❦
Pondělí 17. července 1876
Nuže, já budu papežovou neteří!Lundi 17 juillet 1876
Ve dvaatřicetistupňovém vedru jsme šly, já, de Mouzay a teta, k paní Mongruelové, somnambulce.
Par une chaleur de trente-deux degrés nous sommes allées moi, de Mouzay et ma tante chez Mme Mongruel, somnambule.
Někdo tam už byl, musely jsme čekat, a Mouzay mi zatím vyprávěla historky o magnetismu, věci, které sama viděla a zažila.
Il y avait déjà quelqu’un, on nous a fait attendre, et Mouzay me racontait pendant ce temps des histoires de magnétisme, des choses qu’elle a vues et éprouvées elle-même.
Somnambulka je plavovlasá a nesmírně krásná Angličanka, ale už ne v prvním mládí. Magnetizérkou je tlustá a ošklivá žena; uspala Angličanku a nechala nás s ní o samotě.
La somnambule est une Anglaise blonde et excessivement belle mais pas de la première jeunesse. Une femme grosse et laide est le magnétiseur, elle endormit l’Anglaise et nous laissa seules avec elle.
„Chcete-li se radit o nepřítomných osobách, je třeba nějaký předmět, který jim patří,“ řekla ta žena, než usnula.
— Si vous voulez consulter pour des personnes absentes, il faut un objet appartenant à ces personnes, a dit la femme avant de s’endormir.
Když usnula, vložila jsem jí do rukou kardinálův portrét s jeho podpisem, v obálce. Vzala jsem ji za ruku a kladla jí otázky. Vsunula prsty do obálky, a aniž portrét vytáhla, přitiskla si ho k hrudi a popsala nám kardinála tak přesně, jak jen to bylo možné.
Je lui mis entre les mains, quand elle fut endormie, le portrait du cardinal avec sa signature, dans une enveloppe. Je lui pris la main et je la questionnai. Elle passa les doigts dans l’enveloppe et, sans en retirer le portrait et l’appuyant contre sa poitrine, elle nous décrivit le cardinal aussi exactement que possible.
„Ale jaké je jeho postavení ve světě?“ zeptala jsem se.
— Mais quelle est sa position dans le monde ? demandai-je.
„Nesmírně vysoké, co do moci, co do jména i co do jmění.“
— Une position excessivement élevée comme pouvoir, comme nom et comme fortune.
„Vidíte ho?“
— Le voyez-vous ?
„Ano, vždyť jsem vám ho právě popsala.“
— Oui, puisque je viens de vous le décrire.
„Co dělá? Podívejte se.“
— Que fait-il, voyez.
„Je nesmírně zaměstnán nějakou záležitostí, myslí na vás... a v jeho myšlenkách jste s mladým mužem, který je mu velmi blízký.“
— Il est extrêmement occupé d’une affaire, il pense à vous... et dans sa pensée vous êtes avec un jeune homme qui lui est très proche.
„Můžete říci přesně, jaké je jeho postavení, jeho hodnost?“
— Pouvez-vous dire au juste quelle est sa position, son rang ?
„Jeho hodnost je nesmírně vysoká, stojí nad knížaty, a přece není král, ale má nad lidmi jakousi moc... skrytou, vládne jim, a není to vidět.“
— Son rang est un rang excessivement élevé, il est au-dessus des princes et pourtant il n’est pas roi, mais il a sur les hommes une espèce de puissance... occulte, il les gouverne et cela ne paraît pas.
„Jakou změnu vidíte v budoucnosti toho muže?“
— Quel changement voyez-vous dans l’avenir de cet homme.
„Počkejte...“
— Attendez...
„Tak se dívejte! No tak!“
— Voyez donc ! allons !
„Velkou..., bude ještě mocnější, bude jako král, ale bude to vláda, kterou od nedávna nikdo neuznává, abych tak řekla... padlá... Prozatím mu zbývá málo věrných, ale... ale zvítězí. Dosáhne slávy a moci, bude téměř králem, ne králem, ale bude mít moc jiného druhu, avšak stejně velkou.“1
— Un grand..., il sera plus puissant encore, il sera comme roi, mais ce sera une royauté méconnue depuis peu, pour ainsi dire... déchue... Pour le moment, peu de fidèles lui restent, mais... mais il triomphera. Il aura la gloire et la puissance, il sera presque roi, non pas roi, mais il aura un pouvoir d’un autre genre mais aussi grand.
