# Vendredi, 11 août 1876 (30 juillet) - Samedi, 12 août 1876 (31 juillet 1876)

Vše bylo připraveno — Yssayevič se se mnou rozloučil — Sapogenikoffovi byli se mnou na nádraží — když… ó nuda! peníze došly. Špatně jsme počítaly. Musela jsem čekat u Niny až do sedmi večer, aby Étienne mohl v městě sehnat peníze.

Tout était prêt, Yssayevitch m'avait dit adieu, les Sapogenikoff étaient avec moi à la gare, lorsque..., ô ennui ! l'argent vint à manquer. Nous avions mal calculé. J'ai été obligée d'attendre chez Nina jusqu'à sept heures du soir, pour qu'Étienne puisse m'avoir de l'argent en ville.

V sedm hodin jsem odjela — dosti ponížena tím dobrodružstvím, ale příjemně dojata při odjezdu zjevením tuctu gardových důstojníků následovaných šesti vojáky v bílém s prapory. Ta skvělá mládež přišla vyprovodit dva důstojníky, kteří s vládním svolením odjíždějí do Srbska1. Srbsko způsobuje pravou dezertci — poněvadž císař nechce vyhlásit válku, celé Rusko přispívá a srdcem povstává pro Srby. Nemluví se o ničem jiném — opěvují se vpravdě hrdinské smrti jednoho plukovníka a několika ruských důstojníků. Nelze než cítit pohnutí lítostí nad svými bratry, jež nechávají klidně podřezávat a sekat na kusy ti strašní turečtí divoši — ten národ bez génia, bez civilizace, bez mravnosti, bez slávy.

A sept heures, je suis partie, passablement humiliée de l'aventure mais agréablement émue au moment du départ par l'apparition d'une douzaine d'officiers de Garde suivis de six soldats en blanc avec des drapeaux. Cette brillante jeunesse venait reconduire deux officiers qui, avec l'autorisation du gouvernement, partent pour la Serbie. La Serbie cause une vraie désertion ; puisque l'Empereur ne veut pas déclarer la guerre, toute la Russie souscrit et se soulève de cœur pour les Serbes. On ne fait qu'en parler, on exalte les morts vraiment héroïques d'un colonel et de plusieurs officiers russes. On ne peut que se sentir émue de pitié pour nos frères qu'on laisse tranquillement égorger et couper par morceaux par ces affreux sauvages de Turquie, par cette nation sans génie, sans civilisation, sans morale, sans gloire.

A pomyslet si, že ani přispět nemohu!

Et dire que je ne peux même pas souscrire !

Hodinu před příjezdem jsem odložila knihu, abych dobře viděla Moskvu — naše pravou metropoli, opravdu ruské město. Petrohrad je německá kopie — ale poněvadž ji kopírovali Rusové, přece jen je lepší než Německo. Ale zde je vše ruské: architektura, vagóny, domy, sedlák na kraji cesty hledící na projíždějící vlak, malý dřevěný můstek přes jakési řeky, bláto na cestě — vše je ruské, vše je srdečné, prosté, nábožensky oddané, věrné.

Une heure avant d'arriver, je mis mon livre de côté pour bien voir Moscou, notre vraie capitale, la ville vraiment russe ; Pétersbourg est une copie allemande, mais comme il est copié par des Russes il vaut mieux que l'Allemagne cependant. Mais ici tout est russe, l'architecture, les wagons, les maisons, le paysan qui sur le rebord de la route regarde passer le train, le petit pont en bois jeté à travers une espèce de rivière, la boue sur le chemin, tout est russe, tout est cordial, simple, religieux, loyal.

Kostely se svými kopulemi tvaru a barvy obráceného zeleného fíku vzbuzují příjemný dojem při přibližování k městu. Nosič, jenž přišel vzít naše balíky, sňal čepici a pozdravil nás jako přátele — širokým úsměvem plným úcty. Jsme daleko od francouzské drzosti a německé vážnosti — tak hloupé a těžkopádné.

Les églises avec leurs coupoles en forme et de la couleur d'une figue renversée et verte, produisent une agréable impression à l'approche de la ville. Le faquin qui vient prendre nos paquets ôta sa casquette et nous salua comme des amis avec un large sourire plein de respect. On est loin de l'effronterie française et de la gravité allemande, si bête et si lourde.

Nepřestávala jsem hledět z okna kočáru, jenž nám přistavili k odjezdu do hotelu.

