❦
Pondělí 17. ledna 1876
Lundi, 17 janvier 1876
Teta píše, že se Galula oholil! Když člověk nemá co říct!
Ma tante écrit que Galula s’est rasé ! Faut-il n’avoir rien à dire !
Pořád ještě šiji župánek. Zdál se mi Záhadný ve vojenském úboru. Probudila jsem se celá neklidná a celý den jsem velice neklidná. Co se děje v Nice? Jsem velmi soužená, velmi neklidná. Procházely jsme se ve vile Doria, bylo tam trochu lidí, ten, kterého jsem měla za Ďábla, kolem nás projel na koni, jen jsem ho zahlédla. Myslím, že jsem byla dosti hezká, ale jakmile se vrátím domů, budu hezká určitě.
Je travaille encore à mon peignoir. J’ai rêvé du Surprenant en costume de soldat. Je me suis réveillée tout inquiète, toute la journée je le suis beaucoup. Que se passe-t-il à Nice ? Je suis très tourmentée, très inquiète. Nous nous sommes promenées à la villa Doria, il y avait quelque monde, celui que je prenais pour le Diable nous a passé à cheval, je n’ai fait que l’entrevoir ? Je crois que j’étais assez jolie, mais je suis sûre de l’être une fois rentrée.
Doma se češu velmi pěkně, dávám si vlasy kolem hlavy jako sochy a upravuji si je tak, abych měla konce vlasů vepředu, a protože jsou všechny kadeřavé, dělám si z nich nádherný uzel po antickém způsobu, jenž mi sluší jako nic jiného na světě.
Pour la maison je me coiffe très bien, je mets les cheveux autour de la tête comme les statues et je m’arrange de façon à avoir les bouts de mes cheveux devant, et comme ils sont tous frisés j’en fais un magnifique nœud à l’antique, qui va à ma figure comme aucune autre chose au monde.
Lituji, že jsem hezká doma jen sama pro sebe, nejsem sobecká, ne, vážně dělám vše pro druhé a mrzí mě, že vypadám dobře, když tu není nikdo, kdo by mě viděl.
Je regrette d’être jolie chez moi seule, je ne suis pas égoïste, non, sérieusement je fais tout pour les autres et je suis fâchée d’être bien quand il n’y a personne pour me voir.
Teta dnes večer zase psala. Papá Léon1 je v Nice.
Ma tante a encore écrit ce soir. Papa Léon est à Nice.
Ach! Je v Nice! Hned mu píši a teta dopis jako vždy odešle, aby si myslel, že přišel z Nice. Nedostane se mu ani „uštvaného psa“, ani „starého pitomce“, budu zdvořilá.
Ah ! il est à Nice ! je lui écris de suite et ma tante comme toujours expédiera la lettre pour qu’il pense qu’elle vient de Nice. Il n’aura ni du « chien fourbu » ni du « vieil imbécile » je serai polie.
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie à Léon d’Audiffret, 17 janvier 1876Pane, přijel jste do svého dobrého města a netušíte, jaké neštěstí potkalo vašeho syna. Jeho duše, zastavená Satanovi, byla prodána ve veřejné dražbě v sále nového dražebního ústavu a byla vydražena Gagerymu z London House za sedm franků padesát. Od té doby je váš nešťastný syn jen tělem bez duše, vydaným na pospas všem tělesným i duchovním nahodilostem. Duše pana Emila d’Audiffreta, kterou jeden mnich z Cimiez nalezl v potoce, byla odnesena do kláštera a uzavřena v tabatěrce představeného, ale před třemi dny uprchla. Hledá se, hledejte ji, jako dobrý otec. podepsán: dobrý přítel.
Monsieur, Vous êtes arrivé dans votre bonne ville et vous ne vous doutez pas du malheur qui est arrivé à votre fils. Son âme hypothéquée à Satan a été vendue à l’enchère publique dans la salle du nouvel établissement de la vente à la criée et a été adjugée à Cagery du London House pour la somme de sept francs cinquante. Depuis ce temps votre malheureux fils n’est qu’un corps sans âme exposé à toutes les éventualités corporelles et spirituelles. L’âme de M. Emile d’Audiffret ayant été trouvée dans un ruisseau par un moine de Cimiez avait été portée au couvent et séquestrée dans la tabatière du supérieur mais, il y a de cela trois jours, elle s’est évadée. On la cherche, en bon père cherchez-là. signé: un bon ami.
