❦
Úterý 18. ledna 1876
Mardi, 18 janvier 1876
Mluvily jsme o nicejských mladících.
Nous parlions des jeunes gens de Nice.
Jestli se Audiffret ožení, jestli k tomu neštěstí dojde, řekla máma, Nice bude muset deset let držet smutek1, neboť čím bude Nice, vezmou-li jí Audiffreta, jejího jediného, jejího jedinečného mladíka? Bude to konec světa, zoufalství!
Si Audiffret se marie, si ce malheur arrive, a dit maman, Nice devra prendre le deuil pour dix ans, car que sera Nice si on lui enlève Audiffret, son seul, son unique jeune homme ? Ce sera la fin du monde, une désolation !
„To je pravda,“ povídám.
— C’est vrai, dis-je.
„A pak,“ pokračovala, „žádní jiní nejsou, Saetone se nemůže oženit, zkrátka v Nice jsou dva mladíci, Audiffret a Saetone, a já myslím, že se nikdy neožení, nemají na to právo, patří městu. To není jako Lewin, který patřil Prodgersové a kterého si vzal Durand.“
— Et puis, continuait-elle, il n’y en a pas d’autres, Saëtone ne peut pas se marier, en un mot à Nice il y a deux jeunes gens, Audiffret et Saëtone et je crois qu’ils ne se marieront jamais, ils n’ont pas le droit, ils appartiennent à la ville. Ce n’est pas comme Lewin qui appartenait à la Prodgers et que Durand a pris.
na okraji
To je ale otrava! Každý den opakuji totéž! Chytří vydavatelé, opakování vypusťte.
dans la marge Que c’est donc embêtant ! Je répète tous les jours la même chose ! Editeurs intelligents, supprimez les répétitions.
„Je to,“ skočila jsem jí do řeči, „jako městský park, nikdo ho nemůže koupit, protože patří obci, městu.“
— C’est, interrompis-je, comme le jardin public, personne ne peut l’acheter car il appartient à la municipalité, à la ville.
„Právě tak,“ povídá máma, „Audiffret nepatří sám sobě, patří Nice, sezoně, Opeře, neboť co by si bez něho člověk počal?“
— Justement, dit maman, Audiffret ne s’appartient pas, il appartient à Nice, à la saison, à l’Opéra, car que deviendrait-on sans lui ?
To vše je pravda pravdoucí, jestli se Audiffret ožení, nezbude než zvednout paže a oči k nebi na znamení nevýslovné bolesti a strašného úžasu.
Tout ça est bien vrai, si Audiffret se marie on n’aura qu’à lever les bras et les yeux au ciel en signe d’inexprimable douleur, et d’un affreux étonnement.
Čím bude Nice? Neboť není jediného vhodného mladíka kromě Záhadného.
Que sera Nice ? Car il n’y a pas un jeune homme convenable excepté le Surprenant.
Doufejme, že k tomu neštěstí nedojde.
Espérons que ce malheur n’arrivera pas.
Ostatně teta nám poví, kdo je ta trýznivá Oliva.
D’ailleurs ma tante va nous dire qui est la tourmentante Olive.
Byla jsem v kostele s mámou, která byla velmi spokojená, protože jsem byla růžolící a hezká.
J’étais à l’église avec maman, qui a été très satisfaite parce que j’étais rose et jolie.
Jsem velmi v rozpacích kvůli svým bílým šatům, v zimě je to dokonce i v Nice trochu neobvyklé, a v Římě... Vycházím jen v kočáře, ale hodně se na mě dívají a Rusové už o mně mluví.
Je suis très gênée à cause de mes habillements blancs, en hiver même à Nice c’est un peu extraordinaire, et à Rome... Je ne sors qu’en voiture mais on me regarde beaucoup et les Russes parlent déjà de moi.
Mám tu smůlu, že jsem hezky urostlá a pěkná a že si při oblékání libuji v jisté zvláštnosti. Jsou dny, kdy bych byla nadšená, kdybych se mohla schovat do tmavých šatů.
J’ai le malheur d’être bien faite et jolie et d’affecter une certaine particularité en m’habillant. Il y a des jours où je serais enchantée de me cacher dans une robe foncée.
Byly jsme na Pinciu, bylo tam mnoho lidí, vévoda z Leuchtenbergu2, syn velkokněžny Marie3, sestry Císaře, tam byl s paní Akenfieffovou4. Ta dáma je žena ruského prefekta, byla milenkou knížete Gortchakoffa, pak ji spatřil císařův synovec, vévoda z Leuchtenbergu, a vzal ji k sobě. Od té doby je stále s ním, on chtěl dosáhnout rozvodu, manžel svolil, ale Císař do toho zasáhl, a navzdory tomu vévoda svou krásku neopustil, a prý jsou tajně sezdáni a kvůli tomu bydlí v cizině.
