❦
Sobota 15. ledna 1876
Samedi, 15 janvier 1876
Tady je dopis Andriotovi, musím v něm zopakovat několik věcí, protože jsem si skoro jistá, že Záhadný ty své nečetl, a protože je třeba uvést do obrazu toho znamenitého Saetona, který to jistě roztroubí, a trochu se zasmějeme putování té duše. Andriot o tom jistě poví Prodgersové, vždyť ji snědla právě ona.
Voilà la lettre à Andriot, j’y suis obligée de répéter plusieurs choses parce que je suis presque certaine que le Surprenant n’a pas lu les siennes et parce qu’il faut mettre au courant ce digne Saëtone qui ne manquera pas de jaser et on rira un peu des pérégrinations de l’âme. Sans doute Andriot en parlera à Prodgers puisque c’est elle qui l’a mangé.
Opsaný dopis · Lettre de Marie à Andriot, signée des moines de Cimiez, 15 janvier 1876Veledůstojný bratře, račte přečíst tento dopis pozorně, neboť se v něm jedná o zájem větší než život pro jednoho z vašich nejdražších přátel. Před několika dny nám náš důstojný a ctihodný otec představený sdělil novinu nejsladší — obrácení ubohé zbloudilé ovečky1, obrácení nadmíru prostopášného a nadmíru nestoudného Emila d’Audiffreta; chystal se tedy opustit svět i Maurice Grose! Při té zprávě jsme celí u vytržení napsali budoucímu bratru Emilovi od Bídy a Provazu dopis plný láskyplných slov, nejotcovštějších napomenutí a prodchnutý nejněžnějším zájmem, vyzývajíce jej, aby následoval své šlechetné povolání a přišel si vysloužit věčnou korunu u nohou Páně. Radovali jsme se nadarmo! Sotva jsme naše poselství odeslali, dozvěděli jsme se cosi nového a strašlivého! Důvěra našich srdcí byla zrazena! Svatost slov Pokání, obrácení pošlapána! Emile chtěl vzít na sebe kutnu2 jen proto, že už neměl duši!! Nešťastná duše, zastavená Satanovi, jemuž nemohl zaplatit, byla právě zabavena mistrem Arnulfim, vymáhajícím advokátem3, a měla být prodána v dražbě4 v sále nového dražebního ústavu5 dne 4. ledna 1876, v úterý, o půlnoci. Vyvolávací cena tři franky. Užasli jsme, ale běda! Příliš pozdě! Duše byla již vydražena za sedm franků padesát Gagerymu z London House. Zachvěli jsme se, a nebyli jsme ještě u konce! Hanebný a nevědomý Gagery se svou hrubostí, jež je vlastní lidem jeho druhu, nepochopilani slovoéterickou podstatu svého nákupu! Pokládaje duši přenešťastného Emila za ústřici a nalezna v ní mnoho neznámých nestvůr, cítil se okraden, udělal z ní paštiku a prodal ji paní Prodgersové za čtyři franky, a paní Prodgersová, snědši onu paštiku ve společnosti několika svých přátel, pocítila velkou nevolnost stejně jako ti, kdo se zúčastnili oné ohavné hostiny. Naštěstí pro Emilovo tělo, jež lze přirovnat k pytli neřestí6, naštěstí pro jeho mizerné tělo jeden z našich bratří, jeden z těch, jejichž kutnu chtěl zprostituovat tím, že se stane mnichem bez duše, šel kolem jedné stoky u Paillonu a spatřil jeho duši, kterou poznal podle její černoty, jeho duši, jež plula do řeky ve stavu k zděšení! Náš bratr se obětoval a vstoupil až po krk do bahna, hrdinně z něj vytáhl onu duši, jež už bratřila se svými druhy v neštěstí, a přinesl ji do našeho svatého příbytku, kde jsme ji pečlivě uzavřeli do bedny na dříví představeného. Ihned jsme napsali nešťastným pozůstatkům toho, jenž býval Emilem d’Audiffretem, abychom jim oznámili podmínky, za nichž by tuto duši mohli znovu spatřit. Emilovo tělo mělo přijít až ke klášteru, bosé, do pasu nahé, a uštědřovat si rány třmenovým řemenem7 na všechny masité partie. Mimoto mělo vykonat pouť do Lurd8. Ale ten zatvrzelý pohan otálel s vykonáním těchto drobných formalit, zaneprázdněn tím, jak činil potěšení panu hraběti de Tournonovi a panu Georgesi Bergeraultovi, pařížskému inspektoru psů. Zatímco se zahazoval se svými dvěma dodavateli, zatímco pracoval na zničení svého těla stejně jako na zničení své nepřítomné duše, ta nešťastná duše... zkrátka v té době se přihodilo veliké neštěstí. Zpravujeme o tom nešťastného mladíka tímto dopisem, který mu vy, náš důstojný bratře a jeho příteli, doručíte, až se s jeho obsahem seznámíte. Pomozte nám v našem pátrání! Bůh vás opatruj. Bratři atd.
