❦
Středa 15. prosince 1875
Mercredi, 15 décembre 1875
Dopoledne jsem byla ve městě kvůli různým věcem do svých pokojů a potkala jsem Markoffa.
La matin j’étais en ville pour diverses choses pour mes chambres et j’ai rencontré Markoff.
Zdálo se mi, že už nejedu do Říma, ale beru si tady učitele a zařizuji si dům. Co kdybych ten sen proměnila ve skutečnost? Ale když to řeknu, mé matky1 si vymění pohled a říkají, že odjedu v neděli.
J’ai rêvé que je n’allais plus à Rome, mais prenais des maîtres ici et m’occupais à arranger ma maison. Si je faisais du rêve une réalité ? Mais lorsque je dis cela, mes mères s’échangent un coup d’œil et disent que je partirai dimanche.
Vidíte!2
Vedete !
Slečna Robensonová, pohublá, zvadlá, zestárlá, nalíčená, vypadá nemocně, v modrozlatém klobouku se prochází s Prodgersovou. Když vidím tu Špičatou, ale hezkou Američanku v takovém stavu, je mi o trochu veseleji. Jdeme se svými Gráciemi k Rumpelmayerovi, ale když míjím klub Středomoří, vidím u brány sto kočárů. Dnes je první taneční matiné. Nakloním hlavu na stranu a pod rouškou soumraku pláču.
Miss Robenson, maigrie, fanée, vieillie, peinte, à l’air malade, en chapeau bleu et or, se promène avec Prodgers. En voyant la Pointue mais jolie Américaine dans cet état je deviens un peu plus gaie. Nous allons avec mes Grâces chez Rumpelmayer, mais en passant devant le Cercle de la Méditerranée, je vois cent voitures près de la porte. C’est la première matinée dansante aujourd’hui. Je penche la tête de côté et, profitant du crépuscule, pleure.
Máma zůstává u Niny, aby se vyhnula bouřce.
Maman reste chez Nina pour éviter l’orage.
Jdu nahoru k sobě a cestou strhnu závěs u schodiště a mrštím jím ke všem čertům.
Je monte chez moi et, en passant, arrache la portière de l’escalier et la jette au diable.
Nevěří mému zármutku, mému zoufalství, protože pláču a směji se zároveň.
On croit pas à mon chagrin, à mon désespoir, parce que je pleure et je ris en même temps.
Chtěla jsem psát hned, jak jsem se vrátila, ale naštěstí jsem si to rozmyslela, musela bych si naříkat na třiceti stránkách, kdežto teď jsem otupělá, řeknu jen, že u večeře jsem seděla se zavřenýma očima a zahrnovala všechny svou špatnou náladou, plakala jsem, smála se, vyváděla hlouposti a dědeček, který ničemu nerozumí, a Dina, která se mě snaží rozveselit, se jim smáli. Teta neříká nic, nebo mi říká drzosti.
Je voulais écrire de suite en rentrant, mais heureusement je me suis ravisée, il m’aurait fallu me lamenter pendant trente pages, tandis qu’à présent je suis abrutie, je dirai seulement qu’à dîner je suis restée les yeux fermés et accablant tout le monde de ma mauvaise humeur, pleurant, riant, faisant des bêtises, dont papa, qui ne comprend rien, et Dina qui tâche de m’égayer, riaient. Ma tante ne dit rien ou bien me dit des impertinences.
Připadá vám to zvláštní, viďte? Drzosti — v tomhle smyslu to u mě tak chodí.3
Cela vous semble étrange n’est-ce pas ? Impertinences dans ce sens chez moi c’est ainsi.
Když jsem se napobíhala sem a tam, postála s čelem opřeným o zeď, se zavřenýma očima, s tváří v dlaních, zkrátka ve všech Napoleonových pózách, dám si šálek čaje.
Après m’être démenée de tous côtés, m’être tenue le front appuyé contre le mur, les yeux fermés, la figure dans les mains, en un mot dans toutes les poses de Napoléon, je prends une tasse de thé.