Ten Záhadný ve vojenském úboru mě souží. Bojím se víc, než si kdo myslí. „Čeho se člověk hodně bojí, to nikdy nepřijde,“ říká se, ráda bych, aby to tentokrát byla pravda. Jak je zima dlouhá, kéž by už bylo jaro, zdá se mi, že na jaře se už nebudu mít čeho bát. Připravuji si zklamání, myslím na to jaro, jako Židé mysleli na zaslíbenou zemi2, zdá se mi, že na jaře půjde vše dobře, jsem si jistá svou pomstou a vším. Je to ošklivé, neboť jaro bude nepochybně stejně smutné jako zima a bude se mi zdát ještě smutnější, protože se připravuji na spoustu úspěchů.
Ce Surprenant en costume militaire me tourmente. Je crains plus que l’on ne pense. « Ce que l’on craint beaucoup n’arrive jamais » dit-on, je voudrais que ce fut vrai pour cette fois. Que l’hiver est long, que n’est-ce déjà le printemps, il me semble qu’au printemps je n’aurai plus rien à craindre. Je me prépare une désillusion, je pense à ce printemps comme les Juifs pensaient à la terre promise, il me semble qu’au printemps tout ira bien, je suis sûre de ma vengeance et de tout. C’est laid, car le printemps sera sans doute aussi triste que l’hiver et me semblera plus triste encore parce que je me prépare à un tas de réussites.
Není to dost hloupé! Jsem přesvědčená, že Záhadného získám, je to jen otázka času, říkám si v duchu. Dejte přece, ať myslím rozumně! Co jsem to za mizernou holku! Sama si působím trápení, vymýšlím si příběhy a nakonec jim věřím a pevně čekám, že se splní.
Est-ce assez bête ! Je suis persuadée que j’aurai le Sur-prenant, ce n’est qu’une question de temps, me dis-je intérieurement. Faites donc que je pense sagement ! Quelle fichue fille ! Je me fais moi-même des ennuis, en me composant des histoires je finis par y croire et par attendre fermement leur réalisation.
A ty příběhy si vymýšlím vždy před usnutím. A potom jsem velmi roztrpčená, když se to nestane tak, jak jsem si to naplánovala.
Et c’est toujours avant de m’endormir que je compose ces histoires. Et après je suis très vexée lorsque ça n’arrive pas comme j’ai arrangé.
Zkrátka jisté je, že jsem velmi soužená a souží mě to neustále, od rána až dosud. Ten Girofla ve vojenském úboru jako by mi věstil nějaké neštěstí.
Enfin ce qu’il y a de positif c’est que je suis très tourmentée et continuellement tourmentée, depuis le matin jusqu’à présent. Ce Girofla en costume militaire semble me présager quelque malheur.
Ach! Mizerný chlapče! Kdo by řekl, když jsem tě nazývala „Audiffret, ten milý chlapík“, že mi způsobíš tolik trápení. Ach, ty lotře! Ach, ničemo!
Ah ! misérable garçon ! Qui eut dit quand je te nommais « Audiffret, ce gentil garçon » que tu me causerais tant de tracas. Ah ! canaille, Ah ! scélérat !
Zítra je veliký svátek Křtu Páně.3 V Rusku se v předvečer tohoto svátku věští budoucnost. Já budu bdít s hřebenem pod polštářem.
Demain c’est une grande fête le Baptême de Jésus. En Russie on fait la bonne aventure la veille de cette fête. Moi je veillerai un peigne sous mon oreiller.
Nevěřili byste, jak mě Nice znepokojuje. Nikdy nebo skoro nikdy se mi ještě nestalo, abych se kvůli nějaké věci znepokojovala celý den, abych na ni bez ustání myslela.
Vous ne sauriez croire combien Nice m’inquiète. Jamais ou presque jamais encore il ne m’est arrivé d’être inquiète d’une chose pendant tout un jour, d’y penser sans cesse.
Ach! Mizerný chlapče, ničemný Nicejče, synu psa a Léona!4
Ah ! fichu garçon, coquin de Niçois, fils de chien et de Léon !
A já se jím ještě zabývám po té historii s pozváním?! Fuj! Ta odporná vzpomínka! Proč mě přichází špinit, proč je mezi Audiffretem a mnou cokoli jiného než koketérie!
