❦
Pátek, 25. srpna 1876 (13. srpna)
Vendredi, 25 août 1876 (13 août)
Miloradovitch a Michel odjeli po obědě.
Miloradovitch et Michel partirent après déjeuner.
Otec pak navrhl vyjížďku do Paslovska, na své druhé panství.
Mon père proposa alors une promenade à Pavlovsk, son autre bien.
Ke mně je dokonalý, ale dnes mám napjaté nervy a mluvila jsem málo; sebemenší řečnický výkon by mě rozplakal.
Il est parfait pour moi, mais aujourd’hui je suis nerveuse et je parlai peu, le moindre exercice oratoire me ferait fondre en larmes.
Ale když jsem pomyslela, jak by na mámu zapůsobilo, že tu nejsou vůbec žádné slavnosti a žádná okázalost, řekla jsem otci, že chci společnost a slavnosti, že své postavení pokládám za podivné, ba směšné, že to vypadá, jako by mě schovával, a že to není ani příjemné, ani slušné.
Mais, pensant à l’effet que ferait sur maman cette complète absence de fêtes et de pompe, je dis à mon père que je voulais du monde et des fêtes et que je trouvais ma position étrange et même ridicule, qu’il avait l’air de me cacher et que ce n’était ni agréable ni décent.
„Nuže,“ odpověděl mi, „když to chceš, stane se. Chceš, abych tě zavedl k paní Martinoffové (gubernátorově choti)?“
— Eh bien, me répondit-il, si tu le veux, ce sera fait. Veux-tu que je te mène chez Mme Martinoff (la préfète).
„Chci.“
— Je veux.
„Ty to chceš?“
— Tu le veux ?
„Ano, chci.“
— Oui, je le veux.
„Nuže. Hm… výborně.“
— Eh bien. Hum... fort bien.
Když jsem v té věci nabyla jistoty, mohla jsem si v klidu prohlédnout práce na statku, a dokonce zabíhat do podrobností, což mě sice pranic nebavilo, ale jednou by mi to mohlo posloužit, abych utrousila slovo znalce o panství a ohromila někoho řečmi o setí ječmene a o jakosti pšenice vedle verše ze Shakespeara nebo tirády o platónské filozofii — vidíte, všechno dovedu využít.
Rassurée sur ce sujet, je pus tranquillement visiter les travaux de la ferme, et même entrer dans les détails, ce qui ne m’amusait guère mais pouvait me servir à pouvoir dire un jour un mot de connaisseur sur le domaine et étonner quelqu’un en parlant des semailles d’orge et des qualité du blé à côté d’un vers de Shakespeare ou d’une tirade sur la phylosophie platonique, vous voyez, je tire parti de tout.
Paša mi opatřil malířský stojan a kolem večeře jsem dostala dvě velká plátna, která mi z Poltavy poslal Miloradovitch.
Pacha me procura un chevalet et, vers dîner, je reçus deux grandes toiles envoyées de Poltava par Miloradovitch.
„Jak se ti zdá Miloradovitch?“ zeptal se táta.
— Comment trouves-tu Miloradovitch demanda papa.
Řekla jsem, jak se mi zdá.
Je dis comment je le trouvais.
„Inu,“ řekl Paša, „první den se mi nelíbil, a potom jsem si ho oblíbil.“
— Eh bien, dit Pacha, il m’a déplu le premier jour et après je l’ai aimé.
„A já, líbila jsem se vám na první pohled?“ zeptala jsem se.
— Et moi vous ai-je plu du premier abord ? demandai-je.
„Vy? Proč?“
— Vous ? Pourquoi ?
„No tak, povězte.“
— Voyons, dites.
„Už jsem to řekl.“
— Je l’ai dit.
„Neřekl. Tak co?“
— Non, et bien ?
„Nuže, líbila jste se mi. Nečekal jsem, že budete taková.“
— Eh bien, vous m’avez plu. Je ne m’attendais pas à vous trouver telle.
„Jak to?“
— Comment ça ?
