❦
Úterý 7. prosince 1875
Mardi, 7 décembre 1875
Oblékám se do bílého jako obvykle, ale všechno nové a hezoučké až k pomilování, jenže vycházíme trochu pozdě, protože u nás byli Barnola a Varpahovsky a procházeli jsme se v zahradě pod nádherným sluncem.
Je m’habille de blanc comme d’habitude, mais tout nouveau et joli comme deux cœurs, mais nous sortons un peu tard, car Barnola et Varpahovsky étaient chez nous, et nous nous sommes promenés au jardin par un soleil superbe.
Na promenádě vidím hezkého mladíka, podobného Audiffretovi, ale s nevinnějším obličejem, a on mě zdraví. Myslíme si, že se zmýlil, a nevšímáme si toho, druhé setkání, druhý pozdrav; třetí setkání a třetí pozdrav! Tu dáme kočár otočit, abychom viděly, kdo to je, vidíme ho, ale nepoznáváme. A teta zvolá: „To je Miloradovitch!“ Představte si mé rozrušení.
A la Promenade, je vois un joli garçon, ressemblant à Audiffret mais plus innocent de figure et il me salue. Croyant qu’il s’est trompé nous ne faisons aucune attention, la seconde rencontre, second salut; troisième rencontre et troisième salut ! Alors nous faisons tourner pour voir qui est l’homme, nous le voyons mais sans le reconnaître. Alors ma tante s’écrie: C’est Miloradovitch ! Représentez-vous mon trouble.
Přikazuji kočímu, aby ho sledoval, držím se za srdce a mluvím samé hlouposti, a na třídě u nádraží přikazuji zastavit, protože chci s tím mužem promluvit a zjistit, kdo to je. Ale právě ve chvíli, kdy se chystáme zastavit, zmizí, a protože si myslíme, že vešel do hotelu Britských ostrovů, jedeme tam, ale vrátný odpovídá, že v hotelu není nikdo jménem Miloradovitch. A tak se vracím celá rozrušená a mluvím víc hloupostí než kdy dřív. Giro s námi. Jsem jako šílená a strašně se mi chce vyprávět to dobrodružství všem; popadnu Collignon a vyprávím jí to se vším všudy, s hřmotem a šílenými gesty. Co kdyby to byl opravdu Miloradovitch! Ale teď uvažuji, jak by nás mohl poznat? Po skoro šesti letech nepřítomnosti, bylo mi jedenáct, jemu patnáct! Teta a Dina jsou sice pořád stejné, a pak, Paulovi přece poslali tolik mých fotografií! Ale ne, to není možné! A přece se mu ten muž podobá, teď ho matně poznávám, hodně se mu podobá, podobá se i Záhadnému, ale má kratší nos.
J’ordonne au cocher de le suivre, je dis cent bêtises en me tenant le cœur et à l’avenue de la Gare j’ordonne d’arrêter avec l’intention de parler à l’homme pour savoir qui c’est. Mais juste comme nous allions arrêter il disparaît, pensant qu’il est entré à l’hôtel des Iles Britanniques nous allons-là mais le concierge répond qu’il n’y a à l’hôtel personne du nom de Miloradovitch. Alors toute troublée et disant plus que jamais des bêtises je rentre. Giro avec nous. Je suis comme folle, et j’ai terriblement envie de raconter cette aventure à tout le monde; je saisis Collignon et la lui raconte avec des pif et des paf, insensés. Si c’était vraiment Miloradovitch ! Mais à présent je raisonne, comment aurait-il pu nous reconnaître ? Après presque six ans d’absence, j’avais onze ans, il en avait quinze ! Ma tante et Dina sont les mêmes il est vrai et puis on a envoyé tant de mes photographies à Paul ! Mais non, c’est impossible ! Pourtant cet homme lui ressemble, à présent je le retrouve vaguement, il lui ressemble beaucoup, il ressemble aussi au Surprenant mais il a le nez moins long.
„Má drahá,“ řekla jsem Giro, „je to dokonalý Bibi, jenže vypadá příliš nevinně, chybělo by mu trochu neřesti ve tváři.“
— Ma chère, dis-je à Giro, c’est un parfait Bibi, seulement il a l’air trop innocent, il lui faudrait un peu de vice dans la figure.
„Co se toho týče,“ odpovídá, „ať si ji vypůjčí od někoho, koho znám!“
— Quant à cela, répond-elle, il n’a qu’à en emprunter à quelqu’un de ma connaissance !
„Ano, i koho znám já!“
- Oui, de la mienne aussi !
Ne, vážně, velice mi to vrtá hlavou, velice.
Non, vraiment je suis très intriguée, très intriguée.
Giro se vrací. Jdeme do Opery, teta, Dina a já, oblečené ve stylu Marie Stuartovny.
Giro rentre. Nous allons à l’Opéra, ma tante, Dina et moi, en Marie Stuart.
