❦
Pátek 3. prosince 1875
Vendredi, 3 décembre 1875
Byla jsem klidná, byla jsem vyrovnaná, vyšla jsem si s Dinou v malé vydří čepičce, byla jsem hezká, lidé se na mě hodně dívali. Pak jsme vyzvedly Girofle, Giro, jak jí už nějakou dobu říkám; vezeme ji k nám na večeři a potom se smějeme a doopravdy vtipkujeme, ale nadarmo, není tu nikdo, kdo by nás poslouchal. Tolik pěkných slov nazmar! Kdyby je tak aspoň mohl slyšet nějaký novinář, drby z první ruky by byly zábavnější. Bůhvíco bych dala za to, aby nás Záhadný mohl vidět klíčovou dírkou: Giro s nohou přes nohu kouří cigaretu, Dina v póze čínské panenky, bradu v dlani, a já natažená na zemi vedle Frederika.
J’étais tranquille, j’étais calme, je suis sortie avec Dina en petit bonnet de loutre, j’étais jolie, on m’a beaucoup regardée. Puis nous avons pris Giroflé, Giro, comme je l’appelle depuis quelque temps; nous l’amenons dîner à la maison et après rions et faisons de l’esprit pour de vrai, mais en vain, il n’y a personne pour nous écouter. Tant de jolis mots perdus ! Si au moins quelque journaliste pouvait les entendre, les nouvelles à la main seraient plus amusantes. J’aurais donné bien des choses pour que le Surprenant puisse nous voir par un trou de serrure; Giro les jambes croisées l’une sur l’autre fumant une cigarette, Dina dans l’attitude d’une poupée chinoise, le menton dans la main, moi étendue par terre à côté de Frédéric.
napříč stránkou
Frederik je pes!
en travers Frédéric c’est un chien I
A co jsme o něm napovídaly! Lehla jsem si na zem, protože Dina řekla: „Je to dávný a posvátný příběh!“ Ta slova na mě působí tak, jak na mě dřív působilo jméno Hamilton. Jsem z toho celá nervózní, celá nevím jaká, a kdybych si nelehla na zem, musela bych všechno rozbít, počínaje sebou samou.
Et ce que nous disions de lui ! Je me suis couchée par terre parce que Dina a dit: c’est une histoire ancienne et sainte ! Ces mots me produisent l’effet que me produisait avant le nom de Hamilton. Je deviens toute nerveuse, toute je ne sais comment et, si je ne me couchais pas par terre, il me faudrait tout briser à commencer par moi-même.
„Chápu tě,“ řekla Dina, „i na mě to působí ošklivě. Kdo to kdy slyšel, taková slova kvůli Robensonové!“
— Je te comprends, dit Dina, même à moi, cela me fait un vilain effet. Comprend-on ces mots dits à propos de la Robenson !
„Že ano,“ zvolala jsem, zvedla hlavu z koberce a pak ji nechala zase těžce dopadnout, „že ano! A tohle řekne nějaký Audiffret, zvrhlík, sukničkář, nicejský prostopášník, který tráví život mezi Laurou, Gioiou, herečkami, holkami a tak dále. Vždyť tohle se hodí leda pro Raoula de Bragelonne1, románového hrdinu, muže, který miloval ženu, a ženu vůbec ne takovou, jako je Špičatá Američanka.“
— N’est-ce pas, m’écriai-je en relevant la tête du tapis et en la faisant lourdement retomber ensuite, n’est-ce pas ! Et cela, dit par un Audiffret, un homme vicieux, un coureur, un viveur niçois, qui passe sa vie entre Laura, Gioia, les actrices, les filles, etc. etc. Mais c’est bon pour un Raoul de Bragelonne, un héros de roman, un homme qui a aimé une femme, et une femme pas du tout comme la pointue américaine.
V ústech takového kluka, jako je Záhadný, to nabývá desetkrát, stokrát na síle, na zamilovanosti, na zbožnosti! Poslyš, abych takovou věc slyšela o sobě, dala bych všechno na světě! Taková věta vyvolaná nějakou Robensonovou! něco posvátného, svatého, s Robensonovou! Ach! víš, to je k vzteku!