„Brzy?“
— Bientôt ?
„Ano... ale má rivala... muže, který mu brání stát se tím, čím chce být... To je zvláštní... ten rival zmizí jako zavražděný.“
— Oui... mais il a un rival... un homme qui lui empêche de devenir ce qu’il veut... C’est singulier... ce rival disparaît comme assassiné.
„Ale on uspěje?“
— Mais lui, il réussira ?
„Ano.“
— Oui.
„Kde ho vidíte?“
— Où le voyez-vous ?
„Je velmi daleko, v nějaké velmi horké zemi, obklopen barevnými lidmi.“
— Il est très loin et dans un pays très chaud, il est entouré de gens de couleur.
„Barevnými co do oděvu?“
— Couleur d’habit ?
„Co do oděvu.“
— D’habit.
„Bude po svém vítězství žít dlouho?“
— Vivra-t-il longtemps après son triomphe ?
„Ne.“
— Non.
„Jak dlouho?...“
— Combien ?...
„Dva roky.“
— Deux ans.
„Ale až poté, co uspěje?“
— Mais après avoir réussi ?
„Jistě, už jsem vám to řekla.“
— Sans doute, je vous l’ai déjà dit.
„Co tomu říkáte, paní de Mouzay? Přejděme k tomu druhému.“
— Qu’en dites-vous, Madame de Mouzay ? Passons à l’autre.
„Sledujte tohoto,“ řekla jsem a podala somnambulce Pietrův dopis.
— Suivez celui-ci, dis-je en donnant à la somnambule la lettre de Pietro.
„Ano...“
— Oui...
„Dívejte se, no tak..., vidíte ho?“
— Voyez, allons..., le voyez-vous ?
„Ano, ano...“
— Oui, oui...
„Kde je?“
— Où est-il ?
„Daleko, je třeba přeplout moře...“
— Loin, il faut traverser la mer...
„Dál, dál...“
— Allez, allez...
„Vidím!“
— Je vois !
„Jaký je?“
— Comment est-il ?
„Je to hezký chlapec, je mladý... Ach, ale to je tentýž jako před chvílí...“
— Il est joli garçon, il est jeune... Ah ! mais c’est le même que tout à l’heure...
„Kde?“
— Où?
„Ten, na kterého myslí ten, koho jsem právě viděla...“
— Celui auquel pense celui que je viens de voir...
„Je to jeho příbuzný?“
— Est-ce son parent ?
„Ano... dokonce je to...“ a žena se začala usmívat.
— Oui... c’est même... et la femme se mit à sourire.
„Co?“ ptala jsem se, hltala jsem ji očima a držela ji za ruku. „Co?“
— Quoi ? demandai-je la dévorant des yeux et lui tenant la main. Quoi ?
„Je to skoro jeho syn...“
— C’est presque son fils...
Otočila jsem se s úsměvem, protože v Římě se to říká.
Je me retournai en souriant car à Rome on dit cela.
„Přesto,“ pokračovala, „to není jeho syn, ale má ho velmi rád a mají společné zájmy, oba na vás myslí.“
— Pourtant, continua-t-elle, ce n’est pas son fils, mais il l’aime beaucoup et leurs intérêts sont communs, tous deux pensent à vous.
„Ale kde je ten, jehož písmo držíte?“
— Mais où est celui dont vous tenez l’écriture ?
„Je... v zemi, která se podobá Španělsku... je tam horko, hory... moře... ano, moře... (to je Terracina). Není sám...“
— Il est... dans un pays qui ressemble à l’Espagne... il fait chaud, des montagnes... la mer... oui, la mer... (c’est Terracina). Il n’est pas seul...
„Ach!“
— Ah !
„Je s nějakou ženou...“
— Il est avec une femme...
„Mladou?“
— Jeune ?
