❦
Neděle 5. března 1876
Dimanche 5 mars 1876
Nejdu do kostela, pořád kvůli těm Rusům, kteří by zase měli řeči.
Je ne vais pas à l’église, toujours à cause de ces Russes qui vont faire des commentaires.
Ze strachu, že přijde Bruschetti, vyrážím ve tři hodiny ven. Ve vile Borghese je velký závod. Jakýsi muž se zavázal, že čtyřicetkrát oběhne Piazzu di Siena (velký trávník přímo ve vile) za hodinu a pět minut.
La crainte d’une visite de Bruschetti me fait sortir à trois heures. A la villa Borghèse il y a une grande course. Un homme qui s’engage à faire quarante fois le tour de la place de Sienne (une grande pelouse dans la villa même) en une heure et cinq minutes.
Veliká sešlost, v jejímž čele nepochybně stojí půvabná kněžna.1
Grand concours de monde sans doute à la tête duquel se trouve la ravissante princesse.
Od dob Dorii velmi obdivuji Markétu. Za časů
Depuis Doria, j’admire beaucoup Marguerite. Pendant
Hamiltona jsem obdivovala Gioiu, za časů Audiffreta Robensonovou. Myslím, že u ostatních je to naopak.
Hamilton j’admirais Gioia, pendant Audiffret Robenson. Je pense que chez les autres l’effet est contraire.
Zucchini! Zucchini je tady. Pandola, ten obrovský poslanec, taky. A zdálky vidím přicházet, ó! Bruschettiho, fuj!
Zucchini ! Zucchini est là. Pandola, l’immense député, aussi. Et de loin je vois arriver, ho ! Bruschetti, fi !
Zastavujeme se, abychom se podívaly na závod. Přichází k nám Loebecke. Říkala jsem už, že s ním máma včera mluvila na Pinciu a že byl u nás? Je to dobrácký, tlustý mladý Němec, velmi způsobný a dobromyslný.
Nous arrêtons pour voir la course. Loëbecke s’approche. Ai-je dit que hier maman lui avait parlé au Pincio, et qu’il a été chez nous. C’est un bon, gros jeune Allemand, très comme il faut et débonnaire.
Z vozu bylo špatně vidět, vystoupili jsme, já, Dina a Walitský, a s Loebeckem v patách jdeme po víceméně rozkvetlém trávníku k Piazze di Siena, která, jak známo, leží v prohlubni, takže kolem dokola jsou dosti úctyhodné schody, po nichž bych nechtěla stoupat jako po schodišti. Zastavujeme se na okraji. Zucchini je tu, rozesmává mě. Od chvíle, co znám jeho příběh, mi připadá tak ubohý a žalostný!
On voyait mal de la voiture, nous sommes descendus, moi, Dina et Walitsky et suivis de Loëbecke nous allons par le gazon plus ou moins fleuri vers la place de Sienne qui se trouve comme on sait dans un enfoncement de sorte que tout autour il y a des degrés assez respectables et que je ne voudrais pas monter comme un escalier. Nous nous arrêtons sur le bord. Zucchini est là, il me fait rire. Depuis que je sais son histoire il me paraît si misérable et lamentable !
Doria bílý, prochází kolem, dobře oblečený a velmi pěkný... A spousta dalších. Připomíná mi to dostihy, všichni ti lidé, kteří se procházejí po trávě, skýtají velmi půvabnou podívanou.
Doria blanc, passe, bien mis et très bien... Une foule d’autres. Cela me rappelle les courses des chevaux, tout ce monde qui se promène sur l’herbe est d’un effet très gracieux.
Bum! zahlédnu svého drahého kardinálka a odvrátím se, abych mohla mluvit s Loebeckem, protože cítím, že rudnu.
Pan ! j’aperçois mon cher cardinalino et me détourne parler à Loëbecke parce que je sens que je rougis.
„Dobrý den, slečno,“ říká, když přichází.
— Bonjour Mademoiselle, dit-il en arrivant.
„Dobrý den, pane.“
— Bonjour Monsieur.
Hle, dvě osoby, které pro mě existují nezávisle jedna na druhé. Doria a Antonelli.
Voilà deux personnes qui existent pour moi indépendamment de l’autre. Doria et Antonelli.
Doria – majestát, led a hrůza, Antonelli – veselost, koketérie a kouzlo.
Doria, majesté, glace et terreur, Antonelli gaieté, coquetterie et charme.
Antonelli se mi viditelně líbí.
