❦
Úterý 21. prosince 1875
Mardi, 21 décembre 1875
Jaký sen! Viděla jsem Audiffreta, jako v tom druhém snu v létě, naše tváře se dotýkaly, pak jsem viděla, že mám bosou nohu na Záhadného koleni. To je špatné znamení.
Quel rêve ! J’ai vu Audiffret, comme l’autre rêve en été, nos joues se touchaient puis j’ai vu mon pied nu sur le genou du Surprenant. C’est mauvais signe.
Byla jsem ve městě kvůli tisíci věcem, kvůli svým pokojům, potom jsem byla u mámy a místo abych plakala, smála jsem se, žadonila, ať mě vezmou do klubu, dávala jsem tvář ke zdi, sténala a pak se otáčela a vyprskávala smíchy. Tvář ke zdi a dupat do podlahy, to dělá Záhadný, proto se mi to líbí a proto to dělám.
J’étais en ville pour mille choses, pour mes chambres, après quoi j’étais chez maman et, au lieu de pleurer, j’ai ri, je priais de me mener au Cercle, je me mettais la figure contre le mur, je gémissais et puis me retournais en éclatant de rire. La face contre le mur, et frapper du pied sur le plancher, c’est la façon du Surprenant, c’est pour cela que ça me plaît et que je le fais.
Jsem skoro hezká a na promenádě vidíme Audiffreta. Cítila jsem se nesvá, když jsem ho uviděla, ta včerejší věc byla hloupá.
Je suis presque jolie et à la Promenade nous voyons Audiffret. Je me suis sentie mal à l’aise en le voyant, cette chose d’hier a été stupide.
Konečně večer velké shromáždění, velký hovor. Rozhoduje se, že pojedeme do Říma, a pak, jestli v Římě nebude nic, k mému otci, protože je třeba s tím skoncovat. Žádám to, chci to, už nemohu dál.
Enfin le soir grande assemblée, grande conversation. On décide d’aller à Rome, et puis si à Rome il n’y aura rien, chez mon père, car il faut en finir. Je l’exige, je le veux, je n’en peux plus.
Netřeba dodávat, že čekám a hlavně toužím po té pozvánce, a netřeba dodávat ani to, že ji nedostanu. V deset hodin opouštím naše shromáždění, namluvili jsme se dost o všem a o Audiffretovi obzvlášť, rozebrali jsme jeho chování od samého počátku a teta řekla, že jsme se s ním tenkrát neměli vůbec seznamovat.
Il va sans dire que j’attends et surtout désire cette invitation, et il va sans dire aussi que je la reçois pas. A dix heures je laisse notre assemblée, on avait assez parlé de tout et d’Audiffret en particulier, on a analysé sa conduite depuis le commencement et ma tante a dit qu’il fallait refuser alors de le connaître.
„A teď,“ zvolala Dina, „by se s ním Marie chtěla seznámit, a už by to nešlo!“
- Et à présent, s’écria Dina, Marie voudrait le connaître et on ne le pourrait plus !
„Aha!“ pravila teta, „ještě stokrát snáz, a jak by se zajímal, a jak by běhal, a jak by, aniž bychom ho žádali, přinášel všechny pozvánky světa.“
- Ah ! ha ! fit ma tante, cent fois plus facilement encore, et comme il s’intéresserait, et comme il courrait, et comme, sans qu’on le lui demande, il apporterait toutes les invitations de la terre.
A jak s tetou souhlasím! Ale co se stalo, stalo se. Dalo se to předvídat?
Et comme je suis de l’avis de ma tante. Mais ce qui est est fait est. Pouvait-on prévoir ?
Ale copak není jeho povinností poslat nám pozvánku do toho klubu, když je jeho členem, když nás zná!
Mais n’est-ce pas un devoir d’envoyer une invitation de ce cercle, lui qui en est, qui nous connaît !
Ach! bože můj, nechme toho všeho, dnes večer nemohu psát, ničemu nerozumím.
Ah ! mon Dieu, laissons tout cela, je ne peux pas écrire ce soir, je ne comprends rien.
Místo abych šla k sobě, poslouchám u dveří jídelny a slyším celou historii našeho pádu v Nice.
Au lieu de rentrer chez moi j’écoute à la porte de la salle à manger, et j’entends l’histoire complète de notre chute à Nice.
Jenže jsme se hloupě zařídili, neseznámili jsme se s těmi, s kým bylo třeba, poznali jsme ničemy jako Howardovy, a když jsem říkala, že oni tu nic neznamenají, odpovídali mi, že nevím, co chci, že rodina jako Howardovi je přesně to, co je třeba, a to nejlepší, co tu je.
Mais on s’était sottement arrangé, on n’a pas fait connaissance de qui il fallait, on a connu des faquins comme les Howard, et quand je disais que ce n’étaient pas eux qui faisaient quelque chose on me répondait que je ne savais pas ce que je voulais, qu’une famille comme les Howard était tout ce qu’il fallait et tout ce qu’il y avait de mieux.
Tak, tak, tak! Vyprávět tu to všechno by bylo žalostné a příliš zdlouhavé.
Voilà, voilà, voilà ! Ce serait navrant et trop long de faire ici le récit de tout cela.
Když si rozpouštím vlasy, jsem tak hezká, že nemám sílu odtrhnout se od zrcadla dřív než o půlnoci.
En me décoiffant je deviens si jolie que je n’ai pas la force de quitter mon miroir avant minuit.
Nejošklivější na tom je, že je do mého prokletého trápení zapletený Audiffret; pokaždé, když mluvím o svém trápení, odpovídají mi: „Audiffret.“
Ce qu’il y a de plus laid, c’est qu’Audiffret soit mêlé dans mon tourment maudit, chaque fois que je parle de mon tourment on me répond Audiffret.
Jsem rozzlobená, zahanbená, ponížená a vzteky bych pukla!
Je suis fâchée, honteuse, humiliée et enragée à en crever !