„Ne tak docela, je jí přes třicet, kaštanové vlasy, při těle.“
— Pas tout à fait, elle a passé trente ans, des cheveux châtains, grasse.
„Čím mu je?“
— Que lui est-elle ?
„Není to jeho milenka... a nejsou pokrevní příbuzní, a přece je s ním spřízněna sňatkem, a drží ho u ní... úcta. Nezdržuje se na tom místě natrvalo, přijíždí a odjíždí, nemohu ho dobře sledovat.“
— Ce n’est pas sa maîtresse... et il n’y a pas de lien de sang entre eux, pourtant elle lui est alliée, et il est retenu auprès d’elle par... la déférence. Il n’est pas fixé dans cet endroit, il va, il vient, je ne peux pas bien le suivre.
„Má v úmyslu přijet sem?“
— Est-ce qu’il a l’intention de venir ici ?
„Ne tak docela, přesto za vámi přijede, jenže ho zdržuje ta žena, ovšem ne z lásky...“
— Pas précisément, il vous rejoindra cependant, mais il est retenu auprès de cette femme, mais ce n’est pas par l’amour...
„Není to hraběnka Antonelli, rozená Garcia? Vždyť je to celá ona!“ zašeptala jsem paní de Mouzay do ucha.
— N’est-ce pas que c’est la comtesse Antonelli, née Garcia, c’est son portrait ? murmurai-je à l’oreille de Mme de Mouzay.
„Naprosto,“ odpověděla.
— Tout à fait, répondit-elle.
„Čeká,“ pokračovala somnambulka, „na příjezd jiné dámy, starší, ta je, myslím, jeho matka. Čeká na ni, a to mu brání odjet.“
— Il attend, continua la somnambule l’arrivée d’une autre dame, plus âgée, celle-là est sa mère, je crois. Il l’attend et cela l’empêche de partir.
„Miluje mě ten muž?“
— Cet homme m’aime-t-il ?
„A...no.“
— O...ui.
„Hodně?“
— Beaucoup ?
„Miluje... ale způsobem, který vás neuspokojuje, který uspokojit nemůže; je to člověk lstivý, prohnaný, v jeho povaze je cosi machiavelistického, povaha ctižádostivá, zasmušilá, trochu chamtivá, sloužíte mu k jeho ctižádosti... V tom muži je něco ze spiklence, je to povaha uzavřená a vždycky taková bude, ale miluje vás... po svém.“
— Il aime... mais d’une façon qui ne vous contente pas, qui n’est pas de nature à contenter, c’est un homme rusé, astucieux, il y a dans son caractère quelque chose de machiavélique, un caractère ambitieux, sombre, un peu cupide, vous lui servez pour son ambition... Dans cet homme il y a du conspirateur, c’est un caractère fermé, et il sera toujours tel, mais il vous aime... à sa façon.
„Jaké pouto je mezi ním a mnou?“
— Quel lien y a-t-il entre lui et moi ?
„Zatím žádné, ale vezmete se.“
— Aucun encore, mais vous vous marierez.
„Ach!“
— Ah !
„Nebude to z lásky. Je způsob lásky, který není vidět... je zdrženlivý, uzavírá se do sebe... zkrátka jste nespokojená. Ale vezmete si ho.“
— Ce ne sera pas par amour. Il y a une façon d’aimer qui ne paraît pas... il est réservé, il se renferme dans lui-même... bref, vous êtes mécontente. Mais vous l’épouserez.
„Kdy?“
— Quand ?
„Brzy... k zimě, na konci příští zimy, ale bude to sňatek spíš z vypočítavosti než z lásky... ostatně na obou stranách... Nezůstanete s ním.“
— Bientôt... vers l’hiver, la fin de l’hiver prochain, mais ce sera un mariage de calcul plus que d’amour... des deux côtés d’ailleurs... Vous ne resterez pas avec lui.
„Jako jeho žena s ním nezůstanu?!“
— Étant sa femme, je ne resterai pas avec lui ? !
„Opustíte ho, ale budete nesmírně bohatá.“
— Vous le quitterez, mais vous serez excessivement riche.
„Díky němu?“
— Par lui ?
