❦
Sobota 15. července 1876
Tohle píše chudák Rémy, který mi k tomu nechal na stole gardénii, [dopis chybí]Samedi 15 juillet 1876
Vzala jsem paní de Mouzay a paní de Mertens s sebou k Laferrièrovi, aby se podívaly, jak si zkouším šaty.
J’ai emmené Mmes de Mouzay et de Mertens chez Laferrière, me voir essayer mes robes.
Je horko k umření. Jely jsme do Bois pít mléko a potom k Binderovi; snažila jsem se tomu člověku vysvětlit, že je třeba vymýšlet něco nového. Neboť u Caroline nedělám nic jiného, než že vymýšlím nové střihy, a dnes jsem zkoušela tak půvabné šaty, že Caroline zavolala Hortense a nařídila jí, aby je napodobila v sametu, ve vlně i v hedvábí a aby ten živůtek uvedla do módy.
Il fait chaud à en mourir. Nous avons été au Bois boire du lait puis chez Binder, j’ai cherché à faire comprendre à cet homme qu’il fallait inventer du nouveau. Car chez Caroline je ne fais qu’inventer des façons, et aujourd’hui j’ai essayé une robe si charmante que Caroline a appelé Hortense et lui a ordonné de la reproduire en velours, en laine et en soie, de lancer ce corsage.
škrtnuto[Škrtnut 1 řádek]
[une ligne rayée]
Po obědě jsem přišla za Riceovou na balkón a vyprávěla jsem jí včerejší příhodu. Byl tam Vigier a poslouchal. Musí ho to zajímat kvůli jeho ženě, slavné Sophii Cruvelli.
Après déjeuner, je vins trouver Rice sur le balcon et lui racontai l’histoire d’hier. Vigier était là qui écoutait. Ça doit l’intéresser, à cause de sa femme, la célèbre Sophie Cruvelli.
Začínám si klást otázku, zda mi Antonelli odpoví. Ach, ano, je-li v Římě. Jenže v Římě teď nikdo není. Všichni jsou na venkově. To je ale dotěrná pochybnost. Chtěla jsem mít jednou provždy jistotu, a nemohu.
Je commence à me demander si Antonelli va me répondre. Oh ! oui, s’il est à Rome. Mais il n’y a en ce moment personne à Rome. Tout le monde est à la campagne. Voilà un doute importun. Je voulais m’assurer une fois pour toutes et je ne le puis.
Mám tu jeho dopis. Proč by psal, kdyby nemiloval? A zvlášť takový dopis, vždyť jde od srdce.
J’ai là sa lettre. Qu’avait-il besoin d’écrire s’il n’aimait pas ? Et surtout une pareille lettre, car elle vient du cœur.
Ostatně není jako ostatní, nikdy za mnou v Římě nechodil v patách, nikdy mi neříkal přeslazené lichotky, vždycky se vysmíval lidem, „kteří píší dopisy“.
D’ailleurs il n’est pas comme les autres, il ne m’a jamais suivie à Rome, il ne m’a jamais dit des fades douceurs, il s’est toujours moqué des gens « qui écrivent des lettres ».
„Že je to nesmyslné?“ ptával se mě.
— N’est-ce pas que c’est absurde ? me demandait-il.
„Jistě,“ odpovídala jsem.
— Sans doute, répondais-je.
Je v Římě, nebo není v Římě? To je, oč tu běží.1
Est-il à Rome, ou n’est-il pas à Rome ? That is the question.
Čokoláda přijel! Ten roztomilý černoušek mi chyběl... připomíná mi Řím.
Chocolat est arrivé ! Ce charmant Noir me manquait... il me rappelle Rome.
Ach, jak se mi stýská po mém deníku! Jak ráda bych si znovu přečetla o svém pobytu v Římě, o karnevalu!
Ah ! que je regrette mon journal ! Comme je voudrais relire mon séjour à Rome, le carnaval !
Nestravujme se zbytečnými vzněty a steskem. Nesnáším dělat zbytečné věci. Pro mě má každá věc svůj účel, a když žádný nemá, nějaký si vymyslím, abych uklidnila svědomí. Onehdy jsem se sama sebe ptala, k čemu mi bude mé přátelství s paní de Mouzay. Je to odporné! Nu a? Slouží mi k tomu, abych získala přátelství té dámy. Ale k čemu mi je její přátelství? K tomu, že paní de Mouzay o mně říká jen to nejlepší, soudí mě takovou, jaká jsem, jakou se ukazuji; a dobré slovo, které o vás lidé řeknou, není zboží, jímž by se mělo pohrdat. Nemluvě o tom, že co se řekne dole, často slyší i nahoře.
Ne nous consumons pas en élans et en regrets inutiles. Je déteste faire des choses inutiles. Pour moi chaque chose a un but, quand elle n’en a pas, je m’en invente un pour tranquilliser ma conscience. Je me demandais l’autre jour à quoi me servirait mon amitié pour Mme de Mouzay. C’est révoltant ! Bah ? Elle me sert à me donner l’amitié de cette dame. Mais son amitié à quoi me sert-elle ? A cela que Mme de Mouzay dit le plus grand bien de moi, elle me juge telle que je suis, telle que je me montre ; et le bien qu’on dit de vous n’est pas une marchandise à dédaigner. Sans compter que souvent ce qu’on dit en bas est entendu en haut.
Právě dnes ráno ji překvapilo, když mě slyšela říkat, že jsem laskavá ke všem vůbec, a to z pohrdání lidským pokolením.
C’est ce matin qu’elle a été surprise en m’entendant dire que j’avais de la bonté pour tout le monde en général, par mépris pour le genre humain.
„Skutečně velký člověk,“ říká Bulwer o Rienzim, „jistým způsobem pohrdá svými [nečitelné], i když jim pomáhá. Jejich [nečitelné] či jejich [nečitelné] jsou vším: jejich potlesk i jejich hana pro něj nejsou ničím. Vykračuje z kruhu původu a zvyku; je hluchý k malým pohnutkám malých lidí... dokud tma nepohltí hvězdu, jež nežízní po žádném zvuku ze země, kterou ozařuje, netouží po žádné společnosti na dráze, po níž se valí, je si vědoma své slávy, a proto spokojena, že je sama.2“
« A man thoroughly great, dit Bulwer en parlant de Rienzi, has a certain contempt for his [illisible] while he aids them. Their [illisible] or their [illisible] are all: their applause, their blame are nothing to him. He walks forth from the circle of birth and habit ; he is deaf to the little motives of the little men... until the dark swallows up the star thirsting for no sound from the earth it illumines, anxioux for no companionship in the path through which it rolls, conscious of its own glory, and contented, therefore, to be alone. »
Neříkala jsem zhruba totéž před několika dny v Nice? Propánakrále!3 Nevím tedy nic nového! Všechno už tedy bylo řečeno!
Est-ce que je n’ai pas dit à peu près la même chose il y a de cela quelques jours, à Nice ? Cap de Diou ! Je ne sais donc rien de nouveau ! On a donc tout dit !
Ach, kdybych mohla vědět, je-li Antonelli v Římě. Zaměstnává mě to víc, než si myslíte.
Ah ! si je pouvais savoir si Antonelli est à Rome. Cela m’occupe plus que vous le pensez.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „That is the question.“ – narážka na Hamletův monolog („Být, či nebýt – to je, oč tu běží“, Saudek). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky; citát z románu Edwarda Bulwera-Lyttona Rienzi, poslední z římských tribunů (1835). ↩
Pozn. překl.: V originále nicejsky: Cap de Diou! – nicejské zaklení, doslova „Hlava Boží!“. ↩