Sobota 22. dubna 1876

Druhý den dostihů!

Stejně tolik lidí a daleko více ruchu než předevčírem. Jsem celá bez sebe.

Opice, která mě tak otravovala druhý večer v divadle, je princ de Melissano. Altamura myslel, že jsme odjely, přijíždí celý překvapený a dává servírovat výbornou snídani, po níž přichází Torlonia se Saint-Josephem přímo k nám, bez oklik. Žádné dvorění zde není — jsem s ním proto jako se ženou, bez jakékoli koketérie. Není opilý, což mu dává velmi uctivý výraz, ale zároveň mu to sváže jazyk. Dříve jsem se ho, abych tak řekla, bála, ale nyní jsem, díky Bohu, zcela volná a přirozená. Pokud jde o Saint-Josepha — je to půvabný ošklivec, nesmírně sympatický, při němž se člověk cítí jako s přítelem.