❦
Čtvrtek 13. ledna 1876
Jeudi, 13 janvier 1876
Vskutku, ten odporný Nicejec si tyto odporné verše nezaslouží, inu což!
Vrai cet affreux Niçois ne mérite pas ces affreux vers, enfin !
Dala jsem si hřeben pod polštář a třikrát odříkala: Ať mě přijde učesat ten, kdo bude mým manželem.3 A zdál se mi Záhadný.
J’ai mis le peigne sous mon oreiller en disant trois fois: Que celui qui sera mon mari vienne me coiffer. Et j’ai rêvé du Surprenant.
Počasí je stále ošklivé, máma a Dina jsou v kostele, je náš Nový rok, a já zůstávám doma a šiji, to je teď můj rozmar, musím dělat, co chci. Botkine přišel popřát.
Le temps continue d’être mauvais, maman et Dina sont à l’église, c’est notre jour de l’An, et moi je reste à coudre, c’est pour le moment mon caprice, il faut que je fasse ce que je veux. Botkine est venu féliciter.
Teprve ve čtyři se jim podaří mě vytrhnout z domu, jdeme za Lisztem a dnes ho nezastihneme a v pět jde máma na velvyslanectví, v tu dobu baronka d’Ixhullová přijímá. Čekala jsem na ni celá rozechvělá v kočáře, ale ona se vrací a povídá, že velvyslancova choť je velmi laskavá, a já se trochu uklidním.
A quatre heures seulement on parvient à m’arracher de la maison, nous allons chercher Listz et ne le trouvons pas pour aujourd’hui et à cinq heures maman va à l’ambassade, c’est l’heure ou la baronne d’ixhul reçoit. Je l’attendais toute tremblante dans la voiture, mais elle revient et dit que l’ambassadrice est très aimable et je suis un peu rassurée.
Sotva jsme se vrátily, podávají nám dva dopisy, jeden je od Domeniky, Dininy matky, která právě dorazila do Nice se svou dcerou Lolou, druhý je od mé tety, a teta mi píše věci, které mě naplňují neklidem a soužením. „Byla jsem v Monaku,“ píše, „s panem Sapogenikoffem, který je tu pár dní, a s paní Koulicheffovou, a viděla jsem tam Oholenou straku, Straka byla s tou Angličankou, kterou znáte, ta ho nenechá ani na okamžik o samotě, nevím, kdo ta žena je, ale chová se velmi špatně, je se Strakou nerozlučná, Straka zhubla a navzdory přísnému dohledu té mizerné Olivy přistoupila ke mně a řekla mi, že vyhrála dvacet tisíc franků, ale jakmile ji Oliva spatřila u mě, odvedla ji. od Straky??.“
A peine rentrées on nous donne deux lettres, l’une est de Domenica, la mère de Dina qui vient d’arriver à Nice avec sa fille Lola, l’autre est de ma tante, et ma tante me dit des choses qui me remplissent d’inquiétude et de tourment. « J’étais à Monaco, dit-elle, avec M. Sapogenikoff qui est ici depuis quelques jours et Mme Koulicheff, et j’y vu la Pie rasée, la Pie était avec l’Anglaise que vous savez, qui ne le laisse pas pour un instant libre, je ne sais qui est cette femme, mais elle se conduit très mal, elle est inséparable avec la Pie, la Pie a maigri et malgré la sévère surveillance de cette misérable Olive, elle s’est approchée de moi et m’a dit qu’elle avait gagné vingt mille francs mais aussitôt l’Olive l’eut vue près de moi elle l’a enleve. de la Pie ??.
„Tahle se Straky doopravdy zmocnila, takže všechny ostatní si mohou nechat zajít chuť4, a je-li ta Oliva svobodná, dojde ke svatbě, neboť Oholenou straku si vskutku přivlastnila. To je vše, co jsem se o Oholené strace mohla dozvědět.“
Voilà qui a bien réellement pris possession de la Pie, de sorte que toutes les autres n’ont qu’à en faire leur deuil, et si cette Olive est demoiselle il y aura un mariage car elle a bien véritablement pris la Pie rasée. Voilà ce que j’ai pu savoir sur la Pie rasée ».
