❦
Čtvrtek 6. dubna 1876
Jeudi 6 avril 1876
Pozítří uvidím Pietra! Podle mé netrpělivosti by se řeklo, že ho miluji.
Après-demain je verrai Pietro ! On dirait que je l’aime à en juger par mon impatience.
Dnes ráno vyvolal značné pozdvižení níže uvedený dopis. [Dopis v rukopisu chybí.]
Une considérable émotion a été produite ce matin par la réception de la lettre ci-après. [La lettre manque dans ce manuscrit.]
Nedávám si tu práci ho překládat — neboť stanu-li se slavnou a stane-li se můj deník majetkem veřejnosti — samozřejmě po mé smrti — dovedou najít překladatele a uspořadatele. V takovém případě prosím — a bude-li třeba, přikazuji — aby deník netiskli s komentáři, ale prostě jak je. Vše je v pořádku a velmi jasné — bude tedy třeba jen přeložit, co není francouzsky, a opravit pravopis. Ale to vše mě odvádí od předmětu — od dopisu.
Je ne me donne pas la peine de la traduire, car si je deviens célèbre et si mon journal devient la propriété du public après ma mort bien entendu on saura trouver des traducteurs et des metteurs en ordre. Dans ce cas je prie et j’ordonne au besoin de ne pas imprimer mon journal avec des commentaires, mais tout simplement. Tout est par ordre et très clair, on n’aura donc besoin que de traduire ce qui n’est pas en français et de corriger l’orthographe. Mais tout cela m’éloigne de mon sujet, de la lettre.
Jistě by nemusel říkat, co říká — ale mluví smrtelně pravdivě, a divím se, že muž, kterého sotva znám, má tytéž názory a tentýž způsob nazírání na věci jako já. Tak přesně se dotkl všech mých obzvláště citlivých strun, že zde již nemám co říci. Přečtěte ten dopis a budete vědět vše. Snad čekal drzou odpověď od Marie Bashkirtseffové — uražené a zraněné svou rodinou — ale nechci se s ním hádat; jedu do Ruska a potřebuji s ním vycházet dobře:
Certes il pourrait ne pas dire ce qu’il dit, mais il dit mortellement vrai, et je m’étonne de voir qu’un homme que je connais à peine ait les mêmes opinions et la même manière d’envisager les choses que moi. Il a touché si juste toutes mes cordes extra-sensibles que je n’ai plus rien à dire ici. Lisez cette lettre et vous saurez tout. Il espérait peut-être une réponse impertinente de Marie Bashkirtseff, offensée et blessée par sa famille, mais je ne veux pas me quereller avec lui, je vais en Russie et il m’est nécessaire d’être bien avec lui:
Opsaný dopis · Lettre de Marie à son père, avril 1876„Velmi vám děkuji, drahý otče, za váš laskavý dopis. Vím velmi dobře, že vše, co říkáte, je pro mé dobro — ale záleží mi na tom, abyste změnil názor na některé věci — na mylné představy, které si děláte o mém postavení a o mém životě.« Je vous remercie beaucoup, cher père, pour votre bonne lettre. Je sais très bien que tout ce que vous dites est pour mon bien mais je tiens à vous faire revenir sur certaines choses, sur les fausses idées que vous vous faites de ma position et de ma vie.Mé postavení jistě není takové, jaké by mělo být — ale zdaleka není takové, jak si myslíte. Především a nade vše chci dát na vědomí, že nežiji v domě kohokoli jiného. Žiji u sebe nebo u své matky — což je naprosto totéž. Pokud jde o mou matku — je nezávislá a u sebe. Tím jsem vysvětlila to hlavní. A nyní k malichernostem. Co chcete! Jsem malicherná a nechci nechat v nejistotě ani tu nejmenší věc.Certes ma position n’est pas ce qu’elle devrait être mais elle est loin d’être ce que vous pensez. D’abord et avant tout je veux faire savoir que je ne vis pas dans la maison de qui que ce soit. Je vis chez moi ou chez ma mère ce qui est parfaitement la même chose. Quant à ma mère elle est indépendante et chez elle. Voilà le principal expliqué. A présent aux futilités. Que voulez-vous ! Je suis futile, et je ne veux pas laisser la plus petite chose à l’état de doute.Vaše slova o přátelích od společného stolu by mě zranila, kdybych je nepřičítala vaší dokonalé neznalosti mé osoby, našeho způsobu života a našeho okruhu známých. Je možná pod mou úroveň to vysvětlovat — ale „toužím se snížit“ — tentokrát. Nikdo více než já není nepřítelem náhodných známostí; nikdo více než já není v těchto věcech přísný — zdá se mi podivné muset to říkat, takový mám pocit, že mě lidé znají. Pravda — není možné mě neznát tak dokonale, jako mě neznáte vy.Vos paroles concernant les amis de la table d’hôte me blesseraient si je ne les attribuais pas à votre parfaite ignorance de ma personne, de notre genre de vie et de notre cercle de connaissances. Il est peut-être au-dessous de moi d’expliquer cela, mais « j’aspire à descendre » pour le moment. Nul plus que moi est ennemi des connaissances de hasard; nul plus que moi est sévère pour ces choses, il me paraît étrange de devoir le dire, tant il me semble qu’on me connaît. Vrai, il est impossible de m’ignorer aussi complètement que vous m’ignorez.Ale dost o tom.Enfin, brisons-là.Nepřísluší mi soudit kohokoli — ale posoudím vás v jedné věci: Proč se snažit říci tolik zraňujících věcí v tak krátkém dopise? Nezlobím se — dělám svá pozorování — to je vše. Mají-li tu padnout výčitky a trpká slova, já je neřeknu. Chci zachovat jisté přátelství mezi námi a chci ukázat, že mám tu nejlepší povahu na světě.Il ne m’appartient pas de juger qui que ce soit, mais je vais vous juger en une chose: Pourquoi tâcher de dire tant de choses blessantes dans une lettre aussi courte ? Je ne me fâche pas, je fais mes observations, voilà tout. S’il y a des torts, s’il y a des aigreurs à dire, ce n’est pas moi qui les dirai. Je tiens à conserver une certaine amitié entre nous et je veux faire preuve du meilleur caractère du monde.Dost vysvětlování — nenávidím je, i když přiznávám jejich nezbytnost.Assez d’explications, je les déteste tout en admettant leur nécessité.Hodláme jet do Ruska. Kdyby zdravotní stav mámy nedovolil, aby přijela, přijedu sama. A poněvadž vám to udělá radost, přijedu vás navštívit — vás i Paula.Nous pensons aller en Russie. Si l’état de santé de maman ne lui permettait pas de venir, je viendrai seule. Et puisque cela vous fera plaisir j’irai vous voir, vous et Paul.Je pravda, že se změnil? Povahou, chci říci. Skoro jsem mu zlořečila pro jeho chování. Kdy začne sezona v Poltavě? Chci vidět to město v celé jeho nádheře. Sbohem — milujte mě a myslte na mě.Est-ce vrai qu’il ait changé ? De caractère, je veux dire. Je l’avais presque maudit pour sa conduite. Quand commencera la saison à Poltava ? Je tiens à voir cette ville dans toute sa splendeur. Au revoir, aimez-moi et pensez à moi.Vaše oddaná dcera — navzdory všemu.“Votre fille dévouée, quand même. »
Myslím, že jsem neřekla nic navíc.
Je crois que je n’ai rien dit de trop.
Máma napsala to, co jsem já napsat nemohla — a co bylo nezbytně nutné napsat.
Maman a écrit ce que je ne pouvais pas écrire et ce qu’il fallait absolument écrire.
Můj deník ulehčuje mému ubohému srdci!
Mon journal soulage mon pauvre cœur !
Dnes je Zvěstování1 — ráno jsme byly na mši — pak jsme dostaly ten dopis — pak jsem si odpočinula — a vyjely jsme vířit prach do Borghese, na Pincio, na Corso. Viděla jsem Torloniho ve voze paní Leghaitové. Prosvištěly jsme kolem tak rychle, že jsem neviděla, zda mě pozdravil. Neobrátila jsem se — možná bych byla viděla. Ale neobrátila jsem se a celý den mi pak bylo bídně. A přišla jsem za svým deníkem s prosbou, aby ulehčil mému srdci. Srdce prázdné, smutné, zmarněné, závistivé, nešťastné!
C’est l’Annonciation aujourd’hui et nous étions le matin à la messe, après nous avons reçu cette lettre, ensuite je me suis reposée et nous sommes allés faire de la poussière à Borghése, au Pincio, au Corso. J’ai vu Torlonia dans la voiture de Mme Leghait. Nous nous sommes passés si vite que je n’ai pas vu s’il m’a saluée. Je ne me suis pas retournée, peut-être aurais-je vu. Mais je ne me suis pas retournée et j’en suis restée misérable pour toute la journée. Et je suis venue à mon journal le priant de soulager mon cœur. Cœur vide, triste, manqué, envieux, malheureux !
Ještě jedna promarněná zima. V Římě jako v Nice už mě od vidění znají jako strakatého psa.2 A v Římě jako jinde se ptají:
Encore un hiver de perdu. A Rome comme à Nice je me suis faite connaître de vue comme un chien rouge. Et à Rome comme ailleurs on demande:
„Kdo je tamta?“
- Qui est celle-là ?
