Sobota 22. dubna 1876

Druhý den dostihů!

Stejně tolik lidí a daleko více ruchu než předevčírem. Jsem celá bez sebe.

Opice, která mě tak otravovala druhý večer v divadle, je princ de Melissano. Altamura myslel, že jsme odjely, přijíždí celý překvapený a nechá podat výborný oběd, po němž přichází Torlonia se Saint-Josephem přímo k nám, bez oklik. Žádné dvorění zde není — jsem s ním proto jako se ženou, bez jakékoli koketérie. Není opilý, což mu dodává velmi počestné vzezření, ale zároveň mu to svazuje jazyk. Dříve jsem se ho, abych tak řekla, bála, ale nyní jsem, díky Bohu, docela nenucená. Pokud jde o Saint-Josepha — je to půvabný ošklivec, nesmírně sympatický, při němž se člověk cítí jako s přítelem.