Antonelli me plaît visiblement.
napříč stránkou
To jsem se ale nadřela, abych si namluvila, že se mi Antonelli líbí!
en travers Me suis-je donné assez de mal pour me faire croire qu’An-tonelli me plaisait I
Po nějaké chvíli nás najde Plowden a všech šest se bavíme tím, že sledujeme, jak ten muž běhá svých čtyřicet okruhů. Řekla jsem, že jím fialky, a Plowden i kardinálek si o ně říkají, dávám jim je ze své kytičky a oni je jedí jako dva osli. Antonelli nakonec sezobl i hedvábné nitky, které jsem vytahovala ze svých třásní.
Quelque temps après, Plowden nous trouve et tous six nous nous amusons à regarder courir l’homme qui fait ses quarante tours. J’ai dit que je mangeais des violettes, et Plowden et cardinalino m’en demandent et je leur en donne de mon bouquet et ils en mangent comme deux ânes. Antonelli a fini par manger les fils de soie que je tirais de ma frange.
Domlouváme na zítřek vyjížďku na koních za město, k Farnesině.
On arrange une cavalcade pour demain, dans la campagne, à la Farnesina.
„Dobrá,“ říkám, „jenže se musíme zeptat, jestli máma svolí, sama nemůžu nic rozhodovat.“
— Bien, dis-je, seulement il faut demander si maman le veut, je ne puis rien décider.
„To je pravda, přijdu dnes večer k vám, dovolíte-li, a rozhodneme to.“
— C’est juste, je viendrai ce soir chez vous, si vous le permettez et on décidera.
„Dobrá.“
— Bien.
Když závod skončí, jdeme k vozu, a jelikož Antonelli žádá mámu o dovolení přijít, zveme i ostatní.
La course finie nous allons vers la voiture, et comme Antonelli demande à maman la permission de venir, on invite aussi les autres.
A tak, vesele a poklidně, jdu domů, či spíš ne, jdeme na večeři ke staršímu Spillmannovi, a ta mi přijde tak špatná, že odcházím domů.
Comme cela, gaie et tranquille, je vais à la maison ou plutôt non, nous allons dîner chez Spillmann aîné, et je le trouve si mauvais que je m’en vais à la maison.
Loebecke dorazil první, byli jsme už nějakou dobu v salonu, když ohlásili... fuj! fuj! fuj! fuj! Však chápete. Vrhnu se k sobě do pokoje, padnu na židli a pláču jako ubožačka.
Loëbecke est arrivé le premier, nous étions déjà pendant un certain temps au salon lorsqu’on annonça... fi ! fi ! fi ! fi ! Vous comprenez. Je me jette dans ma chambre, me laisse tomber sur une chaise et pleure comme une misérable.
Nic nedokáže vystihnout, jaký odpor k tomu pánovi chovám. Ba, poslyšte, vedle něj mi onen polský hrabě připadá jako učiněné kouzlo.
Rien ne peut donner une idée de l’aversion que j’ai pour ce monsieur. Si, écoutez, à côté de lui le comte polonais me paraît un charme.
Musela jsem jít do salonu, ale musela jsem k tomu mít také odvahu, mé tělesné zmatky přede dveřmi se podobaly těm, jež zakouší Markéta v chrámové scéně.2 Konečně jsem vyšla! Stálo mě to dost, to vám přísahám.
Il fallait aller au salon, mais il fallait aussi avoir du courage, mes perturbations corporelles devant la porte ressemblaient à celles de Marguerite dans la scène de l’église. Enfin je suis sortie ! Cela m’a coûté assez, je vous jure.
Loebecke mi dává růži,
Loëbecke me donne une rose,
„Je zvadlá,“ říkám.
— Elle est fanée, dis-je.
„Máte ráda jen čerstvé květiny?“ ptá se ta hrůza.
— Vous aimez seulement les fleurs fraîches ? demande l’horreur.
„Ano!“
— Oui !
„Někdy si člověk rád ponechá i jiné květiny.“
— Quelquefois on aime à garder d’autres fleurs.
„Ano, ano.“
— Oui, oui.
„Ráda měníte.“
— Vous aimez à changer.
„Ano.“
— Oui.
„I osoby.“
— Les personnes aussi.
Vidíte tu opovážlivost! Měnit osoby, takže já jsem vyměnila jeho! Zatracené zvíře ďábelské!
Voyez-vous cette outrecuidance ! A changer les personnes, je l’ai donc changé ! Satané animal du diable !