To se tetě musí nechat, píše příšerně mizerně; připusťme, že polovina je jen výplod fantazie. Ubohá teta, píše, že se ta žena chová špatně, představuji si, s jakou zuřivostí asi hleděla na mizernou Olivu, jak tu Angličanku nazývá. Jsem z toho přímo vykolejená, ale nemám se kam zavřít, můj pokoj je mezi salonem a máminým pokojem, takže ačkoli je tu i jiná cesta, slouží jako průchod i on.
Il faut rendre justice à ma tante elle écrit détestablement mal; supposons que la moitié ne soit que de l’imagination. Pauvre tante elle dit que cette femme se conduit mal, je m’imagine avec quelle fureur elle a dû regarder la misérable Olive, comme elle appelle cette Anglaise. J’en suis positivement décollée, mais je n’ai où m’enfermer, ma chambre est entre le salon et la chambre de maman de sorte que bien qu’il y ait un autre passage elle sert aussi de passage.
A pak, kdybych se zavřela, řvala bych a slyšeli by mě. Tvářím se náramně klidně a u stolu mluvíme o Galulovi a hodně se smějeme. Máma vzala lóži v divadle Valle, komedie, a já musím jít, ačkoli bych chtěla plakat a křičet. Jdu tam tedy a nejsem ošklivá, jsem skoro hezká, o společnosti nic neříkám, neznám nikoho, ale hra byla zábavná.
Et puis si je m’enfermais je hurlerais et l’on m’entendrait. Je fais très bonne contenance et à table nous parlons de Galula et rions beaucoup. Maman a pris une loge pour le théâtre Valle, comédie, et je suis obligée d’aller quand je voudrais pleurer et crier. J’y vais donc et je ne suis pas laide, je suis presque jolie, je ne dis rien quand au monde, je ne connais personne, mais la pièce était amusante.
Dostaly jsme telegram od Barnoly, blahopřeje nám k Novému roku a připomíná mi slib, který jsem mu dala, že vypiji sklenici vody z fontány di Trevi na jeho zdraví o ruském Novém roce ve dvě hodiny římského času.
Nous avons reçu un télégramme de Barnola, il nous félicite avec le jour de l’An et me rappelle la promesse que je lui fis de boire un verre d’eau à la fontaine de Trevi, à sa santé, au jour de l’An russe à deux heures de Rome.
Úplně jsem zapomněla, ale je od něho velmi milé, že si vzpomněl. Přísahal mi přátelství, já jemu rovněž. Ale o to teď nejde, jde o Olivu.
J’ai complètement oublié, mais c’est bien gracieux à lui de se souvenir. Il m’a juré amitié, j’ai fait de même. Mais ce n’est pas de cela qu’il s’agit, il s’agit de l’Olive.
Šla jsem do divadla a myslela jen na Nice, strašlivě jsem žárlila, cítila jsem se raněná, zahanbená. A vskutku, není to hanba, myslet na muže, který mnou pohrdá, ba co víc, který byl k nám víc než neslušný, kterým bych měla opovrhovat a nenávidět jej, a místo toho myslím jen na něho, snuji plány jen kvůli němu, směji se jen tehdy, když se o něm mluví, zkrátka chovám se jako nízké a opovrženíhodné stvoření, zatímco bych měla stát na svém piedestalu a hledět na všechny ty lidi s hrdou blahosklonností.
Je m’en allais au theatre et je ne pensais qu’a Nice, je me sentais furieusement jalouse, blessee, honteuse. Et vrai, n’est-ce pas une honte, penser a un homme qui me dedaigne, qui fait plus, qui a ete plus qu’impoli envers nous, que je devrais mepriser et hair, et au lieu de cela je ne pense qu’a lui, je ne fais de plans que pour lui, je ne ris que quand on parle de lui, en un mot je me conduis comme une vile et meprisable creature, quand je devrais montrer sur mon piedestal et regarder tous ces gens-la avec une superbe condescendance.
Díky divadlu a poloze svého pokoje jsem si ušetřila scénu slz a vzteku stejně ponižující jako zbytečnou; zvláštní je, že si nemyslím, že je s Audiffretem partie prohraná, je to jen partie odložená.
Grâce au théâtre et à la situation de ma chambre je m’épargne une scène de larmes et de rage aussi humiliante qu’inutile; ce qui est curieux c’est que je ne pense pas qu’avec Audiffret ce soit partie perdue, ce n’est que partie remise.
Dobře vím, že mé plány jsou zbytečné, že má přání jsou marná, že mé naděje jsou pošetilé, ale jak si pomoci a doufat v to, po čem člověk touží?
