Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 4. března 1876

Tetě píší o všech těch lidech, kteří mi prý dvoří.
I v tom bídném postavení, v němž se nacházíme, mám skoro pořád nějaké nápadníky, jak by to teprve vypadalo, kdybychom chodily do společnosti! Snadno si představíme, že by to bylo krásné jako sto tisíc cukrů.
Ach, to povzdechnutí.
Je překrásně, ale zůstávám doma, protože má
tvář se mi dnes nelíbí. Když však osamím, učešu se à la Venuše Kapitolská svými vlastními zlatými a rozkošnými vlasy, a ujišťuji vás, že ve svých bílých flanelových šatech, prostých jako sama prostota, stažených v pase žlutou hedvábnou šňůrou, na níž visí měšec rovněž ze žluté kůže s mým erbem vyšitým zlatem, v trepkách z juchtové kůže, jsem bytost vskutku elegantní. Vypadám jako žena z Prvního císařství nebo jako Beatrice či jako postava z keepsaku. Nedělám si iluze, když jsem ošklivá, neskrývám to a řeknu to spíš dvakrát než jednou.
Škoda, že mě nikdo nevidí.
Teta píše, že místo opery, o které psala, byla maškaráda, a že přes přítomnost Špičaté v divadle tančili Záhadný a Tlusťoch ve své lóži tak bezuzdný kankán s kokotami, že to bylo velmi zvláštní podívání.
Ale pro tuhle chvíli kašlu na Nice a na všechno, co skrývá; Doria, Doria nedostupný! Co kdybych napsala pár poznámek k Plútarchovi? Ne, budu netrpělivě čekat na jejich návrat a na zprávy z města.
Všichni ruští umělci v Římě vědí, že maluji, přidám se k jejich společnosti. Katorbinský jim řekl, že mám smělost v prstech. Vím to od pana Swedomského, malíře, kterého jsme poznali přes Botkina. Walitský zná Botkina a chodí do Caffè Greco, fóra ruských umělců. Proti všemu očekávání nejsme večer samy, Plowden nám přichází udělat to potěšení a vychrlit kupu zlomyslností na účet bližního svého, dokonce i na účet Antonelliho. Ale ať si říká, co chce, chce dát najevo, že mi dvoří, ať mu Pánbůh žehná, nehnusí se mi.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „keepsake" — ilustrovaná dárková ročenka se sentimentálními rytinami a verši, oblíbený žánr 19. století. ↩