Nous étions au Pincio, il y avait beaucoup de monde, le duc de Leuchtenberg, fils de la grande-duchesse Marie, sœur de l’Empereur, était là avec Mme Akenfieff. Cette dame est la femme d’un préfet russe, elle a été la maîtresse du prince Gortchakoff puis le neveu de l’Empereur, le duc de Leuchtenberg l’a vue et la prit. Depuis ce temps elle est toujours avec lui, il voulait obtenir le divorce, le mari consentait, mais l’Empereur s’en est mêlé, et malgré cela le duc n’a pas quitté sa belle et ils sont dit-on mariés secrètement et demeurent à cause de cela à l’étranger.
Tomu se říká mít štěstí. Měla livrej a nádherné koně. Aby ne, vždyť jsem skoro neteří ruského Císaře.
C’est ce qui s’appelle avoir du bonheur. Elle avait une livrée et des chevaux magnifiques. Je crois bien être nièce de l’Empereur de Russie.
Dvakrát jsme potkaly bílého Doriu, pokaždé se otočil. Doria je jeden z máminých snů.
Nous avons rencontré deux fois le Doria blanc, il s’est retourné chaque fois. Doria est un des rêves de maman.
Brzy bude masopust, plesy, zábavy všeho druhu.
Bientôt le carnaval, les bals, les amusements de tous genres.
Velvyslankyně návštěvu neoplatila. A máme to první!
L’ambassadrice n’a pas rendu la visite. Et d’un !
Nevím, na kom si to vylít, už nemám sílu zuřit jako dřív, ale slzy mě dusí celý večer, nic neříkám, abych nevybuchla, říkám jen, že se nudím, a máma odpovídá, že trpí víc než já a že tomu úděsnému soužení vděčí za své nemoci. Věřím tomu stejně jako ona.
Je ne sais à qui m’en prendre, je n’ai plus la force de rager comme avant, mais les larmes m’étouffent toute la soirée, je ne dis rien pour ne pas éclater, je dis seulement que je m’ennuie et maman répond qu’elle souffre plus que moi et que c’est à ce tourment atroce qu’elle doit ses maladies. Je le crois comme elle.
„Co dělat?“ povídá. „Copak já vím! Možná že už před naším příjezdem do Říma docházely anonymní dopisy, jako před třemi lety, kdy Tolstoy napsal Nině.“
Que faire ? dit-elle. Est-ce que je sais ! Peut-être avant notre arrivée à Rome des lettres anonymes étaient déjà reçues, comme il y a trois ans de cela, Tolstoy a écrit à Nina.
Jedinou, pravou, výlučnou příčinou toho zla je ten proces. Mou matku a ostatní obviňují z ohavných a lživých věcí.
La seule, la vraie, l’unique cause du mal c’est le procès. On accuse ma mère et les autres de choses abominables et fausses.
A trpím tím já, na mě dopadá všechna ta podlost, neboť oni nic nechtějí, nic nemilují, kdežto já... Ach! Bože!
Et c’est moi qui en souffre, c’est sur moi que retombe toute la vilenie, car eux ne veulent rien, n’aiment rien, tandis que moi.... Oh ! Dieu !
„Já bych chtěla být v Nice,“ řekne najednou Dina, „opravdu nevím, proč jsem v Římě.“
— Moi, je voudrais être à Nice, dit tout à coup Dina, je ne sais vraiment pourquoi je suis à Rome.
„Právě!“ zvolala jsem šťastná, že mohu na něco vylít svůj hněv, „proč jste v Římě, ty a máma! Já vás nechtěla, už rok bylo domluveno, že pojedu s tetou. Máma je slabá, nemocná, nemohu ji nutit, aby všude běhala za mnou, vzaly jste mi všechnu zvědavost, všechnu touhu vidět, jsem skleslá! Všechno jste mi zkazily,“ atd. atd. Když jsem takhle mluvila, působila jsem mámě úděsnou bolest, ale musela jsem ji někomu způsobit, cítila jsem, že se rozpláču, a ta zlá slova zahnala slzy, jako vítr zahání déšť.
— Justement ! m’écrai-je heureuse de pouvoir verser ma colère sur quelque chose, pourquoi êtes-vous à Rome, toi et maman ! Je ne vous voulais pas, depuis un an il était dit que j’irais avec ma tante. Maman est faible, malade, je ne puis la faire courir partout après moi, vous m’avez ôté toute curiosité, tout désir de voir, je suis découragée ! Vous m’avez tout abîmé, etc. etc. Tout en parlant ainsi je faisais un mal atroce à maman, mais il me fallait en faire à quelqu’un, je sentais que j’allais pleurer et ces méchantes paroles ont chassé les larmes comme le vent chasse la pluie.
A pomyslet, že se nedá nic dělat! Nic, nic a zase nic! Čekat na konec procesu! Je mi sedmnáct! Není to věkem, kdyby mi bylo patnáct, bylo by to totéž. Všude a vždy totéž! Pořád samá zklamání a ponížení.
Et dire qu’il n’y a rien à faire ! Rien, rien et rien ! Attendre la fin du procès ! J’ai dix-sept ans ! Ce n’est pas l’âge, en avais-je quinze que ce serait la même chose. Partout et toujours la même chose ! Toujours des déceptions et des humiliations.
