❦
Středa 19. ledna 1876
Mercredi, 19 janvier 1876
Teta píše, že hrabě Markoff u ní byl. Těší mě, že je stále zdvořilý, už jsem se bála, aby nezačal být jako ostatní, on, který jezdí každou zimu a který k nám zůstal vždy stejný.
Ma tante écrit que le comte Markoff a été chez elle. Cela me fait plaisir de voir qu’il continue à être poli, je craignais déjà qu’il devint comme les autres, lui qui vient chaque hiver et qui est resté toujours le même envers nous.
Nevěřili byste, jak si vážím lidí jako de Mouzay, de Daillens, de Ballore a jeho dcery, Barnola, Bihovetz, Galula, Pepino, Markoff. To je, myslím, seznam těch, kdo na nás nenaplili1. Jejich jména, ať jsou jakákoli, mám zapsaná v srdci zlatým písmem, ale jména ostatních písmem ohnivým.
Vous ne sauriez croire combien j’apprécie les personnes comme de Mouzay, de Daillens, de Ballote et ses filles, Barnola, Bihovetz, Galula, Pépino, Markoff. Voilà je crois la liste de ceux qui ne nous ont pas craché dessus. Les noms, quels qu’ils soient, sont écrits en lettres d’or dans mon cœur, mais les noms des autres en lettres de feu.
Hned po hodině malby jdeme navštívit galerii Spada2, kde jsou jen ošklivé obrazy, které jsou sice staré, ale přesto to jsou mazanice. Ale ta socha stojí za vidění, je-li to vskutku socha Pompeiova, u jejíchž nohou hromada sprostých surovců zavraždila nešťastného a božského Caesara. Tvrdí se dokonce, že ta skvrna na koleni je skvrna Caesarovy krve. Odtud jdeme do kostela svatého Jana v Lateránu3, nesmírného a nádherného. Přesto je u hlavního oltáře pár malicherností a ne tolik souměrnosti, kolik by bylo třeba, aby byl kostel dokonalý.
Tout de suite après ma leçon de peinture nous allons visiter la galerie Spada où il n’y a que de vilains tableaux qui pour être vieux n’en sont pas moins des croûtes. Mais la statue est curieuse à voir, si c’est véritablement la statue de Pompée aux pieds de laquelle le malheureux et divin César a été assassiné par un tas de viles brutes. On assure même que la tache du genou est une tache du sang de César. De là nous allons à l’église de Saint-Jean de Latran, immense et magnifique. Quelques petitesses cependant au maître autel, et pas autant de symétrie qu’il en faudrait pour que l’église soit parfaite.
Když člověk viděl římské paláce a kostely, musí si buď podříznout hrdlo, anebo se všeho vzdát. Jak se může líbit nádherný dům (o pěkném ani nemluvě) po vší té velikosti. Jak vyzdobit svůj dům po ozdobách, které tu člověk vidí?
Après avoir vu les palais et les églises de Rome il faut ou se couper la gorge ou renoncer à tout. Comment peut plaire une magnifique maison, (je ne parle plus d’une jolie) après toutes ces grandeurs. Comment orner sa maison après les ornements qu’on voit ici ?
Jak se spokojit se sebekrásnějším vyřezávaným dřevěným stropem po stropech mozaikových? Všechny ty sloupy, které zbožňuji, všechny ty sochy, to vše mě uvádí ve zmatek a nutí mě závidět... komu? Králi, papeži, světu. Chtěla bych být dost bohatá, abych mohla nakoupit všechna mistrovská díla a zavřít je do nejkrásnějšího paláce na světě.
Comment se contenter du plus beau plafond en bois sculpté après les plafons en mosaïque ? Toutes ces colonnes que j’adore, toutes ces statues, tout cela me confond et me fait envier... qui ? Le roi, le pape, le monde. Je voudrais être assez riche pour acheter tous les chefs d’œuvre et les enfermer dans le plus beau palais du monde.
Pokud jde o krásné věci, ty bych nechala stranou, vzala bych si jen ty nejkrásnější, a při své přísnosti bych si jich nevzala mnoho. Marné sny!
Quand aux choses belles je les abandonnerais, je ne prendrais que les plus belles, et avec sévérité je ne prendrais pas beaucoup. Vains rêves !
V tom kostele jsme potkaly baronku Ixhullovou, která přistoupila k mámě a dlouho s ní hovořila a omlouvala se manželovou nemocí, že dosud nepřišla. Máma u ní byla minulou neděli, jsou to tři dny.
Dans cette église nous avons rencontré la barone Ixhull qui s’est approchée de maman et lui a longtemps parlé s’excusant par la maladie de son mari de n’etre pas encore venue. Maman a été dimanche dernier chez elle, cela fait trois jours.
Odtud na Pincio, pak na Corso, všude je dav. Mám ten ruch ráda.