„Ne, ale kvůli němu; bohatství vám přijde od toho, kterého jsem viděla jako prvního.“
— Non, mais à cause de lui, vous serez riche par celui que j’ai vu en premier lieu.
„A on, je bohatý?“
— Et lui, est-il riche ?
„Teď ne.“
— A présent, non.
„Kolik má? Upřesněte to!“
— Combien a-t-il ? Précisez !
„Málo... málo, asi sto padesát tisíc franků, a ani ty nemá v rukou, prozatím nemá nic, ale budoucnost...“
— Peu... peu, comme cent cinquante mille francs et il ne les tient pas, pour le moment il n’a rien, mais le futur...
„Jak to?“
— Comment ?
„Bude nesmírně bohatý, zdědí jmění prvního, toho, který... který je jako jeho otec.“
— Il sera excessivement riche, il héritera la fortune du premier, de celui qui... qui est comme son père.
„Říkáte, že s ním nezůstanu?“
— Vous dites que je ne resterai pas avec lui ?
„Ano, ale budete mít velké jmění.“
— Oui, mais vous aurez une grande fortune.
„Jak bohatá budu, zhruba, podívejte se přece!“
— Comment serai-je riche, voyons à peu près, voyez donc !
„M... milionářka.“
— M... millionnaire.
„No, to aspoň utěší.“
— Ça, ça console.
„Myslí ten muž na to, že za mnou přijede?“
— Cet homme, pense-t-il à me rejoindre ?
„Přijede za vámi.“
— Il vous rejoindra.
„Kdy?“
— Quand ?
„Velmi brzy.“
— Très prochainement.
„Přesně!“
— Au juste !
„Začátkem srpna... pojede za vámi přes Paříž a pak se oba ocitnete v jednom městě u moře, nedaleko odsud.“
— Au commencement du mois d’août... il passera par Paris pour vous rejoindre et puis vous vous trouverez tous deux dans une ville, où il y a la mer, pas loin d’ici.
„A tam se vdám.“
— Et c’est là que je me marierai.
„Ne! Vdáte se koncem této zimy, velmi daleko.“
— Non ! vous vous marierez à la fin de cet hiver, très loin.
Zaklepaly jsme na dveře a magnetizérka přišla spící probudit.
Nous avons frappé à la porte et la magnétiseuse vint réveiller l’endormie.
Vyšla jsem celá rozrušená, tahala jsem paní de Mouzay za paži, za šaty, za účes, upozorňovala jsem ji, jak přesně somnambulka mluvila, smála jsem se, rozohňovala se, mluvila o spiknutí, o revoluci, o papežství, o spiklenci Antonellim, přirovnávala jsem ho k Rienzimu... k..., zkrátka jsem toho napovídala tolik, že hraběnka s hlubokým přesvědčením prohlásila, že stačí, abych si vzala Pierra Antonelliho, a získám v Římě dost vlivu, abych svého strýce dostala na papežský stolec. Pak mi uváděla dva příklady z dějin, kdy ženy měly takový vliv. Zůstala jsem u ní do sedmi hodin, řečnila jsem, plánovala, smála se, a obě jsme se divily tak podivným věcem, které somnambulka řekla. Neboť kromě předpovědi budoucnosti, o jejíž pravdivosti ještě nemůžeme soudit, řekla věci překvapivé.
Je suis sortie tout excitée, tirant Mme de Mouzay par le bras, la robe, la coiffure, lui faisant remarquer la justesse de la somnambule, riant, m’excitant, parlant de conspiration, de révolution, de papauté, du conspirateur Antonelli, le comparant à Rienzi... à..., enfin j’en dis tant, que la comtesse déclara avec une profonde conviction que je n’avais qu’à épouser Pierre Antonelli pour acquérir une influence suffisante à Rome pour faire nommer mon oncle pape. Elle me citait ensuite deux exemples d’histoire où les femmes ont eu tant d’influence. J’ai passé chez elle jusqu’à sept heures, discourant, projetant, riant, et nous nous étonnions ensemble des choses si singulières dites par la somnambule. Car, à part la prédiction de l’avenir dont nous ne pouvons pas encore juger la véracité, elle a dit des choses surprenantes.