Je ne cessai de regarder par la fenêtre du *carrosse* qu'on nous avança pour aller à l'hôtel.

Je chladno — ale ne tou vlhkou a nezdravou chladností Petrohradu. Město — největší v Evropě co do rozlohy — je starobylé; ulice jsou dlážděny hrubými nepravidelnými kameny, samy jsou nepravidelné — stoupá se, sestupuje, každou chvíli se zatáčí uprostřed domů s málo poschodími, často s jediným — ale vysokými, s širokými okny. Přepych prostoru je zde věcí tak obvyklou, že si ho nikdo nevšímá — a nikdo neví, co je to hromadění pater, pokojů, obyvatel na sobě.

Il fait frais mais non de cette fraîcheur humide et malsaine de Pétersbourg. La ville, la plus grande de l'Europe comme étendue de terrain, est ancienne, les rues sont pavées de grosses pierres irrégulières, elles sont elles-mêmes irrégulières, on monte, on descend, on tourne à chaque instant au milieu de maisons de peu d'étages, souvent à un étage seulement, mais hautes et avec de larges fenêtres. Le luxe de l'étendue est une chose si commune ici qu'on n'y fait pas attention et on ne sait pas ce que c'est que l'amoncellement d'étages, de chambres, d'habitants, l'un sur l'autre.

„Slavjanský bazar" je hotel jako Grand Hôtel v Paříži — najdete v něm i velký kulatý restaurační sál, jejž vidíte z prvního patra jako z balkónu, a sál pro představení. Ale ačkoli snad není tak přepychový jako Grand Hôtel, je Slavjanský bazar nekonečně čistší a nekonečně levnější — a zejména ve srovnání s hotelem Demouth. Vrátní domů jsou oblečeni v černém kabátci, kalhotách zastrčených do holínek sahajících ke kolenům a s astrachánovou čapkou.

« Le Bazar-Slave » est un hôtel comme le Grand Hôtel de Paris, on y trouve même le grand restaurant rond qu'on voit du premier comme d'un balcon, une salle de spectacle. Mais quoique peut-être pas aussi luxueux que le Grand Hôtel, le Bazar Slave est infiniment plus propre et infiniment moins cher, et surtout en comparaison de l'hôtel Demouth. Les portiers des maisons sont habillés d'une veste noire, de pantalons dans des bottes qui lui viennent jusqu'aux genoux et d'une toque en astrakhan.

Celkově vidíte mnoho národních krojů — celý lid nosí svůj kroj — a nevidíte odporné německé sáčka; německé nápisy jsou vzácnější — ale jsou, s lítostí přiznávám — jsou.

En général, on aperçoit beaucoup de costumes nationaux, tout le peuple porte son costume et on ne voit pas les odieuses jaquettes allemandes, et les enseignes allemandes sont plus rares, mais il y en a, je le dis avec regret, il y en a.

Dojala jsem se při výběru drožky — kočí vás prosí nastoupit s takovým zápalem, že se člověk bojí, dá-li přednost jednomu, smrtelně urazit druhého. Konečně jsme nastoupily do jakéhosi přeúzkého faetonského povozu — a začal překážkový závod. Kameny dlažby, koleje tramvají, chodci, vozy — letěli jsme tím vším rychlostí větru, každou chvíli cloumáni a často málem vyhozeni z vozu. Étienne vydával úzkostné vzdechy — a já se smála jemu, sobě, našemu divokému závodu, větru, jenž mi zdvíhal vlasy a ruměnil tváře; smála jsem se všemu — a u každého kostela, u každé kaple, u každého výklenku s obrazem jsem se zbožně křižovala napodobujíc dobré lidi z ulice. Co mě nepříjemně překvapilo — ženy bosé. Zašla jsem do pasáže Solodomikova koupit bílou ruš — promenovala jsem tam s hlavou vztyčenou, rukama volnýma a ústy s úsměvem — jako doma. Chci odjíždět zítra — nemohu nic koupit — mám akorát tolik, aby mě to dovezlo k Étiennovi.

