❦
Pondělí 20. prosince 1875
Lundi, 20 décembre 1875
Včera jsem usnula ve stavu tak zmateném, že jsem ničemu nerozuměla. Zoufalá, uplakaná jsem viděla vlny své mysli černé a rozbouřené jako vlny Středozemního moře v listopadu, a nade vším Audiffreta, jak skáče jako čert, chodí ke Gonzalesové, pokukuje po ní. Zkrátka samé nesmysly.
Hier je me suis endormie dans un état si troublé, que je ne comprenais rien. Désespérée, éplorée, je voyais les vagues de mon esprit noires et houleuses comme celles de la Méditerranée en novembre, et par-dessus tout Audiffret, sautant comme un diable, allant chez la Gonzalès, la lorgnant. Enfin un tas de bêtises.
Řekla jsem mámě, k čemu jsem se rozhodla, ona neodpovídá nic, nebo neposlouchá, nebo je příliš slabá, nebo se ničeho neodvažuje, je to žalostné.
J’ai dit à maman ma résolution, elle ne répond rien, ou n’écoute pas, ou est trop faible, ou n’ose rien, c’est déplorable.
Ve dvě hodiny jdeme na koncert školy výtvarných umění, jsem bledá jako mrtvola ve svých bílých šatech. Hrabě Markoff si přichází sednout vedle nás. A ve velké lóži jsou členové klubu, mimo jiné Krasavec dne a Záhadný. Celkově málo živo a mizerná společnost.
A deux heures nous allons au concert des Beaux-arts, je suis pâle comme une morte dans ma robe blanche. Le comte Markoff vient se mettre près de nous. Et dans la grande loge sont les membres du cercle, entre autres Belle-de-Jour et le Surprenant. En général peu d’animation et un fichu monde.
Počítala jsem, že uvidím Audiffreta kvůli té prokleté pozvánce, a když jsem ho neviděla, dám zastavit kočár před sekretariátem klubu a nechám zavolat Záhadného. Vyšel na schody, rozhlížel se a vyptával, kdo ho volal, s tak milým výrazem, že bych mu nejraději skočila kolem krku.
Je comptais voir Audiffret pour cette maudite invitation, ne l’ayant pas vu, je fais arrêter la voiture devant le secrétariat du Cercle et on fait venir le Surprenant. Il sortit sur le perron cherchant et demandant qui l’a appelé, d’un air si gentil que je voudrais lui sauter au cou.
„To jsme my,“ řekla máma, „ale na chvíli nastupte do kočáru, hrozně prší.“
- C’est nous, dit maman, mais entrez pour un instant en voiture, il pleut très fort.
„S radostí, madam,“ — a posadil se vedle mě.
- Avec plaisir, Madame, - et il s’assit à côté de moi.
„No tak, kam jedeme?“ zeptal se se smíchem.
- Là, où allons-nous ? demanda-t-il en riant.
Kočí zavřel dvířka a zeptal se, jestli se má jet domů.
Le cocher ferma la portière et demanda s’il fallait rentrer.
„Ne, ne,“ zvolali jsme a propukli v smích, „počkejte!“
- Non, non, s’est-on écrié en éclatant de rire, attendez !
A pán jako by říkal: „Je mi tu velmi dobře, uneste mě.“
Quant au monsieur il semblait dire: « Je suis très bien, enlevez-moi ».
Jiný den bych se smála jako šílená, ale tentokrát jsem byla chladná a roztřesená.
Un autre jour j’aurais ri comme une folle, mais cette fois j’étais froide et tremblante.
„No tak, oč jde?“ zeptal se ten muž, když se zasmál jako ostatní...
- Voyons, qu’y-a-t-il ? demanda l’homme après avoir ri comme les autres...
„Inu,“ řekla jsem, „chtěla bych jít na taneční matiné a ptám se vás, na koho se má člověk obrátit, aby dostal pozvánku.“
- Voilà, dis-je, je voudrais aller à une matinée dansante, et je vous demande à qui on s’adresse pour avoir une invitation.
Měla jsem chuť se uškrtit.
J’avais envie de m’étrangler.
„O ty musíte požádat Vigiera,“ odpověděl, „má to na starosti jistá komise.“
- C’est à Vigier qu’il faut les demander, répondit-il, c’est une commission qui est chargée de cela.
„A z koho se ta komise skládá?“
- Et de qui est composée cette commission ?
„Z Vigiera, Barrala a Lewina.“
- De Vigier, Barrai et Lewin.
„Ach! výborně.“
- Ah ! fort bien.
„Ale copak stálý člen nemá to právo?“ zeptala se matka.
- Mais est-ce qu’un membre permanent n’a pas le droit ? demanda ma mère.
„Ne, madam, ne.“
- Non, madame, non.
