❦
Úterý 11. července 1876
Nelze si představit bytost nešťastnější, než jsem byla dnes já. Byla jsem jako v mlze, což mi nezabránilo vést s Rémym dlouhou rozpravu o monarchii, o majorátu, o zřízení království a republik, o příčinách blahobytu národů atd. Rémy si hraje na muže, obléká se s největší péčí, mluví jako „mladí páni ze společnosti“, přestože jimi pohrdá, a hlásí se k vážnému studiu a k výborným zásadám, což mu dělá čest, neboť v tom strojený není. Otec ho vychoval dokonale a z Rémyho bude muž.Mardi 11 juillet 1876
Ve tři hodiny předjel náš kočár, ten nový. A Vigier se očima dobrého, spokojeného otce díval, jak nastupujeme do toho krásného povozu. Velmi jsem si přála, aby mě viděla ta Prodgers a Durandovi. Rémy to přání vyslovil nahlas!
A trois heures on a avancé notre voiture, la nouvelle. Et Vigier nous a regardés, avec des yeux de bon père satisfait, entrer dans ce bel équipage. Je désirais beaucoup être vue de la Prodgers et des Durand. Rémy a exprimé ce désir tout haut !
„Jak rád bych,“ řekl, „potkal Lucii Durand!“
— Comme je voudrais, dit-il, rencontrer Lucie Durand !
Od Laferrièra jsme se jeli projet do Bois. Byla jsem němá a hloupá; k tomu přidejte strach, že vypadám ošklivě, strach, že mě budou mít za koketu! Ten mě přepadá vždycky ve chvílích nejhlubší sklíčenosti. Je to hrozný nepokoj. Vrátila jsem se zoufalá, a když teta po večeři odešla sama, zamkla jsem se, vrhla se na kolena a začala se modlit celou duší, líbala jsem křížek růžence a prosila sama sebe i Boha, abych se uklidnila, abych viděla, co chci, abych měla cíl přítomný, něco, po čem bych toužila, něco hned teď, abych se z toho stavu dostala, abych byla sama sebou. Ptala jsem se, zda to není ta zbytečná a hloupá láska, a pomyslela jsem si, že toho, kdo mě vytrhne odtud, kde jsem, bych nejen milovala, ale zbožňovala na kolenou!
Après Laferrière, nous nous sommes promenés au Bois. J’étais muette et stupide, ajoutez à cet état la crainte de paraître laide, la crainte d’être prise pour une cocotte ! Celle-là me vient toujours dans mes moments de suprême abattement. C’est une horrible inquiétude. Je suis rentrée désespérée et, lorsque après dîner ma tante sortit seule, je m’enfermai et me jetant à genoux me mis à prier de toute mon âme en baisant la croix du chapelet et me demandant et demandant à Dieu de me tranquilliser, de voir ce que je veux, d’avoir un but présent, quelque chose à désirer, quelque chose tout de suite, pour sortir de cet état, pour être moi-même. Je me demandai si ce n’était pas cet amour inutile et stupide, je pensai que, non seulement j’aimerais, mais j’adorerais à deux genoux celui qui me tirerait d’où je suis !
Tak on mě tedy nemiluje, ten Antonelli!
Mais il ne m’aime donc pas cet Antonelli !
Collignon říkala, že mě miluje… Chci se o tom přesvědčit! Chci mu zatelegrafovat [Škrtnutá slova] a má důstojnost? Ach! Vypadá to, jako by mi na tom záleželo, jako bych žebrala — a on nepřijde. Stydím se a bojím se. Počkejme do zítřka.
Collignon a dit qu’il m’aimait... Je veux m’en assurer ! Je veux lui télégraphier [mots rayés] et ma dignité ? Oh ! j’ai l’air d’y tenir, de mendier, et il ne viendra pas. J’ai honte et j’ai peur. Attendons à demain.