Je me suis attendrie en choisissant un fiacre, les cochers vous supplient de monter avec tant d'empressement qu'on craint, en donnant la préférence à l'un, de blesser mortellement l'autre. Enfin nous montâmes dans une manière de phaéton excessivement étroit et alors commença une course à obstacles. Les pierres du pavé, les rails des tramways, les passants, les voitures, nous allions au milieu de tout cela vite comme le vent, secoués à chaque instant et souvent presque lancés hors de la voiture. Étienne poussait des gémissements d'inquiétude et je riais de lui, de moi, de notre course sauvage, du vent qui me soulevait les cheveux et *rosissait* les joues, je riais de tout et à chaque église, à chaque chapelle, à chaque niche à image, je me signais dévotement à l'imitation des bonnes gens de la rue. Ce qui m'a désagréablement surprise, ce sont les femmes pieds nus. J'allai dans le passage de Solodomikoff acheter une ruche blanche, je me promenais là la tête en l'air, les mains pendantes et la bouche souriante, comme chez moi. Je veux partir demain, je ne puis rien acheter, je n'ai que juste de quoi arriver chez Étienne.

Vítězný oblouk Kateřiny II. je natřen červeně se zelenými sloupy a žlutými ornamenty. Přes extravaganci barev — nevěřili byste, jak je to hezké; ostatně je to v souladu se střechami domů a kostelů, jež jsou skoro všechny z plechu zelené nebo tmavě červené. Tato naivita vnějších ozdob vás naplňuje blahem — cítíte laskavou prostotu ruského lidu. A nihilisté ho již podrývají! Mefistofeles kazí Markétku. Propaganda koná svou hanebnou práci — a den, kdy tento dobrý lid, rozněcen, oklamán zbloudilými Gambettovci1, povstane… bude to strašné — neboť je-li v době míru a klidu mírný a prostý jako ovce, v povstání by byl zuřivý až do šílenství, krutý až do deliria.

L'arc de triomphe de Catherine II est peint en rouge avec des colonnes vertes et des ornements jaunes. Malgré l'extravagance des couleurs, vous ne sauriez croire combien c'est joli, d'ailleurs c'est en harmonie avec les toits des maisons et des églises qui sont presque tous en feuilles de fer vertes ou rouge foncé. Cette naïveté des ornements extérieurs vous remplit de bien-aise en vous faisant sentir la bonne simplicité du peuple russe. Et les nihilistes le sapent déjà ! Méphistophélès pervertit Marguerite. La propagande fait son œuvre infâme, et le jour que ce bon peuple excité, trompé par des Gambettas insensés, se soulèvera..., ce sera terrible car si, en temps de paix et de calme, il est doux et simple comme un mouton, en se révoltant, il serait féroce jusqu'à la rage, cruel jusqu'au délire.

Ale láska k císaři je stále veliká — díky Bohu — i úcta k náboženství. V oddanosti a věrnosti lidu je cosi dojemného.

Mais l'amour pour l'Empereur est encore grand, Dieu merci, et le respect de la religion aussi. Il y a quelque chose de touchant dans la dévotion et la loyauté du peuple.

Na náměstí před Velkým divadlem procházejí celá hejna šedých holubů — vůbec se neděsí vozů a kola projíždějí na dva prsty od holuba, aniž se ten o to stará… Víte — Rusové tyto ptáky nejedí, protože v podobě holuba je zobrazován Duch Svatý.

Sur la place du Grand Théâtre se promènent des troupeaux entiers de pigeons gris, ils ne s'effrayent nullement des voitures et les roues passent à deux doigts d'un pigeon sans qu'il s'en inquiète... Vous savez, les Russes ne mangent pas ces oiseaux parce que c'est sous la forme d'un pigeon qu'on figure le Saint-Esprit.

Ptali jsme se na Plevaka, našeho advokáta — ten je v Paříži již dva týdny. Informovala jsem se o Botkinu — Botkin je v Petrohradě.

Nous avons demandé Plevako, notre avocat, depuis deux semaines déjà il est à Paris. Je me suis informée de Botkin, Botkin est à Pétersbourg.

Tentokrát nechci nic navštěvovat — Moskva stojí za týden času. Vrátím-li se s penězi, uvidím všechny historické pamětihodnosti. Kremlu jsem jen letmo zahlédla — neboť v okamžiku, kdy mi ho ukazovali, mou pozornost pohltila drožka, jejíž vnějšek byl natřen imitací malachitu.

Je ne veux rien visiter cette fois, Moscou vaut une semaine de temps. En retournant avec de l'argent je verrai toutes les curiosités historiques. Je n'ai fait qu'apercevoir le Kremlin car, au moment où on me le montrait, mon attention était absorbée par une voiture de fiacre dont l'extérieur était peint en imitation de malachite.

