❦
Pátek 14. ledna 1876
Vendredi, 14 janvier 1876
V jedenáct přišel Katorbinsky, můj mladý polský učitel malby, a s sebou přivedl modela, opravdovou tvář Kristovu1, kdyby se trochu změkčily linie a odstíny. Ten ubožák má jen jednu nohu, pózuje jen pro hlavu. Katorbinsky mi říká, že právě jeho si bral pro své Kristy.
A onze heures est venu Katorbinsky, mon jeune et Polonais professeur de peinture et, avec lui il a amené un modèle, une vraie figure de Christ en adoucissant un peu les lignes et les nuances. Ce malheureux n’a qu’une jambe, il ne pose que pour sa tête. Katorbinsky me dit que c’est lui qu’il prenait pour ses Christs.
Musím přiznat, že jsem byla trochu zaražená, když mi řekli, abych kreslila podle živého modelu, jen tak hned, bez příprav; vzala jsem uhel2 a statečně nakreslila obrysy. „Dobře,“ povídá mistr, „teď udělejte totéž štětcem.“
Je dois avouer que je fus légèrement intimidée lorsqu’on me dit de copier d’après nature, comme ça tout de suite, sans préparations; je pris le fusain et dessina bravement les contours,- c’est bien, dit le maître, à présent faites la même chose avec le pinceau.
Vzala jsem štětec a udělala, co řekl.
Je pris le pinceau et je fis ce qu’il disait.
„Dobře,“ povídá znovu, „teď malujte.“
— Bien, dit-il encore, à présent peignez.
A malovala jsem a za hodinu a půl bylo hotovo. Můj nebohý model se nepohnul a já nevěřila vlastním očím. U Bensy jsem potřebovala dvě nebo tři lekce na tužkový obrys a na okopírování z plátna; kdežto tady jsem všechno udělala najednou a podle živého modelu — obrys, barvy, pozadí. Jsem se sebou spokojená, a říkám-li to, pak proto, že si to zasloužím, jsem velmi přísná a je těžké mě uspokojit, zvlášť mě samu.
Et je peignis et au bout d’une heure et demie c’était fait. Mon malheureux modèle n’avait pas bougé, et moi je n’en croyais pas mes yeux. Avec Bensa il me fallait deux ou trois leçons pour le contour au crayon et pour copier d’une toile; tandis qu’ici tout était fait en un fois et d’après nature, contour, couleurs, fond. Je suis contente de moi et si je le dis c’est que je le mérite, je suis très sévère et il est difficile de me contenter, surtout moi-même.
napříč stránkou
Stará pošetilice
en travers Vieille sotte
Vzpomínám si na Ninina slova a směji se s viditelným zadostiučiněním.
Je me souviens des paroles de Nina et je ris avec une visible satisfaction.
Dnes je pěkně, jdeme do vily Doria, která mě neuchvátila, odtud na Pincio, ale začíná zase pršet, sestupujeme zpátky a cestou dolů potkáváme hraběte Blondoffa, jenž sebou překvapeně trhne, když mě spatří, a pak pozdraví matku.
Il fait beau aujourd’hui, nous allons à la villa Doria, qui ne m’a pas ravie, de là au Pincio mais il commence à pleuvoir encore et nous redescendons et en descendant rencontrons le comte Blondoff qui fait un mouvement de surprise en m’apercevant puis salue ma mère.
V pět jdeme za monsignorem de Falloux, hubeným, snědým, čilým, starým knězem v paruce3, jezuitou, pokrytcem a (jsem si tím jistá) za mlada velkým milovníkem žen.
A cinq heures nous allons chez Monseigneur de Falloux, un prêtre maigre, noir, agile, vieux, en perruque, jésuite, hypocrite et (j’en suis certaine) grand amateur de femmes dans le temps.
Přijímá nás velmi zdvořile ve svých pozoruhodných salonech plných věcí nej toho nejlepšího vkusu, gobelínů4, obrazů atd. atd. A to vše slouží za příbytek hnusnému jezuitovi! Inu —
Il nous reçoit très civilement dans ses remarquables salons tout pleins de choses du plus meilleur goût, de Gobelins, de tableaux etc. etc. Et tout cela sert de demeure à un vil jésuite ! Enfin-
Když přijdu domů, je mi smutno, mám nicejskou nemoc5. Chci, to jest chtěla bych se vrátit do Nice, chtěla bych, aby už zima skončila. Jestli se nevracím okamžitě, není to proto, že nemohu, ale proto, že nechci.
Rentrée à la maison, je me sens triste, j’ai le mal de Nice. Je veux, c’est-à-dire je voudrais retourner à Nice, je voudrais que l’hiver fut déjà fini. Si je ne retourne pas à l’instant ce n’est pas parce que je ne le peux pas, mais parce que je ne le veux pas.
