❦
Neděle 16. července 1876
Slunce pálí, člověk se bojí obléknout, čehokoli se dotknout, tak horké se všechny věci zdají.Dimanche 16 juillet 1876
Čokoláda ve své čokoládové livreji nastupuje do služby. Je to báječný chlapec, v Paříži je už jako doma.
Chocolat, avec sa livrée chocolat, entre en fonctions. C’est un garçon merveilleux, à Paris il semble déjà comme chez lui.
Kdy už budu žít tak, jak se mi líbí!
Quand donc vivrai-je comme j’aime !
Mám o velkoleposti takové představy, že se všude cítím stísněně a chudě.
Je me suis fait de telles idées de grandeur que partout je me trouve à l’étroit et pauvrement.
Na Champs-Élysées jsou jen dva paláce, které bych chtěla mít. Palác barona Rogera napravo a bývalé italské velvyslanectví nalevo. A i ty bych chtěla mít jen než se dočkám. Než se dočkám čeho? Nevím, ale než se dočkám, protože čekám.
Il n’y a que deux hôtels dans les Champs-Elysées que je voudrais avoir. Celui du baron Roger à droite, et l’ancienne ambassade italienne à gauche. Et encore je ne les voudrais avoir qu’en attendant. En attendant quoi ? Je ne sais mais en attendant, car j’attends.
Měly jsme jet do Versailles, ale bylo úmorné horko, a tak jsme se spokojily s projížďkou po Bois. Trochu mě těšilo vědomí, že Čokoláda vidí Paříž poprvé.
Nous devions aller à Versailles mais la chaleur était accablante, nous nous sommes contentées d’une promenade au Bois. Je pris quelque plaisir de savoir que Chocolat voyait pour la première fois Paris.
Tomu malému stvoření právě bylo třináct let, a já ho měla za desetiletého. Vychovávám si sluhu pro budoucnost. Nesnáším sluhy, kteří sloužili jinde než u mne. „Nic předtím, nic potom.“ Teprve v půl desáté jsme vstávaly od stolu. Na schodech před vchodem potkáme barona de Mertense s manželkou, kteří tu jsou s jakousi paní Squareovou a s pánem, kterého jsem viděla všude. Představí nám ho: pan Marx. Ten tvor mě chtěl přesvědčit, že nebudu pokračovat ani ve zpěvu, ani v malování, že skončím jako všechny dívky z lepší společnosti. A já jsem mu odpovídala, že chci být za deset let korunována na Kapitolu.
Ce petit être vient d’avoir treize ans je lui en croyais dix. Je me forme un domestique pour l’avenir. Je déteste les domestiques qui ont servi ailleurs que chez moi. — « Rien avant, rien après ». Seulement à neuf heures et demie nous nous levions de table. Sur le perron on rencontre le baron de Mertens et sa femme, qui sont là avec une Mme Square, et un monsieur que j’ai vu partout. On nous le présente : M. Marx. Cet être voulait me persuader que je ne continuerais ni le chant ni la peinture, que je finirais comme toutes les jeunes filles du monde. Et je lui répondais que je voulais dans dix ans être couronnée au Capitole.
Jaké je horko!
Comme il fait chaud !
Když pomyslím na štěstí slečny Kechkové, srbské kněžny, probouzejí se ve mně všechny špatné pudy, totiž závist! Ta tak ubohá, tak obyčejná dívka se svými červenými tvářemi a velkým moldavským nosem! Je krásná, ale je to krása, jakou bych si přála u své komorné, oblečené do nějakého podivného úboru, u ženy, která by mě obouvala a ovívala velkým vějířem. A hle, je z ní královna1, a to královna v čase zmatků, tedy v čase pro ctižádostivce k nezaplacení. Své místo v dějinách má jistě zajištěno.
Quand je pense au bonheur de Mlle Kechko, princesse de Serbie, tous les mauvais instincts se réveillent en moi, c’est-à-dire l’envie ! Cette fille si misérable, si commune avec ses joues rouges et son gros nez moldave ! Elle est belle, mais c’est une beauté que je voudrais avoir pour femme suivante, habillée d’un costume bizarre, une femme pour me chausser et pour me rafraîchir avec un grand éventail. Et la voilà reine, et reine dans un moment de trouble, c’est-à-dire dans un moment inappréciable pour les ambitieux. Certes sa place est marquée dans l’histoire.
A já!!!
Et moi ! ! !
Poznámky
Pozn. překl.: Natalija Keško se v říjnu 1875 provdala za srbského knížete Milana Obrenoviće; 30. června 1876 vyhlásilo Srbsko válku Osmanské říši na podporu povstání v Bosně a Hercegovině (Britannica, „Milan IV“; Wikipedie, „Serbian–Ottoman War (1876–1878)“). Královnou se stala až roku 1882, kdy bylo Srbsko vyhlášeno královstvím; roku 1876 byla kněžnou. ↩