Teta píše, že potkala Audiffreta, že se vyptával, jak se nám daří, a že mu řekla, že chce koupit jeho zámek. Prodává ho prý proto, že má Nice po krk. Desforges říká, že ho musí prodat kvůli dluhům. Ztratil všechen svůj šmrnc, píše teta, je k politování. Ze zoufalství se zřejmě dvoří Špičaté. Ale to mám raději než Olivu, ostatně nechme toho3! Neboť tady vchází Antonelli. [Zrušeny 2 řádky] Jdeme do předsíně rozbalit mé sedlo, a tam nás Plowden všechny zastihuje. Bruschetti přinesl na zítřek lístky na zahájení parlamentu. Ani jednou ho neoslovím, nedokážu to! Tváří se sklesle, chvílemi zoufale, ale je to silnější než já. Konečně odchází! Ó radosti!4 zase jsem veselá a šťastná.
Ma tante écrit qu’elle a rencontré Audiffret, qu’il a demandé de nos nouvelles, qu’elle a dit qu’elle voulait acheter son château. Il le vend, dit-il, parce qu’il a assez de Nice. Desforges dit qu’on doit le vendre pour ses dettes. Il a perdu tout son chic, dit ma tante, il fait pitié. De désespoir sans doute il fait la cour à la Pointue. Mais j’aime mieux ça que l’Olive, d’ailleurs via ! Car voici Antonelli qui entre. [Deux lignes cancellées] Nous allons déballer ma selle dans l’antichambre et c’est là que Plowden nous trouve tous. Bruschetti a apporté des billets pour demain pour l’ouverture du Parlement. Je ne lui adresse pas une fois la parole, je ne peux pas ! Il a une mine piteuse, parfois désespérée, mais c’est plus fort que moi. Il s’en va enfin ! 0 Gioia ! je redeviens gaie et heureuse.
Pietro je rozkošné dítě, jeho výstřelky mě okouzlují. Třeba přinese karty a vyzve mě ke hře; Plowden chce hrát také.
Pietro est un charmant enfant, ses boutades m’enchantent. Par exemple il apporte des cartes et me prie de jouer; Plowden demande aussi de jouer.
„Ale to nejde!“ zvolá ten prudký kněžský synek a vykulí oči.
— Mais on ne peut pas ! s’écrie le fougueux fils de prêtre en ouvrant de grands yeux.
„Ale jde, jde,“ říkám, „dá se hrát ve třech, to je jedno a totéž.“
— Si, si, dis-je, on peut jouer à trois, c’est la même chose.
„Jedno a totéž,“ říká a hledí na mě, jako by ho někdo píchl špendlíkem, „ó! tak to tedy ne,“ a napůl otočiv svou židli, odvrací se, semkne rty a zírá do stropu.
— La même chose, dit-il en me regardant comme si on l’avait piqué avec une épingle, oh ! d’abord et, retournant à moitié sa chaise, il se détourne en pinçant ses lèvres et en regardant le plafond.
Když se to vypráví, není to nic. Tahle drzost je lepší než nějaká cukrovaná poklona.
A raconter ce n’est rien. Cette impertinence est mieux qu’un compliment sucré.
I teď, když píšu, mi zní jeho hlas v uších, jsem do něj velmi zamilovaná. Říkám to docela přirozeně, tak jak to cítím. Když odchází, zlobím se, nikdy ho nemám dost. Je nesmyslné zbláznit se do lidí, jako to dělám já!
J’ai, tout en écrivant, sa voix dans les oreilles, j’en suis très amoureuse. Je le dis tout naturellement comme je le sens. Quand il s’en va je suis fâchée, je n’en ai jamais assez. C’est absurde de s’amouracher de gens, comme moi !
„Aspoň abys potrápila Pietra,“ říká Dina, „buď na Bruschettiho hodná.“
— Au moins pour tourmenter Pietro, dit Dina, sois bonne avec Bruschetti.
„Trápit! Na to nemám nejmenší chuť. Trápit, rozněcovat žárlivost, fuj! V lásce se to podobá líčidlu, které si člověk nanáší na tvář. Je to sprosté, je to nízké. Trápit lze bezděčně, přirozeně, abych tak řekla, ale dělat to schválně, fuj! Ostatně schválně to ani nedokážu, nemám na to dost povahy. Copak je možné jít mluvit a dělat milou nějaké obludě, když je tu kardinálek a člověk může mluvit s ním?“
— Tourmenter ! je n’en ai nulle envie. Tourmenter, exciter la jalousie, fi ! en amour cela ressemble au fard que l’on se met sur le visage. C’est vulgaire, c’est bas. On peut tourmenter involontairement, naturellement, pour ainsi dire, mais le faire exprès, fi ! D’ailleurs je ne peux pas le faire exprès, je n’ai pas assez de caractère. Est-ce possible d’aller parler et faire l’aimable avec un monstre quelconque quand le cardinalino est là et qu’on peut lui parler ?