Nato paní má matka řekla, že mívám často zvláštní rozmary, že nechce žádat o pozvánku, že když ji ve městě už dlouho znají, měli jí nějakou poslat sami, a tak dále. A Audiffret řekl, že „o tom dnes večer v klubu promluví“.
Sur cela Madame ma mère dit que j’ai souvent des fantaisies étranges, qu’elle ne veut pas demander une invitation, que la connaissant en ville depuis longtemps, on aurait dû lui en envoyer une, etc. Et Audiffret dit qu’il va « en parler ce soir au Cercle ».
Bezpochyby může nějakou snadno opatřit, ale nepožádá o nic, protože by se říkalo, že o ni žádá, protože se mi dvoří. Je to nesmyslné a urážlivé. Vypadalo by to, jako by chtěl prorazit dveře pro své chráněnky! Hanebnost, špína!
Sans aucun doute il peut en donner une sans aucune difficulté, mais il ne demandera rien parce qu’on dira qu’il la demande parce qu’il me fait la cour. C’est absurde et blessant. Il aurait l’air de vouloir forcer la porte pour ses protégées ! Vilenie, saleté !
Zatracení! Nemusím popisovat svůj stav, ať si každý soudí podle toho, co se děje.
Damnation ! Je n’ai pas besoin de décrire mon état, d’après ce qui se passe qu’on juge.
K čemu je znát kohokoli, když vám vaše známosti nejsou k ničemu.
A quoi sert de connaître qui que ce soit si vos connaissances ne vous servent à rien.
Člověk musel být zoufalý, otupělý, vyjevený jako já, aby mluvil s Audiffretem o té pozvánce. Pro jiné by to byla ta nejprostší věc na světě, pro nás, kteří se bojíme, kteří pochybujeme, je to hrozné.
Il fallait être désespérée, hébétée, ahurie comme je l’étais pour parler à Audiffret de cette invitation. Pour d’autres ce serait la chose du monde la plus simple, pour nous qui avons peur, qui doutons, c’est atroce.
Inu, o jednu špínu víc! Pěkná věc, kam jsem to dospěla! Už nepláču. Jsem příliš nešťastná, příliš ponížená, než abych plakala.
Eh bien, une saleté de plus ! La belle affaire, j’en suis arrivée là ! Je ne pleure plus. Je suis trop malheureuse, trop humiliée pour pleurer.
Napůl vážně, napůl se smíchem strávím večer tím, že žadoním o to taneční matiné. Odpovídají mi, že to není možné a že jedu do Říma.
Moitié sérieusement, moitié riant, je passe la soirée à demander la matinée dansante. On me répond que c’est impossible et que je vais à Rome.
Jsem si tím ale jistá? Všechno se ve mně změnilo. Už vůbec nevím, co chci. Nice, její společnost a klub Středomoří mi připadají jako samé ráje. Zdá se mi, že jen tady se člověk baví, jen tady je mu dobře, jen tady je elegantní. Jen tady bych chtěla zůstat, milovat a zemřít1.
En suis-je bien sûre ? Tout est changé en moi. Je ne sais plus du tout ce que je veux. Nice, son monde et le cercle de la Méditerranée me semblent autant de paradis. Il me semble qu’ici seulement on s’amuse, ici seulement on est bien, ici seulement on est élégant. « Qui solo vorrei restare, amar et morir ».
Audiffret mě tu drží, mluvilo se o něm doma tolik, že mi připadá, že je v tom všem něco neobyčejného. Zdá se mi, že tahle nicejská hloupost bude mít vliv na celý můj život. Ten muž mi připadá můj, všechno, co se mi děje, a všechno, co se mi přihodí, bude jen prostředkem, jak se dostat k němu. Všechny mé plány vedou k tomu ničemovi. Proč chci odjet? Abych se vrátila a přijímala tady. Chci se provdat, abych Nicejci udělala naschvál, a přijet do Nice taky kvůli němu. Nedostála bych svému slovu, kdybych neříkala své nejtajnější, nejpomíjivější myšlenky.
Audiffret me retient, on en a tant parlé à la maison qu’il me semble qu’il y a quelque chose d’extraordinaire dans tout cela. Il me semble que cette bêtise niçoise aura une influence sur toute ma vie. L’homme me semble mien, tout ce qui m’arrive, et tout ce qui m’arrivera, ne sera qu’un moyen d’arriver à lui. Tous mes plans aboutissent à ce misérable. Pourquoi veux-je partir ? Pour revenir et recevoir ici. Je veux me marier pour dépiter le Niçois, venir à Nice aussi pour lui. Je ne tiendrais pas ma parole si je ne disais pas mes pensées les plus intimes, les plus passagères.
Ať si nikdo nemyslí, že mám nějakou zvláštní lásku nebo nějakou hloupost toho druhu, ne, to není v mé povaze. Jsem stvořená jako muž, hezká tvář se mi líbí, vůbec se nestydím o tom mluvit, jak chci. Ten muž mi padl do oka, líbí se mi, žárlím na něj. Vzdoruje mi, miluji ho proto třikrát víc. Co naděláte, je to rozmar, vrtoch.