Jsem smutná, ale studuji.
Je suis triste mais j’étudie.
Zpočátku je mi nesvé, ale pak to přejde, získáme známosti, budu vycházet do společnosti. Není divu, že jsem smutná, jsem tak zvyklá na Nice a zvyk je prý druhá přirozenost. Audiffret mi sice trochu dělá starosti, ale Audiffret je věc druhořadá.
Le premier temps je suis mal à l’aise, mais après cela se passera, nous aurons des connaissances, j’irai dans le monde. Il n’y a rien d’étonnant que je sois triste, je suis si habituée à Nice et l’habitude est dit-on, une seconde nature. Audiffret m’inquiète bien un peu, mais Audiffret est un intérêt secondaire.
Nic neuklidňuje tak jako večeře. Předtím jsem byla ubohá a smutná, potom jsem klidná a téměř lhostejná. Kdybych byla v Nice, kdybych měla před očima milostné pletky Záhadného a Olivy, jistě bych takto nemluvila; ale jsem v Římě, nic nevidím, a sejde z očí, sejde z mysli6. Tak to u mě většinou bývá. Dopis z Nice mě probudí, podráždí, a pak za dva tři dny upadám znovu do lhostejného a jednotvárného očekávání jara, návratu do Nice. Snuji plány, ač předem vím, že je to zbytečné, ale snuji je, protože mě ty sny baví; potřebuji vždy někoho, na koho a pro koho myslet, teď je to Audiffret, tím lépe pro něho.
Il n’y a rien qui calme comme un souper. Avant j’étais misérable et triste, après je suis tranquille et presque indifférente. Sans doute si j’étais à Nice, si j’avais devant les yeux les amours du Surprenant et de l’Olive, je ne parlerais pas ainsi; mais je suis à Rome, je ne vois rien et loin des yeux, loin du cœur. C’est comme cela chez moi pour la plupart du temps. Une lettre de Nice me réveille, m’irrite puis, au bout de deux-quatre je retombe de nouveau dans une indifférente et monotone attente du printemps, du retour à Nice. Je fais des projets tout en sachant d’avance que c’est inutile mais j’en fais parce que ces rêves m’amusent; il me faut toujours quelqu’un à qui et pour qui penser, à présent c’est Audiffret, tant mieux pour lui.
Nic se na tomto světě neztratí, kam by se tedy poděla má láska? Každé stvoření, každý člověk má v sobě uzavřenu stejnou část toho fluida, jen podle své tělesné stavby, své povahy a okolností se zdá, že ho má více či méně, ale každý člověk miluje neustále, jen různé předměty, a když se zdá, že nemiluje vůbec, fluidum odchází k Bohu nebo k Přírodě ve slovech, v psaní nebo prostě ve vzdyších a v myšlenkách. Jsou pak stvoření, která pijí, jedí, smějí se a nic jiného nedělají, u těch je fluidum buď pohlceno zvířecími pudy, anebo rozptýleno na všechny předměty a na všechny lidi, obecně bez rozdílu, a to jsou osoby, které nazýváme dobrosrdečnými a které obecně neumějí pořádně milovat. Jsou také stvoření, která, jak se obyčejně říká, nemilují nikoho, to je nepřesné, vždy milují někoho, jen způsobem odlišným od ostatních, jenž je jim vlastní. Ale jsou ještě nešťastníci, kteří opravdu nemilují, protože milovali a už nemilují. Další omyl! Už nemilují, říká se, dobrá, proč tedy trpí? Trpí, protože milují stále a domnívají se, že už nemilují, nebo kvůli zhrzené lásce či ztrátě milované osoby.
Rien ne se perd dans ce monde, où irait donc mon amour ? Chaque créature, chaque homme a une égale partie de ce fluide renfermée en lui, seulement d’après sa constitution, son caractère et les circonstantes, il paraît en avoir plus ou moins, mais chaque homme aime continuellement mais des objets différents, et lorsqu’il paraît ne pas aimer du tout le fluide s’en va vers Dieu, ou vers la Nature en paroles, en écrits ou simplement en soupirs et en pensée. Maintenant il y a des créatures qui boivent, mangent, rient et ne font pas autre chose, chez celles-là le fluide est, ou bien absorbé par les instincts animaux, ou bien éparpillé sur tous les objets et tous les hommes, en général sans distinction et ce sont-là les personnes qu’on nomme bienveillantes et qui en général ne savent pas bien aimer. Il y a aussi des créatures qui n’aiment personne, comme on dit vulgairement, c’est inexact, elles aiment toujours quelqu’un seulement d’une façon différente des autres qui leur est particulière. Mais il y a encore des malheureux qui, véritablement n’aiment pas, parce qu’ils ont aimé et qu’ils n’aiment plus. Encore une erreur ! Ils n’aiment plus, dit-on, bien, pourquoi donc ils souffrent ? Ils souffrent parce ce qu’ils aiment toujours et pensent ne plus aimer ou à cause d’un amour contrarié ou de la perte d’une personne chère.