Et je m’en occupe encore après l’histoire de l’invitation ? ! Fi ! le détestable souvenir ! Pourquoi vient-il me salir, pourquoi y-a-t-il entre Audiffret et moi autre chose qu’une coquetterie !
Považte, jak na něj zuřím! Howardovi nejsou mladý muž, žádný Girofla; zachoval se jako oni nebo skoro jako oni. A já o tom mluvím a jsem neklidná, jestli se ožení nebo zemře! Ne, v hloubi duše ho nenávidím, pohrdám jím, protože se zachoval špatně, protože na nás naplil! Co je úděsnějšího než to nás.
Pensez si je suis furieuse contre lui ! Les Howard ne sont pas un jeune homme, un Girofla; il a fait comme eux ou à peu près comme eux. Et j’en parle et je suis inquiète s’il se marie ou s’il meurt ! Non, au fond je le déteste, je le méprise parce qu’il s’est mal conduit, parce qu’il nous a craché dessus ! Qu’y-a-til de plus atroce que ce nous.
A když pomyslím, že je to pravda! Nebeský hrome! Lávo Vesuvu! Bouře oceánu!
Et quand je pense que c’est vrai ! Tonnerre du ciel ! Lave du Vésuve ! Tempête de l’Océan !
Vskutku, nechápu, jak o něm mohu mluvit! Jak to, že ho nepohřbím ve věčném zapomnění!
Vrai, je ne comprends pas comment j’en parle ! Comment je ne l’enterre pas dans un oubli éternel !
Ach! Jak je naše postavení ubohé. Opovržení, odvržení!
Ah ! que notre position est misérable. Dédaignés, rejetés !
Copak se Bůh nesmiluje nad ubohým stvořením, které se trýzní od rána do večera!
Est-ce que Dieu ne prendra pas en pitié une pauvre créature qui se déchire du matin au soir !
Prosím vás, nemyslete si, že si stěžuji na naše postavení, abych si nemusela stěžovat kvůli Záhadnému.
Je vous prie ne pensez pas que je me plains de notre position ne voulant pas me plaindre à cause du Surprenant.
Bohu díky zde nezastírám ani své myšlenky, ani své srdce a vyjevuji všechen svůj cit, ba až příliš.
Dieu merci je ne déguise ni ma pensée ni mon cœur ici, et ne dis que trop tout mon sentiment.
Čím víc na to myslím, tím víc si zoufám. Ta Robensonová, sprostá Američanka, dívka lehkých mravů5, a má své postavení a je přijímána ve společnosti. A já, a já! Celý život to píši a nikdy to nenapíšu dost!
Plus j’y pense plus je me désespère. La Robenson, une vile américaine, une fille fast, et elle a une position et elle est reçue. Et moi, et moi ! Je passe ma vie à l’écrire et jamais je ne l’écrirai assez !
Trpím, jak ještě nikdo netrpěl.
Je souffre comme on n’a jamais souffert.
Bože a Ježíši Kriste, smilujte se nade mnou, říkám pořád totéž, ale sami vidíte, jak jsem nešťastná! Měj přece soucit s ubožačkou, ó svatá Panno Maria, smiluj se nade mnou, oroduj za mě u Boha!
Dieu et Jésus Christ, prenez-moi en pitié, je dis toujous la même chose, mais Vous voyez Vous-même comme je suis malheureuse ! Ayez-donc de la compassion pour une misérable, ô Sainte Vierge Marie ayez pitié de moi, priez Dieu., pour moi !
Poznámky
„Papa Léon“ — pan Léon d’Audiffret z Tour Audiffret v Nice, jemuž Marie od října 1875 posílala žertovné dopisy; jeho příbuzenský vztah k Émilu d’Audiffretovi deník neuvádí. ↩
Zaslíbená země — země Kanaán slíbená Izraelitům při jejich vyjití z Egypta; přísloví pro vytoužený cíl, který se ukáže nedosažitelným. ↩
Pozn. překl.: Svátek Zjevení Páně (Theofanie), který pravoslavná církev podle juliánského kalendáře slaví 19. ledna. ↩
„Fils de chien et de Léon!“ — „synu psa a Léona!“ — spojuje běžnou nadávku („synu psa“) s křestním jménem Audiffretova otce, čímž jí dodává jízlivosti. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „fast“ (viktoriánský výraz pro dívku nevázaných, lehkých mravů). ↩