Très honoré frère, Veuillez lire attentivement cette lettre attendu qu’il est question d’un intérêt plus grand que la vie pour un de vos plus chers amis. Il y a de cela quelques jours notre digne et révérend père supérieur nous avait communiqué une nouvelle des plus douces, la conversion d’une pauvre brebis égarée, la conversion du très-débauché et très-dévergondé Emile d’Audiffet; il allait donc quitter le monde et Maurice Gros ! A cette nouvelle, tout émerveillés, nous avons écrit au futur frère Emile de la Misère et Corde une lettre pleine d’affectueuses paroles, des plus paternelles remontrances et emprunte du plus tendre intérêt, l’invitant à suivre sa généreuse vocation et à venir gagner la couronne éternelle aux pieds du Seigneur. Nous nous réjouissions en vain ! A peine avions-nous expédié notre message, que nous avons appris du nouveau et de l’atroce ! La confiance de nos cœurs était trahie ! La sainteté des mots Repentir, conversion, foulée aux pieds ! Emile ne voulait prendre le froc que parce qu’il n’avait plus d’âme !!> La malheureuse âme, hypothéquée à Satan auquel il n’avait pas pu payer, venait d’être saisie par maître Arnulfi avoué poursuivant et allait être vendue sur folle enchère dans la salle du nouvel établissement de la vente à la criée, le 4 janvier 1876, au jour de mardi, à l’heure de minuit. Mise à prix trois francs. Nous nous sommes étonnés mais hélas ! trop tard ! l’âme était déjà adjugée pour la somme de sept francs cinquante à Gagery du London House. Nous avons frémi, nous n’étions pas encore au bout ! L’infâme et l’ignorant Gagery avec cette grossièreté commune à ceux de son espèce ne comprit au mot pas l’essence ethérée de son achat ! Prenant l’âme du trop infortuné Emile pour une huître et y ayant trouvé beaucoup de monstres inconnus il se crut volé, il en fit un pâté et le vendit à Mme Prodgers pour le prix de quatre francs et Mme Prodgers ayant mangé ce pâté en compagnie de plusieurs de ses amis, éprouva un grand malaise ainsi que ceux qui avaient participé à l’abominable repas. Heureusement pour le corps d’Emile qu’on peut bien comparer à un sac de turpitudes, heureusement pour son fichu corps, un de nos frères, un de ceux dont il voulait prostituer le froc en se faisant moine sans âme, passant près d’un égout du Paillon vit son âme qu’il reconnut à sa noirceur, son âme qui s’en allait dans le fleuve dans un état à faire frémir ! Notre frère se dévoua et entra jusqu’au cou dans la vase, en tira héroïquement l’âme, qui fraternisait déjà avec ses compagnons d’infortune, et l’apporta dans notre sainte demeure où nous l’avons soigneusement enfermée dans la boîte à bois du supérieur. Nous avons de suite écrit aux malheureux restes de celui qui fut Emile d’Audiffret, pour leur faire savoir les conditions moyennant lesquelles ils pouvaient revoir cette âme. Le corps d’Emile devait venir jusqu’au couvent, pieds nus, nu jusqu’à la ceinture et s’administrant des coups d’étrivière sur toutes les parties charnues. Il devait en outre accomplir un pèlerinage à Lourdes. Mais ce païen endurci a tardé d’accomplir ces petites formalités, occupé qu’il était à faire les délices de M. le comte de Tournon et de M. Georges Bergerault, inspecteur des chiens de Paris. Pendant qu’il s’encanaillait avec ses deux fournisseurs, pendant qu’il travaillait à la destruction de son corps aussi bien qu’à celle de son âme absente cette âme infortunée... en un mot un bien grand malheur arrivait pendant ce temps Nous en informons le malheureux jeune homme par cette lettre que vous, notre digne frère et son ami, lui remettrez après avoir pris connaisance. Aidez-nous dans nos recherches ! Que Dieu vous garde. Les frères etc.