„Je to Ruska.“
- C’est une Russe.
„Ve společnosti ji není vidět.“
- On ne la voit pas dans le monde.
Ano, nepatří do společnosti.
- Oui, ils ne sont pas de la société.
Ano, to je to velké slovo! A mě se všemi mými sklony, se všemi mými nesmírnými touhami, s mou horečkou života vždy a všude zarazí tohle velké slovo, jako udidlo zarazí koně. Pění, zuří, vzpíná se — ale stojí.
Oui, voilà le grand mot ! Et moi avec toutes mes tendances, avec tous mes immenses désirs, avec ma fièvre de la vie, je suis toujours et partout arrêtée par ce grand mot, comme un cheval est arrêté par le mors. Il écume, il rage, il se cabre mais il est arrêté.
K čertu s přirovnáními, s popisy, s výmluvností! K čertu. Potřebuji jed, který zabíjí jako blesk — vzpomínám si, že mi Leclerc jednou vyprávěl o žluté krevní soli; mám ji mezi svými chemikáliemi, stačí ji vzít. Vidíte ty skvrny? To je inkoust smíšený s mými slzami. Jsem snad předurčena k tomu, abych vždycky trpěla? Otrávit se! Je to hříšná myšlenka — ale co mám dělat, když pukám zlostí a ponížením! Už nemohu, už nemohu, už nemohu!
Au diable les comparaisons, les descriptions, l’éloquence ! Au diable. Il faut avoir un poison foudroyant, je me souviens que Leclerc m’avait parlé un jour du prussiate jaune, j’en ai dans ma chimie, il n’y a qu’à en prendre. Voyez-vous ces taches ? C’est de l’encre mélangée de mes larmes. Suis-je destinée à toujours souffrir. M’empoisonner ! C’est une pensée coupable, mais que voulez-vous que je fasse quand je crève de dépit et d’humiliation ! Je ne peux plus, je ne peux plus, je ne peux plus !
Odpusť mi, Bože můj, ale už nemohu! Měsíc za měsícem, rok za rokem ubíhají a nic se nemění; odevzdaně čekám na „příští zimu“ a příští zima uplyne jako ta minulá. A já tu dál jen sedím, modlím se, pláču, trhám se na kusy — a Bůh se nade mnou nesmiluje, naopak mi každý den sesílá nová muka!
Pardonnez-moi mon Dieu, mais je ne peux plus ! Mois après mois, année après année, se passent et rien ne change; je me résigne d’attendre “l’hiver prochain” et l’hiver prochain se passe comme l’hiver dernier. Et je reste là à prier, à pleurer, à me déchirer par morceaux, et Dieu n’a pas pitié de moi mais au contraire m’envoie chaque jour de nouveaux tourments !
V očích většiny by bylo směšné plakat pro slávu, pro lesk, pro něco mimořádného — já pro to nepláču. Ale pochopte přece mé postavení! Šaty, samé šaty!
Il serait ridicule aux yeux de la généralité de pleurer pour la célébrité, l’éclat, quelque chose d’extraordinaire, je ne pleure pas pour cela. Mais comprenez donc ma position ! Des robes, rien que des robes !
napříč stránkou
Mým poznámkám o Antonellim možná nikdo neuvěří; na to se vás prostě zeptám, zda jsem kdy popřela něco jiného? Nikdy. Protože vše je pravda, a necítím-li to už stejně, alespoň jsem to cítila — kdežto to něžné, co jsem řekla o tom muži, jsem si nikdy nemyslela.
en travers On pourra ne pas croire à mes notes sur Antonelli, à cela je vous demanderai simplement si j’ai jamais nié quelque chose d’autre ? Jamais. Parce que tout est vrai et si je ne le sens plus de la même façon je l’ai du moins senti, tandis que je n’ai jamais pensé ce que j’ai dit de tendre pour cet homme
Stranou všeho, sama, ubohá, na promenádě jako v divadle!
En dehors de tout, seule, misérable, à la promenade comme au théâtre !
Cizí všem, vyvržená ze společnosti — ach! stydím se, stydím, stydím se vláčet všude svou hezkou tvář a svou eleganci, vystavená zkoumavým a povýšeným pohledům žen a urážlivým dotěrnostem mužů!
Etrangère à tout le monde, rejetée de la société, oh ! j’ai honte, honte, honte de traîner partout ma jolie figure et mon élégance, exposée aux regards scrutateurs et hautains des femmes, et aux avances blessantes des hommes !
Nežádám si hluk ani bláznivý světský život — jen obyčejný, jako mají všichni! Sedláci se stýkají mezi sebou, řemeslníci s řemeslníky, měšťané s měšťany, šlechtici se šlechtici.
