Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 19. března 1876

Vrátila jsem se rozmrzelá, téměř rozzuřená. Nechala jsem zastavit u hudby a zůstali jsme tam půl hodiny, a Torlonia se projížděl ve voze a ani ho nenapadlo vystoupit. Torlonia se mi bude moc líbit, právě protože si mě nevšímá. Kdyby Pietro předstíral lhostejnost (ne teď, teď by to byla urážka), kdyby Pietro předstíral lhostejnost, povídám, snad bych ho milovala. Ale on je samá oddanost, samá poctivost, celý můj, a já se místo lásky nechávám milovat, a to už je taky něco.
Torlonia a velmi prudký vítr mě rozladily.
Pietro lže. Torlonia musí mít víc než pětadvacet tisíc franků ročně. S pětadvaceti tisíci franky se nedá vést život, jaký vede on. Pro tuto chvíli by ten příjem mohl stačit, neboť já mám dvojnásobek. Alexandre Torlonia má několik synovců a dceru provdanou za třetího syna knížete Borghese. Dejme tomu, že jsou čtyři dědicové, dejme tomu, že se majetek rozdělí rovným dílem, a každý z nich bude velmi bohatý. A pak, kromě majetku, má Torlonia jedno z nejskvělejších postavení a Torlonia je velmi krásný muž. Je malý, ale vypadá vysoký. Než jsem ho uviděla, nesnášela jsem vousy, ale on ten svůj nosí tak dobře, že je už nesnáším.
Zase jsem večeřela u společné tabule. Byli tam kníže a kněžna Tricase Muliterno, jejich dcera a syn! Kvůli nim se mísím s neznámými, což je velmi pošetilé.
Včera mě to Antonelliho zvíře nechalo bdít až do půl jedné, je nesmyslné bdít a unavovat se pro nic za nic. Kdyby to byl aspoň Torlonia, chápala bych, ale kvůli Pietrovi, s nímž už není co získat!
Podrážděná jsem! To všechno je hloupé! Nejlepší, co můžu udělat, je jet do Ruska a pokusit se zalíbit Miloradovičovi, který jediný má jmění, jaké potřebuji. Je směšné doufat, že já se svými zvyky dokážu žít v podprůměrnosti. Ve chvíli unáhlení se snad nechám zaslepit, ale bude to pošetilost, pošetilost, pošetilost! A neštěstí mé, mého muže a nás všech.
Je půl desáté, je velmi pravděpodobné, že Antonelli přijde, a já zase budu bdít, a pro nic za nic!
Loebecke je v Nice, dali mu dopis pro tetu, která ho přijala a pozvala na večeři s Barnolou a Bihovcem. Prohlédli si můj pokoj, Bihovec řekl, že v takovém pokoji se dá jen modlit, a ne spát.
Kdyby aspoň Torlonia přišel dnes večer!
Včera nám Pietro přinesl fotografii svého strýce, jím podepsanou. G. Cd Antonelli. Je to zajímavý podpis, mít ho: Giacomo cardinale Antonelli.
Přichází, jak jsem správně předpokládala, a přináší velikou novinu. Doria je mrtev! Uklidněte se, není to můj strašák Giacometto, ale jeho třiašedesátiletý otec. Ještě včera byl ve Valle na „Hezké voňavkářce". A téže noci zemřel na záchvat dny, prý se přesunula na srdce. Chudák stařec, který si tak přál vidět jednoho ze svých synů ženatého. Teď bude Giacometto volný, aby mohl milovat svou drahou paní Leghaitovou, ženu tajemníka belgického vyslanectví. Princezna Markéta byla jen máminým výmyslem, kdežto vášeň k té Leghaitce trvá už tři roky. Viděla jsem tu ženu, má papouščí tvář. Je pozoruhodné, kolik takovéhle tváře mají štěstí. Mohla bych jich vyjmenovat aspoň deset.
Mluvilo se o římských jměních, Torlonia je nejbohatší, šest nebo sedm milionů ročně; Borghese je na druhém místě a Doria třetí.
