Neděle 26. března 1876

Byli jsme v kostele a potkali tam pana a paní Sarasinovy, paní Sarasinová je dcera admirála de Bocka, guvernéra a pobočníka velkoknížete Vladimíra. Bock je náš starý přítel. Zatímco jsme obědvali u Spillmanna, oni byli u nás. Sarasin je Švýcar.
Dost! Dost! Dost! Bylo by pod mou důstojnost mluvit o tom dál. Neřeknu už ani slovo. Praterovi jsem dala jeho jméno, celou tu dobu jsem přísahala jen na něj a na jeho vous. Dost už!
Potkali jsme se v Borghese, my pěšky, on ve voze; na Pinciu jsme stáli, projel a zase projel těsně kolem, aniž zastavil. Nelíbím se mu, nezajímám ho, nechme ho!
Bylo by to vskutku velmi pěkné, kdyby se to dalo udělat tak snadno, jako se to píše.
Nemohu ho nechat na pokoji. Toužím po něm všude, hledám ho, mám dojem, že ho vidím všude, stokrát se zmýlím, desetkrát ho vidím a vracím se domů, narychlo večeřím, zamykám se a lehám si na zem! Obdivuhodné.
napříč stránkou
Jde o Torloniu.
Musím být k Torloniovi spravedlivá. Je nesmyslný. Hned vám to dokážu. Kdyby si mě vzal, měl by hezkou ženu, která by ho milovala a nepodváděla ho, a měl by také pěkné jmění. Dala bych mu svou lásku a své peníze a on by mi dal pěkné postavení. To je vše, oč žádám. Místo ve společnosti a u dvora. Není už tak snadné najít ženu, která vám vynáší šedesát tisíc franků renty, prozatím, a později skoro sto tisíc franků. Vilu v Nice, nezapomeňme na tu dobrou vilu na Promenade des Anglais, která má cenu čtyři sta tisíc franků a snadno může vynášet nejméně patnáct tisíc franků ročně.
Kdyby to věděl, jednal by jinak.
Vizte, dobří lidé, jak jsem klesla! Dřív jsem byla na prodej, teď se snažím kupovat.
Visconti mi přinesl papežův portrét s těmito slovy psanými vlastní rukou Svatého otce: Pokoj vám. „Získal jsem ho,“ říká, „jen tím, že jsem řekl, že jde o mladou ruskou dívku, která si bere katolíka.“
škrtnuto[Zrušeny 3 řádky]
Jsem ubohá, viděla jsem v Borghese všechen ten svět, velvyslancovu paní s kněžnou Mechtcherskou, pak Římanky a Římany, slovem všechny.
Nechali jsme zastavit vůz u skupiny ruských umělců, v jejímž čele byli Botkin a Walitský. Ten Botkin je zvláštní člověk, je bohatý, všude ho přijímají s otevřenou náručí, a život tráví po hospodách s ošumělými umělci. Všichni dohromady vypadali jako žebráci sedící na studeném kameni. Walitský vedle nich vypadal jako dandy.
Aniž by to dával najevo, Botkin ví o všem, co se děje, a chodí do nejlepších domů. Říkám to s potěšením, protože se Walitského ptal, jak jsem přijala Bruschettiho nabídku. To dokazuje, že to vědí všichni. Je to útěcha. Jaký užitek bych z toho měla, kdyby se o tom ani nemluvilo?
Antonelli byl ve fiakru s Rospigliosim.
Byla jsem učesaná jinak než vždycky. Vlasy na zádech a vepředu rozcuch průsvitných zlatých loken vystupoval až k malému dětskému čepečku z vydry. Velmi mi to slušelo. Ale musela jsem mít otrávený, zlostný výraz, neboť jsem byla otrávená a zlostná.
Petit croquis encadré : une tête vue de dos, les cheveux longs tombant sur le dos, un bonnet de boucles sur le front
Croquis de la coiffure de Marie, cheveux sur le dos Mon Journal, t. 7, p. 178
Plowden ve svém kupé taženém dvěma hezkými koni.