„Myslel jsem, že neumíte rusky, že jste strojená… eh… a vůbec… tak.“
— Je pensais que vous ne saviez pas parler russe, que vous étiez affectée... eh., et puis... voilà.
„Velmi dobře.“
— Très bien.
Včera mi připadal jako vrah, dnes jako dobrácký venkovan.
Hier il me semblait un assassin, aujourd’hui un bon campagnard.
„Ano,“ řekl Paša, „všechno je žluté; jak ten čas letí! Jako by jaro bylo včera.“
— Oui, dit Pacha, tout est jaune; comme le temps vole ! Il semble que le printemps était hier.
„Vždycky se říká totéž. Ach, tam u nás jsme šťastní, nemáme tak výrazné proměny.“
— On dit toujours la même chose. Ah ! nous sommes heureux là-bas, nous n’avons pas ces changements si marqués.
„Zato vy nepoznáte, co je jaro!“ řekl Paša nadšeně.
— Mais aussi vous ne jouissez pas du printemps ! dit Pacha avec enthousiasme.
„Tím lépe pro nás. Prudké změny škodí vyrovnané mysli. A život je mnohem lepší, když je člověk klidný.“
— Cela est plus heureux pour nous. Les brusques changements nuisent à l’égalité de l’humeur. Et la vie est bien meilleure lorsqu’on est tranquille.
„Jak to říkáte?“
— Comment dites-vous ?
„Říkám, že jaro v Rusku je doba, která přeje podvodům a podlostem.“
— Je dis que le printemps en Russie est une époque favorable aux tromperies et aux vilenies.
„Jak to?“
— Comment ?
„V zimě, když je všechno kolem nás studené, temné a němé, jsme i my zasmušilí, chladní a nedůvěřiví. Přijdou teplé, slunečné dny, a hle, jsme proměnění, neboť počasí má ohromný vliv na povahu, náladu, ba i na přesvědčení člověka. Na jaře se člověk cítí šťastnější, a tudíž lepší, odtud ta nevíra ve zlo a v lidskou nízkost. Jak — když je všechno tak krásné a já jsem tak šťastný, tak nadšený a naladěný k dobru až k opojení — jak může být v srdcích druhých místo pro zlé myšlenky? Tak si člověk říká. Nuže, u nás se taková opojení nezažívají, nebo aspoň mnohem slaběji, z čehož vyvozuji, že je člověk ve stavu normálnějším a víceméně pořád stejném.“
— Pendant l’hiver quand tout autour de nous est froid, sombre, muet, nous sommes sombres et froids, défiants. Arrivent les jours chauds, ensoleillés et nous voilà transformés, car l’état du temps exerce une énorme influence sur le caractère, l’humeur et même les convictions de l’homme. Au printemps on se sent plus heureux et par conséquent meilleur, de là l’incrédulité au mal et à la bassesse des hommes. Comment, lorsque tout est si beau et lorsque je suis si heureux, si enthousiasmé et disposé au bien jusqu’à l’enivrement, comment peut-il y avoir place pour les pensées mauvaises dans le cœur des autres ? Voilà ce qu’on se dit. Eh bien chez nous, on n’éprouve pas ces enivrements ou du moins bien plus faiblement, d’où je conclus qu’on est dans un état plus normal et à peu près le même toujours.
Včera byla v červeném domě aféra. Paul ukradl Gritzovi mou fotografii, z toho byla málem bitka, po níž Gritz vešel k Michelovi a ten mu řekl, že mám tak krásnou postavu, že… Paul to špatně zaslechl a šel se poradit s Pašou, který navrhl, že půjdou Michelovi natlouct a postěžují si otci a strýci Alexandrovi. Ale dnes ráno si to vyříkali a všechno se co nejlépe urovnalo. Vím to od Paula, který je sice budižkničemu, ale jako bratr dokonalý.
Hier il y a eu une histoire dans la maison rouge. Paul a volé ma photographie à Gritz, d’où une quasi-bataille après laquelle Gritz entre chez Michel qui lui dit que j’étais si bien faite que... Paul a entendu mal et alla consulter Pacha qui proposa d’aller casser la figure à Michel et de se plaindre à mon père et à mon oncle Alexandre. Mais ils s’expliquèrent ce matin et tout s’arrangea pour le mieux. Je tiens cela de Paul, qui est un vaurien mais un frère parfait.