Mezi jmény vystavenými ve vestibulu jsem četla jméno kněžny Suvarovové. Okamžitě jsem poslala Čokoláda zeptat se, zda mě přijme — a Čokolád přichází říci, že kněžna je do sedmi hodin mimo dům.

Parmi les noms exposés dans le vestibule je lus celui de la princesse Souvaroff. J'envoyai de suite Chocolat demander si elle voulait me recevoir et Chocolat vient me dire que Mme la Princesse est sortie jusqu'à sept heures.

Étienne spí a já píšu v salonku.

Étienne dort et j'écris au salon.

Takže Plevaka neuvidím — to je proklatě nepříjemné. Vidět ho bylo jedním z cílů mé cesty. Ostatně, osobně je mi to jedno.

Alors voilà que je ne verrai pas Plevako, c'est bigrement ennuyeux. Le voir a été un des buts de mon voyage. D'ailleurs, *personnellement* cela m'est indifférent.

Na rubu účtu za snídani je vytištěna zoufalá výzva k ruskému lidu a duchovenstvu od moskevského slovanského výboru. Tato zdrcující proklamace (nehrajte si se slovy — je to příliš smutné) mi byla předána dnes ráno po příjezdu. Uchovávám ji zde — za sto let to bude možná zajímavý papír, jenž má v tuto chvíli příliš malý význam, aby si ho někdo dal práci uchovat.

Sur le revers de la note du déjeuner on imprime un appel désespéré vers le peuple et le clergé russes de la part du comité slave de Moscou. Cette proclamation déchirante (ne jouez pas sur les mots, c'est trop triste) m'a été remise ce matin, à mon arrivée. Je la garde ici, ce sera dans cent ans peut-être un curieux papier et qui pour le moment a trop peu d'importance pour que quelqu'un songe à le conserver.

[příloha]

[pièce jointe]

Tato výzva mi zdvihla duši. Proč se nejde k císaři žádat válku? Kdyby celý národ — povstávaje — padl na kolena před císařem a prosil ho, aby šel na pomoc svým bratrům vydaným zuřivosti divochů — kdo by si dovolil říci ne?

Cet appel m'a soulevé l'âme. Pourquoi ne va-t-on pas demander à l'Empereur la guerre ? Si toute la nation, se soulevant, viendrait tomber aux genoux de l'Empereur en le priant d'aller au secours de ses frères livrés à la fureur des sauvages, qui oserait dire non ?

Ale nihilisté — to je neštěstí. Jakmile by vojska odešla, pozdvihli by vše, co je v trestancích a ničemách, a udělali by malou Komunu — pro začátek.

Mais les nihilistes, voilà le malheur. Une fois les troupes éloignées, ils soulèveraient tout ce qu'il y a de forçats et de vauriens et feraient une petite Commune *pour commencer.*

Kdybych byla císařem, dala bych si zřídit tribunu uprostřed Marsova pole v Petrohradě — a z té tribuny bych osobně mluvila ke svému lidu. Vysvětlila bych mu veškerá neštěstí, jež mu hrozí, nechá-li se svést jazyky revolučníků — zlatem potřenými a z nečistoty upletenými. Jednoduše bych mu řekla, co brání válce: obava, že domy budou spáleny a vydrancovány, ženy a dcery zavražděny — zkrátka tytéž hrůzy, jež Turci páchají tam, by se páchaly zde, ale Rusy proti Rusům, křesťany — a pod ohavnou rouškou dobré vůle. Plenění při výkřicích Bratrství a vraždy při řevu Svobody! Neboť — i kdybychom předpokládali, že pánové pokrokáři jednají v dobré víře — jak předpokládat, že ti, kdo se k nim přidají v okamžiku činu, jsou poctiví lidé? Ne, to je nemožné — a většina z nich jsou ti muži bez víry a bez zákona, kteří si berou svůj díl slavnosti v revoluci jako ve válce nebo přepadu uprostřed lesa. Všechna ta strašná stvoření, jež se neodváží ukázat za dne — a ukazují se jen v noci při záři požárů a výkřicích vraždění.