Jsem napůl šílená!
Je suis à moitié folle !
Co mi je..., nevím, mám nezměrnou touhu poradit se s jinou somnambulkou.
Ce que j’ai..., je ne sais pas, j’ai un désir immodéré de consulter une autre somnambule.
Jsem spokojená, spíš rozrušená. Smiřuji se s Pietrovou nepřítomností, vysvětluji si tím jeho mlčení. Odpouštím mu, že mě nemiluje, svoluji ke sňatku z vypočítavosti. Pietro mi poslouží jako stupátko. Věřím té předpovědi, člověk věří tomu, co si přeje. Strašně mě roznítila, a u ženy, jako jsem já, se věci stávají spíš proto, že byly předpovězeny, než že by byly předpovězeny proto, že se stát mají.
Je suis contente, excitée plutôt. J’accepte l’absence de Pietro, j’explique ainsi son silence. Je lui pardonne de ne pas m’aimer, je consens à une alliance intéressée. Pietro me servira de marchepied. Je crois à la prédiction, on croit ce qu’on désire. Elle m’a terriblement monté la tête et, avec une femme comme moi, les choses arrivent parce qu’on a prédit plutôt qu’elles sont prédites parce qu’elles doivent arriver.
Celý večer jsem na tetu křičela: Papežova neteř! kreslila jsem jí obrazy té nejskvělejší budoucnosti, zpívala milostné písně a latinské chvalozpěvy; mluvila jsem o papeži, o minulosti i budoucnosti a roznítila se tak, že kdybych teď byla sama, lehla bych si na zem, protože jsem napůl zuřivá, napůl zamilovaná a myslím na Pietra s pohrdáním smíšeným s láskou, ctižádostí, rozmarem, výčitkou a vášní.
J’ai passé ma soirée à crier à ma tante : Nièce de pape ! à lui dessiner des tableaux du plus brillant avenir, à chanter des chansons d’amour et des cantiques latins ; à parler du pape, du passé et du futur, à me monter la tête, de telle sorte que si j’étais seule à présent, je me coucherais par terre car je suis moitié enragée, moitié amoureuse et je pense à Pietro avec un mépris mêlé d’amour, d’ambition, de caprice, de reproche et de passion.
Zdá se mi, že musím držet svět ve svých rukou, že bych si podrobila kardinály i papeže, že bych si získala lásku všech [tu] poddajností, tu zase drsností své povahy, svou ctižádostí, svou energií!
Il me semble que je dois tenir le monde entre mes mains, que je subjuguerais cardinaux et pape, que je me ferais aimer de tous [tantôt] par la souplesse, tantôt par la rudesse de mon caractère, par mon ambition, par mon énergie !
Bože, kolik dobrých citů přichází nazmar! Kdyby mi dali prostředky jednat, pohnula bych světem! Odvaho, energie, ctižádosti, vůle! K čemu mi sloužíte? Kdy vás důstojně použiji? Kdy konečně budou mé vroucí touhy něčím jiným než snem, než blouzněním ctižádosti příliš rozlehlé pro těsný prostor, do něhož je uzavřena?
Dieu, que de bons sentiments perdus ! Si on me donnait les moyens d’agir je remuerais le monde ! Courage, énergie, ambition, volonté ! A quoi me servez-vous ? Quand vous emploierai-je dignement ? Quand donc mes ardentes aspirations seront autre chose qu’un rêve que le délire d’une ambition trop vaste pour l’espace étroit dans lequel elle est enfermée ?
Papežova neteř! Shromáždit u sebe všechny, jedny podplatit, druhé obměkčit, získat si všechny, připravit tu chvíli a udělat revoluci.
Nièce de pape ! Réunir tout le monde chez moi, acheter les uns, amadouer les autres, gagner tout le monde, préparer le moment et faire une révolution.
Vyhnat krále z Říma2! Vrátit papeži, co mu náleží, povýšit ho nad knížata země, jak se sluší. Vrátit Římu jeho královské místo ve světě tím, že mu vrátíme jeho papeže, jeho náboženský vliv, jeho svéráz, jeho výjimečné postavení, když už mu nemůžeme dát vládu nad světem!