Je ne demande pas le bruit, une vie folle et mondaine, mais seulement ordinaire, comme tout le monde ! Les paysans se fréquentent entre eux, les artisans fréquentent les artisans; les bourgeois des bourgeois, les nobles des nobles.
A my — kde jsme my? Nikde!
Et nous, où sommes-nous ? Nulle part !
NIKDE!
NULLE PART !
Vřu, pláču, lomím rukama, že se nedokážu vyjádřit. Nejsilnější výrazy jsou opotřebované, a kdybych jich měla k dispozici ještě jednou tolik, opotřebovaly by se stejně. Pro mou vlastní potřebu by jich bylo třeba víc než pro všechny Hebrejce, kteří úpěli v egyptském zajetí.
Je bous, je pleure, je me tords les mains de ne pouvoir m’exprimer. Les plus fortes expressions sont usées et s’il y en avait encore autant à mon service, elles seraient usées de même. Pour mon usage particulier il en faudrait plus que pour tous les Hébreux gémissant pendant la captivité d’Egypte.
Plakala jsem, pak jsem zpívala a je mi lépe. Zpívala jsem modlitbu k Madoně z „Mignon“.
J’ai pleuré, puis j’ai chanté et je me sens mieux. J’ai chanté la prière de la madone, de “Mignon. »
Hudba této božské opery je útěchou všech zarmoucených duší, ať je jejich žal jakýkoli.
La musique de ce divin opéra est la consolation de toutes les âmes affligées, quel que soit leur chagrin.
Má žalostná nálada mě nutí myslet si, že se Pietro už nikdy nevrátí, že mě nemiluje a nikdy nemiloval a že jsem se nechala napálit jako ta nejhloupější husa na světě. Měl vyjít z toho takzvaného kláštera v pátek nebo v sobotu, tedy zítra nebo pozítří.
Ma déplorable disposition d’esprit me fait penser que Pietro ne reviendra jamais, qu’il ne m’aime pas et ne m’a jamais aimée et que j’ai été dupée comme la dernière sotte du monde. Il devait sortir du soit-disant couvent, vendredi ou samedi, c’est-à-dire demain ou après-demain.
Torlonia Antonelliho v mých očích strašlivě zmenšil. A pomyslet, že mi karty v torloniovské aféře věštily jen vavříny a růže!
Torlonia a atrocement diminué Antonelli. Et dire que les cartes ne me prédisaient que lauriers et roses dans l’affaire torlonienne !
Paul mi píše roztomilý dopísek a nazývá mě „drahá hraběnko“.
Paul m’écrit une petite lettre charmante et me nomme “chère comtesse”.
„Nejsem hraběnka,“ odpověděla jsem mu, „a nikdy jí nebudu, jelikož chci být přinejmenším vévodkyní a nanejvýš císařovnou.“
- Je ne suis pas comtesse, lui ai-je répondu, et ne le serai jamais attendu que je veux être duchesse pour le moins et impératrice pour le plus.
Jaká jsem dvojaká bytost! Řekněte všem, kdo mě znají, že pláču, že si zoufám, že jsem melancholická, smutná, nešťastná — a vysmějí se vám do očí.
Quelle créature double je suis ! Dites à tous ceux qui me connaissent que je pleure, que je me désespère, que je suis mélancolique, triste, malheureuse, et ils vous riront au nez.
Ukazuji se jako bezstarostné dítě, veselé, šťastné, škádlivé, šibalské, zlé, bez srdce. A vůbec mi nedá práci takovou se jevit. Připadá mi hanebné ukazovat svá trápení veřejnosti.
Je me montre comme une enfant insouciante, gaie, heureuse, taquine, espiègle, méchante, sans cœur. Et je n’ai pas de peine à paraître telle. Il me semble honteux de montrer ses chagrins au public.
Všichni se šli podívat na Koloseum při měsíčním světle; zůstala jsem sama, prohlížela se v zrcadle, zpívala — a jsem utěšená a plná důvěry v budoucnost.
Tout le monde est allé voir le Colisée au clair de la lune, restée seule je me suis regardée dans la glace, j’ai chanté et je suis consolée et pleine de confiance dans l’avenir.
Jeďme do Ruska, do samého lůna mých muk.
Allons en Russie, dans le sein même de mes tourments.
Poznámky
Pozn. překl.: Pravoslavný svátek Zvěstování Páně — 25. března podle juliánského kalendáře, který se v Rusku stále užíval; roku 1876 připadl na 6. dubna západního kalendáře. ↩
Pozn. překl.: „comme un chien rouge“ — doslova „jako rudý pes,“ francouzské rčení pro někoho, kdo vyniká, je nápadný, nezapomenutelný; přeneseně: být všude vidět. ↩