De là au Pincio, puis sur le Corso, il y a foule partout. J’aime cette animation.
Zdálo se mi, že tančím valčík v Tchernakovce4 s Meyerem, naším starým zahradníkem. Byl u nás ples a viděla jsem všechny nicejské pány.
J’ai rêvé que je valsais, à Tchernakovka, avec Meyer notre vieux jardinier. Il y avait bal chez nous et je voyais tous les messieurs de Nice.
Teta píše, že Záhadný, ale ona ho tak nenazývá, teď všichni u nás v Nice i zde dávají tomu ubohému chlapci příšerné jméno, říkají mu britaja soroka,5 což znamená Oholená straka, a zkráceně se říká prostě soroka. Teta tedy píše, že Soroka byl v Opeře a celý večer nedělal nic jiného, než že plakal, plakal doopravdy. Teta se domnívá, že plakal, protože ho ta Angličanka vykázala z domu.
Ma tante écrit que le Surprenant, mais elle ne le nomme pas ainsi, à présent tout le monde chez nous à Nice et ici donne un nom affreux à ce pauvre garçon, on le nomme britaya soroka ce qui veut dire Pie rasée et par abréviation on dit soroka simplement, ma tante écrit donc que Soroka était à l’Opéra et pendant toute la soirée n’a fait que pleurer, pleurer pour de vrai . Ma tante suppose que ses larmes étaient causées par une expulsion de chez l’Anglaise.
Tetu dopis představenému velmi pobavil, představuje si, jak dva mniši přicházejí do Věže, já také. Muselo to být to nejkomičtější na světě. Když mu ohlásili dva mnichy, jistě si pomyslel, že jsou to převlečenci, a nařídil je zadržet, pak přišel sám, chystaje se je usvědčit, a místo toho našel dva opravdové mnichy se zkříženými pažemi na hrudi a s pokorným výrazem.
Ma tante est très amusée par la lettre au Supérieur, elle se figure l’arrivée de deux moines à la Tour, moi aussi. Cela a dû être tout ce qu’il y a de plus drôle. Quand on lui eut annoncé deux moines, il a sans doute cru que c’étaient des déguisés et a ordonné de les retenir puis est arrivé lui-même se préparant à confondre et au lieu de cela il a trouvé deux vrais moines aux bras croisés sur la poitrine et l’air humble.
Co jim řekl? Co mu odpověděli?
Que leur a-t-il dit ? Que lui ont-il répondu ?
Představuji si celý ten výjev.
Je me représente toute la scène.
Byly jsme znovu u monsignora de Falloux, jenž byl velmi laskavý, slíbil, že pro nás udělá vše, a mluvil o svých chudých, o nešťastných časech pro tak nedůstojně oloupené duchovenstvo6, načež mu máma řekla, že udělá vše, co bude moci, a já připojila polovičatý nářek nad neštěstím, které v poslední době postihlo církev; v hloubi duše náramně spokojená, že těm jeho líným a smyslným kutnářům7 ubrali trochu sádla, ale monsignora má poznámka okouzlila.
Nous étions encore chez Monseigneur de Falloux qui a été très aimable, a promis de tout faire pour et a parlé de ses pauvres, des temps malheureux pour le clergé si indignement dépouillé, sur cela maman lui dit qu’elle ferait tout ce qu’elle pourrait et j’ajouterai une demi-lamentation sur le malheur qui a frappé l’église dernièrement; toute contente au fond de ce qu’on eut repris un peu de graisse à ses frocards paresseux et luxurieux, mais monseigneur a été charmé de ma remarque.
Přišly zprávy z Ruska, nic dobrého. Mohu se jen modlit k Bohu a bát se. Teď si stěžuji, ale co teprve, kdybychom přišli o jmění! Hrůza! Modlím se k Bohu a třesu se. Bůh mě neopustí.
Il y a des nouvelles de Russie, rien de bon. Je ne puis que prier Dieu et craindre. Je me plains à présent, que serait-ce donc si nous perdions notre fortune ! Horreur ! Je prie Dieu et tremble. Dieu ne m’abandonnera pas.
Nudím se v Římě, chtěla bych umět chtít být v Nice. Raději trpím tam než kdekoli jinde.
Je m’ennuie à Rome, je voudrais pouvoir vouloir être à Nice. J’aime mieux souffrir là qu’ailleurs.
Nice, to je můj milý kraj.
Nice, c’est mon cher pays.
Vidím Řím, Paříž, Londýn, krále, dvory, ale není nic tak milého jako mé drahé město.
Je vois Rome, Paris, Londres, les rois, les cours, mais il n’y a rien de gentil comme ma chère ville.
Jestli budu někdy bohatá, s titulem a šťastná, nezapomenu na ně a budu tam trávit několik měsíců v roce, ne, několik měsíců nebudu moci, neboť všude kromě Londýna je hlavní sezonou zima. Ale jezdila bych do Nice každý rok, ať už v zimě nebo v létě. A čas od času bych tam strávila celou zimu.