škrtnutoAle jsou nestvůry, které
U mě to fluidum dává o sobě vědět více než u kohokoli jiného a bez ustání se projevuje. Kdybych je uzavřela do sebe, roztrhalo by mě, rozlévám je jako blahodárný déšť na nehodný rudý muškát7, který o tom ani neví. Když už se musí na někoho vylít, ať se vylévá na ten nehodný muškát, neboť Záhadného nemiluji proto, že by mě k tomu nutila jeho krása, ale proto, že musím milovat a že jsem zrovna narazila na něho. A teď se mi líbí a představuji si spoustu věcí a zvykám si na představu, že budu myslet jen na něho, a jakmile si jednou zvyknu, odvykám si pak velmi těžko.
Chez moi plus que chez tout autre le fluide se fait sentir et se montre sans cesse. Si je le renfermais dans moi-même il me ferait éclater, je le répands comme une pluie bienfaisante sur un indigne géranium rouge qui ne s’en doute même pas. Puisqu’il faut qu’il se répande sur quelqu’un laissons-le se répandre sur l’indigne géranium, car je n’aime pas le Surprenant parce que j’y suis forcée par sa beauté mais bien parce qu’il me faut aimer et que je suis tombée sur lui. Et, à présent, il me plaît et j’imagine un tas de choses et je m’habitude à l’idée de ne penser qu’à lui, une fois habituée je me déshabitue très difficilement.
Myslím, že jsem se trochu zamotala, přečtěme si to znovu. Přečetla jsem si to, inu ne, nezamotala jsem se, jak špatně se vyjadřuji, ale když do toho člověk nevkládá zlou vůli, pochopí, co chci říct.
Je crois que je me suis un peu embrouillée, relisons. J’ai relu, eh bien non, je ne me suis pas embrouillée, comme je m’exprime mal, mais si l’on n’y met pas de la mauvaise volonté on comprend ce que je veux dire.
Ale hleďte, co jsem vymyslela. Záhadný nepochybně dopisy z Cimiez nečte, zaměstnán vážnými povinnostmi, jež s sebou přináší zimní sezona v Nice; stačí mu hodit okem na obálku, aby uhodl, co to je, a nečetl. To je velká škoda, bylo by to dokonce zoufalé, kdyby nebylo léku. Ale lék je. Poslouchejte a dozvíte se.8 Než se k němu dostanou, projdou všechny dopisy přes Saetona, a Saetone si je přečte, Saetone je velmi zvědavý.
Mais voilà ce que j’ai imaginé. Le Surprenant ne lit sans doute pas les lettres de Cimiez, absorbé qu’il est par les graves occupations qu’amène la saison d’hiver à Nice; il n’a qu’à jeter les yeux sur l’enveloppe pour deviner ce que c’est et pour ne pas lire. C’et bien dommage, ce serait même désolant s’il n’y avait pas de remède. Ma c’è rimedio. Udite e saprete. Avant d’arriver à lui toutes les lettres passeront par Saëtone, et Saëtone les lira, Saëtone est très curieux.
Poznámky
Model s přirozeně kristovskou fyziognomií, pro náboženskou malbu upravený změkčením rysů — běžná ateliérová praxe u sakrálních děl. ↩
„Fusain“: kreslířské uhle; běžné kreslířské médium pro přípravné studie podle živého modelu. ↩
Paruky (perruques) nosili starší francouzští duchovní v 70. letech 19. století jako přežitek módy 18. století. ↩
Gobelínové tapiserie: vyráběné v Manufacture des Gobelins v Paříži, nejprestižnější francouzské tapiserní dílně od 17. století; znak nejvybranějšího kulturního vkusu. ↩
„Le mal de Nice“: stesk po Nice, utvořený podle „le mal du pays“ (stesk po domově). ↩
„Loin des yeux, loin du coeur“: francouzské přísloví odpovídající českému „sejde z očí, sejde z mysli“. ↩
„Nehodný rudý muškát“ — Mariina botanicky pohrdlivá přezdívka pro Audiffreta: obyčejná, okázalá, provinční květina, nehodná jejího mimořádného fluida lásky. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ma c’è rimedio. Udite e saprete.“ ↩