Přikládám poslední dopis Emilovi pro případ, že by jej nečetl, Saetone si jej přečte. Teď, když je Andriot v obraze, budu v korespondenci pokračovat jeho prostřednictvím.
J’y joins la dernière lettre à Emile au cas où il ne l’aurait pas lue, Saëtone la lira. A présent qu’Andriot est au courant, je continuerai la correspondance en la faisant passer par ses mains.
Vyšly jsme se projít do vily Borghese, která je krásnější než vila Doria.
Nous sommes allées nous promener à la villa Borghése qui est plus belle que celle de Doria.
Byl tam dav lidí a roztomilá princezna Markéta9 se procházela pěšky jako prostá smrtelnice a za ní jel kočár s kočím a dvěma lokaji v červené livreji.
Il y avait une foule de monde et la gentille princesse Marguerite se promenait à pied comme une simple mortelle, suivie de sa voiture avec le cocher et les deux valets de pied en livrée rouge.
To množství kočárů s erby10 mě rmoutí, my nejsme nikde, neznáme nikoho! Bože, pomoz mi tady v Římě! Nemám ani tu útěchu, že bych mohla toužit po Nice, v Nice jsme na tom ještě hůř! V Římě je aspoň naděje. Bože můj, jsem snad směšná se svým soužením a svými věčnými modlitbami, ale jsem tak ubohá.
Cette quantite de voitures armoriees m’attriste, nous ne sommes nulle part, nous ne connaissons personne ! Dieu aidez-moi a Rome ! Je n’ai meme pas la consolation de desirer Nice, a Nice nous sommes encore plus mal ! A Rome il y a de l’espoir du moins. Mon Dieu je suis peut-etre ridicule avec mon tourment et mes prieres eternelles mais je suis si miserable.
Večer se mě máma ptá na datum loňského masopustu, sahám po deníku a ani nevím jak, dvě hodiny v něm listuji. Probrala jsem celou giroflovskou éru11, což mě přenáší do Nice a působí mi veliký neklid, Oliva mě nesmírně znepokojuje. Cítím, jak slábnu až k šílenství, když pomyslím, že se Záhadný může oženit a že nikdy, nikdy se nedočkám své pomsty! Hlavně mě rozzuřuje má ponižující porážka. Hrozně se sama před sebou stydím, že jsem si [Zrušená slova] víc než jen všimla muže, který na mě naplil. Je to úděsné! Vyčerpala jsem všechny silné výrazy, teď jsem řekla úděsné a ani to mi nepřipadá dost.
Le soir maman me demande la date du carnaval de l’an passé, je m’adresse à mon journal et s’en m’en apercevoir passe deux heures à le feuilleter. J’ai repassé toute l’époque giro-flienne, ce qui me transporte à Nice et me donne de grandes inquiétudes, l’Olive m’inquiète grandement. Je me sens faiblir jusqu’à la folie quand je pense que le Surprenant peut se marier et que jamais, jamais, je n’aurai ma vengeance ! Je suis surtout furieuse de ma défaite humiliante. J’ai affreusement honte devant moi-même d’avoir [mots cancellés] plus que remarqué un homme qui m’a craché dessus. C’est atroce ! J’ai usé toutes les expressions fortes, à présent j’ai dit atroce et ce ne me semble pas assez.