Si jamais je suis riche et titrée et heureuse je ne l’oublierai pas et j’y passerai plusieurs mois dans l’année, non, plusieurs mois je ne pourrai pas, car partout excepté à Londres l’hiver est la saison principale. Mais je viendrais chaque année à Nice, peu importe en hiver ou en été. Et de temps en temps j’y passerai un hiver entier.
Myslím, že mám Nice tak ráda kvůli tomu zámku8. Možná.
Je crois que ce qui me fait tant aimer Nice, c’est le château. Peut-être.
Žárlím tak, že bych kousala a škrtila, žárlím na přítomnost a hlavně na minulost, protože tu už nelze nijak změnit.
Je suis jalouse à mordre et à étrangler, jalouse du présent et surtout du passé parce qu’il n’y a plus moyen de le changer.
Kdybych byla muž, v deseti letech bych si vybrala asi deset holčiček ve věku pěti šesti let a zavřela bych je na nějaké hoře do pevnosti se ženami, které by dohlížely na jejich výchovu, za deset let by mi bylo dvacet a těm dívkám patnáct šestnáct, a tehdy bych si mezi nimi vybrala. Je zvláštní starat se tolik o minulost, inu já se o ni starám víc než o přítomnost; přítomnosti lze zabránit, ale minulosti? Vzít si ženu, která byla zamilovaná, která se dívala na muže, která s nimi mluvila!
Si j’étais homme, à l’âge de dix ans je choisirais une dizaine de petites filles de cinq à six ans et je les enfermerais sur une montagne dans une forteresse avec des femmes qui soigneraient leur éducation, dans dix ans j’aurais vingt ans et ces filles quinze et seize ans, alors je choisirais parmi elles. C’est étrange de se soucier tant du passé, eh bien moi je m’en soucie plus que du présent; on peut empêcher le présent, mais le passé ? Prendre une femme qui a été amoureuse, qui a regardé des hommes, qui leur a parlé !
Jsem žena a musím vybírat z prostopášníků světa, což mě rozzuřuje. Neboť všichni ti pánové... Bože, kdybych doopravdy milovala, nechtěla bych milovaného muže právě kvůli minulosti, pořád by se mi zdálo, že vzpomíná, že mě srovnává, že myslí na minulost, na ty, které miloval. A žárlila bych na pouhou vzpomínku, na jedinou myšlenku stejně jako na všechno...
Je suis femme et il me faut choisir parmi les dévergondés du monde, ce qui me met en fureur. Car tous ces messieurs... Dieu si j’aimais sérieusement je ne voudrais pas de l’homme aimé à cause du passé, il me semblerait toujours qu’il se souvient, qu’il me compare, qu’il pense au passé, à celles qu’il a aimées. Et je serais aussi jalouse d’un souvenir, d’une seule pensée que de tout...
Ach! Neumím dobře psát, ale vím, že žárlím, žárlím, žárlím!
Ah ! je ne sais pas bien écrire mais je sais que je suis jalouse, jalouse, jalouse !
A na koho, dobrý Bože! Na ošklivého Nicejce, na mizerného zhýralce, kterému jsem úplně ukradená!
Et de qui bon Dieu ! D’un vilain Niçois, d’un misérable débauché qui ne se fiche pas mal de moi !
Ach! Já upadám.
Ah ! je dégénère.
Poznámky
„Naplili na nás“ — Mariin opakující se obraz pro společenské odmítnutí a přezírání; ti, kdo se k rodině za soudních nesnází chovali s opovržením. ↩
Galleria Spada: palác v Římě s malou, ale proslulou uměleckou sbírkou, slavný především Borrominiho kolonádou s nuceně zkrácenou perspektivou. ↩
San Giovanni in Laterano (Svatý Jan Lateránský): římská katedrála, biskupský stolec papežův, nejstarší a nejvýše postavená ze čtyř hlavních římských bazilik. ↩
Tchernakovka: statek rodiny Bashkirtseffových na Ukrajině; domov z dětství, který se v Mariiných nostalgických a snových pasážích objevuje často. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky: „britaya soroka“ (česky přepsáno britaja soroka) — oholená straka (soroka = straka); přezdívka Audiffreta, oholeného žvanila. ↩
„Tak nedůstojně oloupené“ duchovenstvo — narážka na italské risorgimento: roku 1870 nový italský stát zabral Papežský stát a ponechal papeže jako „vatikánského vězně“. Falloux to přirozeně oplakával. ↩
„Frocards“ — pohrdlivý výraz pro mnichy (od froc, mnišská kutna); Mariino soukromé antiklerikální mínění, před monsignorem pečlivě skrývané. ↩
„Zámek“ (le château): zámecký kopec (Colline du Château) nad starým městem Nice. ↩