Je sais bien que mes plans sont inutiles, que mes désirs sont vains, que mes espérances sont stupides, mais comment s’empêcher et espérer ce qu’on désire ?
Cestou do divadla jsem se ptala sama sebe, jsem-li tak smutná, tak skleslá opravdu kvůli zprávám z Nice, anebo je to snad jen taková má nálada, jako mívám někdy smutnou náladu; a po pravdě nevím, co to je, vím jen, že jsem se cítila apatická, otrávená, lhostejná k celému světu. Strojit se, dělat se krásnou v tuto chvíli by mi bylo utrpením, a já šla do divadla! Od hotelu až k divadlu jsem milovala Záhadného zarputile, ale teď, když to přešlo, když jsem přečkala italskou komedii, navečeřela se a klábosila, připadá mi to všechno jako sen. A pak, teta má tak živou fantazii.
Je me demandais, en allant au théâtre, est-ce bien à cause des nouvelles de Nice que je suis si chagrinée, si découragée, ou peut-être est-ce mon humeur comme cela, comme il m’arrive quelquefois d’être de triste humeur; et en vérité je ne sais ce que c’est, je sais seulement que je me sentais apathique, ennuyée, insouciante du monde entier. M’habiller, me faire belle en ce moment me serait un supplice, et j’allais au théâtre ! Depuis l’hôtel jusqu’au théâtre, j’ai aimé le Surprenant avec acharnement, mais à présent que c’est passé, que j’ai subi une comédie italienne, que j’ai soupé et causé, tout cela me semble un rêve. Et puis ma tante a une imagination si vive.
Sotva jsme se se Záhadným znali tři dny, už mi tajuplně říkala, že „ten ubohý blázen“ je do mě zamilovaný, litovala ho s živým zalíbením a předpovídala mu přitom osud onoho polského hraběte5. Teď ho viděla v Monaku s tou Angličankou a už ho žení. Proč jsem se tedy divila, že mi ho loni v létě přisuzovali za snoubence? Copak ho nevídali pořád s námi nebo u nás? Znám svou tetu, znám její způsob, jak vykládá události, jak přehání, ba dokonce vymýšlí, a přesto mě její dopis naplnil hrůzou.
Au bout de trois jours de notre connaissance avec le Surprenant elle me disait déjà d’un air mystérieux que « ce pauvre fou » était amoureux de moi, elle le plaignait avec une vive complaisance tout en lui prédisant le sort du comte polonais. A présent elle l’a vu à Monaco avec l’Anglaise et elle le marie déjà. Pourquoi donc m’étonnais-je de ce qu’on me le donnait comme fiancé l’été passé ? Ne le voyait-on pas toujours avec nous ou chez nous ? Je connais ma tante, je connais sa manière d’expliquer les événements, d’exagérer, d’inventer même et pourtant sa lettre m’a rempli de terreur.
Vnitřně jsem se rmoutila a pak, ach, co tam! říkala jsem si, všechno přejde, vždyť jsem zapomněla na vévodu, zapomenu i na tohle.
Je me désolais intérieurement et puis, ah ! bah ! disais-je, tout passe, j’ai bien oublié le duc, j’oublierai encore cela.
Neboť jsem na vévodu zapomněla, o tom není pochyb, kdybych si znovu četla svůj dřívější deník, neříkala bych tuto útěšnou věc, ale dávám si dobrý pozor, abych ho znovu nečetla; proč přehrabovat staré trápení, mám dost těch nových.
Car j’ai oublié le duc, sans doute, si je relisais mon journal d’autrefois je ne dirais pas cette consolante chose, mais je me garde bien de le relire; pourquoi fourrager les anciens ennuis, j’en ai assez de nouveaux.
Vévodu jsem si nezasloužila, bylo to příliš krásné, a tak jsem se smířila, ale tady, dobré nebe! Oč jsem žádala! Není to ohavné ponížení! Ach! Stačí, abych si přála, a hned nemám, a navíc dokud jsem na toho Nicejce hleděla s opovržením, nebylo to nic, ale teď, když mi den ode dne roste před očima, je to strašné! Neboť to je znamení, že ho nikdy nezískám; od chvíle, kdy jsem měla tu hloupost a tu nízkost říci: miluji ho, byl ztracen a můj talisman vyvolal pravý opak žádaného účinku.
