Čtvrtek 2. prosince 1875

Kassandřina věštba panu Léonovi d’Audiffretovi.

1 Tvůj syn odsud odejde a velký rámus způsobí, zazpívá, zařve, zasměje se, však shnije, však shnije. Do Paříže odjede, u Bignona poobědvá, po Boulognském lese se projede a shnije, a shnije.
Všechny špinavé podniky bude obcházet, kurtizány si bude vydržovat, za naboba se bude pokládat a shnije, a shnije!
V Moulin Rouge bude večeřet, mnoho šampaňského vypije, talíře a sklenice rozbije a shnije, a shnije.
V Mabille bude tančit, až ze sebe shodí kabát, své žluté rukavice umaže a shnije, a shnije.
Svůj cylindr promáčkne, košili roztrhá, pak se po zemi bude válet a shnije, a shnije.
Velký skandál způsobí, hanebně se zachová, a nakonec se opije, shnije, shnije!
Policie ho sebere, do šatlavy ho strčí, kde noc stráví a shnije, a shnije.
Až odtud vyjde, ještě hůř začne znovu, v klubu bude hrát a prohraje a shnije, a shnije.
Až všechno prohraje, rozpláče se, vlasy si bude rvát, Andriota bude litovat a shnije, a shnije.
Pak si nasadí řeckou čapku, u Gioie se objeví, o lásku bude prosit a shnije, a shnije.
„Jsem na mizině,“ jí řekne, a kráska ho vyžene, neboť platit nebude moct, shnije, shnije.
13 K Lauře se obrátí, do hotelu ji přivede, několik dní si ji podrží a shnije, a shnije.
14 Až se bude muset oblékat, nebude vědět, jak na to, a Emil ji oblékne, shnije, shnije!
15 Tolik radosti dá najevo, že to celý hotel pobouří, a vyhnán, vyhnán bude a shnije, a shnije.
16 Konečně se do Nice vrátí, do moře se ponoří, všechnu svou špínu tam nechá, však shnije, však shnije.
17 Na zámek zase vystoupá, svého mizerného otce obejme, bílý oděv navlékne a shnije, a shnije.
18 Že je hodný, tě ujistí, tisíc nesmyslů ti navykládá, jako starého hlupáka tě oklame a shnije, a shnije.
19 Se Saëtonem bude večeřet, ve Français se ukáže, ohnivé pohledy bude vrhat, však shnije, však shnije!
20 Lekce zpěvu bude brát, ale hlas svůj nenajde, bude kašlat a řvát a shnije, a shnije.
21 Na spekulace bude pomýšlet, Operu bude řídit, tisíc výdajů zruší, však shnije, však shnije.
22 Kulisy zapatlá, herečky nalíčí, u vchodů bude postávat, však shnije, však shnije.
23 Své dílo bude obdivovat, ve své lóži se bude vypínat, ve druhém dějství si lehne, na svém sedadle usne a shnije, a shnije.
24 Trhnutím se probudí při pronikavém výkřiku, který vyrazí herečka, jíž hlas selže, a shnije, a shnije.
25 Obecenstvo se rozkřičí, houfně k Emilovi vystoupá a shodí ho shora dolů a shnije, a shnije.
26 Polámaný se zvedne, kulhavě na zámek poběží, sešlý jako ty zůstane a shnije, a shnije.
27 Divadlo se zavře, majetek se rozprodá, Emil bude mít paruku a shnije, a shnije.
28 Za poraženého se nepřizná, do zavlažování se pustí, ale i tam ztroskotá a shnije, a shnije.
29 Všechen svůj majetek prohýří, svůj pěkný zámek prodá, i tebe samého zastaví a shnije, a shnije.
30 Ty trosky pak posbírá, znovu všechno utratí, naposled zazáří a shnije, a shnije.
31 Od přátel si bude půjčovat, nikdy jim nic nevrátí, poslední haléře zhltne a shnije, a shnije.
32 Konečně se bude kát, zase se chytne řemesla a sukno bude odměřovat, však shnije, však shnije.
33 Nikdy se nepolepší, krám obrátí vzhůru nohama, příručí poštve a shnije, a shnije.
34 Nad řemeslem se rozhorlí, na staré dobré časy vzpomene a nakonec uteče a shnije, a shnije.
35 Strýc na něj bude plivat, ničemou ho nazve a potom ho prokleje. Shnije, shnije.
36 Tu se zastaví, řeckou čapku si narazí, kolem sebe se rozhlédne a shnije, a shnije.
37 Jednoho krásného dne se ožení, po své ženě jako ty vystřelí a ona ho vyžene, shnije, shnije.
38 Jako bledý stín bude bloudit, potácet se a kroužit, ale shnít bude muset navždy a shnije, a shnije.
Jak je vidět, tuhle báseň o třiceti osmi slokách jsem rozšířila a přepracovala.
Sestavily jsme to s Collignon, která je vážná žena.
Už jsem začala opisovat a tahle krása dojde co nevidět.
Což nejsem dost nešťastná, když prší! Nevyšla jsem ven, nikoho jsem neviděla. Nevím nic o tom, co se děje! Což nejsme dost sami, dost opuštění!
Varpahovsky tu večeřel.
Jak veliká je marnivost lidí! pomyslela jsem si, když jsem se dívala na zámek, kdyby Audiffret neměl tu velikou hromadu kamení, ani bych o něm nemluvila.
Pokaždé, když už jsem ochotná se ho vzdát, stačí mi pohled na jeho zámek a řeknu si: Ne, má příliš krásný zámek.
A přece co je mi po tom zámku, když ho ani nechci. Samotný ano, ale s Audiffretem uvnitř ne.
Georges, ten drahoušek, je tady ve stavu, jaký si nelze představit. Naštěstí netropí rámus a přede mnou ho schovávají.
Ach! jak je život protivný!

Poznámky

Kassandra: trojská věštkyně, jejímž pravdivým proroctvím nikdo nevěřil. V básni, která následuje, Marie předpovídá Audiffretovu zkázu a každá sloka končí refrénem jejích anonymních dopisů et pourrira et pourrira („a shnije, a shnije“, srov. 050.0172). ↩
Bignon: módní restaurace na pařížských bulvárech. ↩
Pozn. překl.: V originále „au violon“ — dobový pařížský slang pro policejní celu (podle podoby s pouzdrem na housle), nikoli hudební nástroj. ↩