Dans la bouche d’un gamin comme le Surprenant cela devient dix fois, cent fois plus fort, plus amoureux, plus religieux ! Ecoute, pour qu’on dise autant de moi je donnerais tout au monde ! Une pareille phrase provoquée par une Robenson ! quelque chose de sacré, de saint, avec la Robenson ! Ah ! vois-tu, c’est à en rager !
„To si myslím, a co je mi vlastně po tom! a stejně zuřím i já!“ řekla Dina.
— Je crois bien, moi, qu’est-ce que ça me fait à moi ! et bien moi, je rage ! dit Dina.
„Ach! má drahá, kdybych neležela, musela bych něco rozbít, někoho vyhladit! Hele, myslím, že vstanu a rozbiju tuhle židli“ — a vstala jsem, abych to udělala, ale Dina mě zarazila s poznámkou, že na nábytek nejsme bohaté.
— Ah ! ma chère, si je n’étais pas couchée il me faudrait casser quelque chose, exterminer quelqu’un ! Tiens, je crois que je vais me lever et casser cette chaise, et je me levai pour le faire mais Dina m’arrêta en me faisant observer que nous n’étions pas riches en meubles.
Karty mi předpovídají černé věci. Byla jsem klidná, a najednou zase začínám žárlit na celý svět vůbec a na Robensonovou zvlášť, kterou jsem dnes zahlédla na promenádě, v zavřeném kočáře.
Les cartes me prédisent des noirceurs. J’étais tranquille et voilà que je deviens encore jalouse du monde entier, en général et de Robenson en particulier que j’ai entrevue aujourd’hui à la Promenade et en voiture fermée.
Je hrozné být opovrhovaný a všemi opuštěný! Na okamžik v létě mi bylo lépe, přichází zima a já se zase stávám tím nejnešťastnějším stvořením. Nemluvě o Záhadném, ale hloupém Emilovi d’Audiffretovi, jen považte všechny ostatní, samé sviňáky, samé psy, samé Hamiltony, kteří na mě plivou.
C’est terrible que d’être méprisé et abandonné de tous ! Un instant en été j’étais mieux, l’hiver vient et de nouveau je deviens la plus malheureuse des créatures. Sans parler du Surprenant mais stupide Emile d’Audiffret, voyez tous les autres, des saligauds, des chiens, des Hamiltons, et qui me crachent dessus.
To se musí změnit, nebo z toho chcípnu! Karty mi předpovídají blízkou smrt. Byla jsem trpělivá, dokud jsem byla dítě, ale dvanáctého ledna mi bude sedmnáct! Jsem zoufalá, nešťastná!
Il faut que cela change ou j’en crèverai ! Les cartes me prédisent une mort prochaine. J’étais patiente tant que j’étais enfant, mais le douze du mois de janvier j’aurai dix-sept ans ! Je suis désolée, malheureuse !
Před Giro a Dinou jsem zpívala „Znáš onu zem...“. V košili a krátké sukni jako Mignon, s rozpuštěnými vlasy, s gesty a s citem, jedním slovem jako herečka. Zpívala jsem obdivuhodně.
Devant Giro et Dina, j’ai chanté « Connais-tu le pays... ». En chemise et petite jupe comme Mignon, et les cheveux épars, et avec gestes et sentiment, comme une actrice en un mot. J’ai admirablement bien chanté.
Záhadný se dívá jen na Pasquu a chodí jen do zákulisí. Říká se, že je zamilovaný do Meccociové, lehké primadony2. Myslím, že si z rozmaru oblíbím Pasquu, dám jí kytice a šperk. Už se mi jednou stalo, před sedmi lety, že jsem v Rusku protežovala jednu zpěvačku, dala jsem jí krásný medailon se smaragdem. To mě rozptýlí.