Chasser le roi de Rome ! Rendre au pape ce qui lui est dû, l’élever au-dessus des princes de la terre comme cela convient. Rendre à Rome sa royauté du monde en lui rendant son pape, son influence religieuse, son originalité, sa position exceptionnelle, puisque nous ne pouvons plus lui donner l’empire du monde !
Marné sny, pošetilosti, výstřednosti nevázaného ducha! Ach, ano, ale kdybych Božím zázrakem tyto sny uskutečnila... [Škrtnutá slova]: vnuknutí nebes, proroctví génia!
Vains rêves, folies, extravagance d’un esprit dévergondé ! Oh ! oui, mais si par un miracle de Dieu je réalisais ces rêves... [mots rayés] : inspirations du ciel, prophéties du génie !
Nejbláznivější nápad posvěcený úspěchem se stává nápadem geniálním; nejmoudřejší, když ztroskotá, se stává absurdní pošetilostí. Takový je úsudek a povaha lidí.
La plus folle idée sanctionnée par le succès devient une idée de génie ; la plus sage, avortée, devient une folie absurde. Tel est le jugement et la nature des hommes.
Jak pravdivě mluvila ta žena; miluje mě, ale po svém, a já jsem nespokojená.
Comme elle a dit vrai, cette femme ; il m’aime mais à sa façon et je suis mécontente.
Je to pravda, tahle láska mi nestačí, jsem z ní nešťastná, žádám lásku celou jen pro sebe, zcela oddanou, věčnou!
C’est vrai, cet amour ne me suffit pas, il me rend malheureuse, je demande un amour tout à moi, tout dévoué, éternel !
Ale Bůh nechce, aby mě někdo takto miloval, nezakusím tu radost, to nesrovnatelné, vytoužené, jedinečné štěstí. Završení všeho bohatství, veškeré slávy, nebeský paprsek, perla života... Ale ta perla musí být zasazena do zlata, obklopena diamanty, jinak se ztrácí, padá do bláta všednosti a je rozšlapána pod nohama týchž lidí, kteří by ji obdivovali, kdyby byla zasazena do zlata.
Mais Dieu ne veut pas qu’on m’aime ainsi, je n’aurai pas cette joie, ce bonheur incomparable, désiré, unique. Le complément de toute fortune, de toute gloire, le rayon céleste, la perle de la vie... Mais il faut que cette perle soit enchâssée dans de l’or, entourée de diamants, sans cela elle se perd, elle tombe dans la boue de la trivialité et elle est écrasée sous les pieds de ces mêmes hommes qui l’admireraient si elle avait été montée en or.
Ať Bůh ukojí mou ctižádost, a já ukojím svou lásku. Ctižádost bez lásky může ještě stačit... ale láska sama o sobě, láska, jakou mají všichni, to není láska, to je zvířeckost.
Que Dieu satisfasse mon ambition et je satisferai mon amour. L’ambition sans amour peut suffire encore... mais l’amour tout seul, l’amour de tout le monde, ce n’est pas l’amour, c’est la bestialité.
Poznámky
Pozn. překl.: Kardinál Giacomo Antonelli, od roku 1848 státní sekretář papeže Pia IX., zemřel v Římě 6. listopadu 1876, necelé čtyři měsíce po této seanci; papežem se nikdy nestal (Wikipedie, „Giacomo Antonelli“). Marie se o jeho smrti dozví z telegramu v Rusku a proroctví se vzdá: „Protože se z předpovědi té Mongruelové nic nesplnilo, už o ní nikdy nebudu mluvit“ (v originále „Comme rien ne s’est accompli de la prédiction de la Mongruel je n’en parlerai plus jamais“; 15. listopadu 1876). ↩
Pozn. překl.: Italská vojska obsadila Řím 20. září 1870 a ukončila tím Papežský stát; Řím se stal hlavním městem Italského království krále Viktora Emanuela II., zatímco papež Pius IX. ztrátu odmítl uznat a zůstal ve Vatikánu (Wikipedie, „Capture of Rome“). Mariin sen vyhnat „krále“ z Říma je věcí papežské strany, k níž patřila rodina Antonelliů. ↩