Jen si představte, šest milionů renty! Clément bude velmi bohatý, neměli mi to říkat, neboť když se mi líbil chudý, bude se mi líbit mnohem víc bohatý. Ne, nepokládejte mě za tak prodejnou. Torlonia se mi líbí, ať bohatý nebo chudý.
Ten proklatý cardinalino mě zase nechal bdít až do jedné. Každý den, to už je moc. Málo potěšení a žádný užitek.
Vymyslíme si, že uděláme na Walitského posteli panáka, to chození sem a tam, přesouvání nábytku dovoluje spoustu planoucích pohledů, lapání za ruce a dokonce dva polibky na ruku, vždy pravou. Smějeme se jako blázni, já, on a Dina, tomu panákovi a tomu, co nastrojujeme na posteli, neboť sotva si Walitský lehne, propadne se.
Přesto nejsem úplně spokojená, Pietro také ne, Dina šla pro čepec.
„Jaké neštěstí," říká Pietro a bere mě za obě ruce, „nemoci vám nic říct!"
„Jsem tak nešťastný," říká později.
„Opravdu!"
„A mé štěstí závisí na vás!"
To bych řekla, ropucho! Když já, aniž tě miluji, po tobě toužím, oč víc musíš ty toužit po mně... A nevybral sis špatně, lotře. Ta volba mluví v tvůj prospěch.
Ale jsem hrozně pohoršená, když se dozvídám, že Antonelliové pronajímají první patro svého palazza. Palazza, které může klidně projít za dům, a to dům nevalného vzhledu.
Borghesové pronajímají, Doriové také, ale to je něco jiného, ti pronajímají přebytek přebytku, kdežto tady!.. Jsem tím tak pohoršená, že velmi lituji, že jsem dala svou ruku ke stisku a polibku.
Ten mladý pes se líbí Dině, rudne kvůli němu až po uši.
U sta hromů hromských! Torlonia na mě ani nepomyslí. Není to na tomhle bídném světě dost nesmyslné!
Bruschetti se opovažuje mě milovat, hnusí se mi...! Antonelli mě miluje, baví mě. Torloniovi je úplně jedno, jestli existuji, a já bych ho milovat mohla.
Malý Antonelli tady okouzlil všechny. Máma ho zbožňuje a brání ho proti všem a vůči každému, Walitský také. Bože, dej, abych ho kvůli tomu nezačala nenávidět!
Přichází každý večer.
Ach, to všechno mě otravuje, unavuje! Musím opustit Řím. Neumře se z toho. Musím jet do Ruska.
Podstata toho všeho je, že nemiluji nikoho a ve svém životě jsem ještě nemilovala, leda vévodu z Hamiltonu, ale to je tak dávno.
Ráda bych milovala, byť jen hodinu, ale milovat k zbláznění, abych pochopila, co se mi říká. Jen na hodinu, a stačilo by to. Člověk musí být hrozně trýzněn, ale musí mít také závratné okamžiky.
Já miluji, ty miluješ, on miluje, my milujeme, vy milujete, oni milují. Amen.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „G. Cd Antonelli" = Giacomo cardinale Antonelli, tj. kardinál Giacomo Antonelli. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Giacometto" — zdrobnělina jména Giacomo (Jakoubek). ↩
Pozn. překl.: La Jolie Parfumeuse (Hezká voňavkářka) — populární opereta Jacquese Offenbacha (1873); starší Doria její představení navštívil v noci, kdy zemřel. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „palazzo" — palác; pronajímání pater naznačuje stísněnější poměry. ↩
Pozn. překl.: Vévoda z Hamiltonu — Mariina první velká vášeň; hluboce se zamilovala do Williama Alexandra Louise Stephena Douglas-Hamiltona, 12. vévody z Hamiltonu, asi ve čtrnácti letech za pobytu v Baden-Badenu. Náklonnost nebyla nikdy opětována. ↩