Otci jsem nemohla nic říct o jeho herečce, ale utrousila jsem v hovoru několik poučných vět.
Je ne pouvais rien dire à mon père concernant son actrice, mais je plaçai dans la conversation quelques phrases instructives.
Když přišla řeč na podobenky, řekla jsem, že dávám jen velké, protože ty se nedají strčit do medailonků, které už jsou plné, a potom je vystřídat jinými tvářemi. A když se mluvilo o Fanny Learové, vylíčila jsem podrobnosti jejích skandálů v Itálii a dodala jsem, že to vím od muže, který musel být dobře zpraven.
Quand il se fut agi de portrait je dis que je ne donnais que des grands, car on ne pouvait les mettre dans des médaillons déjà remplis, pour les ouvrir ensuite par d’autres figures. Et lorsqu’on parla de Fanny Lear, je racontai les particularités de ses scandales en Italie ajoutant que je le savais d’un homme qui devait être bien informé.
On sám by se ovšem nikdy neodvážil vyslovit přede mnou jméno takové stvůry, protože musel věřit, že o těch špinavostech nevím nebo o nich vědět nechci, ale já jsem mu poručila mluvit a on mě jen stěží poslechl.
— Certes, il n’aurait jamais osé prononcer devant moi le nom d’une créature de cette sorte, car il devait croire que j’ignorais ou voulais ignorer ces saletés, mais je lui ordonnai de parler et il m’obéit à grand’ peine.
Otec nastražil uši.
Mon père dressait l’oreille.
Paša se tak rozohnil, že mě požádal o podobenku, aby ji mohl celý život nosit v medailonku.
Pacha s’exalta au point de me demander mon portrait pour le porter dans un médaillon toute sa vie.
„Neboť já si vás vážím a mám vás rád jako nikdo jiný!“
— Car je vous honore et vous aime comme personne !
Kněžna kulila oči a já jsem se smála a prosila bratrance, aby mi políbil ruku, protože když jsem řekla, že je to jen prostý projev úcty, prohlásil, že mi ji bude líbat ráno i večer. Ale dnes večer jsem ho k tomu jen stěží přiměla. Vzpouzel se, červenal se a nakonec poslechl.
La princesse ouvrait de grands yeux et je riais en priant mon cousin de me baiser la main, car il me dit qu’il me la baiserait le matin et le soir quand j’eus dit que ce n’était qu’un simple acte de respect. Mais ce soir j’eus toutes les peines du monde à l’y forcer. Il s’obstinait, rougissait et finit par obéir.
Divoch a podivín — dnes odpoledne jsem mu vykládala o svém pohrdání lidským pokolením.
Un homme sauvage et étrange, cet après-midi je lui parlais de mon mépris pour le genre humain.
„Ach, tak je to!“ vykřikl. „Jsem tedy zbabělec a bídák.“
— Ah ! c’est comme ça ! s’écria-t-il. Je suis donc un lâche et un misérable.
A rudý a rozechvělý utekl ze salonu, co mu nohy stačily.
Et, rouge et tremblant, il s’enfuit à toutes jambes du salon.
Včera otec Paulovi vyhuboval.
Hier mon père gronda Paul.
„Ty jsi sestře vyprávěl o lese,“ řekl.
— Tu as parlé à ta sœur de la forêt dit-il.
„Sestře jsem řekl jen jedno: že ti blázni chtěli podniknout návštěvu, která by pro ni byla urážkou. Víc jsem neřekl, a ostatně by mi to Marie ani nedovolila. O všech těch záležitostech nechce nic vědět, nic netuší.“
— Je n’ai dit à ma sœur qu’une chose, c’est que ces fous voulaient faire une visite qui lui serait un affront. Mais je n’ai rien dit d’autre et d’ailleurs Marie ne me le permettrait pas. Elle ne veut rien savoir de toutes ces affaires, elle ignore tout.