❦

Středa 15. prosince 1875

# Mercredi, 15 decembre 1875

Dopoledne jsem byla ve městě kvůli různým věcem do svých pokojů a potkala jsem Markoffa.

La matin j'etais en ville pour diverses choses pour mes chambres et j'ai rencontre Markoff.

Zdálo se mi, že už nejedu do Říma, ale beru si tady učitele a zabývám se zařizováním svého domu. Co kdybych ten sen proměnila ve skutečnost? Ale když to řeknu, mé matky¹ si vymění pohled a říkají, že odjedu v neděli.

J'ai reve que je n'allais plus a Rome, mais prenais des maitres ici et m'occupais a arranger ma maison. Si je faisais du reve une realite ? Mais lorsque je dis cela, mes meres s'echangent un coup d'oeil et disent que je partirai dimanche.

Vedete!¹

Vedete !

Slečna Robensonová, pohublá, zvadlá, zestárlá, nalíčená, vypadá nemocně, v modrozlatém klobouku se prochází s Prodgersovou. Když vidím tu Špičatou, ale hezkou Američanku v takovém stavu, je mi o trochu veseleji. Jdeme se svými Gráciemi k Rumpelmayerovi, ale když míjím klub Středomoří, vidím u brány sto kočárů. Dnes je první taneční matiné. Nakloním hlavu na stranu, a využívajíc soumraku, pláču.

Miss Robenson, maigrie, fanee, vieillie, peinte, a l'air malade, en chapeau bleu et or, se promene avec Prodgers. En voyant la Pointue mais jolie Americaine dans cet etat je deviens un peu plus gaie. Nous allons avec mes Graces chez Rumpelmayer, mais en passant devant le Cercle de la Mediterranee, je vois cent voitures pres de la porte. C'est la premiere matinee dansante aujourd'hui. Je penche la tete de cote et, profitant du crepuscule, pleure.

Máma zůstává u Niny, aby se vyhnula bouřce.

Maman reste chez Nina pour eviter l'orage.

Jdu nahoru k sobě, a cestou strhnu závěs u schodiště a mrštím jím ke všem čertům.

Je monte chez moi et, en passant, arrache la portiere de l'escalier et la jette au diable.

Nevěří mému zármutku, mému zoufalství, protože pláču a směji se zároveň.

On croit pas a mon chagrin, a mon desespoir, parce que je pleure et je ris en meme temps.

Chtěla jsem psát hned po návratu, ale naštěstí jsem si to rozmyslela, musela bych si naříkat na třiceti stránkách, kdežto teď jsem otupělá, řeknu jen, že u večeře jsem seděla se zavřenýma očima a zahrnovala všechny svou špatnou náladou, plačíc, smějíc se, vyvádějíc hlouposti, kterým se tatínek, který ničemu nerozumí, a Dina, která se mě snaží rozveselit, smáli. Teta neříká nic, nebo mi říká drzosti.

Je voulais ecrire de suite en rentrant, mais heureusement je me suis ravisee, il m'aurait fallu me lamenter pendant trente pages, tandis qu'a present je suis abrutie, je dirai seulement qu'a diner je suis restee les yeux fermes et accablant tout le monde de ma mauvaise humeur, pleurant, riant, faisant des betises, dont papa, qui ne comprend rien, et Dina qui tache de m'egayer, riaient. Ma tante ne dit rien ou bien me dit des impertinences.

Připadá vám to zvláštní, viďte? Drzosti v tomhle smyslu to u mě tak chodí.¹

Cela vous semble etrange n'est-ce pas ? *Impertinences* dans ce sens chez moi c'est ainsi.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále „mes mères" („mé matky") — Mariino obvyklé množné číslo pro matku a tetu dohromady. ↩

Pozn. překl.: Italsky „Vidíte!". ↩

Pozn. překl.: Marie podotýká, že slovo „drzosti" užívá ve zvláštním osobním smyslu — nikoli jako hrubost v obvyklém významu, nýbrž jako něco, co ji raní obzvlášť citelně. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam