lorsqu’elle m’a connue j’étais une petite fille très rude et assez désavantageuse au physique, je désire donc effacer cette vilaine impression.
„Dobře, zajedeme tam, jenom já bych na tvém místě nejezdil.“
— Eh bien nous irons, seulement à ta place je n’irais pas.
„A proč?“
— Et pourquoi ?
„Protože… hm… mohla by si myslet…“
— Parce que., hum - elle pourra croire...
„Co tedy?“
— Quoi donc ?
„Ale všelicos…“
— Mais toute sorte de choses...
„Tak povězte, mám ráda, když se lidé vyjadřují jasně, a náznaky mě dráždí.“
— Mais dites, j’aime qu’on s’explique clairement et les demi-mots m’impatientent.
„Bude si myslet, že máš úmysly…“
— Elle croira que tu as des vues...
„Jaké úmysly?“
— Quelles vues ?
„No… hm, její syn, bude si myslet, že bys ho chtěla za nápadníka.“
— Enfin., hum, son fils, elle pensera que tu le voudrais comme prétendant.
„Gritz Miloradovitch? Ach ne, táto, to si myslet nebude, a ostatně Miloradovitch je roztomilý mladý muž, kterého jsem znala jako dítě a mám ho velmi ráda, ale vzít si ho? Ne, táto, Miloradovitch není manžel, jakého si přeji. Buďte klidný.“
— Gritz Miloradovitch ? Oh ! non papa, elle ne le pensera pas et d’ailleurs Miloradovitch est un charmant jeune homme que j’ai connu enfant, que j’aime beaucoup mais l’épouser ? Non, papa, Miloradovitch n’est pas le mari que je désire. Soyez tranquille.
Lhala jsem. Je-li pravda, co se říká o jeho jmění, je Miloradovitch žádoucí partie. Připisují mu tu statky v šesti guberniích, něco jako sto padesát tisíc jiter půdy. To je pohádkové.
Je mentais. Miloradovitch, si ce qu’on dit de sa fortune est vraie, est un parti désirable. On lui attribue ici des terres dans six gouvernements, quelque chose comme cent cinquante mille arpents de terre. C’est fabuleux.
Kardinál umírá.
Le cardinal se meurt.
Bídák! Toho bych nejraději rozdrtila — mluvím o synovci. Kdybych tak byla královnou, dala bych ho zavřít do samovazby a držela bych ho tam šest let. Ale nejsem královna, nezbývá mi než poprosit Paula de Cassagnaca, aby zabil ten odporný hmyz, který se opovažuje žít, ačkoli mě urazil.
Misérable homme ! En voilà un que je voudrais écraser, je parle du neveu. Que ne suis-je reine, je le ferais enfermer au secret et je l’y tiendrai six ans. Mais je ne suis pas reine, il ne me reste que prier Paul de Cassagnac de tuer cet abominable insecte qui ose vivre m’ayant insultée.
U večeře se mluvilo o statečnosti a já jsem řekla něco pozoruhodně pravdivého. Totiž že ten, kdo se bojí, a přesto jde vstříc nebezpečí, je statečnější než ten, kdo strach nemá. A čím víc se člověk bojí, tím větší má zásluhu.
A dîner on parla de la bravoure et je dis une chose remarquablement juste. C’est que celui qui a peur et va au danger est plus brave que celui qui n’a pa peur. Et plus on a peur plus on a de mérite..