❦
Úterý, 1. srpna 1876
Mardi, 1er août 1876
Chce se mi napsat rytířský román. Neboť ten, který jsem začala, leží zahozen na dně bílé krabice. Jsem ještě v blahoslaveném hostinci v Eydkühnenu a čekám na svého velectěného strýce.
J’ai envie d’écrire un roman de chevalerie. Car celui que j’ai commencé est jeté au fond de la boîte blanche. Je suis encore dans la bienheureuse auberge d’Eydkühnen, à attendre mon très honoré oncle.
Kolem půl deváté, unavená tím, že jsem stále zavřená, jsem se sama šla podívat na příjezd vlaku — a když mi řekli, že mám ještě několik minut, šla jsem se s Amalií projít.
Vers huit heures et demie, lasse d’être enfermée, je suis allée moi-même voir l’arrivée du train et, comme on me dit que j’avais quelques minutes d’avance, je suis allée me promener accompagnée d’Amalia.
Eydkühnen má okouzlující alej, dobře dlážděnou a zastíněnou, po pravé straně celou vroubenou milými, velmi čistými domky — jsou tu dokonce dvě jakési kavárny a cosi jako restaurace. Hvizd lokomotivy mě překvapil uprostřed té procházky — a přes malé nožky a vysoké podpatky jsem se dala do běhu přes zahrady, hromady kamenů, koleje — abych přišla včas. Nadarmo.
Eydkühnen possède une charmante allée, bien pavée et ombragée, toute garnie à droite de gentilles petites maisons fort propres, il y a même deux espèces de cafés et une sorte de restaurant. Le sifflet de la locomotive me surprit au milieu de cette promenade et malgré mes petits pieds et mes grands talons je me mis à courir à travers potagers, amas de pierres, rails, pour arriver à temps - et en vain.
Co si myslí můj hezký strýc?
Que pense mon bel oncle ?
V blahodárné samotě té „půvabné vesničky“ a jejího okolí — skoro tak plochého jako živůtek Heleny Howardové — docházím zvolna k celé hromadě úvah o… o lásce. A jsme u toho. Safra!… o Antonellim, u sta hromů1, o vévodovi Hamiltonovi. Oh! Oh!
Dans la bienfaisante solitude de ce « charmant village » et de ses environs presque aussi plats que le corsage d’Hélène Howard, je suis amenée peu à peu à un tas de réflexions sur... sur l’amour. Nous y voilà. Pardi !... sur Antonelli, bigre, sur le duc de Hamilton. Oh ! Oh !
Vévoda — stín — mi je tím, čím byla Laura Petrarkovi2…
Le duc, l’ombre, m’est ce que Laure était à Pétrarque...
Pietro byl Cynthií3.
Pietro a été à Cynthie.
Ale v Eydtkühnenu objevuji to, co jsem nevěděla: že mě můj deník nevysvětluje. Kdo mě čte, řekl by, že si vše beru k srdci — a ve skutečnosti se mě dotýká jen jediná věc: naše postavení, mé postavení. Ostatně vzpomeňte si na mé trojnásobně podtržené vyznání víry a mějte je vždy na mysli u každého mého slova, u každé mé myšlenky, u každého mého činu.
Mais je découvre, à Eydtkühnen, ce que j’ignorais, c’est que mon journal ne m’explique pas. A me lire, on dirait que je prends tout à cœur et, en réalité, il n’y a qu’une chose qui me touche - notre position, ma position. D’ailleurs souvenez-vous de ma profession de foi triplement soulignée, et pensez-y toujours à chacun de mes mots, à chacune de mes pensées, à chacune de mes actions.
Já… chtěla bych mít dobrého koně, abych mohla proletět tou krásnou rovinou — člověk by dojel až na kraj světa, zdá se.
Je... je voudrais avoir un bon cheval pour courir cette belle plaine, on irait jusqu’au bout du monde, cela semble.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre“. ↩
Pozn. překl.: Laura de Noves — idealizovaná láska básníka Francesca Petrarky (1304–1374), muza většiny jeho sonetů; stala se symbolem nedosažitelné, čisté lásky. ↩
Pozn. překl.: Cynthia — pseudonym milenky římského básníka Sexta Properta (asi 50–15 př. n. l.); na rozdíl od Laury — skutečná, smyslná, pozemská láska. ↩