„Hleďte,“ řeknu, „rozbiju tenhle šálek. Mně nestačí rozbíjet, musím to říct, pak rozbít a pak to říct znovu.“
- Tenez, dis-je, je vais casser cette tasse, ce n’est pas assez pour moi de casser, il faut le dire, puis casser, puis le dire encore.
A rozbiji ten šálek, rozrazím ramenem dveře a zase jdu nahoru k sobě.
Et je casse cette tasse, puis ouvrant la porte d’un coup d’épaule remonte chez moi.
Byla tam Robensonová, on také. Tolik jsem tam chtěla být a vidět všechny!
La Robenson était là, lui aussi. Je voulais tant y être, voir tout le monde !
Pochopte mé trápení! Pochopte můj žal! Vžijte se na okamžik do mé situace a nebudete se smát!
Comprenez ma peine ! Comprenez mon chagrin ! Mettez-vous à ma place pour un instant et vous ne rirez pas !
Být prvním spisovatelem světa, vyčerpat všechnu svou výmluvnost, všechno své vědění, celé své srdce, užít těch nejzoufalejších, nejpronikavějších, nejstrašnějších výrazů, ani to by nestačilo, abych vylíčila, jak mi je!
Etre le premier écrivain du monde, épuiser toute son éloquence, tout son savoir, tout son cœur, employer les expressions les plus désespérées, les plus frappantes, les plus affreuses, ne suffiraient pas pour peindre mon état !
Snad by to dokázala herečka v nějakém dramatu, ale to by pak člověk přihlížel skoro skutečnosti samé.
Une actrice le pourrait peut-être dans un drame, mais alors ce serait assister à la presque réalité.
Dřív jsem mívala jasné dny, šťastné hodiny, teď je celý můj život jen trýzeň každé minuty! Takhle to dál nemůže jít, buď se to změní, nebo onemocním, nebo zešílím. Čtu ve „Figaru“:
Avant j’avais des jours clairs, des heures heureuses, à présent toute ma vie n’est qu’un déchirement de chaque minute ! Ça ne peut durer ainsi, ou ça changera ou je deviendrai malade ou folle. Je lis dans “Le Figaro”:
„Pan vévoda z Hamiltonu se vrátil z Německa a včera přijel do Paříže.“
“M. le duc de Hamilton, retour d’Allemagne, est arrivé hier à Paris”.
Ó, mé drahé sny, mé dětské naděje, mé nevinné lásky! To vše je rozdrcené, rozšlapané, smíšené s blátem ponížení, skropené hořkými slzami!
O ! mes chers rêves, mes espérances enfantines, mes amours innocentes ! Tout cela est broyé, écrasé, mêlé à la fange de l’humiliation, arrosé de larmes amères !
Mám ještě na světě jedinou čistou myšlenku? Ne, všechno je pošpiněné, zničené, zabité!
Est-ce que j’ai encore une pensée propre au monde ! Non, tout est sali, abîmé, tué !
A já si myslela, že jsem na světě jen pro radost!
Et moi qui croyais n’être au monde que pour la joie !
Ano, bude lépe odjet! Na každém večírku, na každém přijetí, na každé velké promenádě ztratím měsíc života a získám jednu vrásku na tváři.
Oui, il vaut mieux partir ! A chaque soirée, à chaque réception, à chaque grande promenade, je perdrai un mois de ma vie et gagnerai une ride sur le visage.
Můj Bože! Nebe, země, peklo, ráj!
Mon Dieu ! Ciel, terre, enfer, paradis !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „mes mères“ („mé matky“) — Mariino obvyklé množné číslo pro matku a tetu dohromady. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Vedete !“. ↩
Pozn. překl.: Marie podotýká, že slovo „drzosti“ užívá ve zvláštním osobním smyslu — nikoli jako hrubost v obvyklém významu, nýbrž jako něco, co ji raní obzvlášť citelně. ↩