Le Surprenant ne regarde que Pasqua, et ne va que dans les coulisses. On le dit amoureux de Meccoci, la prima donna leggiera. Je crois que je vais avoir un caprice pour Pasqua, je lui donnerai des bouquets et un bijou. Il m’est déjà arrivé il y a de cela sept ans de protéger une chanteuse en Russie, je lui ai donnée un beau médaillon avec une émeraude. Cela me distraira.
Nudím se jako ten poslední ubožák.
Je m’ennuie comme une misérable.
Je půlnoc, zítra nebudu svěží, ale co záleží na tváři! Takový je bezpochyby náš neblahý osud: že námi všichni opovrhují.
Il est minuit, je ne serai pas fraîche demain, mais qu’importe la figure ! C’est sans doute notre malheureux sort d’être méprisés de tout le monde.
Ó! kdybyste věděli, jak je to hrozné pro povahu, jako je ta moje.
Oh ! si vous saviez comme c’est terrible pour un caractère comme le mien.
Sama, všude, pořád sama! Co jsem provedla tak špatného, abych byla tak trestána, tak týrána! Nemluvím o Audiffretovi, to by byl přepych.
Seule, partout, toujours seule ! Qu’ai-je fait de si mauvais pour être si punie, si maltraitée ! Je ne parle pas d’Audiffret, ce serait du luxe.
Obracím se k Bohu a on mě odmítá, neposlouchá mě. Budu jednou šťastná? Nikdy, vždyť mám zemřít.
Je me tourne vers Dieu et il me repousse, il ne m’écoute pas. Serai-je un jour heureuse ? Jamais, puisque je vais mourir.
Říkáš to, protože jsi zamilovaná, řeknete. Ne, neříkám to proto, že jsem zamilovaná, jsou tomu dva roky, a loni se nedá říct, že bych byla zamilovaná, a byla jsem stejně nešťastná jako teď. Jsem unavená, unavená, unavená z těch věčných nářků.
Tu dis cela, parce que tu es amoureuse, direz-vous. Non, je ne dis pas cela parce que je suis amoureuse, il y a deux ans de cela, et l’année dernière on ne peut pas dire que j’aie été amoureuse et j’étais tout aussi misérable qu’à présent. Je suis lasse, lasse, lasse de ces éternelles lamentations.
A jak si taky nenaříkat!
Et le moyen de ne pas me lamenter !
Ó! musím být veliká hříšnice! jinak by mě Bůh nenechal tak smutnou, tak opuštěnou!
Oh ! je dois être une grande coquine ! sans cela Dieu ne me rendrait pas si triste, si abandonnée !
„Paní de Daillens mi vyprávěla,“ řekla Dina, „že Robensonová vázala Bibimu kravatu přede všemi, u Prodgersové: ‚Pojďte sem, můj milý, ať vám upravím kravatu,‘ řekla, a Bibi před ní poklekl. Všechny dámy byly pohoršené.“
- Mme de Daillens m’a raconté, a dit Dina, que la Robenson a noué la cravate de Bibi devant tout le monde, chez Prodgers: Venez ici, mon cher, que je vous arrange votre cravate, a-t-elle dit, et Bibi s’est agenouillé devant elle. Toutes les dames étaient scandalisées.
A tohle je další věc, která mě rozčiluje!
Voilà encore une chose qui me met en colère !
Proč opovrhují jedině mnou! Kdybych byla ošklivá nebo hloupá nebo sešlá nebo stará jako Lacroixovi, jako Storiatinová, ale je mi šestnáct, jsem hezká, mám důvtip. Nemáš se narodit ani krásný, ani důvtipný, ani bohatý, praví ruské přísloví3, ale máš se narodit šťastný.
Pourquoi moi seule je suis méprisée ! Si j’étais laide, ou bête ou fourbue, ou vieille, comme les Lacroix, la Storiatine, mais j’ai seize ans, je suis jolie, j’ai de l’esprit. Il ne faut naître ni beau, ni spirituel, ni riche, dit un proverbe russe, mais il faut naître heureux.
Ano, šťastný, to je to největší slovo. Proč jsem nešťastná?
Oui, heureux, c’est le plus grand mot. Pourquoi suis-je malheureuse ?
Každý večer bych říkala to, co říkám dnes večer, kdyby nebylo nesmyslné opakovat pořád totéž.
Tous les soirs je dirais, ce que je dis ce soir, si ce n’était pas absurde de répéter la même chose.
Věřte, že i když to neříkám, myslím si to pořád, a celou minulou zimu jsem si to myslela. V každém okamžiku, všude, při hodině jako v divadle. Půjdu se modlit... ano, k čemu to! Copak mě někdo slyší, copak mě někdo vyslyší, copak má někdo se mnou slitování!
Croyez bien que si je ne le dis pas, je le pense toujours, et tout l’hiver dernier je l’ai pensé. A chaque instant, partout, à la leçon comme au théâtre. J’irai prier... oui, à quoi bon ! Est-ce qu’on m’entend, est-ce qu’on m’exauce, est-ce qu’on a de la pitié pour moi !
Helena a Lisa Howardovy jsou šťastné, ony ano! Jejich štěstí je pro mě urážkou, vždyť mě ony potupily!
Hélène et Lise Howard sont heureuses, elles ! Leur bonheur m’est une injure, car elles m’ont outragée !
Ptám se, proč jsem nešťastná! Ne, nemám důvtip, copak se někdo ptá na takové věci, když má důvtip.
Je demande pourquoi je suis malheureuse ! Non, je n’ai pas d’esprit, est-ce qu’on demande de pareilles choses, quand on a de l’esprit.
Člověk se narodí šťastný nebo nešťastný a nic na tom nezmění ani modlitby, ani slzy, ani zákony!... Jsem toho živým důkazem. Všechno mi schází!
On naît heureux ou malheureux et rien n’y fait, ni prières, ni larmes, ni lois !... J’en suis la preuve vivante. Tout me manque !
Ach! ano, mám celý byt pro sebe, mám šaty, mám botky jako nikdo! Ale k čemu! Ale co je mi to platné!
Ah ! oui, j’ai tout un appartement à moi, j’ai des robes, des bottines comme personne ! Mais pourquoi ! Mais à quoi cela me sert !
Je půl jedné v noci.
Il est minuit et demi.
Kdypak konečně pojedu do Říma. Chci studovat, ztrácím čas pro nic za nic, když člověk nic nedělá, má se aspoň bavit, chodit do společnosti. Ztrácím čas a nudím se, ta špinavá nicejská společnost mě odmítá.
Quand donc irai-je à Rome. Je veux étudier, je perds mon temps pour rien, si on ne fait rien, on doit s’amuser, aller dans le monde. Je perds mon temps et je m’ennuie, le sale monde de Nice me repousse.
Ach, kdyby věděli, jak mi ubližují! Nářky, fuj! Nechci jejich soucit, nenávidím je všechny, a oni mě nenávidí, aniž vůbec vědí, co jsem zač!
Oh ! s’ils savaient combien ils me font de mal ! Des plaintes, fi ! Je ne veux pas de leur pitié, je les hais tous, ils me haïssent bien sans savoir ce que je suis !
Ach, bída nad bídami! Pse jeden psí! U sta hromů hromských!4
Oh ! misère des misères ! Chien de chien ! Bigre de bigre !
Ne, přesto se půjdu pomodlit. Kdo ví?
Non, j’irai tout de même prier. Qui sait ?
Co by mi zbylo, kdybych neměla naději? Dokud člověk žije, doufá.
Que me resterait-il si je n’avais pas l’espérance, tant qu’on vit, on espère.
Poznámky
Raoul de Bragelonne: hrdina Dumasova románu Vikomt de Bragelonne (1847–1850), který celý život věrně miluje Louisu de La Vallière. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „prima donna leggiera“ – pěvkyně lehkého, koloraturního sopránu, specialistka na role vyžadující pohyblivý hlas. ↩
Pozn. překl.: Ruské přísloví „Ně rodis krasivym, a rodis sčastlivym“ — „Nenaroď se krásný, ale naroď se šťastný.“ ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre de bigre !“. ↩