Ten nezdar mi nejde z hlavy, tak mě ponížil, že na to nikdy nezapomenu. Tohle nemůžete pochopit! Já, která jsem se měla za královnu, za vílu, já, která jsem hleděla na všechny tak, jak člověk hledí na malou chaloupku z vrcholu hory, já, která jsem si myslela, že stačí, abych si přála! A je po mně veta!12
Cet échec ne me sort pas de la tête, j’en suis si humiliée que je ne l’oublierai jamais. Vous ne pouvez pas comprendre cela ! Moi, qui me pensais reine, fée, moi qui regardais tout le monde comme on regarde un petit chalet du haut d’une montagne, moi qui croyais n’avoir qu’à désirer ! C’est moi qui suis flambée !
A on se ožení a já zůstanu na celý život s ohavnou vzpomínkou! Doufám, že mě Bůh tolik nezarmoutí!
Et il se mariera et je resterai pour toute ma vie avec un abominable souvenir ! J’espère que Dieu ne me chagrinera pas tellement !
A jak se budu tvářit před domácími? Bojím se bát, neboť kdykoli se bojím nějaké podlosti, vždycky se přihodí.
Et quelle mine j’aurai devant ceux de la maison ? Je crains de craindre, car lorsque je crains une vilenie elle arrive toujours.
Neodvažuji se modlit k Bohu, neboť stačí, abych se modlila, a to, oč žádám, se nestane.
Je n’ose pas prier Dieu car je n’ai qu’à prier pour que ce que je demande n’arrive pas.
Neodvažuji se zůstat bez modlitby, neboť potom si řeknu: Ach! Kdybych se byla k Bohu modlila!
Je n’ose pas rester sans prier car après je dirai: Ah ! si j’avais prié Dieu !
Rozhodně se budu modlit, aspoň si nebudu mít co vyčítat.
Décidément je vais prier, au moins je n’aurai rien à me reprocher.
Řekla jsem si: žiji proto, abych byla šťastná, vše se musí přede mnou sklonit. A hleďte, jak to dopadlo.
Je m’étais dit: je vis pour être heureuse, tout doit s’incliner devant moi. Et voyez ce qui en est.
Přestože si zoufám, v hloubi duše přece nedokážu o ničem pochybovat a říkám si: ne-li teď, bude to později, ale bude to.
Tout en désespérant je ne peux m’empêcher au fond de ne douter de rien et de me dire: si ce n’est à présent ce sera plus tard, mais ce sera.
A tak je to se vším.
Et c’est ainsi pour toutes choses.
Počkejte, hledám větu, která by shrnula tuhle situaci, hledám ji od chvíle, kdy je situace taková, a nemohu ji najít.
Attendez, je cherche une phrase pour résumer la situation, je la cherche depuis que la situation est telle, et je ne la trouve pas.
Nemohu ji najít, inu, k čertu s ní. Byla jsem si vším tak jistá, nikdy mě nenapadlo, že by mi něco mohlo chybět, zpoždění ano, ale úplné selhání, to snad ne! A vidím s hrůzou a ponížením, že jsem se mýlila, že mi nic nevychází tak, jak chci!
Je ne la trouve pas, eh bien, au diable. J’étais si sûre de tout, jamais l’idée ne m’était venue que quelque chose pouvait me manquer, un retard oui, mais un manque complet, allons-donc ! Et je vois avec terreur et humiliation que je me suis trompée, que rien m’arrive comme je veux !
Všechny nervy mi povolují a cítím se zemdlená a hloupá, a udivená a zarmoucená, když pomyslím, že s Audiffretem by to byla zase jen podlost!
Tous mes nerfs se détendent et je me sens molle et stupide, et étonnée et chagrinée quand je pense qu’avec Audif-fret ce serait encore une vilenie !
Není to proto, že ho miluji; nedokážu nikoho doopravdy milovat, miluji korunku a peníze. Ale je strašné pomyslet, že vše uniká!
Ce n’est pas parce que je l’aime; je ne puis aimer personne sérieusement, j’aime une couronne et l’argent. Mais c’est affreux de penser que tout échappe !
Znovu jsem všechno nachystala pro druhou část příběhu, a hle, padá to vniveč!13
J’avais de nouveau tout arrangé pour la seconde partie de l’histoire et voilà que cela tombe en quenouille !
Ach! U sta hromů hromských!14
Ah ! bigre de bigre !
Zatracená práce! Bída nad bídy!
Chien de chien ! Misère des misères !