Ten proces vyvolali oni, a dopadá na mě, na mě, která jsem nic neudělala, která o tom nic nevím!
Ce procès, ce sont eux qui l’ont provoqué et c’est sur moi qu’il retombe, sur moi qui n’ai rien fait, qui n’en sais rien !
Až dosud jsem si myslela, že takové křivdy existují jen v knihách. Nejenže mi upírají všechny radosti, ale ještě mě pomlouvají a černí. Můžete posoudit, zda si to zasloužím, nevynechala jsem v tomto deníku jediné své gesto, jedinou svou myšlenku, jsem zde pravdivá a přirozená, jako jsou duše před Bohem. Jestliže navzdory tomu, co říkám, pochybujete, pak jste zkažení a zlí, a v tom případě ať vás vezme ďas!
Je croyais jusqu’à présent que ces injustices n’existaient que dans les livres. Non seulement je suis privée de tous les plaisirs mais encore je suis calomniée et noircie. Vous pouvez juger si je le mérite, je n’ai pas omis un seul de mes gestes, une seule de mes pensées dans ce journal, j’y suis vraie et naturelle comme les âmes sont devant Dieu. Si en dépit de ce que je dis vous doutez, c’est que vous êtes pervertis et méchants, en ce cas que le diable vous emporte !
Ptám se vás, jaký zločin jsem spáchala? Proč jsem trestána?
Je vous demande quel crime j’ai commis ? Pourquoi je suis punie ?
Robensonová možná ani neví, jak se Bůh jmenuje, Hélène Howardová se nikdy nemodlila ze srdce a chodí do kostela jen z přetvářky; její sestra se modlí a věří v Boha, ale nic z toho nechápe, jak jsou všechny šťastné, ne-li šťastné, mají aspoň to nezbytné, to, co má každý. A já se vyčerpávám v modlitbách a slzách, křičím, zoufám si, smiřuji se, modlím se k Bohu, a hleďte! To je věru povzbudivé!
Robenson ne sait peut être pas comment on nomme Dieu, Hélène Howard n’a jamais prié de cœur, et ne va à l’église que par affectation; sa sœur prie et croit en Dieu mais n’y comprend rien, quelles sont toutes heureuses, sinon heureuses du moins elles ont le nécessaire, ce que tout le monde a. Et moi je m’épuise en prières et en larmes, je crie, je me désespère, je me résigne, je prie Dieu et voyez ! C’est encourageant en vérité !
Inu, navzdory všemu se budu modlit dál, má vytrvalost snad odzbrojí ty, kdo mě nechtějí slyšet, toho, kdo mě, jako nicejská společnost, týrá dřív, než mě vyslechne!
Et bien, malgré tout, je vais prier encore, ma constance désarmera peut être ceux qui ne veulent pas m’entendre, celui qui, comme la société de Nice, me maltraite avant de m’écouter !
Copak se nedá nic dělat, copak neexistuje nějaký způsob, jak se stát takovou jako ostatní? Lámu si hlavu a nic nenacházím! Prázdnota, zoufalství a Bůh, který mě nechce vyslyšet!
Est-ce qu’il n’y a rien à faire, est-ce qu’il n’y a pas un moyen quelconque de devenir comme les autres ? Je me casse la tête et je ne trouve rien ! Le vide, la désolation et Dieu qui ne veut pas m’écouter !
Bože můj, dobrotivý Pane, už se mnou nezacházej tak tvrdě, úpěnlivě Tě o to prosím ze všech sil.
Mon Dieu, gentil seigneur, ne me rudoyez plus, je Vous en supplie de toutes mes forces.
A Ty, Panno Maria, oroduj za mě u svého božského syna a u Boha, neopouštěj mě! Byli prý lidé, které jsi vyslyšela, kteří Tě obměkčili, jimž jsi dopřála, oč žádali.
Et Vous, Vierge Marie, priez votre divin fils et Dieu pour moi, ne m’abandonnez pas ! Il y a eu des gens, à ce qu’on dit, que vous avez exaucés, qui vous ont fléchi, auxquels vous avez accordé ce qu’ils demandaient.
Možná že se modlím špatně! Ale neumím to lépe, dělám vše, co mohu!
Peut-être est-ce que je prie mal ! mais je ne sais pas mieux, je fais tout ce que je peux !
Poznámky
„Prendre le deuil“ — vzít na sebe smutek: formální období černého šatu a společenského ústraní po úmrtí, zde užité s komickou nadsázkou na vyhlídku Audiffretovy svatby. ↩
Vévoda z Leuchtenbergu: Nikolaj Maximilianovič, vévoda z Leuchtenbergu (1843–1891), syn velkokněžny Marie Nikolajevny Ruské. Leuchtenberští vévodové byli morganatickou větví romanovského rodu. ↩
Velkokněžna Marie Nikolajevna (1819–1876), nejstarší dcera cara Mikuláše I.; sestra Alexandra II. ↩
Naděžda Akenfieffová: společnice vévody z Leuchtenbergu; jejich vztah vyvolal u ruského dvora skandál. ↩