Si j'étais l'Empereur je me ferais élever une tribune au milieu du Champ-de-Mars de Saint-Pétersbourg et, de cette tribune, je parlerais en personne à mon peuple, je lui expliquerais tous les malheurs qui le menacent s'il se laisse tenter par les langues, recouvertes d'or et faites de saletés, des révolutionnaires, je lui dirais simplement ce qui empêche la guerre, la crainte de voir ses maisons brûlées, pillées, ses femmes et ses filles assassinées, en un mot les mêmes horreurs que font les Turcs là-bas, seraient faites ici mais par les Russes contre des Russes, par des chrétiens et sous l'abominable déguisement de la bonne intention. Le pillage aux cris de Fraternité et l'assassinat aux hurlements de Liberté ! Car enfin, en supposant que messieurs les progressistes soient de bonne foi, comment supposer que ceux qui se joignent à eux au moment de l'action soient d'honnêtes gens ? Non, c'est impossible, et la plupart d'eux sont de ces hommes sans foi ni loi qui prennent leur part de la fête dans une révolution comme dans une guerre ou un vol au milieu d'une forêt. Tous ces êtres affreux qui n'osent pas se montrer le jour et qui ne se montrent que la nuit à la lueur des incendies et aux cris de meurtres.

Vidíte — být tu, v srdci své země, země tak krásné a dávající tolik naděje — a cítit ji ohroženou všemi těmi hrůzami!… Chtěla bych ji vzít do náručí a unést daleko — jako dítě, jemuž se zavírají oči a ucpávají uši, aby neslyšelo rouhání a nevidělo nečistotu.

Voyez-vous, être là, dans le cœur de son pays, d'un pays si beau et qui donne tant d'espérance et le sentir menacé de toutes ces horreurs !... Je voudrais le prendre dans mes bras et l'emporter au loin, comme un enfant auquel on ferme les yeux et bouche les oreilles pour qu'il n'entende pas les blasphèmes et ne voie pas des saletés.

Ale říkala jsem… Ach, ano — říkala jsem, že kdyby císař promluvil k svému lidu v Petrohradě, Moskvě, Nižním Novgorodu a Kyjevě způsobem, jejž jsem popsala — on sám osobně a prostě — celé Rusko by mu přisahalo věrnost a dodrželo by slib! Ale krom dojatosti a oddanosti by stačilo říci obchodníkům (a ti nejsou v Rusku menšinou), co čeká jejich obchod — a zájem a lakota by udělaly, co cit nedokáže.

Mais je disais... Ah ! oui, je disais que si l'Empereur haranguait son peuple à Pétersbourg, à Moscou, à Nijni-Novgorod et à Kiev de la façon que j'ai dit, lui-même en personne et simplement, toute la Russie lui jurerait fidélité et tiendrait sa promesse ! Mais à part l'attendrissement et la loyauté, on n'aurait qu'à dire aux marchands (et ils ne sont pas la minorité en Russie) ce qui attend leur commerce et l'intérêt et l'avarice feraient ce que le sentiment ne saurait faire.

Bože! Jak jsem ho mohla políbit na ústa! Já jako první! Šílená, ohavná zkažená bytost! Ach! To mě přivádí k pláči a třesení hněvem! Turpis, execrabilis! 1

Dieu ! Comment ai-je pu l'embrasser sur la bouche ! Moi la première ! Folle, exécrable créature corrompue ! Ah ! voilà qui me fait pleurer et frissonner de rage ! *Turpis, execrabilis !*

Myslel, že je to pro mě zcela přirozené — že to není poprvé — že je to zažitý zvyk! Vatikán a Kreml — dusím se hněvem a hanbou!

Il a cru que c'était tout simple pour moi, que ce n'était pas la première fois, que c'était une habitude prise ! Vatican et Kremlin, j'étouffe de rage et de honte !

Šálek vývaru, teplý kalaч1 a čerstvý kaviár. Hle — nepřekonatelný začátek oběda. Kalaч je druh chleba — ale je třeba jet do Moskvy, abyste si o něm udělali představu; moskevský kalaч je skoro tak proslulý jako tamní Kreml. Za porci jesetera mi dali dva obrovské plátky — v cizině by z toho byly čtyři. K tomu jsem dostala telecí kotletu patnáct centimetrů čtverečních obklopenou hráškem a bramborami, celé kuře — a podšálek plný kaviáru představoval „půlporci". Étienne se dal do smíchu a řekl sloužícímu, že by to v Itálii bylo pro čtyři. Sloužící — vysoký a hubený jako Gianetto Doria a nehybný jako Angličan — odpověděl bez pohnutí a bez změny výrazu, že v tom je právě důvod malé postavy a hubenosti Italů — ale Rusové, dodal, rádi dobře jedí, proto jsou silní. Na to se ta nehybná bestie ráčila usmát a vyšla jako dřevěná loutka.