Ten darebák5 se vytrvale dvoří mámě, která mu říká své drahé dítě. Ráda vidím, jak je k ní hodný. Stěžoval si na rodiče, kteří nechtějí, aby měl koně, protože příliš utrácel, když v sedmnácti utekl z domova a dal se k vojsku. V dubnu mu bude třiadvacet.
Cette canaille fait une cour obstinée à maman qui l’appelle son cher enfant. J’aime à le voir si gentil avec elle. Il s’est plaint de ses parents qui ne veulent pas qu’il ait des chevaux parce qu’il a trop dépensé lorsque, s’étant échappé à dix-sept ans, il s’est engagé dans l’armée. Il aura vingt-trois ans en avril.
Dítě věkem i povahou.
Un enfant par l’âge et par le caractère.
Není menší než Záhadný.
Il n’est pas plus petit que le Surprenant.
Ohimè ! la romance de Mignon ne me touche que comme musique, quant aux associations comme disent les Anglais, requiem si non eterno, du moins pour le moment
Už mě nedobírají kvůli Audiffretovi, mluví se jen o Pietrovi, a já se usmívám tak, jak víte.
On ne me taquine plus pour Audiffret, on ne parle que de Pietro et je souris de la façon que vous savez.
Ale po pravdě, musí přijít odpověď stran svěcené vody a článků řetězu svatého Petra. Tady je:
Mais, en conscience, il faut une réponse concernant l’eau bénite et les anneaux de la chaîne de Saint-Pierre. La voici:
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie à Emile d’Audiffret, signée « les moines de Cimiez », mars 1876Svatý otec vše zamítl! Kardinál Antonelli má mnohem vážnější starosti než věznit jakousi ošklivou, hluboce zkaženou dušičku. Ale našli jsme prostředek, který nám aspoň na nějaký čas dopřeje trochu klidu. Uzavřeli jsme jeho duši do nádoby plné lihu, jako se to dělá s obludnými přírodopisnými exempláři. Tím tedy sbohem, měl bys vstoupit do kláštera, až prodají tvůj zámek.Le Saint Père a tout refusé ! Le cardinal Antonelli a des occupations bien plus graves que l’emprisonnement d’une vilaine petite âme très corrompue. Mais nous avons trouvé un moyen qui, pour quelque temps du moins, nous donnera quelque repos. Nous avons renfermé son âme dans un vase rempli d’alcool, comme on fait des objets monstrueux d’histoire naturelle. Sur ce, au revoir, tu devrais bien te faire moine quand on aura vendu ton château.Amen!Amen !Mniši z Cimiez.Les moines de Cimiez.
Tak je ta proslulá korespondence ukončena, či přerušena. Teď nemám čas se jí věnovat.
Voilà la fameuse correspondance terminée, ou suspendue. Je n’ai pas le temps de m’en occuper à présent.
Kdo mně dá články řetězu schopné spoutat tu ještě tak nezralou duši toho, jehož patronem je svatý Petr! Myslím jen na to, jak ho znovu uvidím, jak ho budu vidět zas a zas a pořád.
Qui me donnera à moi, des anneaux capables d’enchaîner l’âme encore si verte de celui dont Saint-Pierre est le patron ! Je ne pense qu’à le revoir, le voir encore et toujours et encore.
Poznámky
Pozn. překl.: Tato pasáž je ve vydání z roku 1887 označena jako cenzurovaná. ↩
Pozn. překl.: Odkaz na chrámovou scénu v Gounodově opeře Faust (1859), 4. jednání, kde Markétu při modlitbě trýzní hlas Mefistofela. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „via !“ — citoslovce ve smyslu „ale jdi“ či odbývavé „pryč s tím“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „O Gioia!“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „canaille“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ohimè !“. ↩
Pozn. překl.: Anglicky associations — Marie slovo sama označuje za anglické („jak říkají Angličané“); myšleny citové vazby, vzpomínky spjaté s hudbou. Proto zůstává v originále. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „requiem si non eterno“. ↩