Sobota, 29. července 1876

Není slunce! Před dvěma třemi lety jsem slunce nesnášela — nyní bez něho nemohu být šťastná. Šly jsme na ruské velvyslanectví zeptat se na adresu Julie Benkendorffové. Je v Rusku.
Čokoláda přitahuje pozornost všech těch zatracených Prusů. Procházely jsme se v zahradě v Neuenhagenu. Bavím se tím, že lámu němčinu. Poté nás zavedli do Bellevue-Schlossu, kde je mauzoleum krále Fridricha a královny Louisy. Vnitřek monumentu působí podivným dojmem — při vstupu se člověku točí hlava, neví, zda to, co vidí, je odraz v zrcadle, nebo skutečnost. Způsobuje to strop z modrého skla, který svítí tak zvláštně, že se člověk cítí jako v neobyčejné mlze. Park je krásný a celá cesta do Berlína je nádhernou alejí s postranními cestičkami a průseky, které les křižují křížem krážem.
Ne — nejsem stvořena k životu na severu. Rusko mě děsí a pomyšlení, že se mám od tety odloučit, mě bolí, i když si za celý den nevyměníme ani sto slov. Celý den jsem zahloubaná do knihy a teta mlčí, aby mě nevyrušila. Nečte, nepracuje. Je třeba být zcela zvláštní povahy, aby člověk mohl trávit celé dny bez pohybu a bez řeči, kouřit cigaretu a občas se podívat z okna.
Jsem otupělá a zdřevěnělá.
Kardinál Antonelli je velmi nemocen.
A znovu mě rozrušuje všechno, co mě rozrušovalo kvůli Římu a Pietrovi.
Nevěděla jsem, co se sebou — koupila jsem knihu a dala jsem Čokoládovi hodinu. Říká, že ho to baví! Aspoň mi tak uběhla půlhodina.

Poznámky

Pozn. překl.: Bellevue-Schloss — berlínský zámek Bellevue v Tiergartenu, tehdy rezidence pruské královské rodiny; dnes sídlo spolkového prezidenta. Mauzoleum, které Marie popisuje, patří královně Luise (1776–1810) a králi Fridrichu Vilémovi III. a stojí v parku zámku Charlottenburg — Marie místa nejspíš zaměnila. ↩
Pozn. překl.: Kardinál Giacomo Antonelli (1806–1876), státní sekretář Svatého stolce a strýc Pietra Antonelliho. Zemřel 6. listopadu 1876. ↩