Není-li už Audiffret, není už Nice! Nikdy se tam už nechci vrátit, chtěla jsem se tam vrátit jen kvůli němu, protože to bylo milé, zábavné, čisté! Ale bez něho!... ne, to je nemožné.
S’il n’y a plus d’Audiffret il n’y a plus de Nice ! Je ne veux plus jamais y retourner, je ne voulais y retourner que pour lui, parce que c’était gentil, amusant, propre ! Mais sans lui !.. non c’est impossible.
Zámek, v němž bydlí pan a paní d’Audiffretovi!
Le château habité par M. et Mme d’Audiffret !
Ale na co se budu dívat každé ráno a každý večer!
Mais que regarderai-je chaque matin et chaque soir !
Je to nemožné. Ne, nechci říkat je to nemožné, neboť aby mi dokázali opak, učiní to možným. Kdo? Bůh. Opravdu by od něho bylo zlé, kdyby se zaměstnával tím, že mě bude soužit. Ach, jak jsem neklidná, ach, kdyby už mohlo být jaro! Ach, kdybych vše nalezla ve stejném stavu!
C’est impossible. Non, je ne veux pas dire c’est impossible car pour me prouver le contraire on va faire le faire possible. Qui on ? Dieu. Vraiment ce serait mal à lui de s’occuper à me contrarier. Ah ! que je suis inquiète, ah ! si ce pouvait déjà être le printemps ! Ah ! si je retrouvais tout dans le même état !
Každým okamžikem mám chuť modlit se k Bohu a každým okamžikem se zarazím, neboť jsem se tolik modlila za vévodu, a přesto...
A chaque instant j’ai envie de prier Dieu et à chaque instant je m’arrête car j’ai tant prié pour le duc et cependant...
Fuj, ten ohavný stav!
Fi le vilain état !
Budu se modlit dál, ať se děje, co se děje. Bože můj a svatá Panno, neposmívejte se mi, vezměte mě pod svou ochranu a ušetřete mě toho žalu, kterého se tolik bojím!
Je prierai encore, arrive ce qui arrive. Mon Dieu et Sainte Vierge ne vous moquez pas de moi, prenez-moi sous votre protection et épargnez-moi le chagrin que je crains tellement !
Poznámky
„Brebis égarée“ — zbloudilá ovce z podobenství (Lukáš 15,4–7); Marie biblický obrat užívá s předstíranou vážností. ↩
„Prendre le froc“ — vzít na sebe kutnu: stát se mnichem. ↩
„Avoué poursuivant“ — právní termín: advokát vymáhající pohledávku v civilním řízení. ↩
„Folle enchère“ — „šílená dražba“, právní termín pro nucený opětovný prodej v dražbě. ↩
„Vente à la criée“ — prodej veřejným vyvoláváním: dražba na základě veřejného oznámení. ↩
„Sac de turpitudes“ — pytel hanebností: posměšně právnická charakteristika Emilova mravního obsahu. ↩
„Étrivière“ — třmenový řemen, historicky užívaný jako nástroj tělesného trestu. ↩
Lurdy: proslulé katolické poutní místo v Pyrenejích, kde byla roku 1858 hlášena zjevení Panny Marie. ↩
Princezna Margherita Savojská (1851–1926), snacha krále Viktora Emanuela II.; roku 1878 se stala italskou královnou a je připomínána jako kmotra pizzy Margherita. ↩
Erbovní kočáry — kočáry nesoucí na panelech malované erby: znak aristokratického či knížecího postavení. ↩
„Girofla éra“ — narážka na období, kdy Marie a její okruh užívali přezdívky z operety „Giroflé-Girofla“ (Lecocq, 1874): Audiffret byl „Girofla“, Olga Sapogenikoffová „Giroflé“. ↩
„Flambée“: hovorově „spálená“, tedy zničená či vyřízená — naprostý obrat oproti její dřívější sebejistotě. ↩
„Tomber en quenouille“ — padnout na kužel (přeslici): idiom ze sálského práva znamenající přejít do ženských rukou (s podtextem selhání či zániku), obrazně užívaný pro jakýkoli zhroucený plán. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre de bigre !“ – mírné citoslovce, eufemismus za bougre de bougre. ↩