Qu’on ne pense pas que j’ai un amour particulier ou quelque betise dans ce genre, non, ce n’est pas dans mon caractere. Je suis faite comme un homme, une jolie figure me plait, je ne me gene aucunement pour en parler autant que je veux. Cet homme m’a donne dans l’oeil, il me plait, j’en suis jalouse. Il me resiste, je l’en aime trois fois plus. Que voulez-vous c’est un caprice, une fantaisie.
Odjíždím, ale vrátím se.
Je pars, mais je reviendrai.
Já bych se chtěla vrátit provdaná.
Je voudrais revenir mariée.
A co vidím na konci všeho? Audiffreta. Pořád jeho. Kdyby mě miloval, pravděpodobně bych ho nemilovala. Kdo mi ho vnukl do hlavy? Opravdu nevím, jak se to stalo. Od první chvíle, už víc než rok, se den ode dne měnil, hned mě nutil myslet na všechno nejlepší, hned na mě plival. Tak to bylo nejen od chvíle, kdy jsme ho poznali, ale dávno předtím.
Et qu’est-ce que je vois au bout de tout ? Audiffret. Toujours lui. S’il m’aimait, je ne l’aimerais probablement pas. Qui me l’a mis en tête ? Je ne sais vraiment comment cela s’est fait. Depuis le premier moment, depuis il y a plus d’un an, il changeait tous les jours, tantôt me faisant penser tout ce qu’il y a de mieux, tantôt me crachant dessus. Cela était ainsi non seulement quand nous l’avons connu, mais bien avant.
Teď mi můj dřívější deník připadá neúplný, řekla jsem, že během Záhadného nepřítomností, kdy jsme ho ještě neznali, jsem se nudila? Že jsem se oblékala, vycházela, chodila do divadla jen kvůli němu? Jestli jsem to neřekla, říkám to teď, a stejně to bylo vidět a každý to pochopil, i když jsem to neřekla.
A présent, mon Journal passé me semble incomplet, ai-je dit que pendant les absences du Surprenant, lorsque nous ne le connaissions pas, je m’ennuyais ? Que je ne m’habillais, ne sortais, n’allais au théâtre que pour lui ? Si je ne l’ai pas dit, je le dis, et on l’a bien vu et compris sans que je le dise.
Mé touhy byly dřív tak pevné! Chtěla jsem odjet.
Mes désirs étaient si arrêtés avant ! Je voulais partir.
Teď chci i nechci. Svrchovaně se mi protiví nechat krásného Nicejce napospas všelijakým Buenovým, Robensonovým, Gonzalesovým. Ach! ta poslední, než šel Záhadný k Willisovým, zašel k ní, a před tím i potom ji lorňoval.
A présent, je veux et je veux pas. Il me déplaît souverainement de laisser le beau Niçois en proie aux Bueno, Robenson, Gonzalès. Ah ! cette dernière, avant d’aller chez les Willis, le Surprenant alla chez elle, et avant et après l’a lorgnée.
Byla jsem tam, inu, šel ke slečně de Gonzalesové, a ne ke mně, ji lorňoval, a ne mě. Když byl v její lóži, mohla jsem ho vidět, jistě jí říkal laskavé věci, protože tvář té dívky zářila.
J’étais là, eh bien c’est chez Mlle de Gonzalès qu’il est allé et non chez moi, c’est elle qu’il a lorgnée et pas moi. Pendant qu’il était dans sa loge je pouvais le voir, il lui disait sans doute des choses aimables, car la figure de la fille rayonnait.
Mně nikdy neřekl nic laskavého, vždycky se mnou zacházel buď jako s lhostejnou, nebo jako s holčičkou.
Il ne m’a jamais rien dit d’aimable, il m’a toujours traitée ou en indifférente ou en petite fille.
Zuřím, když pomyslím na hloupé uspokojení starého Morena, který mi sdělil novinku o mé svatbě, a teď je protežovaná jeho dcera.
Je rage quand je pense au stupide contentement du père Moreno, lui qui m’a dit la nouvelle de mon mariage et à présent c’est sa fille qui est favorisée.
Fuj, jak je to špinavé, fuj, jak je to ošklivé, fuj, jak je to ponižující! fuj! fuj! fuj! fuj! fuj!
Fi que c’est sale, fi que c’est vilain, fi que c’est humiliant ! fi ! fi ! fi ! fi ! fi !
Jsem to nejnešťastnější, co na zemi existuje, modlím se k Bohu, jak jsem se nikdy nemodlila, a usínám spokojená.
Je suis tout ce qu’il y a de plus malheureux sur la terre, je prie Dieu comme je ne l’ai jamais prié et je m’endors contente.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Qui solo vorrei restare, amar et morir“. ↩