❦
Neděle 23. dubna 1876
Všechno šlo dobře — vesele jsme opustily hotel, byla jsem milá na Altamuru a Saintjosephova kytice nám sloužila jako předmět hovoru; ale to je moje zvyklost, hodně mluvit o nicotě a z jediného prostého slova někdy rozvíjet dvě hodiny řeči. Všechno šlo dobře, pravím, až do pěti minut před odjezdem vlaku. Stála jsem na nástupišti, jednou nohou na schůdku, a okartáčovala jsem dvířka kytičkami od Saint-Josepha, když... zachvějte se!
Tout allait bien, nous avons quitté l'hôtel gaiement
Jeden pán kulhající, podpíraný zleva dámou v modrém a zprava pánem ve světlém kabátě a malém kulatém měkkém klobouku posunutém dozadu.
Un monsieur boitant
– Kdo to je? – ptám se, hloupě otevírajíc ústa a přikládajíc si Saintjosephovy květiny k očím.
– To je, – řekl Altamura — a ani nemusel doříci: To je Larderei, já jsem ho poznala hned a zčervenala jsem.
C'est, dit Altamura
– A ten, co kulhá?
– To je starší bratr, Gaston de Larderei.
A neocenitelný Altamura šel jim vstříc a zeptal se výše jmenovaného Gastona, co se mu stalo. Vyvrtnutý kotník, odpověděl francouzsky — a pak jsem již neslyšela, co si navzájem říkají.
et le précieux Altamura alla à leur rencontre
– Ach, říká Altamura vraceje se k nám, ten Gaston de Larderei byl nejslušnější a nejelegantnější chlapík comme il faut1 v celé Itálii.
– A nyní?
– Nyní je ženatý.
– A mladší?
– Nevím, zda je Alexandre ženatý.
– Kdo je ta dáma?
Poznámky
Pozn. překl.: „Comme il faut" — tak, jak se sluší; označení pro správné společenské vystupování a chování. ↩