Je ne méritais pas le duc, c’était trop beau, et je me suis résignée, mais ici, bonté du ciel ! Que demandais-je ! n’est-ce pas une humiliation abominable ! Oh ! je n’ai qu’à désirer pour ne pas avoir, et encore tant que je regardais avec mépris le Niçois ça n’était rien, mais à présent que tous les jours il grandit à mes yeux, c’est affreux ! car c’est signe que je ne l’aurai jamais, depuis que j’ai eu la bêtise et la vilenie de dire: je l’aime, il a été perdu et mon talisman a produit le contraire de l’effet désiré.
Zdá se mi, řekla jsem, že kdybych přiznala, že ho miluji, všechny překážky by padly a on by se mi přišel vrhnout k nohám. Ach, jak by ne, do toho Bakcha!6
Il me semble, ai-je dit, que si j’avouais que je l’aime, tous les obstacles tomberaient et il viendrait se prosterner devant moi. Ah ! bien oui, Corpo di Bacco !
Přiznala jsem věc, o níž jsem nebyla přesvědčena; žárlím, mám o toho muže strach, ale milovat ho, to je něco jiného. Myslím, že ho miluji, jenže si to nedokážu přiznat. Zkrátka vůbec se v tom nevyznám, ať soudí moudřejší; neutajím jedinou ze svých myšlenek, řeknu dokonce, že usínám a probouzím se a skládám přitom hromadu milostných příběhů, jejichž věčným hrdinou je Záhadný, jako dřív vévoda z Hamiltonu. Největší pohroma, jaká by mě teď mohla potkat, by byla svatba toho muže. Ne, doufám, že tentokrát jako dřív si teta vymýšlí, a proč věřit, že by za týden změnila způsob, jak myslí a žije? Proč? Protože mám strach, a mám strach, protože mě tahle věc nesmírně zajímá.
J’ai avoué une chose dont je n’étais pas convaincue; je suis jalouse, inquiète de l’homme mais quant à l’aimer c’est autre chose. Je crois que je l’aime seulement je ne peux pas me l’avouer. En un mot je n’y comprends rien, que de plus sages jugent; je ne fais pas grâce d’une seule de mes pensées, je dirai même que je m’endors et m’éveille en composant un tas d’histoires amoureuses dont le héros éternel est le Surprenant comme avant le duc de Hamilton. La plus grande disgrâce qui pourrait m’arriver à présent, serait le mariage de l’homme. Non, j’espère que cette fois comme avant ma tante imagine, et pourquoi croire qu’elle ait changé de manière de penser et de vivre en une semaine ? Pourquoi ? Parce que j’ai peur, et j’ai peur parce que cette affaire m’intéresse extraordinairement.
Ať mi řeknou, že je Audiffret nemocný nebo zraněný nebo že mu hrozí velké nebezpečí nebo že umírá, neudělá to se mnou nic; ale ať mi jen řeknou, že ho viděli s nějakou ženou! Ach! Pak jsem připravena ho uškrtit.
Qu’on me dise qu’Audiffret est malade ou blessé ou qu’il court un grand danger, ou qu’il est sur le point de mourir, cela ne me fera rien; mais qu’on me dise seulement qu’on l’a vu avec une femme !! oh ! alors je suis prête à l’étrangler.
Ve svých chvílích tygra a hyeny se utěšuji tím, že zavřu oči a představuji si, že kroutím krkem člověku, který mě hněte. A představuji si to tak živě, skoro cítím, jak jednou rukou držím hlavu, druhou rameno, jak provádím ten pohyb, jako bych ždímala mokrý ručník, a jak hlava padá! Takhle dokážu strávit celou hodinu, ta sladká představa mě podpírá a uklidňuje. Ach! Kdybych to mohla provést doopravdy...
Dans mes moments de tigre et hyene je me console en fermant les yeux et en m’imaginant que je tords le cou a la personne qui m’ennuie. Et je me le represente si bien, je sens presque comment d’une main je tiens la tete, de l’autre l’epaule, comment je fais l’action de tordre une serviette mouillee, et comment la tete tombe ! comme cela je puis passer une heure entiere, cette douce pensee me soutient et me calme. Ah ! si je pouvais le faire en realite...
Opravdu doufám, že teta přehání, jinak by to bylo příliš trýznivé!
Vraiment, j’espère que ma tante exagère, ce serait trop chagrinant sans cela !
A jestli ta žena opravdu není vdaná a je bohatá a jestli si ji vezme! Fuj! Pak bych na něho plivla! Fuj! Co je podlejšího než muž, který se prodává!
