❦

Středa 12. ledna 1876

Mercredi, 12 janvier 1876

Přišel Facciotti a já měla první hodinu zpěvu. V duchu jsem se pokřižovala a roztřeseně začala.

Facciotti est venu et j’ai pris ma première leçon de chant. J’ai fait mentalement un signe de croix et j’ai commencé en tremblant.

Facciotti očekával slabý hlásek bohaté slečinky, byl celý udivený, když uslyšel velký, silný a plný hlas¹.

Facciotti s’attendait à une petite voix de demoiselle riche, il fut tout étonné d’entendre une grande et forte et ronde voix.

Začala jsem tedy studovat zpěv, pěstovat hlas, jeden z prostředků, jak se stát slavnou. Neboť není na světě nic jako vzrušující triumfy; když člověk jediným tónem, jakýmsi ~~druhem~~ vnuknutí vznítí nadšení toho davu, když mu tleskají, provolávají mu slávu, zasypávají ho květinami a on cítí, že za ten triumf vděčí jen sobě, že vládne celému tomu světu, ~~když jej~~ dav poslouchá zatajiv dech a okouzlen, musí se cítit víc než ženou, takový triumf a takovou moc lze srovnat jedině s triumfem a mocí císařů.

J’ai donc commencé à étudier le chant, à cultiver ma voix, un de mes moyens pour devenir célèbre. Car il n’y a rien au monde comme les triomphes palpitants; quand par une note, par ~~une sorte~~ d’inspiration, on soulève l’enthousiasme de cette masse, quand on est applaudi, acclamé, couvert de fleurs, et qu’on sent qu’on doit ce triomphe à soi-même, qu’on domine tout ce monde, ~~quand il vous~~ écoute haletant et charmé, on doit se sentir plus qu’une femme, ce triomphe là et cette puissance ne peuvent se comparer qu’à ceux des empereurs.

Po hodině jsem si šila župánek², pak jsme vyšly, navštívila jsem Vestin chrám, Konstantinovo baptisterium³ s těmi nádhernými mozaikami z 5. století, s těmi porfyrovými sloupy⁴, vzatými z paláce césarů; pak Pavlovu kašnu, z jejíž výšiny člověk přehlédne celý Řím, poté chrám Míru a znovu Koloseum a celou hromadu rozličných zřícenin.

Après la leçon je me suis occupée à me faire un peignoir, puis, nous sommes sorties, j’ai visité le temple de Vesta, il battistero di Costantino avec ces merveilleuses mosaïques du 5ème siècle, ces colonnes de porphyre prises au palais des Césars; puis la fontaine Paulien, sur une hauteur de laque on domine tout Rome puis le temple de la Paix, et le Colisée encore, puis un tas de ruines différentes.

Rozhodně jsem si oblíbila ty popraskané sloupy, víc než oblíbila, neboť po všech těch návštěvách jsem byla tak nadšená, tak okouzlená a chtěla bych celý život obdivovat ty slavné zbytky, jež nám dokazují, jak hluboko jsme klesli! Nacházejí úlomky sloupů, říms a zdí a zdobí jimi zahrady jako drahokamy, ~~ale jestliže~~ pokládáme za velkolepost bídný kousek nějakého domu, co bychom pak řekli, kdyby nám ukázali Řím v dobách jeho velikosti!

Decidement j’ai pris gout aux colonnes craquees, plus que gout car, apres toutes ces visites, je fus tant enthousiasmee, tant emerveillee et je voudrais passer ma vie a admirer ces restes glorieux qui nous prouvent combien nous sommes tombes bas ! On retrouve des fragments de colonnes, de corniches, de murs, et on en orne les jardins, comme des pierres precieuses, ~~mais si nous~~ regardons comme une magnificence un vil morceau de maison, que dirions-nous donc si on nous montrait Rome au temps de sa grandeur !

Když pomyslím, že ten pitomec Caracalla⁵, ten příšerný nositel galského roucha, když pomyslím, že měl ve svých lázních bronzové dveře vzácné krásy, chvěji se závistí. Abych si připomněla zvuk jeho dveří, dám si doma pověsit jakousi bronzovou věc a budu do ní bušit.

Quand je pense que cet imbécile de Caracalla, cet affreux porteur de vêtement gaulois, quand je pense qu’il avait dans ses thermes des portes en bronze d’une beauté rare, je frémis d’envie. Pour me rappeler le son de ses portes, je ferai suspendre chez moi une machine en bronze et je tapera/ dessus.

Pak jdeme na Pincio a začíná pršet. A tak se vracíme a přijde nás navštívit Botkine s bratrancem. Botkine mi dává adresu sochaře, nejlepšího v Itálii. Dám se vytesat, postavím se do výklenku ve svém pokoji a budu se sama uctívat.

Nous allons ensuite au Pincio et il commence à pleuvoir. Alors nous rentrons et Botkine et son cousin viennent nous voir. Botkine me donne l’adresse d’un sculpteur, le premier d’Italie. Je vais me faire sculpter, je me placerai dans une niche dans ma chambre et je m’adorerai.

Když ti Rusové odejdou, zase si šiji župánek a vykládám spoustu věcí, povyšuji se do hodnosti bohyně a pak se snižuji, až o sobě říkám, že jsem ranec špinavého prádla.

Quand ces Russses partent je me remets à faire mon peignoir et à dire un tas de choses, à m’élever au rang de déesse puis à descendre juqu’à me dire un petit paquet de linge sale.

Jsem náramně spokojená, že mohu chrlit spoustu výstředností a rozesmávat mámu a Dinu.

Je suis toute contente de débiter une quantité d’extravagances et de faire rire maman et Dina.

Dostávám dopis od Ricarda, ten rozkošný přítel mi sděluje všechny novinky z Nice. Prodgersová pořádala večírek a všichni k ní šli. „Audiffret a Suetonius se předháněli o pohledy paní domu a ve dvě hodiny ráno každý odešel celý šťastný a spokojený, že byl u paní Prodgersové.“

Je reçois une lettre de Ricardo, ce charmant ami me donne toutes les nouvelles de Nice. Prodgers a fait une soirée et tout le monde est allé chez elle. « Audiffret et Suetonius se disputaient les regards de la maîtresse de maison et à deux heures du matin chacun s’est en allé tout heureux et tout content d’avoir été chez Mme Prodgers.

Zdá se, že u konzula se před hezkou řádkou lidí mluvilo o nás a konzul i jeho žena říkali jen samé dobré: „Rád jsem viděl,“ povídá Barnola, „že jsou opravdu vašimi přáteli, ačkoli se už nestýkáte tak často.“

Il paraît que, devant bon nombre de personnes chez le consul, on a parlé de nous et le consul et sa femme n’ont dit que du bien, « J’étais, heureux dit Barnola, de voir qu’ils sont bien vos amis quoique vous ne vous fréquentiez plus aussi souvent ».

To mě překvapuje, zkrátka jsem velmi šťastná, velmi klidná a jdu spát s tím, že mou jedinou ctižádostí teď je nazývat pana Galulu prostě jen Galula⁶.

Voilà qui me surprend, enfin je suis très heureuse, très tranquille et je vais me coucher en disant que mon unique ambition à présent c’et de nommer M. Galula, Galula tout court.

Zítra je náš první leden,⁷ a ačkoli jsem od ruského světa zcela odpoutána, dávám si pod polštář hřeben.

Demain c’est notre 1er janvier, bien que je sois entièrement détachée du monde russe, je me mets un peigne sous l’oreiller.

Vsadila jsem se s mámou o sto franků, ona tvrdila, že Oholená straka⁸ k nám přijde, jakmile se vrátíme, a já tvrdila opak. Moc ráda bych prohrála.

J’ai fait un pari de cent francs avec maman, elle soutenait que la Pie rasee viendrait chez nous aussitot notre retour, et je soutenais le contraire. Je voudrais bien perdre.

Poznámky

„Voix ronde“ — hudební termín pro plný, znělý, zaokrouhlený tón. ↩

„Peignoir“: volný župan; v 70. letech 19. století neformální domácí oděv nošený při oblékání nebo v uvolněném domácím prostředí. ↩

Pozn. překl.: V originále italsky: „il battistero di Costantino“. ↩

Porfyr: tvrdý, purpurově červený vyvřelý kámen, ceněný římskými císaři; sloupy z porfyru byly nejvyšším znakem císařské nádhery. ↩

Císař Caracalla (vládl 198–217 n. l.), pojmenovaný podle dlouhého galského pláště s kapucí (caracallus), který obvykle nosil. Jeho lázně (Thermae Antoninianae) patřily k největším a nejokázalejším v Římě. ↩

„Galula tout court“ — užívat jeho jméno bez formálního „pan“; známka důvěrnosti či přátelské familiárnosti. ↩

Pozn. překl.: Pravoslavný Nový rok podle juliánského kalendáře, který se tehdy zpožďoval za gregoriánským o dvanáct dní. Dát si hřeben pod polštář je ruská lidová věštba, po níž se dívce má zdát o jejím budoucím manželovi. ↩

„La Pie rasée“ — Oholená straka: Mariina přezdívka pro Audiffreta, narážející na jeho hladce oholenou tvář a žvanivou společenskost. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam