Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 16. prosince 1875

Máma včera potkala paní de Lewinovou a ta s ní mluvila o mé svatbě se Záhadným.
„Ale proč to tajíte, madame?" řekla, „všichni to vědí, psali mi o tom až do Švédska."
Vidíte, do jaké míry se dá věřit tomu, co se říká.
Projíždím se v otevřeném kočáře s Giro a za námi jedou Dina a Marie a máma a teta následují v landau.
Jsem velmi veselá, je tu hodně lidí, Audiffreta potkáváme několikrát.
Loftus byl s Leechovou, na kterou strašně žárlím. Loftus není muž, je to polobůh. Nikdy jsem neviděla pleť, jako má on. Připomíná Hamiltona, zbožňuji ho.
Dnes večer premiéra „La figlia del regimento".
Očekávám, že uvidím Špičatou a všechny, protože jsme si vzaly jedinou volnou lóži, a je to číslo 2 vedle Záhadného.
Když je řeč o Špičaté, viděla jsem ji na koni, připadala mi krásná, nechala jsem otěže volně viset, málem jsem se rozplakala. Olga se mnou zatřásla, jinak bych najela do modrého kupé.
Protože očekávám, že tu dívku uvidím v Opeře, oblékám se přesně naopak, než jak předpokládám, že bude oblečená ona.
Bílá baréž, jednoduchý vyčesaný účes.
Přijíždíme po prvním dějství.
Jsou tu jen cizinci a muži, protože dnes večer pořádá paní Francia velký večírek.
Vyměním si pozdrav s Audiffretem a panem hrabětem de Tournon. Simiane, který je s ním, mě také zdraví, ale vysvětlím to: ten pán byl mámě představen před dvěma lety, když chodila na plesy. Byl velmi zamilovaný do malé plavovlasé Natálie Galicynové, sledoval ji až do Ruska, kde mu před několika měsíci zemřela v náručí, ale to je jen podrobnost.
Toho hraběte de Tournon jsem nikdy neznala, před pěti nebo šesti dny jsem ho viděla na promenádě a hodně se na mě díval, nevěnovala jsem tomu pozornost, zvyklá na to, že se na mě dívají, a moje bílé oblečení vysvětluje pohledy všech.
Nazítří totéž, a vypadal, jako by se ptal, kdo jsem.
Konečně, předevčírem myslím, mě viděl s mámou a pozdravil, poznávaje ji, od té doby mě zdraví, a co mám dělat než ho také zdravit? To je jen vysvětlení, pojďme k dnešnímu večeru.
„Tak je to správně," řekl Audiffret, „v téhle lóži byste měla sedět vždycky, tady je to dobré."
„Ale jděte! a udělalo by vám to radost? to nevěřím."
„Ó! slečno, vy neříkáte, co si myslíte!"
„Já vždycky říkám, co si myslím."
„Ó! ne," řekl de Tournon, „to byste nebyla žena, a Ruska."
A rozproudí se hovor, Tournon není krásný, ale způsobný, distingovaný a okouzlující.
Řekne mi tolik lichotivých věcí, že by se jich vešel celý pytel. Ti mizerní Niçané mě na takové způsoby nezvykli a několikrát jsem se začervenala. Ale to neuškodí.
Začala jsem lorňovat kohosi naproti a ucítila jsem, jak Audiffret pošťuchuje Tournona a dívá se přitom na mě.
„Copak děláte, slečno," řekl, „že máte tak malé oušky?"
„Ale," řekla jsem, červenajíc se, „nic. To je vidíte poprvé?"
„Ne, ale vážně, není to pravda, Tournone?"
A oba se začnou rozplývat nad mýma oušky, nad jejich tvarem, barvou, drobností.
To mluví Bibi? Jsem celá udivená těmi dvěma laskavými větami a dvěma dalšími věcmi, které budou následovat. Vážně, on získává tím, že na mě plive, protože když je zdvořilý, cítím to o to silněji.

Poznámky

Pozn. překl.: Italsky „Dcera pluku" — opera Gaetana Donizettiho (1840). ↩
Pozn. překl.: Baréž (barège), lehká vlněná tkanina z francouzského města Barèges — módní pro večerní toalety. ↩