Et si vraiment cette femme n’est pas mariée et riche et s’il l’épouse ! Fi ! alors je lui cracherais dessus ! fi ! qu’y a-t-il de plus vil qu’un homme qui se vend !
Dobrý Bože, jen aby zima přešla, jen abych přesně věděla, co si mám myslet; jen abych se vrátila do Nice a hlavně abych vše našla jako dřív! Máma napsala tetě, aby zjistila, kdo ta Angličanka je. Aspoň to se dozvím. Jsem velice neklidná.
Bon Dieu, pourvu que l’hiver passe, pourvu que je sache au juste quoi penser; pourvu que je retourne à Nice et surtout que je retrouve tout comme avant ! Maman a écrit à ma tante pour savoir qui est cette Anglaise. Je saurai au moins cela. Je suis très inquiète.
Ale co jsem to říkala o pohledu na záda slečny Robensonové? O jejím znuděném výrazu v lóži té Angličanky?
Mais que disais-je donc du regard au dos de miss Roben-son ? De son air ennuyé dans la loge de l’Anglaise ?
To se ve všem tak pletu?
Je vais donc tant de travers ?
Ach! Vskutku je to úděsné, pořád samé dohady, dohady a zase dohady!
Ah ! vraiment c’est atroce, toujours des conjectures, des conjectures et des conjectures !
Ach! Kdybych jen mohla znát pravdu.
Ah ! si je pouvais savoir la vérité.
Mějme trpělivost. To se snadno napíše, ale aby to člověk zakusil! Trpělivost! Ctnost oslů! Čekání! Řemeslo hlupáků!
Ayons patience. C’est facile à écrire mais à éprouver ! La patience ! vertu des ânes ! l’attente ! métiers des sots !
Jen si představte Audiffreta s vlastní ženou! To mě přivádí do hrozného stavu! Ach! Kdybych mohla zakroutit krkem Olivě, vzpomínám si na ty dvě Angličanky jako na dvě ošklivé a domýšlivé figurky, s tím nabubřelým a naškrobeným výrazem Angličanek ze střední třídy. Jenže nikdy jsem mezi nimi nedokázala rozlišit a pletu si je dodnes. Dnes večer se dívám do zrcadla, vidím se hezkou a to je velká útěcha. [Zrušeny 2 řádky]
Imaginez-vous seulement Audiffret en possession de femme ! Cela me met dans un vilain état ! Ah ! si je pouvais tordre le cou à l’Olive, je me souviens de ces deux Anglaises, comme de deux vilaines et prétentieuses petites figurines, à l’air aspirant et empesé des Anglaises de la classe moyenne. Seulement je ne pouvais jamais faire une différence entre les deux, et je les confonds encore à présent. Ce soir je me regarde dans la glace, je me vois jolie et c’est une grande consolation. [Deux lignes cancellées]
Nevěřím, že bych Záhadného doopravdy milovala, ve své hloubi ho nenacházím, ale v každém případě se jím můj povrch velmi zaměstnává.
Je ne crois pas que j’aime sérieusement le Surprenant, je ne le trouve pas dans mon fond mais, dans tous les cas, ma surface s’en occupe beaucoup.
Kdyby mě miloval, nebylo by mi to ani trochu jedno, to je ta pravda!
S’il m’aimait je ne m’en ficherais pas mal, voilà la vérité !
Poznámky
Gardénie do klopy byla módní doplněk dandyů — její umístění v knoflíkové dírce džentlmena bylo znakem promyšlené elegance. ↩
„Rosière“ — mladá vesnická dívka korunovaná při výroční slavnosti růžemi za příkladnou ctnost. Už v anonymním dopise z 19. listopadu 1875 Marie Audiffretovi psala, že nikdy nebude „couronné rosière“ (050.0063). ↩
Tradiční ruská silvestrovská věštba: vložit hřeben pod polštář za odříkávání této formule mělo způsobit, že se budoucí manžel zjeví ve snu. ↩
„En faire leur deuil“ — doslova „truchlit pro to“: idiom znamenající vzdát se vší naděje něčeho dosáhnout. ↩
Polský hrabě: jeden z Mariiných dřívějších nápadníků, zřejmě rovněž zapuzený či nějak odsouzený k zániku, který se v domácnosti stal varovným archetypem. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Corpo di Bacco !“ – doslova „Bakchovo tělo“, italské zvolání. ↩