Une tasse de consommé, un *calatch* chaud et du caviar frais. Voilà un commencement de dîner incomparable. Le calatch est une espèce de pain mais il faut aller à Moscou pour en avoir une idée, et le calatch de Moscou est presque aussi célèbre que son Kremlin. Pour une portion d'assetrine, on m'a donné deux immenses tranches qu'à l'étranger on diviserait en quatre. En outre j'eus une côtelette de veau de quinze centimètres carrés entourée de petits pois et de pommes de terre, un poulet entier, et une soucoupe remplie de caviar représentait « une demi-portion ». Étienne se mit à rire et dit au domestique qu'en Italie il y en aurait pour quatre. Le domestique, grand et maigre comme Gianetto Doria et immobile comme un Anglais, répondit sans bouger et sans changer de physionomie que c'était là la raison de la petite taille et de la maigreur des Italiens, mais les Russes, ajouta-t-il, aiment à bien manger, c'est pour cela qu'ils sont forts. Sur cela l'immobile brute daigna sourire et sortit comme une poupée de bois.

Množství není jedinou předností zdejšího jídla — je totiž té nejexkvizitnější kvality. Jí-li se dobře, je člověk dobré nálady; je-li dobré nálady, dívá se na štěstí s větší radostí a na neštěstí s větší filosofií — a cítí se příjemně nakloněn bližnímu. Přehnaná mlsnost je v ženě ohavností — ale trochu mlsnosti je nutné jako duch, jako koketerie, jako toaleta — nehledě k tomu, že jemné a prosté jídlo udržuje zdraví, a tedy mládí, bělost pleti a oblost forem. Svědek — mé tělo. Marie má plnou pravdu říkat, že pro takové tělo by bylo třeba dvacetkrát hezčí tváře (a všimněte si, že jsem daleko od ošklivosti). Pomyslím-li na sebe ve dvaceti letech — mlasknu — až budu více vyvinutá… Ve třinácti jsem byla příliš tučná a odhadovalo se mi šestnáct, přičemž bylo litováno, že již neporostu. Dnes jsem štíhlá, zcela vyvinutá ostatně — pozoruhodně prohnutá, možná příliš; porovnávám se se všemi sochami a nic tak prohnutého a se širokými boky jako já nenacházím. Je to vada? Ale ramena žádají o čáru více v oblosti. Říkala jsem tedy — ano — že jsem si objednala čaj; donesen samovar, čtyřiadvacet kousků cukru a smetana pro pět šálků čaje. Obojí vynikající. Čaj jsem vždy milovala — i špatný. Vypila jsem pět šálků (malých) se smetanou a tři bez smetany. Jako pravá Ruska. Moje postava z toho silnější není. Víte — ňadra mám příliš malá a tak tuhá, že… nevěříte, ale i tak — přesto to povím: přes košili a šaty z tlustého kašmíru podšité flanelem a hedvábím se tvar konečků rýsuje, jako by se na ně daly dvě zlomené kosticové výztuže, jak dělají lehké dámy. Není to korzetem — neboť korzet mi sahá těsně pod prsa. Je to neobyčejné — ale tak pravdivé, že abych se vyhnula neslušnosti těch dvou… jak to říct?… jež deformují mé poprsí — jsem nucena přes ně klást batistový kapesníček přeložený na čtvrtiny. U zimních šatů podšitých flanelem to stačí — u letních šatů skládám kapesníček na osminy.

La quantité n'est pas le seul mérite du manger d'ici car il est de la plus exquise qualité ; quand on mange bien on est de bonne humeur, quand on est de bonne humeur on regarde le bonheur avec plus de joie et le malheur avec plus de philosophie et on se sent agréablement disposé envers son prochain. La gourmandise exagérée est une monstruosité dans une femme mais un peu de gourmandise est nécessaire comme l'esprit, comme la coquetterie, comme la toilette, sans compter que la nourriture fine et simple entretient la santé et par conséquent la jeunesse, la blancheur de la peau et la rondeur des formes. Témoin, mon corps. Marie a bien raison de dire que, pour un pareil corps il faudrait une figure vingt fois plus jolie (et remarquez que je suis loin de la laideur). En pensant à moi à vingt ans je fais claquer ma langue, quand je serai plus formée... à treize ans j'étais trop grasse et on me donnait seize ans en regrettant que je ne grandirais plus. Aujourd'hui je suis mince, entièrement formée d'ailleurs, remarquablement cambrée, peut être trop, je me compare à toutes les statues et je ne trouve rien d'aussi cambré et d'aussi large des hanches que moi. Est-ce un défaut ? Mais les épaules demandent une ligne de plus en rondeur ; je disais donc, oui, que je demandai un thé, on me servit un samovar, vingt-quatre morceaux de sucre et de la crème pour cinq tasses de thé. L'un et l'autre exquis. J'aimais toujours le thé, même mauvais. J'ai bu cinq tasses (petites) avec de la crème et trois sans crème. En vraie Russe. Ma taille n'en est pas plus forte. Vous savez, mes seins sont trop petits et si fermes que..., vous ne le croirez pas, mais, c'est égal, je le dirai quand même, que à travers la chemise et une robe en cachemire épais doublée de flanelle et de soie, la forme des extrémités se dessine comme si on avait mis deux baleines cassées au bout comme font les cocottes. Ce n'est pas le corset qui le fait car mon corset m'arrive juste au-dessous de la poitrine. C'est extraordinaire mais c'est tellement vrai que pour éviter l'indécence de ces deux... comment dire ? qui déforment mon corsage, je suis obligée de mettre dessus un mouchoir de batiste, plié en quatre. Avec la robe d'hiver doublée de flanelle cela suffit, avec les robes d'été je mets un mouchoir plié en huit.

Praví Rusové a jejich dvě metropole jsou pro mě zcela nové. Před odjezdem do ciziny jsem z Ruska znala jen Malorusko a Krym. Vzácní ruští sedláci, kteří přicházeli na venkov jako potulní obchodníci, se nám zdáli skoro cizinci — a posmívali jsme se jejich kroji a jazyku.

Les vrais Russes et leurs deux capitales sont pour moi entièrement nouveaux. Avant d'aller à l'étranger je ne connaissais de la Russie que la Petite-Russie et la Crimée. Les rares paysans russes qui venaient à la campagne comme marchands ambulants nous semblaient presque des étrangers et on se moquait de leur costume et de leur langage.

Říkám si, co chci — přesto je pravdou, že rty zčernaly od toho znesvěcujícího polibku.

J'ai beau dire tout ce que je veux, il n'en est pas moins vrai que les lèvres ont noirci depuis le baiser profanant.

Moudří lidé, cynické ženy — odpouštím vám váš pohrdavý úsměv nad mou přizpůsobenou upřímností. Ale věru — myslím, že se snižuji až k připuštění nedůvěry? Je třeba ještě přísahat… Ach, ne — zdá se mi, že dělám dost tím, že říkám své nejmenší myšlenky — zvláště nejsouc k tomu nucena. Nečiním si z toho zásluhu — neboť můj deník je můj život — a uprostřed všech radostí myslím: jak budu mít co vyprávět dnes večer! — jako by to byla povinnost.

Gens sages, femmes cyniques, je vous pardonne votre sourire de mépris pour ma candeur affectée. Mais en vérité, je crois que je m'abaisse jusqu'à admettre de l'incrédulité ? Faut-il encore que je jure... Ah ! non, il me semble que je fais assez en disant mes moindres pensées, surtout n'y étant pas obligée. Je ne m'en fais pas de mérite, car mon journal c'est ma vie et au milieu de tous les plaisirs je pense : comme j'aurai long à raconter ce soir ! comme si c'était une obligation.

Poznámky

Pozn. překl.: V červnu 1876 vyhlásilo Srbsko válku Osmanské říši — ruské veřejné mínění bylo zapáleno pro srbskou věc; car Alexandr II. odolával přímému vstupu do války až do dubna 1877.
Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882) — francouzský republikánský politik; Marie ho užívá jako symbol demagogického revolucionáře, jenž svádí prostý lid k revolučnímu povstání.
Pozn. překl.: Latinsky: Turpis, execrabilis! — Hanebná, prokletá! (Marie odsuzuje sama sebe.)
Pozn. překl.: Kalaч (rus. калач) — tradiční ruský bílý pšeničný chléb typického tvaru; moskevský kalaч byl po staletí proslulý svou jemností.