Já s touhou spatřit tam toho neznámého. Nevyjadřuji se dobře, protože jsem pila šampaňské, ale o tom budu mluvit níž.
Moi avec le désir d’y voir l’inconnu. Je ne m’exprime pas bien parce que j’ai bu du champagne, mais de cela je parlerai plus bas.
Tak nejdřív Opera. Žádný Léon! Smutek! Polovinu večera je u nás v lóži Barnola, druhou polovinu ten obrovský Pepino. A kvůli těmhle ubohým doprovodům se Howardovi, kteří sedí naproti, cítí nesví!
D’abord l’Opéra. Pas de Léon ! Tristesse ! La moitié de la soirée Barnola est chez nous, l’autre moitié, l’immense Pépino. Et pour ces misérables cavaliers les Howard qui sont en face se sentent mal à l’aise !
Poslouchala jsem „Mignon“ s potěšením a dojetím, zapomněla jsem na všechno, na toaletu i na publikum, a s hlavou opřenou o sloup jsem hltala ty rozkošné melodie. Ať mi zahrají „Mignon“ u mě v pokoji a budu se bavit zrovna tak, ba ještě víc. Když je publikum zajímavé, neslyší člověk nic. Viděla jsem tu operu tolikrát a pokaždé jsem dojatá. Scéna, kde chce cikán zbít Mignon, „Znáš onu zem...“, požár a poslední scéna mi vždycky připadají nové a pokaždé mi přinášejí čtveré dojetí. Tak dobře rozumím Mignonině hněvu, žárlivosti a slzám, a Pasqua hraje a zpívá tak krásně. Zbožňuji „Mignon“, je to ta nejrozkošnější, nejzábavnější, nejněžnější a nejúchvatnější opera.
J’écoutais « Mignon » avec plaisir et attendrissement, j’ai tout oublié, toilette et public, et la tête appuyée à la colonne je dévorais ces charmantes mélodies. Qu’on me donne « Mignon » dans ma chambre et je m’amuserai tout autant, plus même. Avec un public intéressant on n’entend rien. J’ai vu tant de fois cet opéra et chaque fois je suis émue. La scène où le bohémien veut battre Mignon, « Connais-tu le pays... » ? l’incendie, et la dernière scène me semblent toujours nouveaux et me sont chaque fois quatre émotions. Je comprends si bien la colère, la jalousie et les larmes de Mignon, et Pasqua joue et chante si bien. J’adore « Mignon », c’est l’opéra le plus charmant, le plus amusant, le plus tendre et le plus adorable.
Vracím se domů celá zamilovaná. Říkají mi, že je to do Audiffreta, budiž, musím být do někoho zamilovaná, padlo to na Audiffreta, tím lépe pro něj.
Je reviens à la maison toute amoureuse. On me dit que c’est d’Audiffret, soit, il me faut être amoureuse de quelqu’un, ça tombe sur Audiffret tant mieux pour lui.
Faktem je, že pro mě teď platí, že kdo má být krásný, musí se podobat Záhadnému. Ale ne, je to vliv „Mignon“ a nic jiného.
Le fait est que pour moi, à présent, pour être beau il faut ressembler au Surprenant. Mais non, c’est l’influence de « Mignon », et rien d’autre.
Máma se vrací z Monaka a přivádí generála a my se až do dvou hodin krmíme, jak se dá, zbytky večeře a šampaňským, proto se vyjadřuji špatně.
Maman rentre de Monaco et amene le general et nous soupons comme nous pouvons avec les restes du diner et du champagne jusqu’a deux heures, c’est pour cela que je m’exprime mal.
Kdyby to tak chtěl někdo vykládat ve zlém! Madam se vrací o půlnoci s nějakým pánem a slečny večeří až do dvou hodin se šampaňským, a přitom to bylo tak nevinné, tak prosté, tak jak se patří v sebemenších podrobnostech.
Si on voulait seulement mal raconter ! Madame rentre à minuit avec un monsieur et les demoiselles soupent jusqu’à deux heures avec du champagne, et pourtant c’était si innocent, si simple, si comme il faut dans les moindres détails.
Plyn mě zprvu oslnil a oči se mi rozslzely, a teta říká, že jsem plakala; nechávám ji mluvit a vůbec se nezlobím.
Le gaz m’avait éblouie d’abord, et mes yeux ont pleuré, et ma tante dit que j’ai pleuré; je laisse dire et ne me fâche point.
Jestli to byl opravdu Miloradovitch, karty mi tak naléhavě ohlašovaly krále sňatku s velkým bohatstvím. Ale ne, Paul by byl napsal, Alexandr by byl napsal. Kdo tedy ten muž je? Jen ať to není nějaký operní tenor!
Si c’était vraiment Miloradovitch, les cartes m’ont annoncé avec tant d’insistance un roi de mariage avec beaucoup d’argent. Mais non, Paul aurait écrit, Alexandre aurait écrit. Qui donc est cet homme ? Pourvu que ce ne soit pas un ténor d’opéra !