Ale nechme toho a navažme od chvíle, kdy jsem se svalila na zem poté, co jsem na klíč zamkla všechny troje dveře.
Nesnáším protivenství. Zuřím.
Sotva Visconti odešel, vcházel Plowden. Začíná být velmi zamilovaný a hloupne.
Dnes večer se bavím tím, že trápím dva muže, Plowdena a Pietra.
Hraji Beethovena, Plowden se posadí vedle mě a poslouchá a přitom se mnou mluví o spoustě věcí. Pietro si nemůže najít místo, vrhá se po hlavě do rozhovoru s Dinou a snaží se zaslechnout, co si říkáme, ale marně, neboť mluvíme anglicky. K oběma jsem byla stejná a oba byli nespokojení, mluvila jsem s Pietrem, Plowden mžoural a vrtěl se; mluvila jsem s Plowdenem, Pietro koulel očima a viditelně zuřil. Jeden po mé levici na zemi, druhý po mé pravici na židli. Po každé hudební frázi jsem sklopila oči hned k jednomu, hned k druhému. Bylo by to plné napětí, kdyby tu byli diváci.
Kdybych chodila do společnosti, jistě by mě těšilo, že se mi dvoří, ale doma to slouží jen k tomu, abych bděla do jedné. Ne, jsem nevděčná, kdybych neměla tyhle muže, umírala bych nudou. Ale ze všech je Pietro mým miláčkem, je tak zábavný. Například dnes večer mi říká:
„Milujete Plowdena? To je vaše láska, Plowden?“
„Ano, a která je vaše?“
„Však dobře víte, ale nemůže to být, když není opětování (čti vzájemnost).“
Říkal to v naději na odpověď, vím jakou odpověď. Ale nedostal nic.
Padlo pár slov o Boydových, o Blanche, která se provdala za lorda Henryho Pageta, jenž bude po smrti svého strýce markýzem z Anglesey, o Berthe, která byla zamilovaná do vévody z Hamiltonu. Plowden je velmi dobře zná.
Ach, je to jako blesk z čistého nebe, má jediná pravá láska se mi vrací do srdce, [Zrušená slova] mé velké naděje se mi vracejí na mysl, jsem ubohá, ubohá, ubohá. Zítra nevyjdu! Potřebuji čtyřiadvacet hodin samoty, psaní, ležení na zemi, abych se uklidnila, otupila, zastyděla se za své bláznovství. Jak jsem klesla! Ne, neklesla jsem, pořád chci to, co jsem chtěla. Miliony, velkolepost a slávu!! Uchýlím se k utrpení, nebo dostanu, oč žádám.
Tlučte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno. To jsou slova Kristova, nemohou to být slova marná. Bože! Bože! Copak mě nikdy neučiníš šťastnou! Copak nemůžeš ukojit žízeň mé marnivosti! Copak neslyšíš mé modlitby! Ne ty nynější, teď jsem zkažená, nehodná, ale ty dřívější. Ty, které jsem Ti obětovala od rána do večera, když jsem se modlila za vévodu!
Smiluj se nade mnou, přijmi mě na milost!
Pokoj vám, napsal papež, dobře to uhodl, právě pokoj potřebuji; všude a vždy trýzněná, závistivá, ubohá!
Proč pocházím z prosté šlechtické rodiny!
Chcípám závistí, hněvem, zoufalstvím!
Jsem v takovém stavu, že nemohu psát!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „Basta !“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Pax vobis“ — papežské požehnání. ↩
Pozn. překl.: Marie a Plowden spolu mluví anglicky, čemuž Pietro zřejmě nerozumí, aby ho z rozhovoru vyloučili. (Marie to píše francouzsky; ve slovech textu angličtina není.) ↩
Pozn. překl.: Blanche Boydová se roku 1874 provdala za lorda Henryho Pageta; čtvrtým markýzem z Anglesey se stal roku 1880 po svém nevlastním bratrovi, nikoli po strýci (Wikipedie, „Henry Paget, 4th Marquess of Anglesey“). ↩
Pozn. překl.: „Tlučte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno“ (Matouš 7,7). Marie cituje biblický verš ve své modlitbě. ↩